Povinnost převzít dílo ( § 537 odst. 2 obch. zák.) má objednatel i tehdy, jestliže dílo trpí jen drobnými a snadno odstranitelnými nedostatky.

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedy JUDr. M. Š. a soudkyň JUDr. H. H. a JUDr. V. P. v právní věci žalobce Městská část P. 4, se sídlem P. 4, IČ…, zastoupeného JUDr. V. S., advokátkou v P., proti žalovanému P. K., bytem S., IČ…, zastoupeného JUDr. L. D., advokátem v Č. B., o 69.700,--Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 25.4.2003, č.j. 7 C 23/2003-109, t a k t o: Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení na účet právní zástupkyně žalobce částku 16.593,--Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Odůvodnění: Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému zaplatit žalobci 69.700,--Kč s 3,7% úrokem z prodlení od 11.2.2003 do zaplacení. Dále žalovanému uložil zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 18.729,--Kč. Vyšel ze zjištění, že účastníci uzavřeli dne 21.7.1998 smlouvu o dílo č. 99/98, jejímž předmětem byla oprava lodžií v objektu obytného domu v M. ulici č. 401 v P 4. Cena za provedení díla byla dohodnuta ve výši 328.776,--Kč. Předmět díla měl být ukončen dne 30.9.1998. Pro případ, že zhotovitel (žalovaný) tento termín nedodrží, si účastníci dohodli, že zaplatí objednateli (žalobci) smluvní pokutu ve výši 0,1% z ceny předmětu plnění za každý započatý kalendářní den. Účastníci si taktéž dohodli, že předání a převzetí realizovaného díla mezi smluvními stranami bude provedeno formou písemného protokolu. Předmět díla měl být předán dne 20.10.1998, k čemž však nedošlo. Byly totiž zjištěny vady spočívající mimo jiné v nekvalitně provedeném nátěru zábradlí lodžií, místy i stěn lodžií a krytu antény (to, že přejímací řízení nebylo ukončeno, je přímo uvedeno v zápise ze dne 20.10.1998 podepsaného oběma účastníky). Předmět díla vykazuje i další vady, jejichž odstranění žalobce přípisy (v odůvodnění napadeného rozsudku konkretizovanými) požadoval, a které byly zjištěny ze znaleckých posudků Ing. M. Z. z 15.11.1999, Ing. J. R. z 13.12.2001, či odborného vyjádření Ing. J. Č. CSc. z 6.2.2003. Žalovaný na přípisy žalobce reagoval také přípisy (v odůvodnění napadeného rozsudku konkretizovanými), v nichž odmítal odpovědnost za tvrzené vady či sděloval jejich odstranění (přípis z 12.8.2002). Dne 29.4.2002 se žalovaný zavázal odstranit závady uvedené ve znaleckém posudku Ing. J. R. pod bodem 8, a to do 30.6.2002. Zápis z uvedeného dne podepsaný oběma účastníky představoval změnu termínu ukončení díla (místo 30.9.1998 byl dohodnut termín 30.6.2002). Protože žalovaný žalobci předmět díla protokolárně nepředal, má žalobce právo na dohodnutou smluvní pokutu za dobu od 1.7.2002 do 28.1.2003 (tedy za dobu, za kterou žalobce smluvní pokutu požadoval). V tomto směru okresní soud věc právně hodnotil zejména za použití § 544 a násl. obč. zák., § 300 a násl. obch. zák. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný odvolání. Namítá, že předmět díla řádně předal dne 20.10.1998. Pokud jsou v zápise z uvedeného dne zmíněné nedostatky v nátěrech, jedná se o tak nepatrné nedostatky, že nemohly být důvodem pro nepřevzetí předmětu díla. Okresní soud řádně nehodnotil v řízení provedené důkazy (zejména se to týká listinných důkazů), neboť z obsahu přípisu žalobce ze dne 9.11.1999 a ze dne 4.4.2000 je zřejmé, že se nejedná o požadavek na dokončení díla, ale o reklamaci vad (z toho důvodu napadený rozsudek podle žalovaného trpí nepřezkoumatelností, neboť nesplňuje náležitosti § 157 o.s.ř.). Žalobce neposkytl žalovanému dostatečnou součinnost, což vyplývá z přípisu žalovaného ze dne 11.11.1999. Žalobce žalovanému také nevytvořil podmínky, aby mohl odstranit nedostatky do 30.6.2002, jak bylo uvedeno v zápise o mimosoudním jednání ze dne 29.4.2002. V době předání díla toto netrpělo žádnými „viditelnými závadami“. Pokud se později vyskytly, bylo to v záruční době. Tyto závady konkretizované ve znaleckém posudku Ing. J. R. žalovaný odstranil. V zájmu potřebné opatrnosti z hlediska výsledku tohoto sporu žalovaný vznesl i námitku promlčení uplatněného nároku. Žalobce žádal potvrzení napadeného rozsudku. Předmět díla dosud předán nebyl, proto nemohla začít plynout ani záruční doba. Tvrzení žalovaného, že vady zjištěné z posudku Ing. R. byly odstraněny, a že nebylo možné „odstranění závad“ předat vinou žalobce, je nepravdivé – v tomto směru žalovaný nenabídl jediný důkaz. Pravdivost tvrzení žalovaného o předání předmětu díla dne 20.10.1998 vyvrací zápis z uvedeného dne, v němž sám žalovaný uvedl, že „přijímací řízení není ukončeno“. Na tomto závěru se účastníci shodli. Nejednalo se o svévolné jednání ze strany žalobce (pokud by se jednalo o jednostranné odmítnutí převzetí díla, potom by byla vyplněna v zápise jiná kolonka výslovně se vztahující k prohlášení investora o odmítnutí převzetí s uvedením důvodů). S ohledem na závěr vyplývající z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR v Brně sp. zn. 29 Odo 847/2001 nemůže být nárok na zaplacení smluvní pokuty za dobu od 1.7.2002 do 28.1.2003 promlčen. Odvolací soud po zjištění, že odvolání, které zákon nevylučuje, bylo podáno v zákonné patnáctidenní lhůtě účastníkem řízení (§ 201, § 202, § 204 odst. 1 o.s.ř.) a že se opírá o způsobilé odvolací důvody podle § 205 odst. 2 písm. b/, písm. e/, písm. g/ o.s.ř., věc projednal podle § 212 o.s.ř. a dospěl k závěru o nedůvodnosti odvolání. Skutková zjištění soudu prvního stupně (ve smyslu skutečností právně významných pro rozhodnutí ve věci) jsou správná, stejně tak je správné i právní posouzení věci. Proto odvolací soud odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku a i vzhledem k odvolacím námitkám dodává: Povinnost převzít dílo (§ 537 odst. 2 obch. zák.) vzniká objednateli jenom za předpokladu, že zhotovitel dílo provedl, což znamená, že jej realizoval bez vad (§ 324 obch. zák.). Má-li dílo vady, nejde o dílo „provedené“ a objednatel je proto nemusí převzít. Vzhledem k tomu, že například stavba má prakticky vždy nějaké vady, nevznikla by objednateli povinnost dílo převzít prakticky nikdy. Objednatel však své právo nepřevzít dílo, které nebylo provedeno bez vad, nesmí zneužít. Takové zneužití by bylo subsumovatelné pod § 265 obch. zák. Z tohoto pohledu je objednatel dílo povinen převzít, jestliže trpí jen drobnými a snadno odstranitelnými nedostatky. Nalézt hranici, ohledně níž lze již dovodit povinnost objednatele dílo převzít (a připustit vůči sobě komplikovanější situaci danou tím, že se změní obsah závazku způsobem, který odpovídá nárokům z vadného plnění, což předpokládá „zpřísněný“ kvalifikovaný postup - § 324 odst. 3 obch. zák.), je věcí posouzení konkrétního případu. Podle § 205a odst. 1 o.s.ř. skutečnosti nebo důkazy, které nebyly uplatněny před soudem prvního stupně, jsou u odvolání proti rozsudku nebo usnesení ve věci samé odvolacím důvodem jen tehdy, jestliže a) se týkají podmínek řízení, věcné příslušnosti soudu, vyloučení soudce (přísedícího) nebo obsazení soudu; b) jimi má být prokázáno, že v řízení došlo k vadám, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci; c) jimi má být zpochybněna věrohodnost důkazních prostředků, na nichž spočívá rozhodnutí soudu prvního stupně; d) odvolatel nebyl řádně poučen podle § 119a odst. 1 o.s.ř.; e) nastaly (vznikly) po vyhlášení (vydání) rozhodnutí soudu prvního stupně. Odvolání ve sporném řízení je vybudováno na systému neúplné apelace. Východiskem neúplné apelace je zásada, že ve sporném řízení je soud prvního stupně instancí skutkovou, tj. instancí, u které mají být zásadně provedeny všechny účastníky navržené důkazy potřebné k prokázání sporných právně významných skutkových tvrzení. Skutečnosti nebo důkazy, který nebyly uplatněny před soudem prvního stupně, by mohly být odvolacím důvodem, jen za předpokladu splnění podmínek vyplývajících z ustanovení § 205a odst. 1 o.s.ř.. Je zřejmé, že žalovaným až v odvolacím řízení tvrzená nedůvodnost žalobcova odmítnutí převzetí díla dne 20.10.1998 vzhledem k nepatrným vadám (nekvalitně provedený nátěr zábradlí lodžií, místy i stěn lodžií) je novou skutečností, s níž je nezbytně spojeno i odborné posouzení charakteru a rozsahu uvedených vad z hlediska posouzení, zda případné odmítnutí převzetí částečně vadného díla je v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku či nikoliv (§ 265 obch. zák.). Protože nelze pochybovat, že tuto skutečnost žalovaný mohl uplatnit již před soudem prvního stupně, není možné k takovéto tzv. nepřípustné novotě v odvolacím řízení přihlížet. Navíc nelze neuvést, že není důvodu zpochybnit skutkové zjištění okresního soudu o tom, že dne 20.10.1998 k předání předmětu díla (§ 554 odst. 1 obch. zák.) nedošlo, jestliže je v zápise z tohoto dne, který jako výraz shodného závěru podepsali oba účastníci, uvedeno, že „přijímací řízení není ukončeno“, a jestliže kolonka týkající se „prohlášení investora o přejímce odevzdané práce nebo odmítnutí s uvedením důvodů“, tedy kolonka výslovně se týkající jednostranného odmítnutí převzetí díla (což žalovaný tvrdí až v odvolacím řízení), zůstala prázdná. S ohledem na obsah zápisu z jednání ze dne 29.4.2002, v němž se žalovaný zavazuje odstranit závady uvedené ve znaleckém posudku Ing. J. R. pod bodem 8 (pod tímto bodem se Ing. R. zmiňuje mimo jiné o nekvalitně svařených spojích folie, o nevhodném provedení detailů napojení foliové izolace na spodní rám lodžiových dveří, o netěsnosti v detailu napojení folie na plastovou trubku v prostupu kabelů rozvodu televize lodžiovým panelem) do 30.6.2002, nelze pochybovat, že i v této době dílo bylo vadné, a že nebylo povinností žalobce jej převzít. Navíc je třeba zdůraznit, že mezi účastníky bylo dohodnuto, že k předání a převzetí díla dojde na základě písemného protokolu (bod VI. smlouvy o dílo). Ke splnění této mezi účastníky dohodnuté podmínky k předání díla nedošlo (žalovaný to ostatně – mimo tvrzení, že k předání došlo 20.10.1998 – ani netvrdí). Pak ovšem nelze dovodit splnění závazku žalovaným za podmínek vyplývajících z ustanovení § 554 odst. 1 obch. zák. (k provedení díla podle tohoto ustanovení nestačí jeho řádné ukončení, ale i jeho předání objednateli). Obecně vzato je možné si představit situaci, kdy zhotovitel, který řádně dílo ukončil, se marně snaží přimět objednatele k součinnosti ve vztahu k vyhotovení a podpisu „písemného protokolu“. Aby bylo možné z takovéhoto případného postoje činit právní závěry například ve smyslu § 265 obch. zák., potom by musel zhotovitel alespoň tvrdit a prokázat, že k převzetí díla - nejedná se o stav, kdy již bylo dílo s vadami převzato – objednatele vyzval. To žalovaný nikdy ve vztahu k období po 29.4.2002 (bylo již uvedeno, že až do tohoto dne bylo dílo vadné a žalobce neměl povinnost jej převzít) netvrdil a tudíž neprokazoval (ani v přípise ze dne 12.8.2002, v němž žalovaný žalobce vyrozumívá, že „závady týkající se zatékání do lodžií obytného domu M. 401/41 byly odstraněny, práce provedené dle znaleckého posudku Ing. R. byly dokončeny 8.7.2002“, žalovaný nevyzývá k převzetí díla, pouze žalobce informuje, jaké konkrétní úkony k odstranění vad učinil). V situaci, že žalovaný nedodržel termín plnění, požaduje žalobce důvodně smluvní pokutu za dobu od 1.7.2002 do 28.1.2003 ve výši 69.700,--Kč (0,1% z ceny předmětu plnění, tedy z částky 328.776,--Kč x 212 dnů). Jestliže u práva na zaplacení smluvní pokuty sjednané procentní sazbou ze stanovené částky za každý den prodlení, počíná promlčecí doba v obchodních závazkových vztazích běžet vždy dnem, za který věřiteli vzniklo právo na smluvní pokutu (viz. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR v Brně sp. zn. 29 Odo 848/2001 uveřejněné v časopise Soudní judikatura, ročník 2002, č. 11, strana 882) a jestliže byla předmětná žaloba podána 11.2.2003, není nárok na smluvní pokutu za výše uvedené období promlčen (právo na zaplacení sjednané smluvní pokuty, vzniklé za určitý den prodlení, se promlčí uplynutím čtyřleté promlčecí doby počítané od tohoto dne - § 393 odst. 1, § 387 odst. 1, § 397 obch. zák.). Je pravda, že v obchodních věcech lze snížit smluvní pokutu za podmínek vyplývajících z ustanovení § 301 obch. zák. I když možnost použití takovéhoto moderačního ustanovení není vázána na výslovný návrh dotčené osoby, je zřejmé, že by měly být prokázány skutečnosti pro použití § 301 obch. zák. významné (nelze pochybovat, že zásadní úlohu v tomto směru hrají zejména tvrzení a důkazní návrhy povinné osoby). Teoreticky vzato by nebylo možné zřejmě vyloučit možnost moderace v situaci, že by bylo prokázáno, že žalovaný dne 8.7.2002 dílo – jak tvrdí – řádně ukončil a „do prodlení s jeho provedením“ se dostal výlučně pro nesplnění formálního požadavku předání díla na základě písemného protokolu. Řádné ukončení díla v řízení prokázáno nebylo a žalovaný ani tuto skutečnost prokazovat – vzhledem k tomu, že podle svého tvrzení dílo předal již 20.10.1998 – nemínil. Za této situace nelze dovodit možnost postupu podle § 301 obch. zák. Věcně správný rozsudek soudu prvního stupně byl potvrzen podle § 219 o.s.ř.. Žalobce byl v odvolacím řízení zcela úspěšným, má proto právo na náhradu nákladů tohoto řízení v plném rozsahu (§ 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o.s.ř.). V souvislosti s právním zastoupením byly žalobci přiznány paušální odměna v částce 14.960,--Kč (§ 3 odst. 1, § 16 vyhl.č . 484/2000 Sb.) a režijní paušál v částkách 2 x 75,--Kč (§ 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.). Právní zástupkyně žalobce se k odvolacímu soudu dostavila vlastním osobním automobilem značky Škoda Fabia SPZ 2AO 69 – 70. Z Prahy do Českých Budějovic a zpět najela celkem 290 km. Uvedený typ vozidla má podle technického průkazu průměrnou spotřebu 6,8 l benzinu na 100 km. Cena 1 litru benzinu Natural činila 25,20Kč. Proto byla žalobci na náhradě nákladů řízení spočívajících v jízdném přiznána částka 1.483,--Kč (§ 7 odst. 2 písm. b/, odst. 6 zák. č. 119/1992 Sb., o cestovních náhradách). Celkovou částku 16.593,--Kč je žalovaný povinen zaplatit žalobci na účet právního zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). P o u č e n í: Proti tomuto rozsudku je dovolání přípustné za předpokladu, že dovolací soud dospěje k závěru, že tento rozsudek má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení rozsudku odvolacího soudu k Nejvyššímu soudu ČR v Brně u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 15. ledna 2004