Jestliže oprávněný navrhuje zastavení výkonu rozhodnutí proto, že v průběhu výkonu došlo k zániku vymáhané pohledávky jejím postoupením na povinného ( tedy splynutím ve smyslu § 584 obč. zák.), rozhodne soud o zastavení výkonu rozhodnutí podle § 268 odst. 1 písm. c ) o.s.ř. ( nikoliv podle § 268 odst. 1 písm. g) o.s.ř.). Poplatková povinnost ( položka 16 poznámka 2 Sazebníku soudních poplatků, příloha k zákonu č. 549/1991 Sb.) oprávněnému v takovém případě nevznikne.

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně JUDr. H. H. a soudců JUDr. M. Š. a JUDr. V. P. ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného a) S. v. d. P. v likvidaci, P., a b) CZ - D., s.r.o., se sídlem v P., zastoupeného Mgr. P. J., r.č…, bytem P., proti povinnému J. Š., bytem V., pro 22.480,--Kč s příslušenstvím a 1.383.898,31 Kč s příslušenstvím, prodejem nemovitostí, o odvolání povinného proti usnesení Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 30.1.2004, č.j. 7 E 1344/298-155, t a k t o: Usnesení soudu prvního stupně s e v napadeném výroku v odstavci III. o nákladech řízení mění tak, že oprávněný ad b) nemá právo na náhradu nákladů řízení. Povinný nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odůvodnění: Napadeným usnesením soud prvního stupně rozhodl o zastavení výkonu rozhodnutí (odstavec I.), dále bylo rozhodnuto o povinnosti oprávněného ad b) zaplatit České republice – Okresnímu soudu ve Strakonicích soudní poplatek ve výši 27.676,--Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci usnesení (výrok v odstavci II.) a povinnému soud uložil povinnost zaplatit oprávněnému ad b) na náhradě nákladů řízení částku 27.676,--Kč do tří dnů od právní moci usnesení (odst. III. výroku usnesení). Ve stejném usnesení uložil soud prvního stupně povinnému povinnost zaplatit České republice – Okresnímu soudu ve Strakonicích na náhradě nákladů řízení 6.658,60Kč také do tří dnů od právní moci usnesení a konečně v odstavci V. výroku usnesení bylo opraveno záhlaví v usnesení stejného soudu ze dne 20.11.2003, č.j. 7 E 1377/98-143 tak, že bylo doplněno sídelní město oprávněného ad a), a to P. V odůvodnění napadeného usnesení soud konstatoval, že výkon rozhodnutí ohledně pohledávky oprávněného ad a) byl již zastaven zmíněným usnesením z 20.11.2003, v němž došlo k písařské chybě, neboť vypadlo sídlo oprávněného ad a). Proto nyní byla tato zřejmá nesprávnost odstraněna opravným usnesením (odstavec V.). Dále okresní soud uvedl, že oprávněný ad b) podáním ze dne 2.12.2003 ve spojení s podáním ze dne 5.1.2004 navrhl zastavit výkon rozhodnutí pro uspokojení jeho pohledávky s tím, že na základě iniciativy povinného došlo k mimosoudnímu vyrovnání pohledávky tak, že pohledávka byla povinnému postoupena za dohodnutou cenu. Soud tedy uzavřel, že vymáhaná pohledávka po vydání exekučního titulu zanikla splynutím dle ust. § 584 obč. zák. Proto soud podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. g/ o.s.ř. a k návrhu oprávněného ad b) výkon rozhodnutí zcela zastavil. S odkazem zejména na položku 16 písm. b/ poznámka 2 Sazebníku soudních poplatků uložil soud prvního stupně dle ust. § 2 odst. 1 písm. a/ a § 4 odst. 1 písm. g/ zákona o soudních poplatcích oprávněnému povinnost k zaplacení soudního poplatku z návrhu na zastavení výkonu rozhodnutí v částce 27.680,--Kč. O povinnosti povinného nahradit oprávněnému ad b) náklady řízení představující právě uvedený soudní poplatek, bylo rozhodnuto dle ust. § 271 o.s.ř. s tím, že pohledávka oprávněného ad b) zanikla až v průběhu výkonu rozhodnutí postoupením pohledávky na povinného. Proti výroku v odstavci III. podal povinný odvolání a navrhl, aby tento výrok byl změněn tak, že oprávněný ad b) nemá nárok na náhradu nákladů řízení. Namítal, že na danou věc nedopadá ust. § 146 odst. 2 o.s.ř. věta druhá, neboť důvodem zpětvzetí návrhu byla dohoda mezi oprávněným a povinným, nikoliv jednostranné chování povinného. Pohledávka tak nezanikla splněním, ale splynutím dle ust. § 584 obč .zák. Příčina zániku pohledávky tedy nespočívá jen v chování povinného, ale také v postoji oprávněného, bez kterého by k zániku pohledávky nemohlo dojít. Pohledávka tak zanikla na základě dvoustranného právního úkonu a citované ustanovení občanského soudního řádu nelze na daný případ použít. Po zjištění, že odvolání je podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a je přípustné, odvolací soud přezkoumal napadený výrok soudu prvního stupně podle ust. § 212 o.s.ř. bez nařízení jednání, jak to umožňuje ust. § 214 odst. 2 písm. e/ o.s.ř. a dospěl k závěru, že usnesení soudu prvního stupně je v napadené části nutné změnit. V případě zastavení nařízeného výkonu rozhodnutí rozhoduje soud o nákladech řízení, které účastníkům prováděním výkonu rozhodnutí vznikly dle ust. § 271 o.s.ř., a to podle toho, z jakého důvodu k zastavení výkonu rozhodnutí došlo. Soud prvního stupně rozhodoval o nákladech dle uvedeného ust. § 271 o.s.ř. s tím, že povinnost k náhradě nákladů řízení je povinnému ukládána proto, že pohledávka oprávněného ad b) zanikla až v průběhu výkonu rozhodnutí postoupením pohledávky na povinného. Obecně (co do základu) odvolací soud s tímto závěrem souhlasí, tedy, že oprávněnému svědčí právo na náhradu nákladů tohoto řízení, avšak jiný názor zastává odvolací soud v otázce, zda bylo na místě ukládat oprávněnému povinnost k zaplacení soudního poplatku z návrhu na zastavení výkonu rozhodnutí a v důsledku toho také ohledně závěru, jaká výše těchto nákladů má být oprávněnému b) vůči povinnému přiznána. Zmíněný odlišný postoj odvolacího soudu je dán tím, že má za to, že pro zastavení výkonu rozhodnutí v této věci je dán důvod dle ust. § 268 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. (nikoliv důvod dle ust. § 268 odst. 1 písm. g/ o.s.ř.). Z obsahu spisu nepochybně vyplývá, což soud prvního stupně výslovně připomněl i v odůvodnění napadeného usnesení, že oprávněný ad b) v písemných podáních ze dne 2.12.2003 a 5.1.2004 navrhl zastavit výkon rozhodnutí pro uspokojení jeho pohledávky. Je totiž zcela v dispozici oprávněného, zda navrhne zastavení výkonu rozhodnutí za situace, kdy došlo k zániku dosud vymáhaného práva, neboť domáhat se zastavení výkonu rozhodnutí se mohl i povinný dle uvedeného písmena g/, a v takovýchto případech má i tak zastavení výkonu rozhodnutí k návrhu oprávněného vždy přednost. Byť tedy z návrhu oprávněného vyplývalo, že bezprostřední příčinou pro podání návrhu na zastavení výkonu rozhodnutí je zánik předmětného práva, mělo k zastavení výkonu rozhodnutí dojít podle ust. § 268 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.. Posledně uváděné závěry mají zásadní význam pro rozhodování o poplatkové povinnosti, neboť soudní poplatek z návrhu na zastavení výkonu rozhodnutí se vybírá podle položky 16 poznámka 2 Sazebníku soudních poplatků (příloha k zákonu č. 549/1991 Sb. ve znění pozdějších předpisů) jen tehdy, jde-li o zastavení výkonu rozhodnutí proto, že po vydání rozhodnutí zaniklo právo jím přiznané dle ust. § 268 odst. 1 písm. g/ o.s.ř.. Jak ze shora uvedeného vyplývá, v konkrétní posuzované věci o takový případ nejde, neboť za důvod k zastavení výkonu rozhodnutí je nezbytné pokládat návrh oprávněného, o zastavení výkonu rozhodnutí mělo být rozhodnuto dle ust. § 268 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., a pro takový případ nelze uvažovat o povinnosti k úhradě soudního poplatku z takového návrhu. Jak již shora uvedeno, sdílí odvolací soud se soudem prvního stupně názor, že při rozhodování o náhradě nákladů je nutno vycházet z ust. § 271 o.s.ř., a že tato povinnost stíhá povinného vůči oprávněnému ad b). Nelze tedy přisvědčit povinnému, že soud prvního stupně nesprávně užil ust. § 146 odst. 2 o.s.ř., když soud prvního stupně ani toto ustanovení nezmiňuje. Ve smyslu ust. § 271 o.s.ř. je pro posouzení otázky nákladů řízení významné hodnocení důvodu, který k zastavení výkonu rozhodnutí vedl, přičemž uvedené ustanovení dává možnost podle okolností konkrétního případu, ovšem spíše jako výjimku, přiznat povinnému proti oprávněnému právo na náhradu nákladů, které mu vznikly prováděním výkonu rozhodnutí. To však lze jen tam, kde by bylo možné uzavřít, že k zastavení výkonu rozhodnutí došlo v důsledku procesního zavinění oprávněného a o tom je možné uvažovat jen v těch případech, pokud v řízení o výkon rozhodnutí oprávněný nezachoval takovou míru pečlivosti, kterou lze na každém požadovat, jestliže si mohl uvědomit toto porušení své povinnosti a jestliže tomu mohl předejít (například tam, kde návrh na soudní výkon rozhodnutí byl podán oprávněným, ačkoliv povinný svou povinnost dříve dobrovolně splnil). Naopak – pokud oprávněnému nelze při vedení výkonu rozhodnutí nic vytknout, pak na něj nedopadá procesní odpovědnost za to, že výkon rozhodnutí byl zastaven. Ze shora uvedených důvodů bylo usnesení soudu prvního stupně v napadeném výroku v odst. III. změněno dle ust. § 220 odst. 1 o.s.ř., v ostatních výrocích zůstalo nedotčeno (ust. § 206 odst. 3 o.s.ř.). Oprávněnému žádné další náklady řízení o výkon rozhodnutí, než ty, které již byly přiznány v průběhu vedení výkonu rozhodnutí, nevznikly. V dalším soud prvního stupně zváží vydání rozhodnutí dle ust. § 12 zák. č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích v platném znění, a to ve vztahu k rozhodnutí o poplatkové povinnosti oprávněného dle odstavce II. napadeného usnesení. Takové rozhodnutí by pak bylo možné znovu k odvolání přezkoumat. Výrok o nákladech odvolacího řízení má oporu v ust. § 224 odst. 1 o.s.ř. a ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. za situace, kdy povinnému v souvislosti s odvolacím řízením žádné náklady nevznikly. P o u č e n í: Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 3. května 2004