Za zdanitelná plnění spočívající v poskytnutí právních služeb ustanoveným obhájcem učiněná ve zdaňovacím období po 1.10.2003 je nutno k návrhu tohoto obhájce přiznat obhájci i DPH, a to ve výši 22 % podle § 16 odst. 4 ZoDPH účinného od 1.10.2003 a přílohy č. 2 položky 74.1 k tomuto zákonu.

4 To 22/2004 – U s n e s e n í Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20.1.2004 v Českých Budějovicích v trestní věci odsouzeného L. K., nar... v ..., trvale bytem ..., okres ..., pro trestné činy loupeže podle § 234 odst. 1 tr.zák., a násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle § 197a tr.zák., o stížnosti obhájce Mgr. K. M. proti usnesení Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 10.11.2003, č.j. 18 T 45/2003-203, t a k t o : Podle § 149 odst. 1 písm. a) tr.ř. se ke stížnosti obhájce Mgr. K. M. napadené usnesení v celém rozsahu z r u š u j e , a znovu se rozhoduje takto: Podle § 151 odst. 2, 3 tr.ř. a následně citovaných ustanovení vyhlášky Ministerstva spravedlnosti České republiky o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb č. 177/1996 Sb. ve znění vyhl. č. 235/1997 Sb. advokátního tarifu se Mgr. K. M., advokátovi AK ..., p ř i z n á v á odměna a náhrada hotových výdajů obhájce v této výši: v sazbě podle § 10 odst. 3 písm. a), d) a § 7 s přihlédnutím k § 12 odst. 4 a § 15a vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění vyhl. č. 235/1997 Sb. podle § 11 odst. 1 písm. b) 1)21.11.2002 první porada s klientem včetně převzetí a přípravy obhajoby 11.11.2002 ……………… za 1 úkon 1.440,00 Kč podle § 11 odst. 1 písm. e) 2)18.11.2002 výslech svědkyně V. na Policii ČR Vodňany ……………… za 1 úkon 1.440,00 Kč 3) 21.11.2002 výslech obviněného L. K. ……………… za 1 úkon 1.440,00 Kč podle § 11 odst. 1 písm. f) 4)31.01.2003 prostudování vyšetřovacího spisu ……………… za 1 úkon 1.440,00 Kč podle § 11 odst. 1 písm. g) 5)03.06.2003 obhajoba u hlavního líčení …………….. za 2 úkony 3.600,00 Kč podle § 11 odst. 2 písm. d), odst. 3 6)07.08.2003 stížnost proti usnesení o vzetí do vazby …… za 1 úkon ve výši ˝ 900,00 Kč podle § 11 odst. 1 písm. g) 7) 09.09.2003 obhajoba u hlavního líčení ……………… za 1 úkon 1.800,00 Kč podle § 11 odst. 1 písm. k) 8) 23.09.2003 odvolání proti rozsudku ……………… za 1 úkon 1.800,00 Kč podle § 11 odst. 1 písm. g) 9)23.10.2003 účast u veřejného zasedání u Krajského soudu v Českých Budějovicích …………….. za 2 úkony 3.600,00 Kč podle § 13 odst. 3 10)paušální náhrada výdajů po 75,- Kč ..za 9 požadovaných úkonů 675,00 Kč podle § 14 odst. 2 náhrada promeškaného času ve výši ˝ mimosmluvní odměny za dostavení se k jednání, které bylo odročeno bez projednání věci: 11)· 18.11.2002 zmařený výslech obviněného ……………………………… 720,00 Kč 12)· 14.07.2003 hlavní líčení odročeno bez projednání …………………… 900,00 Kč 13)· 26.06.2003 hlavní líčení odročeno bez projednání …………………… 900,00 Kč podle § 13 odst. 1, 4 náhrada cestovních výdajů při použití os. automobilu VW Vento, SPZ ..., prům. spotřeba 8,6 l/100 km, cena benzinu Natural 25,90 Kč/1 litr v r. 2002, cena benzinu Natural 24.80 Kč/1 litr v r. 2004, základní náhrada 3,40 Kč/1 km, sazba celkem 5,50 Kč/1 km uplatňovaná obhájcem 14)· 18.11.2002 Prachatice – Vodňany a zpět, ujeto 60 km ………………… 300,00 Kč 15)· 08.08.2003 Prachatice – České Budějovice a zpět v souvislosti s návštěvou obviněného ve věznici, ujeto 100 km ……………………... 550,00 Kč 16)· 29.09.2003 Prachatice – České Budějovice a zpět v souvislosti s návštěvou obviněného ve věznici, ujeto 100 km……………………… 550,00 Kč 17)· 23.10.2003 Prachatice – České Budějovice a zpět, ujeto 100 km ……... 550,00 Kč podle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 náhrada promeškaného času v souvislosti s poskytnutím právní služby, jenž činí 50,- Kč za každou i jen započatou půlhodinu: 18)· 18.11.2002 ztráta času 1 hodiny, tj. 2 x 50,- Kč ……………………….. 100,00 Kč 19)· 08.08.2003 ztráta času 2 hodiny, tj. 4 x 50,- Kč ……………………….. 200,00 Kč 20)· 29.09.2003 ztráta času 2 hodiny, tj. 4 x 50,- Kč ……………………….. 200,00 Kč 21)· 23.10.2003 ztráta času 2 hodiny, tj. 4 x 50,- Kč ……………………….. 200,00 Kč celkem bez DPH 23.305,00 Kč podle 14 odst. 4, § 16 odst. 4 a § 17 odst. 2 zák.č. 588/1992 Sb. o dani z přidané hodnoty ve znění účinném od 01.10.2003 ve spojení s položkou 74.1 přílohy k č. 2 zák.č. 588/1992 Sb. o dani z přidané hodnoty ve znění účinném od 01.10.2003 22)ze základu daně tvořeného součtem zdanitelných plnění ze dne 23.10.2003: · ad bod 9) 3.600,00 Kč · ad 1/9 bodu 10) 75,00 Kč · ad bod 17) 550,00 Kč · ad bod 21) 200,00 Kč 4.425,00 Kč …………… v sazbě 22%973,50 Kč celkem s DPH 24.278,50 Kč Co do zbytku obhájcem uplatněné částky ve výši 1.892,80 Kč se návrh obhájce zamítá. Odůvodnění : Napadeným usnesením okresní soud rozhodoval o odměně a náhradě hotových výdajů ustanoveného obhájce. Tento ve svém návrhu ze dne 30.10.2003 (č.l. 194) požadoval zaplatit částku 24.925,- Kč + 5 % DPH, celkem tedy částku 26.171,30 Kč, když požadoval za jeden úkol právní služby částku 1.800,- Kč. Okresní soud obhájci přiznal toliko částku 19.885,- Kč, když vycházel z toho, že obhájci za jeden úkon právní služby náleží částka 1.440,- Kč, dále obhájci nepřiznal náhradu za promeškaný čas dne 18.11.2002, kdy obhájce účtoval své dostavení se k výslechu tehdy obviněného K., který (výslech) se nekonal, a konečně okresní soud nepřiznal obhájci účtovanou DPH. Okresní soud takto rozhodl s odůvodněním, že obžalovaný byl stíhán pro trestný čin loupeže podle § 234 odst. 1 tr.zák. ve vícečinném souběhu s trestným činem násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle § 197a odst. 1 tr.zák. Za prvý trestný čin stanoví vyhláška č. 177/1996 Sb. v platném znění (dále jen advokátní tarif) mimosmluvní odměnu 1.500,- Kč, za druhý trestný čin odměnu 500,- Kč. Podle § 12 odst. 4 advokátního tarifu byla za každý z trestných činů přiznána uvedená odměna snížena o 20 % a tento výsledek dále snížen o dalších 10 % podle § 15a advokátního tarifu. Nárok obhájce na odměnu tak představoval částku 1.440,- Kč za jeden úkon právní služby [(1.500 – 20% + 500 – 20%)– 10%]. Okresní soud dále neakceptoval návrh obhájce ohledně náhrady za promeškaný čas dne 18.11.2002 u zmařeného výslechu obviněného K. s tím, že v onen den se obhájce účastnil výslechu svědkyně V. od 09.45 do 10.00 hod., přitom výslech obviněného K. byl plánován na 11.00 hod. a úkony přípravného řízení předmětného dne proběhly v době od 09.45 do 11.00 hodin, tedy v době kratší, než dvou hodin, ve smyslu § 11 odst. 1 písm. e) advokátního tarifu /v písemném vyhotovení napadeného usnesení je v odůvodnění zřejmě písařskou chybou uveden § 11 odst. 1 písm. b) advokátního tarifu/. Konečně pak okresní soud nepřiznal obhájci DPH s argumentací, že DPH v rámci uplatněného nároku přiznat nelze, neboť požadovaná odměna je určena podle advokátního tarifu. Proti tomuto usnesení podal obhájce řádně a včas stížnost. Okresnímu soudu vytkl, že nesprávně stanovil odměnu připadající na jeden úkon právní služby, když obžalovaný byl stíhán pro trestný čin loupeže podle § 234 odst. 1 tr.zák., ovšem jako zvlášť nebezpečný recidivista podle § 41 odst. 1 tr.zák., byl tedy ohrožen trestní sazbou převyšující 10 let, a za takový trestný čin mu příslušela sazba mimosmluvní odměny nikoli 1.500,- Kč, ale 2.000,- Kč. Jeho odměna se tak měla odvíjet od této částky a představovat účtovaných 1.800,- Kč za jeden úkon právní služby [(2.000 – 20% + 500 – 20%) – 10%]. Dále za nesprávné označil, pokud mu okresní soud nepřiznal náhradu za promeškaný čas dne 18.11.2002 při zmařeném výslechu obviněného, když uvedl, že výslech obviněného byl skutečně naplánován na 11.00 hod., ovšem poté, co obviněný se nedostavil, byly policií činěny pokusy přítomnost obviněného zajistit a marnost těchto pokusů vyšla najevo až ve 12.15 hod., kdy stěžovatel opustil policejní služebnu. Obhájce připustil, že se nachází v obtížné situaci stran prokázání tohoto tvrzení, poukázal však na to, že je logické, že policie při nedostavení se předvolávané osoby se pokusí učinit veškerá opatření k tomu, aby úkon nebyl zmařen. Navrhl, aby napadené usnesení bylo částečně zrušeno a aby bylo rozhodnuto ve smyslu jeho stížnosti. Podle § 147 odst. 1 tr.ř. při rozhodování o stížnosti obhájce přezkoumal krajský soud správnost všech výroků napadeného usnesení, proti nimž může stěžovatel podat stížnost, a řízení předcházející napadenému usnesení, a dospěl k závěru, že stížnost obhájce je zčásti důvodná. Je třeba přitakat stěžovateli, že v případě, kdy obviněný je stíhán jako nebezpečný recidivista podle § 41 odst. 1 tr.zák., je nutno vycházet ze zvýšené trestní sazby stanovené zákonem pro takový typ pachatele. Zvýšení trestní sazby totiž vyplývá přímo z trestního zákona (§ 42 tr.zák.), přičemž advokátní tarif nestanoví, že ke zvýšení trestní sazby by se nepřihlíželo tak, jako je v případě mladistvých § 10 odst. 4 advokátního tarifu stanoveno, že u mladistvých se nepřihlíží k zákonnému snížení sazby při určení výše mimosmluvní odměny. V tomto směru je proto třeba dát za pravdu stěžovateli, že pokud obviněný K. byl stíhán pro trestný čin loupeže podle § 234 odst. 1 tr.zák. a § 41 odst. 1 tr.zák., v jednočinném souběhu s trestným činem podle § 197a odst. 1 tr.zák., připadala na jeden úkon právní služby odměna ve výši 1.800,- Kč. V rámci svého vyúčtování ovšem obhájce přehlédl, že takto zvýšená trestní sazba byla u obviněného dána nikoli od samého počátku trestního stíhání, ale teprve až od 3.3.2003 (č.l. 59), kdy státní zástupce obviněného upozornil na změnu právní kvalifikace z původního trestného činu loupeže podle § 234 odst. 1 tr.zák. na trestný čin loupeže spáchaný zvlášť nebezpečným recidivistou podle § 234 odst. 1 tr.zák. a § 41 odst. 1 tr.zák. Do data 3.3.2003 (resp. do doby, kdy upozornění na změnu právní kvalifikace bylo obviněnému doručeno, což ze spisu jednoznačně neplyne) však obhájci za jeden úkon právní služby náležela toliko odměna tak, jak ji vypočetl okresní soud, totiž 1.440,- Kč. Krajský soud rovněž přisvědčil obhájci, pokud se tento domáhal přiznání náhrady za promeškaný čas dne 18.11.2002 při zmařeném výslechu obviněného K. Argumentace stěžovatele rozvedená ve stížnosti působí logicky a je dobře pochopitelné, že policie se snažila zajistit přítomnost nedostavivšího se obviněného a na jeho výslech rezignovala teprve až po marnosti těchto pokusů. Za této situace není důvodu nevěřit obhájci, že on policejní služebnu opustil teprve až ve 12.15 hodin, jak uvádí v podané stížnosti. V takovém případě pak obhájci náležela nejen odměna za jeden úkon právní služby za účast při výslechu svědkyně V. trvající od 09.45 do 10.00 hodin (bod 2 napadeného usnesení i bod 2 usnesení stížnostního soudu), ale i náhrada za promeškaný čas podle § 14 odst. 2 advokátního tarifu za přítomnost obhájce u úkonu, který se nekonal, neboť tato přítomnost obhájce u zmařeného úkonu společně s jeho účastí u výslechu svědkyně V. přesáhla dobu dvou hodin (09.45 hod. až 12.15 hod.). Je nutno doplnit, že tato náhrada za promeškaný čas by ovšem obhájci nepříslušela, pokud by jeho účast u zmařeného úkonu skončila do 11.45 hod.a nepřesáhla by tedy společně s předcházejícími úkony dobu dvou hodin. K této otázce má krajský soud za potřebné ještě uvést, že okresnímu soudu v tomto bodě nelze činit v zásadě žádných výtek, neboť z obsahu spisu, ale především ani z návrhu obhájce tyto skutečnosti nevyplývají a obhájce je poprvé prezentoval až v podané stížnosti. Při rozhodování okresního soudu tak tento neměl k dispozici ani potřebná tvrzení navrhovatele, jimiž by se mohl zabývat a posuzovat je. Do budoucna by tedy bylo vhodné, aby v obdobných případech obhájce požadoval od policejního rady záznam do spisu o době ukončení jeho přítomnosti u i zmařených úkonů trestního řízení, popřípadě aby obhájce alespoň v návrhu uvedl, z jakých důvodů se té které částky domáhá. S ohledem na režim přezkumu napadeného usnesení (§ 147 tr.ř.) se stížnostní soud musel zabývat i otázkou obhájcem požadované daně z přidané hodnoty, byť námitky obhájce proti postupu okresního soudu, jímž DPH přiznána nebyla, nesměřovaly. Novelou zákona č. 588/1992 Sb. o dani z přidané hodnoty (dále jen ZoDPH) provedenou zákonem č. 322/2003 Sb. byla zrušena část ustanovení § 14 odst. 4 ZoDPH a současně došlo k podřazení právních služeb pod základní sazbu DPH dle § 16 odst. 4 ZoDPH a přílohy č. 2 položky 74.1 k tomuto zákonu. Zákon č. 322/2003 Sb. a v jeho znění ZoDPH nabyl účinnosti 1.10.2003. V přechodných ustanoveních zákona č. 322/2003 Sb. v článku II. odst. 1 bylo stanoveno, že pro uplatnění DPH za zdaňovací období přede dnem účinnosti tohoto zákona (tedy před 1.10.2003) platí dosavadní předpisy. Zdaňovací období je podle § 36 ZoDPH ve znění účinném jak do 30.9.2003, tak i od 1.10.2003 je v závislosti na obratu buď kalendářní měsíc (§ 36 odst. 1 ZoDPH) anebo kalendářní čtvrtletí (§36 odst. 2 ZoDPH). Podle § 9 odst. 1 písm. e) ZoDPH ve znění účinném jak do 30.9.2003, tak i od 1.10.2003, se zdanitelné plnění považuje za uskutečněné při poskytování služeb dnem jejich poskytnutí nebo zaplacení, a to tím dnem, který nastane dříve. Z uvedeného vyplývá, že otázka, zda u jednotlivých úkonů obhájce je nutno uplatnit DPH a způsob jejího uplatnění, je řešena dvojím režimem, jednak ustanovením § 14 odst. 4 ZoDPH ve znění účinném do 30.9.2003, a jednak ustanovením § 14 odst. 4 ZoDPH ve znění účinném od 1.10.2003. Podle § 14 odst. 4 ZoDPH ve znění účinném do 30.9.2003 v případě, že úhrada za zdanitelné plnění není považována za cenu podle zvláštních právních předpisů (§ 2 zákona č. 526/1990 Sb. o cenách), je základem daně úhrada za zdanitelné plnění, která se považuje za úhradu včetně daně, a daň se vypočte podle § 17 odst. 3 ZoDPH. Podle § 17 odst. 3 ZoDPH se pak daň vypočítá jako součin ceny včetně daně a koeficientu, který se vypočítá jako podíl, v jehož čitateli je příslušná výše sazby daně a ve jmenovateli součet čísla 100 a příslušné výše sazby, pokud je základem daně cena včetně daně. Vypočtený koeficient se zaokrouhlí na čtyři desetinná místa. Vypočtená daň se zaokrouhlí na desetihaléře nahoru nebo se uvede v haléřích. Cena bez daně se pro účely tohoto zákona dopočte jako rozdíl ceny včetně daně a vypočtené daně po případném zaokrouhlení. Jinak řečeno to znamená, že DPH byla již obsažena v částce odměny a náhrady hotových výdajů ustanovenému obhájci. Podle § 14 odst. 4 ZoDPH ve znění účinném od 1.10.2003 v případě, že úhrada za zdanitelné plnění není považována za cenu podle zvláštních právních předpisů (§ 2 zákona č. 526/1990 Sb. o cenách), je základem daně úhrada za zdanitelné plnění. Podle tohoto znění § 14 odst. 4 ZoDPH pak tedy v částce přiznané odměny a náhrady hotových výdajů ustanovenému obhájci již DPH obsažena není a nutno ji tedy vypočítat postupem stanoveným v § 17 odst. 3 ZoDPH, podle něhož se daň vypočítá jako součin základu daně a koeficientu, který se vypočítá jako podíl, v jehož čitateli je výše sazby daně a ve jmenovateli číslo 100, pokud je základem daně cena, která neobsahuje daň. Vypočtená daň se zaokrouhlí na desetihaléře nahoru nebo se uvede v haléřích. Cena včetně daně se pro účely tohoto zákona dopočte jako součet ceny bez daně a vypočtené daně po případném zaokrouhlení. Ve smyslu těchto zákonných ustanovení tedy bylo nutno za zdanitelná plnění učiněná ve zdaňovacím období (ať již kalendářního měsíce či kalendářního čtvrtletí) po 1.10.2003 přiznat obhájci i DPH, a to ve výši 22 % a podle § 16 odst. 4 ZoDPH účinného od 1.10.2003 a přílohy č. 2 položky 74.1 k tomuto zákonu. Naproti tomu DPH nebyla přiznávána za zdanitelná plnění uskutečněná do 30.9.2003, byť obhájce tuto daň ve svém návrhu požadoval. Krajský soud má za potřebné zdůraznit, že otázkou přiznání DPH bylo nutno zabývat se proto, že tento nárok byl obhájcem vznesen, byť v nesprávné výši a za nesprávná zdaňovací období. Pokud by obhájce však DPH vůbec nepožadoval, nebylo by možno tuto částku mu přiznat, byť na jeho povinnosti co by plátce DPH by to ničeho neměnilo. Ze shora rozvedených důvodů proto stížnostní soud zasahoval do napadeného usnesení a z důvodu přehlednosti a srozumitelnosti toto zrušil v celém rozsahu, byť nutno uvést, že na položkách 1 až 4, 10, 12 a 13 napadeného usnesení (položky 1 až 4, 10, 14 až 21 usnesení stížnostního soudu) nedošlo pokud jde o přiznanou částku k žádným změnám. Zmíněné věcně nedotčené položky byly toliko zčásti upřesněny, kdy v položce 4 usnesení krajského soudu bylo namísto nesprávně uvedeného data 31.3.2003 v usnesení prvostupňového soudu správně uvedeno datum 31.1.2003 (viz č.l. 56), a dále v položkách 14 a 18 usnesení krajského soudu bylo namísto nesprávně uvedeného data 18.11.2003 uvedeno správné datum 18.11.2002. Za úkony právní služby popř. částky od výše úkonu právní služby se odvíjející učiněné po 3.3.2003 (č.l. 59) pak stížnostní soud namísto okresním soudem přiznaných 1.440,- Kč za jeden úkon právní služby přiznal ustanovenému obhájci částku 1.800,- Kč za jeden úkon právní služby. Krajský soud rovněž obhájci přiznal náhradu za promeškaný čas ve výši poloviny mimosmluvní odměny za jeho účast při zmařeném výslechu obviněného K. dne 18.11.2002, v částce 720,- Kč (položka 11 usnesení krajského soudu). Konečně pak oproti postupu okresního soudu byla obhájci přiznána i 22 % DPH uplatňovaná u zdanitelného plnění představovaného poskytnutou právní službou obhájce dne 23.10.2003 u veřejného zasedání krajského soudu (položka 9 usnesení stížnostního soudu), a s touto právní službou související jednou paušální náhradou (jedna devítina částky přiznávané pod položkou 10 usnesení stížnostního soudu) a s touto právní službou související cestou ze sídla obhájce do místa úkonu (položka 17 usnesení stížnostního soudu), a konečně s touto právní službou související ztrátou času (položka 21 usnesení stížnostního soudu). Co do zbytku obhájcem uplatňovaného nároku byl jeho návrh zamítnut. Z popsaných podstatných důvodů bylo rozhodnuto, jak uvedeno ve výroku tohoto usnesení. Poučení:Proti tomuto rozhodnutí není žádný další řádný opravný prostředek přípustný. V Českých Budějovicích dne 20.1.2004