Státní podnik, který nevznikl podle zákona č. 77/1997 Sb., a ani se na takovýto státní podnik "netransformoval" ve smyslu § 20 odst. 1 tohoto zákona, není oprávněn ve smyslu § 16 odst. 2 tohoto zákona, ve znění zákona č. 202/2002 Sb., účinného od 1.7.2002, jednat vlastním jménem v právních vztazích týkajících se majetku státu.

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedy JUDr. M. Š. a soudkyň JUDr. V. P. a JUDr. V. Z. v právní věci žalobce C. o. V. B. se sídlem ve V., zastoupeného JUDr. T. H., advokátem v P., proti žalovanému P. b. h. M., státní podnik v likvidaci, se sídlem v M., IČ…, zastoupenému JUDr. P. C., advokátem v M., o určení vlastnického práva k nemovitostem, o odvolání žalobce proti usnesení Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 24.3.2004, č.j. 6C 143/2002-174, t a k t o: Usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odůvodnění: Napadeným usnesením okresní soud zastavil řízení a dále rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 10.225,--Kč. Vyšel z toho, že žalobce se domáhá vůči žalovanému (původně byla žalována ČR – zastoupena Ministerstvem financí; na základě návrhu žalobce z 3.7.2002 došlo k záměně žalovaných – usnesení okresního soudu ze dne 1.8.2002, č.j. 6C 143/2002-135, usnesení odvolacího soudu ze dne 31.10.2002, č.j. 22 Co 2401/2002-144, usnesení dovolacího soudu z 26.2.2004, č.j. 20 Cdo 107/2003-171) určení, že je vlastníkem pozemků č. 143, 144/1, 144/3, 145/1 a 145/2 a staveb č. 129 a 159 zapsaných pro obec a katastrální území V. B. na LV č. 276 (dále jen nemovitosti). Podle tohoto listu vlastnictví je vlastníkem nemovitostí ČR – žalovaný k nim má právo hospodaření. K zastavení řízení došlo za použití § 104 odst. 1, § 159 odst. 3 o.s.ř.. Okresní soud totiž zjistil, že téhož určení vlastnictví ke stejným nemovitostem proti stejnému žalovanému a na základě stejných skutkovým tvrzení se žalobce již domáhal v řízení vedeném u Okresního soudu v Českém Krumlově pod sp. zn. 6 C 53/98. Toto řízení pravomocně skončilo zamítnutím žaloby pro nedostatek pasivní legitimace žalovaného, který nebyl vlastníkem nemovitostí. Je sice pravda, že zákon č. 202/2002 Sb. novelizující zákon č. 77/1997 Sb., o státním podniku, umožnil podat žalobu na určení vlastnictví i proti státnímu podniku, ovšem podle okresního soudu „to jen za konkrétních podmínek v zákoně uvedených a takováto změna předpisu nemůže narušit překážku věci pravomocně rozhodnuté podle § 159 odst. 3 o.s.ř.“. Proti tomuto usnesení se žalobce včas odvolal. Namítá, že v řízení vedeném u Okresního soudu v Českém Krumlově pod sp. zn. 6C 53/98 nedošlo k věcnému projednání vlastního nároku. V tomto řízení nebylo vydáno rozhodnutí meritorní povahy. V průběhu řízení vedeného proti České republice „se však v důsledku změny právních předpisů stalo zřejmým, že žalovaným nemůže být ČR – Ministerstvo financí, nýbrž toliko PBH Most, státní podnik v likvidaci. Žalobce proto na výzvu soudu provedl záměnu účastníků, kterou soud připustil“ (odvolací soud již nyní poznamenává, že záměnu účastníků žalobce navrhl poté, co se seznámil se stanoviskem původního žalovaného, které mu soud zaslal, aniž jej ovšem k záměně účastníků vyzýval – č.l. 125, č.l. 129 spisu). Současný žalovaný nemá stejné právní postavení jako žalovaný v řízení původním. Podle žalobce „v původním řízení nemohl být žalovaný účastníkem řízení, avšak nyní účastníkem řízení být může“. Žalovaný žádal potvrzení napadeného usnesení. Odvolání není důvodné. Z výpisu z obchodního rejstříku vedeného u Krajského soudu v Ústí nad Labem bylo zjištěno, že P. b. h. M., státní podnik, se sídlem v M., byl do obchodního (tehdy podnikového) rejstříku zapsán 1.1.1989. Od 3.5.1999 je zapsán pod firmou P. b. h. M. „v likvidaci“. Zřízen byl zakládací listinou Městského národního výboru v M. ze dne 13.12.1988. Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26.1.1999, č.j. 17 Cm 33/98-13, byl zrušen a nařízena jeho likvidace. Rozsudkem Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 31.8.1998, č.j. 6C 53/98-32, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 12.11.1998, č.j. 8 Co 2650/98-59, byla žaloba (směřující vůči výše uvedenému státnímu podniku) na určení, že žalobce je vlastníkem „pozemků katastrální číslo 145, č. 144/1, č. 144/3, č. 145/3, č. 145/1, č. 145/2 a staveb č. p. 129, 159 vše v k.ú. V., obec V.“, zamítnuta (tato rozhodnutí nabyla právní moci dne 4.1.1999). Stalo se tak proto, že žalovaný nebyl vlastníkem nemovitostí, přičemž pokud předmětem určení je vlastnické právo, je nositelem pasivní legitimace pouze vlastník věci. Odvolací soud vyslovuje závěr, že pokud by následná právní úprava obecně vzato vytvořila prostor pro hodnocení vlastnictví nemovitostí (na základě žaloby na určení vlastnictví) i ve vztahu k subjektu, který jejich vlastníkem není, a tedy „umožnila“ i ve vztahu k tomuto subjektu zabývat se dalšími právními skutečnostmi ovlivňujícími vlastnické vztahy, potom by předchozí rozhodnutí (vycházející pouze ze skutkového a právního hodnocení, které bylo novou právní úpravou prolomeno) nevytvářelo překážku věci pravomocně rozhodnuté ve smyslu § 159 odst. 3 o.s.ř.. Důležité pro rozhodnutí v dané věci ovšem je, zda následná právní úprava v tomto konkrétním případě umožňuje žalovat žalovaného jako nevlastníka nemovitostí. Podle § 54 odst. 1 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění účinném od 1.1.2001,státní příspěvkové organizace zřízené, popřípadě řízené podle dosavadních předpisů ústředními orgány, okresními úřady a školskými úřady a dále státní podniky (pod čarou je odkaz na zák. č. 77/1997 Sb., o státním podniku), Konsolidační banka Praha, státní peněžní ústav, a jiné státní organizace zřízené (založené) na základě zvláštního právního předpisu nebo zvláštním právním předpisem, které ve vztahu k majetku dosud vykonávaly právo hospodaření, popřípadě právo společného hospodaření podle dosavadních předpisů, anebo které ještě budou obdobně zřízeny (založeny), (dále jen organizace), jsou právnickými osobami a hospodaří s majetkem (§ 8). Při tom se řídí zvláštními právními předpisy a těmi ustanoveními tohoto zákona, která se vztahují na organizační složky příslušné hospodařit s majetkem podle § 9, nejde-li o úkony vyhrazené pouze ministerstvům. Dosavadní pohledávky a jiná majetková práva organizací se pro účely tohoto zákona považují za majetek (§ 8). Podle § 55 odst. 1 téhož zákona organizace za podmínek stanovených tímto zákonem nabývají majetek pro stát a jejich příslušnost hospodařit s majetkem se řídí ustanovením § 9. Vlastním jménem jednají v právních vztazích týkajících se majetku a účastní se řízení před soudy a jinými orgány ve věcech týkajících se majetku. Zvláštní právní předpis může stanovit, ve kterých případech a za jakých podmínek se řízení před soudy a jinými orgány ve věcech týkajících se tohoto majetku účastní přímo stát. Podle § 54 odst. 1 zákona č. 219/2000 Sb., ve znění novely – zákon č. 202/2002 Sb. – účinné od 1.7.2002 (žalobce podal návrh na záměnu žalovaných dne 3.7.2002, tedy v době účinnosti zmíněné novely) státní příspěvkové organizace zřízené, popřípadě řízené podle dosavadních předpisů ústředními orgány, okresními úřady a školskými úřady a dále Konsolidační banka Praha, státní peněžní ústav, a jiné státní organizace zřízené (založené) na základě zvláštního právního předpisu nebo zvláštním právním předpisem, které ve vztahu k majetku dosud vykonávaly právo hospodaření, popřípadě právo společného hospodaření podle dosavadních předpisů a nebo které budou ještě obdobně zřízeny (založeny), (dále jen organizace) jsou právnickými osobami a hospodaří s majetkem (§ 8). Při tom se řídí zvláštními právními předpisy a těmi ustanoveními tohoto zákona, která se vztahují na organizační složky příslušné hospodařit s majetkem podle § 9, nejde-li o úkony vyhrazené pouze ministerstvům. Dosavadní pohledávky a jiná majetková práva organizací se pro účely tohoto zákona považují za majetek (§ 8). Působnost tohoto zákona se nevztahuje na státní podniky založené podle zákona č. 77/1997 Sb., o státním podniku, ve znění pozdějších předpisů, včetně těch, které se považují za založené podle uvedeného zákona, na státní organizace, které se uvedeným zákonem v rozsahu stanoveném zvláštním právním předpisem řídí, a na Budějovický Budvar, národní podnik. Hospodaření těchto státních organizací upravují zvláštní právní předpisy. Podle § 55 odst. 1 téhož zákona organizace nemají vlastní majetek; za podmínek stanovených tímto zákonem nabývají majetek pro stát a jejich příslušnost hospodařit s majetkem (§ 8) se řídí ustanovením § 9. Vlastním jménem jednají v právních vztazích týkajících se majetku a účastní se řízení před soudy a jinými orgány ve věcech týkajících se majetku včetně řízení o určení, zda tu vlastnické nebo jiné obdobné právo státu je, či není. Zvláštní právní předpis může stanovit, ve kterých případech a za jakých podmínek se řízení před soudy a jinými orgány ve věcech týkajících se tohoto majetku účastní přímo stát. Podle § 16 odst. 2 zákona č. 77/1997 Sb., o státním podniku, ve znění novely – zákon č. 202/2002 – účinné od 1.7.2002, podnik vykonává při hospodaření s majetkem státu práva vlastníka podle zvláštních právních předpisů, vlastním jménem jedná v právních vztazích týkajících se majetku státu a účastní se řízení před soudy a jinými orgány ve věcech týkajících se majetku státu včetně řízení o určení, zda tu vlastnické nebo jiné obdobné právo státu je, či není. Podle § 20 odst. 1 téhož zákona podniky vzniklé podle zákona č. 111/1990 Sb., o státním podniku, ve znění pozdějších předpisů, se považují za podniky vzniklé podle tohoto zákona ode dne zápisu změny v obchodním rejstříku, je-li jejich zakladatelem ústřední orgán státní správy, který do šesti měsíců ode dne účinnosti tohoto zákona přizpůsobí zakládací listinu a složení dozorčí rady tomuto zákonu a zašle návrh na zápis změny v obchodním rejstříku a zakládací listinu příslušnému soudu, který vede obchodní rejstřík, v němž je podnik zapsán. Právní poměry podniku se do dne zápisu změny v obchodním rejstříku řídí dosavadními předpisy. Podle § 20 odst. 3 téhož zákona vykonává-li funkci zakladatele okresní úřad nebo obec, musí ve lhůtě uvedené v odstavci prvém podnik zrušit buď s likvidací, nebo bez likvidace podle zvláštního zákona; právní poměry těchto podniků, jakož i podniků ke dni účinnosti tohoto zákona v likvidaci se řídí dosavadními předpisy s tím, že ustanovení zákona č. 111/1990 Sb., ve znění pozdějších předpisů, o dozorčí radě a fondech, se nepoužijí. Podle § 20 odst. 4 téhož zákona po marném uplynutí lhůty uvedené v odstavcích 1, 2 a 3 zruší podnik soud a nařídí jeho likvidaci. Současně jmenuje likvidátora. Ustanovení odstavce 2 a odst. 3 části věty za středníkem platí obdobně. Podle § 31 odst. 1 zákona č. 111/1990 Sb., o státním podniku, podniky vzniklé podle zákona č. 88/1988 Sb., o státním podniku, se považují ode dne účinnosti tohoto zákona za vzniklé podle tohoto zákona. Dosavadní vnitřní organizační jednotky těchto podniků, zapsané v podnikovém rejstříku se ode dne účinnosti tohoto zákona považují za odštěpné závody podle tohoto zákona. Nelze pochybovat, že žalovaný se stal státním podnikem ve smyslu § 31 odst. 1 zákona č. 111/1990 Sb.. Aby se však stal i státním podnikem ve smyslu § 20 odst. 1 zákona č. 77/1997 Sb., potom by musel splňovat zákonné podmínky vyplývající z tohoto ustanovení (jeho zakladatelem by musel být ústřední orgán státní správy, který by „činil příslušné kroky ve stanovené lhůtě“ ve vztahu k zápisu do obchodního rejstříku). Tak tomu ovšem v daném případě není, neboť zakladatelem žalovaného byl MěNV v M. (s čímž souvisí i to, že žalovaný byl rozhodnutím soudu zrušen a nařízena jeho likvidace). Takovýto státní podnik tedy není tím, který by mohl být považován za státní podnik podle zákona č. 77/1997 Sb. a tedy tím, který by byl oprávněn vlastním jménem jednat v právních vztazích týkajících se majetku státu a účastnit se řízení před soudy a jinými orgány ve věcech týkajících se majetku státu včetně řízení o určení, zda tu vlastnické nebo jiné obdobné právo státu je, či není - § 16 odst. 2 zákona č. 77/1997 Sb. ( Je logické, že zákon č.77/1997 Sb. tuto možnost dává – za splnění dalších podmínek vyplývajících z ustanovení § 20 odst. 1 zákona – těm státním podnikům, jejichž zakladatelem je ústřední orgán státní správy, a nikoliv těm, jejichž zakladateli jsou nižší územně správní jednotky v situaci, že by měly takovéto subjekty, včetně těch, které směřují k likvidaci, „rozhodovat“ o majetku státu, obecně vzato „přesahujícího zájem regionu či dokonce zájem tohoto subjektu“). Protože ani současná právní úprava neumožňuje žalovat žalovaného jako nevlastníka nemovitostí, a protože skutkový a právní stav týkající se týchž účastníků je totožný se stavem, v rámci něhož již byla vydána rozhodnutí Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 31.8.1998, č.j. 6C 53/98-32 a Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 12.11.1998, č.j. 8 Co 2650/98-59, je zřejmé, že věcnému rozhodnutí v této věci brání neodstranitelná překážka řízení spočívající v překážce věci rozsouzené (§ 159 odst. 3 o.s.ř.). Proto okresní soud správně řízení zastavil (§ 104 odst. 1 o.s.ř.). Věcně správné usnesení okresního soudu bylo potvrzeno podle § 219 o.s.ř., byť na základě odlišného právního závěru. Rozhodnutí o nákladech odvolacího řízení vychází z toho, že v tomto řízení zcela úspěšnému žalovanému žádné účelně vynaložené náklady řízení nevznikly (§ 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o.s.ř.). P o u č e n í: Proti tomuto usnesení je dovolání přípustné (§ 239 odst. 2 písm. a/ o.s.ř.). Dovolání se podává do dvou měsíců od doručení tohoto usnesení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 30. srpna 2004