Rozhodnutí o vrácení věci podle § 80 odst. 1 tr.ř. přichází v úvahu pouze za předpokladu, že věc, která byla podle § 78 tr.ř. vydána nebo podle § 79 tř.ř. odňata, existuje a je v dispozici orgánů činných v trestním řízení.

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29.9.2004 v trestní věci původně odsouzeného V. J., nar. vedené pro trestný čin dle § 178 tr.zák., o stížnosti odsouzeného proti usnesení Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 1.6.2004, č.j. T 360/63-89, t a k t o : Stížnost V. J. se podle § 148 odst. 1 písm. c) tr.ř. z a m í t á . O d ů v o d n ě n í : Shora citovaným usnesením Okresního soudu v Č. Krumlově bylo rozhodnuto tak, že podle § 80 odst. 1 tr.ř. a contrario se zamítá návrh V. J. ze dne 7.4.2004 na vydání motocyklu zn.... Proti tomuto rozhodnutí podal v zákonné lhůtě stížnost V. J. prostřednictvím svého obhájce. Poukázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí s tím, že s výkladem ze strany soudu prvního stupně se nemůže ztotožnit. Argumentace okresního soudu, že po zrušení odsuzujícího rozsudku v rehabilitačním řízení nelze na původní návrh prokurátora na uložení trestu propadnutí věci pohlížet, jako by zůstal nerozhodnut, není podle stěžovatele správná. V tomto směru stěžovatel poukázal na v úvahu přicházející případ, kdy pachatel byl odsouzen pro trestný čin sabotáže, přičemž při domovní prohlídce mu byla odňata zbraň hromadného ničení. Takováto zbraň byla na návrh prokurátora odsuzujícím rozsudkem prohlášena za propadlou ve prospěch státu. Následně došlo k tomu, že podle § 2 odst. 1 písm. b) zák.č. 119/90 Sb. byl odsouzený plně rehabilitován. To však neznamená, že by mu měla být zbraň hromadného ničení vrácena. V takovémto případě je oprávněný důvod, aby původní návrh prokurátora soud znovu vyhodnotil a po vyslovení účasti na rehabilitaci vydal usnesení o zabrání věci podle § 73 odst. 1 písm. c) tr.ř., neboť bezpečnost lidí i majetku vyžaduje, aby soukromé osoby neměly nekontrolovaný přístup ke zbraním hromadného ničení. Fakt, že o návrhu prokurátora je nutno rozhodnout doložil stěžovatel i stanoviskem Nejvyššího soudu ČR z 26.6.1997 sp.zn. 2 Tzn 26/97 a následným usnesením příslušného obvodního soudu a rovněž řadou dalších soudních rozhodnutí. K dalším argumentům soudu prvního stupně stěžovatel namítl, že v řízení dle § 80 odst. 1 tr.ř. není třeba zkoumat, kde se věci fakticky nacházejí. V tomto řízení se podle jeho názoru zkoumá, zda existuje k vrácení věci právní nárok. Fyzické předání věcí je pak záležitostí dalšího postupu. Stěžovatel proto nepokládá za logickou nezbytnou podmínku rozhodnutí o vrácení vědomost soudu o tom, kde se předmětná věc nachází. Ust. § 80 odst. 1 tr.ř. totiž takovou podmínku nestanovuje. I v tomto směru stěžovatel poukázal na řadu rozhodnutí jiných soudů rozhodujících v rámci ČR. V závěru svého opravného prostředku proto navrhl, aby stížnostní soud napadené rozhodnutí zrušil a jeho návrhu sám vyhověl. Stížnostní soud podle § 147 odst. 1 tr.ř. přezkoumal správnost napadeného rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, a dospěl k závěru, že stížnost důvodná není. V řízení, které předcházelo napadenému rozhodnutí, nebyly zjištěny žádné procesní vady. Okresní soud si před svým rozhodnutím opatřil potřebné podklady, zejména původní spis Okresního soudu v Č. Krumlově sp.zn. T 360/63 a dále si vyžádal zprávu Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových za účelem zjištění osudu předmětné věci. Není pochyb o tom, že rozsudkem Okresního soudu v Č. Krumlově ze dne 11.2.1964, sp.zn. T 360/63, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 17.3.1964, sp.zn. 2 To 80/64, byl V. J. odsouzen pro trestný čin podle § 178 tr.zák. tehdy účinného a byl mu mimo jiné uložen i trest propadnutí věci, a to jeho motocyklu zn... Označení tohoto motocyklu příslušnou SPZ, jak se podává v návrhu na rozhodnutí dle § 80 odst. 1 a rovněž ve výroku napadeného rozhodnutí, je třeba upřesnit, neboť z původního trestního spisu je zřejmé, že výrok původního rozhodnutí odvolacího soudu byl následně podle § 131 odst. 1 tr.ř. opraven; stalo se tak usnesením ze dne 12.6.1964, č.j. 2 To 80/64-63. Za správnou byla označena státní poznávací značka předmětného motocyklu .... Není ani pochyb o tom, že po účinnosti zákona o soudních rehabilitacích č. 119/90 Sb. bylo rozhodnuto o tom, že V. J. je účasten rehabilitace, předmětná odsuzující rozhodnutí shora citovaná byla v rehabilitačním řízení zrušena a trestní stíhání stěžovatele bylo zastaveno. Samozřejmě že došlo i ke zrušení trestu propadnutí věci předmětného motocyklu zn. ... Nynější návrh na vydání rozhodnutí podle § 80 odst. 1 tr.ř. však i dle názoru stížnostního soudu postrádá smysl. Jak okresní soud objasnil před svým rozhodnutím, tak propadnutý motocykl zn. ...byl skutečně realizován již v 60. letech minulého století. Další osud takovéto věci již není znám. Lze jen těžko předpokládat, že motocykl ve své původní podobě ještě existuje. Okresní soud zcela logicky dospěl k závěru, že podle § 80 odst. 1 tr.ř. je nutno postupovat za situace, kdy předmětná věc ještě existuje. Tuto argumentaci je třeba doplnit v tom směru, že logickou podmínkou pro postup dle § 80 odst. 1 tr.ř. je nejen existence takové věci, ale rovněž to aby byla v dispozici orgánů činných v trestním řízení, které jsou povinny s ní určitým způsobem, právě způsobem předpokládaným ust. § 80 odst. 1 tr.ř. naložit. Ust. § 80 odst. 1 tr.ř. není koncipováno ve smyslu argumentace stěžovatele, že snad takovýmto rozhodnutím je rozhodováno o právním nároku určité osoby na vrácení věci, že fyzické předání věci je pouze podřadnou záležitostí. I stížnostní soud má zato, že předmětné ustanovení slouží právě k tomu, aby věc, která je v dispozici orgánů činných v trestním řízení a pro takové řízení jí není již třeba, byla vrácena oprávněné osobě. Pokud v předchozím trestním řízení bylo již s touto věcí dle tehdy platných zákonů naloženo, věc prakticky fyzicky neexistuje, zejména není v dispozici orgánů činným v trestním řízení, je jakékoliv rozhodování dle § 80 odst. 1 tr.ř. nadbytečné. Takovýmto výkladem samozřejmě ani stížnostní soud nikterak nezpochybňuje otázku vlastnictví stěžovatele k předmětné trestní věci, když ani rozhodnutí dle § 80 odst. 1 tr.ř. otázku vlastnických práv k předmětné věci neřeší. Takovéto rozhodnutí stížnostní soud činí i za situace, kdy stěžovatel prostřednictvím svého obhájce předložil celou řadu rozhodnutí jiných soudů, které v analogických situacích vyhověly návrhu na rozhodnutí dle § 80 odst. 1 tr.ř. Nejde v tomto směru však o nikterak přesvědčivá rozhodnutí, která by zvrátila správnost úvah, jež na podporu svého rozhodnutí rozvedl v odůvodnění napadeného rozhodnutí již okresní soud a které akceptoval i soud stížnostní. Namístě není ani argumentace nutností rozhodnout o návrhu státního zástupce (bývalého prokurátora) na uložení trestu propadnutí věci, jestliže původní odsuzující rozhodnutí včetně výroku o trestu propadnutí věci bylo v následujícím řízení zrušeno. I s touto argumentací se okresní soud v odůvodnění svého rozhodnutí bezezbytku vypořádal. Pokud stěžovatel poukazuje na skutečnost, že by při akceptování takovéhoto výkladu mohla být například zbraň hromadného ničení vrácena dříve stíhané osobě, tak samozřejmě za situace, že by takováto zbraň byla v dispozici orgánů činných v trestním řízení, fyzicky existovala, muselo by být rozhodnuto výrokem o zabrání takovéto zbraně podle § 73 odst. 1 písm. c) tr.ř. Pokud by však takováto zbraň byla realizací dříve uloženého trestu propadnutí věci již zlikvidována, je třeba opět uvést, že soud by neměl důvod rozhodovat o zabrání takto zlikvidované zbraně. Ze všech shora uvedených důvodů byla proto stížnost odsouzeného jako nedůvodná podle § 148 odst. 1 písm. c) tr.ř. zamítnuta.