Byla-li ve smlouvě o dílo ujednána nabídková cena jako maximální ( § 40 odst. 2 zák. č. 199/1994 Sb.), nemůže se zhotovitel úspěšné domáhat zaplacení "víceprací" , nebylo-li mezi zhotovitelem a objednatelem dosaženo dohody o změně díla ( v souladu se zadávacími podmínkami), a zhotovitel ani nepřikročil k přerušení provádění díla ( § 552 odst. 1 obch. zák.).

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedy JUDr. M. Š. a soudkyň JUDr. H. H. a JUDr. V. P. v právní věci žalobce P. S., s.r.o. , se sídlem ve S., IČ…, zastoupeného JUDr. P. S., advokátem ve S., proti žalované Obec Ch. , IČ…, zastoupené Mgr. K. H., advokátem ve S., o 462.244,- Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 3.10.2003, č.j. 7 C 39/2003-76, t a k t o : Rozsudek soudu prvního stupně se p o t v r z u j e . Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení na účet právního zástupce žalované částku 40.181,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. O d ů v o d n ě n í Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu, aby bylo žalované uloženo zaplatit žalobci 462.244,- Kč se 7% úrokem z prodlení od 22.1.2002 do zaplacení. Žalobci uložil zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 38.815,- Kč. Dále žalobci uložil zaplatit České republice na náhradě nákladů řízení částku 1.414, 27 Kč. Vyšel ze zjištění, že účastníci dne 26.9.2000 uzavřeli smlouvu o dílo ve smyslu § 536 a násl. obch. zák. Zástupcem žalované ve věcech technických byl mimo jiné Ing. Petr Krátký. Předmětem díla bylo zhotovení stavby „Plynofikace obce Ch. – STL plynovody“ v rozsahu projektové dokumentace zpracované firmou PRO-PLYN, v.o.s., Č. B. a v rámci zadávací dokumentace zpracované S. p., s.r.o., Č. B. Termín dokončení díla byl dohodnut tak, že do listopadu 2000 měl být dokončen plynovod (zahájení zkušebního provozu), do května 2001 měly být dokončeny konečné úpravy povrchu. Na základě dodatku č. 1 k uvedené smlouvě byl termín dokončení plynovodu posunut do května 2001. Cena díla včetně DPH byla dohodnuta ve výši 3.987.528,- Kč. Tato cena byla dohodnuta jako cena nejvýše přípustná (§ 40 odst. 2 zákona o zadávání veřejných zakázek). V článku IV. odstavec 5 uvedené smlouvy bylo dohodnuto, že „dojde-li při realizaci díla k jakýmkoliv změnám, doplňkům nebo rozšíření předmětu díla na základě požadavku objednatele nebo tak vyplyne z podmínek při provádění díla, z odborných znalostí zhotovitele nebo z vad projektové dokumentace, je zhotovitel povinen provést soupis těchto změn, doplňků nebo rozšíření, ocenit je podle jednotkových cen použitých pro návrh ceny díla a pokud to není možné, podle jím navrhovaných cen a předložit tento soupis objednateli, respektive jeho zástupci ve věcech technických k odsouhlasení formou dodatku ke smlouvě“. V článku XII. odstavec 2 smlouvy bylo dohodnuto, že „měnit nebo doplňovat text této smlouvy lze jen formou písemných dodatků“. V bodě 4.3. zadávací dokumentace bylo ve vztahu k výše uvedenému dílu uvedeno, že nabídková cena musí být ve smlouvě o dílo deklarována jako cena nejvýše přípustná. Tato cena musí obsahovat veškeré náklady uchazeče nezbytné ke kompletní realizaci díla. Objednatelem budou nad rámec smluvní ceny hrazeny pouze práce a dodávky, které si zcela prokazatelně objednal. Po ocenění objednaných prací zhotovitelem díla a po dosažení cenové dohody v souladu se zákonem č. 526/1990 Sb., o cenách, bude nová cena díla upravena dodatkem ke smlouvě o dílo. Jiné podmínky a důvody pro změnu ceny díla může uchazeč uvést v návrhu smlouvy o dílo. Na základě faktur č. 00/787 ze dne 30.11.2000, č. 00/831 ze dne 12.12.2000, č. 01/282 ze dne 17.7.2001 a č. 01/283 ze dne 17.7.2001 žalovaná žalobci zaplatila 3.987.528,- Kč. Dne 26.9.2001 došlo k předání předmětu díla. V protokole o odevzdání a převzetí stavebních prací (podepsaném za žalovanou Ing. Václavem Kučerou – starostou) je uvedeno, že „bude provedeno konečné vyúčtování dle skutečnosti“. V písemném vyhotovení „rekapitulace fakturace k 18.5.2001 dle skutečnosti“ ze dne 1.6.2001 vyslovil Ing. Petr Krátký svým podpisem souhlas s rozsahem skutečného provedení STL-plynovody a oprav komunikací. Žalobce předložil žalované dodatek č. 2 smlouvy o dílo, v němž byly zohledněny zmíněné vícepráce. Tento dodatek žalovaná odmítla podepsat. Fakturou č. 01/721 ze dne 11.1.2002 žalobkyně žalované vyfakturovala částku 462.244,- Kč představující „doúčtování odsouhlasených změn a víceprací ve stavebním deníku na akci plynofikace obce Ch.“. Tuto částku žalovaná žalobci nezaplatila. Právně věc okresní soud hodnotil zejména za použití § 546 odst. 1, § 547 odst. 1 obch. zák. (v podrobnostech viz. odůvodnění napadeného rozsudku). Proti tomuto rozsudku se žalobce odvolal. Zdůrazňuje význam ujednání obsaženého v článku IV. odstavec 5 smlouvy vymezujícího cenu díla určenou způsobem stanoveným ve smlouvě (§ 546 odst. 1 obch. zák.). Byl-li nárok žalobce na zaplacení zvýšené ceny podmíněn uzavřením dodatku č. 2 a žalovaná uzavření tohoto dodatku bezdůvodně odmítla, nemůže toto její jednání požívat právní obrany pro rozpor se zásadami poctivého obchodního styku a ve smyslu § 36 odst. 3 obč. zák. je nutno nadále vznik nároku na zaplacení zvýšené ceny považovat za nepodmíněný dalším souhlasem žalované. Pokud jde o hodnocení posloupnosti provedení díla, víceprací a jejich ocenění, bylo provedeno v souladu s článkem IV. odstavec 5 smlouvy o dílo, když i z výpovědi Ing. Petra Krátkého vyplynulo, že u daného typu staveb (liniové stavby ukládané pod povrch země) lze skutečný rozsah prací včetně víceprací a jejich ocenění prakticky zjistit až po jejich provedení. Bod 7 protokolu z 26.9.2001 je důsledkem neochoty žalované uzavřít předložený dodatek č. 2, kdy nebylo možno pro chování žalované stále stanovit definitivní cenu díla a žalobce neměl v úmyslu dále bránit předání jinak dokončeného díla. Proto dílo žalované předal s poznámkou, že cena díla bude vyúčtována podle skutečného rozsahu prací. Žalovaná žádala potvrzení napadeného rozsudku. Žalobcův výklad by znamenal, že dohodnutá cena o dílo by mohla být mnohonásobně zvyšována, což je v rozporu s § 40 zákona o zadávání veřejných zakázek. Pravidla stanovení ceny, kterých se žalobce dovolává, již s ohledem na znění ustanovení § 40 odst. 2 zákona č. 199/1994 Sb. nemohou být obsažena ve smlouvě, ale jsou stanoveny zadavatelem při vyhlášení soutěže. Za této situace je pak otázkou, zda ujednání v článku IV. odstavec 5 je vůbec platné. Odvolací soud po zjištění, že odvolání, které zákon nevylučuje, bylo podáno v zákonné 15 denní lhůtě účastníkem řízení (§ 201, § 202, § 204 odst. 1 o.s.ř.), a že se opírá o způsobilý odvolací důvod podle § 205 odst. 2 písm. g) o.s.ř., věc projednal podle § 212 o.s.ř. a dospěl k závěru o nedůvodnosti odvolání. Skutková zjištění soudu prvního stupně jsou správná. Odvolací soud na ně odkazuje a z nich vychází. Podle § 40 odst. 2 zákona č. 199/1994 Sb., o zadávání veřejných zakázek (ve znění účinném od 1.6.2000 – zákon č. 28/2000 Sb.), uzavřená smlouva musí obsahovat ustanovení, kterým je nabídková cena uchazeče stanovena jako cena nejvýše přípustná, kterou je možné překročit jen za podmínek stanovených zadavatelem při vyhlášení soutěže. Do 31.5.2000 byla možnost překročení maximální ceny vázána na „podmínky stanovené ve smlouvě“. V době uzavírání předmětné smlouvy, tedy dne 26.9.2000, si již tedy účastníci nemohli platně smluvně dohodnout podmínky (odlišné od podmínek stanovených při vyhlášení soutěže), za nichž je možné cenu díla překročit. (Nehledě k tomu, že v článku IV. odstavec 5 smlouvy si účastníci dohodli, že navýšení ceny bude žalované „předloženo k odsouhlasení“ – jde tedy o jakousi „dohodu o dohodnutí se“, což z hlediska právní závaznosti vyvolává důvodné pochybnosti o určitosti, a tedy platnosti, takovéhoto ujednání). Zákon č. 199/1994 Sb., o zadávání veřejných zakázek, upravující mimo jiné závazný postup zadavatelů veřejných zakázek směřující k uzavření smluv a k jejich provedení (§ 1 písm. a) zákona), je specielní normou ve vztahu k obchodnímu zákoníku. Znamená to, že na právní vztahy z veřejných zakázek bude možné příslušná ustanovení obchodního zákoníku aplikovat pouze tehdy, pokud se nestaly předmětem úpravy zmíněné specielní normy. Z tohoto pohledu je nezbytnou součástí smlouvy o dílo i ujednání o „nabídkové ceně jako ceně maximální“ – v tomto směru je ustanovení § 40 odst. 2 zmíněného zákona kogentní. Dispozitivní je zmíněně ustanovení pouze v části, v níž dovoluje překročení maximální ceny, ovšem za podmínek jednostranně stanovených zadavatelem při vyhlášení soutěže. Podle § 552 odst. 1 obch. zák. zjistí-li zhotovitel při provádění díla skryté překážky, týkající se věci, na níž má být provedena oprava nebo úprava, nebo místa, kde má být dílo provedeno, a tyto překážky znemožňují provedení díla dohodnutým způsobem, je zhotovitel povinen to oznámit bez zbytečného odkladu objednateli a navrhnout mu změnu díla. Do dosažení dohody o změně díla je zhotovitel oprávněn provádění díla přerušit. Nedohodnou-li se strany v přiměřené lhůtě na změně smlouvy, může kterákoliv ze stran od smlouvy odstoupit. Použití ustanovení o skrytých překážkách místa, kde má být dílo provedeno, připadá v úvahu zejména v případech, kdy je dílem zhotovení stavby, popřípadě montáž. Může jít především o překážky týkající se pozemku, na němž má být stavba postavena (např. nevhodné geologické poměry, vysoká hladina podzemní vody apod.). Přerušení prací je věcí rozhodnutí zhotovitele. Pokud však provádění díla nepřeruší, nemá nárok na zaplacení poměrné části ceny díla (nad rámec ceny dohodnuté) v rozsahu, ve kterém dílo provedl poté, co zjistil skryté překážky. Žalobce získal předmětnou veřejnou zakázku, kterou nelze nepokládat za lukrativní. S žalovanou se dohodl na maximální přípustné ceně díla. Učinil tak v situaci, že neměl dostatečné množství informací o geologických poměrech. V průběhu realizace díla se „spokojil“ s tím, že o charakteru a rozsahu prací byl informován Ing. Petr Krátký (nejedná se o osobu oprávněnou za žalovanou jednat ve smyslu „realizace“ právních úkonů). Provádění díla nepřerušil, přestože ohledně změny díla neměl uzavřený písemný dodatek ke smlouvě (článek XII. odstavec 2 smlouvy). Spoléhal se na to, že mu bude zaplacena „skutečná“ cena díla. Jestliže však tato cena nenalezla právní vyjádření, potom nelze její zaplacení přiznat pouze s ohledem na „faktický stav“. Opačný výklad by byl zdůrazněním pouze formálního přístupu k ustanovení § 40 odst. 2 zákona č. 199/1994 Sb., o nejvýše přípustné ceně (toto ustanovení přitom má význam zejména z hlediska zodpovědného nakládání s veřejnými financemi), neboť by tak jako tak bylo placeno „skutečné“ dílo, teoreticky vzato v částce nepoměrně vyšší, než by odpovídala ceně dohodnuté, přestože tato cena byla jedním z významných kritérií výběru zájemce o veřejnou zakázku. Protože žalovaná žalobci dohodnutou cenu díla zaplatila, byla žaloba správně zamítnuta. Rozsudek soudu prvního stupně byl potvrzen podle § 219 o.s.ř. Žalovaná byla v odvolacím řízení zcela úspěšnou, proto má podle § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o.s.ř. vůči žalobci právo na náhradu nákladů tohoto řízení v plném rozsahu. (Odvolací soud nedospěl k závěru, že by při rozhodování o nákladech řízení mohl použít ustanovení 150 o.s.ř. To, že žalobce nebyl v řízení úspěšným, bylo důsledkem toho, že výrazným způsobem podcenil právní stránku dané situace. To ovšem nemůže být „důvod hodný zvláštního zřetele“, který má na mysli § 150 o.s.ř.). V souvislosti s právním zastoupením bylo žalované přiznáno 39.065,- Kč (38.440,- Kč – paušální odměna podle § 3 odst. 1, § 16 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., 225,- Kč – 3x režijní paušál po 75,- Kč podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., 400,- Kč – náhrada za promeškaný čas podle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.). Právní zástupce žalované se k odvolacím jednáním ve dnech 6.4.2004 a 25.5.2004 dostavil vlastním osobním automobilem Seat Toledo 1,9 TDI, SPZ STJ 11-66. Najel celkem 240 km. Uvedený typ vozidla má podle technického průkazu průměrnou spotřebu 5,43 l nafty/100 km. Na náhradě nákladů řízení spočívajících v jízdném právní zástupce požadoval 1.116,- Kč. Takto vzniklé náklady řízení jsou v souladu s § 7 odst. 2 písm. b), odst. 6 zákona č. 119/1992 Sb., o cestovních náhradách. Proto byla žalované přiznána požadovaná částka 1.116,- Kč v plném rozsahu. Celkovou částku 40.181,- Kč je žalobce povinen zaplatit žalované na účet právního zástupce žalované (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku je dovolání přípustné pouze za předpokladu, že dovo- lací soud dospěje k závěru, že rozsudek má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Dovolání se podává do dvou měsíců od doručení rozsudku odvolacího soudu k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 25. května 2004