Okolnost, že soudem vyžádané vyjádření (§ 114b odst. 1 o.s.ř.) zaslal žalovaný omylem protistraně, nemá žádný právní význam v tom smyslu, že by umožňovala odvolacímu soudu "přehodnocovat" skutkový a právní stav, který nastal fikcí uznání nároku.

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedy JUDr. M. Š. a soudkyň JUDr. V. P. a JUDr. H. H. v právní věci žalobce J. M., podnikatele, místem podnikání Č. K., IČ:…, zastoupeného JUDr. M. N., advokátkou v Č. K., proti žalované E. B., podnikatelce, místem podnikání Č. B., IČ…, zastoupené JUDr. R. P., advokátem v Č. B., o 23.220,--Kč s příslušenstvím, o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 17.9.2003, č.j. 10 C 201/2003-27, t a k t o: Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení na účet právní zástupkyně žalobce částku 4.257,--Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Odůvodnění: Žalobce se domáhá na žalované zaplacení částky 23.220,--Kč. V žalobě podané u okresního soudu dne 30.6.2003 mimo jiné tvrdí, že účastníci uzavřeli dne 13.2.2002 smlouvu o dílo týkající se „obestavby kotle kachlovím“ v nemovitosti v P. V. Za provedení díla byla dohodnuta cena 59.720,--Kč (pokud žalobce požaduje zaplacení částky 23.220,--Kč tak proto, že žalovaná 35.000,--Kč zaplatila jako zálohu, částka 1.500,--Kč představuje poskytnutou slevu z ceny díla). K předání předmětu díla došlo na základě předávacího protokolu dne 30.4.2002. Žalovanou částku žalovaná nezaplatila, přičemž v přípise ze dne 5.5.2002 uvedla, že se ohledně posouzení kvality obrátí na znalce a „v případě, že znalec usoudí, že dílo je provedeno v náležité kvalitě, doplatí část faktury po doručení daňového dokladu“. Dne 23.7.2003 byla do vlastních rukou žalované doručena žaloba spolu s usnesením ze dne 14.7.2003, č.j. 10 C 201/2003-23, v němž bylo žalované uloženo, aby se ve lhůtě třiceti dnů ode dne doručení tohoto usnesení písemně k žalobě vyjádřila. Dále je v tomto usnesení uvedeno, že pokud žalovaná v žalobě uplatněný nárok neuzná, je povinna ve vyjádření vylíčit rozhodující skutečnosti o věci samé, na nichž staví svoji obranu proti žalobě, a označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Nemůže-li žalovaná podat ve stanovené lhůtě písemné vyjádření ve věci samé, je povinna před uplynutím stanovené lhůty soudu sdělit, jaký vážný důvod jí v tom brání. Zmíněné usnesení obsahuje i poučení, že pokud se žalovaná bez vážného důvodu ve věci samé včas písemně nevyjádří a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod jí v tom brání, bude mít soud za to, že nárok, který je proti ní žalobou uplatňován, uznává. Soud proto ve věci samé rozhodne rozsudkem pro uznání (§ 153a odst. 3 o.s.ř.). Žalovaná se k žalobě v uvedené lhůtě nevyjádřila. Okresní soud, aniž nařizoval jednání (§ 153a odst. 4 o.s.ř.), postupoval podle § 153a odst. 3 o.s.ř. a rozhodl dne 17.9.2003 (ani k tomuto dni se žalovaná nevyjádřila) rozsudkem pro uznání. Tímto rozsudkem žalované uložil zaplatit žalobci 23.220,--Kč s úrokem z prodlení ve výši 5,5 % p.a. od 1.5.2002 do zaplacení (§ 536 a násl., § 365, § 369 obch. zák.). Dále žalované uložil zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 2.850,--Kč (930,--Kč – soudní poplatek, 1.920,--Kč – odměna za právní zastoupení). Proti tomuto rozsudku se žalovaná odvolala. Namítá, že je sice pravda, že se ve vztahu k soudu ve stanovené lhůtě k žalobě nevyjádřila, ovšem došlo k tomu na základě administrativní chyby, neboť předmětné vyjádření bylo omylem zasláno na adresu právní zástupkyně žalobce (spolu s vyjádřením byly zaslány i znalecký posudek a další korespondence). Ustanovení § 114b o.s.ř., které je v podstatě „sankcí za nečinnost žalovaného“, má zabránit zbytečným průtahům v řízení. Žalovaná však nečinnou nebyla. O svém administrativním omylu se dozvěděla až v okamžiku, kdy jí byl doručen napadený rozsudek. Bylo by vhodné hodnotit i otázku, proč žalující strana o uvedeném omylu žalovanou či soud neinformovala. Žalobce žádal potvrzení napadeného rozsudku. V době doručení vyjádření byla právní zástupkyně žalobce na dovolené, s obsahem odvolání se mohla seznámit až krátce před vydáním napadeného rozsudku. Navíc na tom, že jí bylo doručeno vyjádření přímo žalovanou stranou, nespatřovala nic zvláštního. Právní zástupkyně žalobce nemohla vědět, že toto vyjádření podává žalovaná ve smyslu § 114b o.s.ř., a nikoliv jako seznámení protistrany se stanoviskem k žalobě. Odvolací soud po zjištění, že odvolání, které zákon nevylučuje, bylo podáno v zákonné patnáctidenní lhůtě účastnicí řízení (§ 201, § 202, § 204 odst. 1 o.s.ř.), a že se opírá o způsobilý odvolací důvod ve smyslu § 205b o.s.ř. (nesplnění předpokladu pro vydání rozsudku pro uznání), věc projednal podle § 212 o.s.ř. a dospěl k závěru o nedůvodnosti odvolání. Podle § 114b odst. 1 o.s.ř. vyžaduje-li to povaha věci nebo okolnosti případu, může předseda senátu, s výjimkou věcí, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2 o.s.ř.), a věcí uvedených v § 118b a § 120 odst. 2 o.s.ř., místo výzvy podle § 114a odst. 2 písm. a/ o.s.ř., nebo nebylo-li takové výzvě řádně a včas vyhověno, žalovanému usnesením uložit, aby se ve věci písemně vyjádřil a aby v případě, že nárok uplatněný v žalobě zcela neuzná, ve vyjádření vylíčil rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu, a k vyjádření připojil listinné důkazy, jichž se dovolává, popřípadě označil důkazy k prokázání svých tvrzení. K podání vyjádření určí lhůtu, která nesmí být kratší než třicet dnů od doručení usnesení. Podle § 114b odst. 5 o.s.ř. jestliže se žalovaný bez vážného důvodu na výzvu soudu podle odstavce 1 včas nevyjádří a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod mu v tom brání, má se za to, že nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznává; o tomto následku (§ 153a odst. 3 o.s.ř.) musí být poučen. Podle § 153a odst. 1 o.s.ř. uzná-li žalovaný v průběhu soudního řízení nárok nebo základ nároku, který je proti němu žalobou uplatňován, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání. Uzná-li žalovaný nárok proti němu žalobou uplatněný jen zčásti, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání, jen navrhne-li to žalobce. Podle § 153a odst. 3 o.s.ř. rozsudkem pro uznání rozhodne soud také tehdy, má-li se za to, že žalovaný nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznal (§ 114b odst. 5 o.s.ř.). Podle § 153a odst. 4 o.s.ř. jen pro vydání rozsudku pro uznání nemusí být nařízeno jednání. Právní institut fikce spočívá v konstrukci, která připouští, aby i k takové skutečnosti, o níž je známo, že neexistuje, bylo přihlíženo, jako by nastala. V tomto případě právo vědomě konstruuje rozdílný poznatek od skutečnosti. Je samozřejmé, že důkazem opaku lze vyvracet, že by k fikci zákonem předpokládaným způsobem došlo. Pokud však je prokázáno, že byly splněny všechny zákonné předpoklady potřebné k tomu, aby zákonná fikce nastala, potom ji nelze vyvracet důkazem opaku. Žalovaná se ve vztahu k okresnímu soudu ve stanovené lhůtě k žalobě nevyjádřila a ani nesdělila, jaký vážný důvod jí v tom brání. Přitom usnesení ze dne 14.7.2003, č.j. 10C 2001/2003-23, doručené do vlastních rukou žalované společně s žalobou, splňuje všechny náležitosti § 114b o.s.ř. Je proto nepochybné, že fikce uznání nároku ve smyslu ustanovení § 114b odst. 5 o.s.ř. v daném případě nastala (to, že vyjádření žalovaná zaslala omylem protistraně, nemůže mít žádný právní význam v tom smyslu, že by tato skutečnost umožňovala „přehodnocovat“ nastalý skutkový a právní stav – jakkoliv se jedná o odlišný právní institut, je vhodné pro názornost uvést, že z hlediska procesního dopadu by nemohlo být zohledňováno například ani to, že účastník omylem zaslal odvolání nikoliv soudu, ale protistraně, v důsledku čehož mu uplynula odvolací lhůta a rozhodnutí soudu se stalo pravomocným). Jestliže ani z obsahu žaloby nelze dovodit, že by byla zjevně nedůvodnou (soud nevydá rozsudek pro uznání, jestliže by žalobě nemohlo být vyhověno, ani kdyby byla prokázána všechna žalobní tvrzení – viz. rozhodnutí Nejvyššího soudu v Brně sp. zn. 29 Odo 296/2003-42), potom je zjevné, že byly splněny všechny zákonné předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání (§ 153a o.s.ř.). Z toho důvodu nelze dospět k závěru, že soud prvního stupně pochybil, pokud rozsudek pro uznání vydal. Věcně správný rozsudek soudu prvního stupně byl potvrzen podle § 219 o.s.ř.. Žalobce byl v odvolacím řízení zcela úspěšným, má proto právo na náhradu nákladů odvolacího řízení v plném rozsahu (§ 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o.s.ř.). Vzhledem k tomu, že nelze zpochybnit věrohodnost tvrzení právní zástupkyně žalobce, že poté, co se seznámila s obsahem vyjádření žalované, neměla důvod toto vyjádření zasílat soudu, neboť nevěděla, že stejné vyjádření žalovaná soudu nepředložila, a že se nejedná o seznámení protistrany se stanoviskem žalované „přímou cestou“, totiž nemohl odvolací soud dovodit existenci důvodů zvláštního zřetele hodných, pro které by žalobci neměly být náklady řízení přiznány (§ 150 o.s.ř.). V souvislosti s právním zastoupením byla žalobci přiznána částka 3.995,--Kč (výše odměny 7.990,--Kč byla snížena o 50% vzhledem k tomu, že právní zástupkyně žalobce učinila v odvolacím řízení pouze jediný úkon právní služby - § 3 odst. 1, § 16 odst. 2, § 18 odst. 1 vyhl. č. 484/2000 Sb.). Je pravda, že okresní soud žalobci přiznal na náhradě nákladů řízení spočívajících v odměně za právní zastoupení částku nižší, ovšem v tomto směru odvolacímu soudu v případné nápravě bránila zásada reformatio in peius (na základě odvolání pouze žalované nelze ztížit její právní pozici napadeným rozhodnutím „vytvořenou“). Právní zástupkyně žalobce se k odvolacímu soudu dostavila vlastním osobním automobilem Peugeot SPZ 1C 44494. Z Českého Krumlova do Českých Budějovic a zpět najela celkem 48 km. Na náhradě nákladů řízení spočívajících v jízdném požadovala 262,--Kč. Takto vzniklé náklady řízení jsou v souladu s § 7 odst. 2 písm. b/, odst. 6 zák. č. 119/1992 Sb., o cestovních náhradách. Proto byla žalobci požadovaná částka 262,--Kč v plném rozsahu přiznána. Na náhradě nákladů odvolacího řízeni přiznanou celkovou částku 4.257,--Kč je žalovaná povinna zaplatit na účet právní zástupkyně žalobce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). P o u č e n í: Proti tomuto rozsudku není dovolání přípustné (§ 237 odst. 2 písm. a/ o.s.ř.). Krajský soud v Českých Budějovicích dne 20. ledna 2004