Pravomoc soudu k rozhodnutí o vrácení příspěvku na provoz motorového vozidla poskytnutého podle zákona č. 100/1988 Sb., není dána věc je třeba postoupit obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností / § 34 odst. 1 písm. b) zákona č. 114/1988 Sb./.

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně JUDr. M. B. a soudkyň JUDr. J. H. a JUDr. V. Z. v právní věci žalobce město S. , proti žalovanému V. V., r.č…, bytem V., o zaplacení částky 400,--Kč, o odvolání žalobce proti usnesení Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 13.5.2004, č.j. 7C 41/2004-13, t a k t o: I. Usnesení soudu prvého stupně se potvrzuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odůvodnění: Napadeným usnesením soud prvého stupně zastavil řízení (výrok v odstavci I.), rozhodl, že po právní moci usnesení bude věc postoupena Městskému úřadu ve S. (výrok v odstavci II.) a výrokem v odstavci III. rozhodl, že žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že v této věci není dána pravomoc soudu, takže chybí jedna z podmínek řízení, přičemž tento nedostatek je nedostatkem neodstranitelným a musí být postupováno podle § 104 odst. 1 o.s.ř.. Okresní soud vycházel z toho, že ustanovení § 107 zákona č. 100/1988, které upravuje povinnosti příjemce dávky sociálního zabezpečení, kterým je také příspěvek na provoz motorového vozidla, stanoví ve svém odstavci 2, že o povinnosti vrátit takovou dávku rozhoduje orgán, který je příslušný rozhodovat o jejím přiznání. Protože o přiznání uvedené dávky v současné době rozhoduje obecní úřad obce s rozšířenou působností (§ 34 odst. 1 písm. b/ zák. č. 114/1988 Sb.), je orgánem nadaným pravomocí k rozhodnutí o povinnosti žalovaného vrátit shora uvedenou dávku Městský úřad ve S. Ohledně pravomoci soudu okresní soud odkázal na § 7 o.s.ř. a dovodil, že předmětná věc není takovým sporem, který by byl charakterizován uvedeným ustanovením a zvláštní zákon (č. 100/1988) také soudní pravomoc nestanoví, naopak stanoví pravomoc obecních úřadů s rozšířenou působností. Proti tomuto usnesení se včas odvolal žalobce. Namítal, že je vázán stanoviskem Krajského úřadu Jihočeského kraje v Č. B., který zastává názor, že vrácení přeplatku na dávce sociální péče má být dosaženo soudní cestou. Tento názor se opírá o stanovisko Ministerstva práce a sociálních věcí k vyhl. č. 138/1997 Sb., podle něhož nelze povinnost vyplývající z písemného závazku ve smyslu vyhlášky vymáhat správním rozhodnutím, ale jen soudně. Stanovisko Ministerstva práce a sociálních věcí odkazuje na rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 č.j. 21 C 479/98-11. Podle názoru odvolatele se měl okresní soud tímto stanoviskem také řídit. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení nejen z hlediska důvodů uvedených v odvolání, ale i z hlediska toho, zda je v souladu s právními předpisy, podle kterých bylo postupováno. Takovýto způsob přezkumu plyne z § 212a odst. 1 o.s.ř.. Rozhodnuto bylo bez nařízení odvolacího jednání (§ 214 odst. 2 písm. c/ o.s.ř.). Odvolání žalobce není důvodné. Odvolací soud zcela sdílí právní závěr soudu prvého stupně o tom, že v této věci jde o takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, a proto musí být řízení zastaveno. Podmínkou řízení, jejíž nedostatek je neodstranitelný, je pravomoc soudu. Nespadá-li věc do pravomoci soudu, soud postoupí věc po právní moci usnesení o zastavení řízení příslušnému orgánu (§ 104 odst. 1 o.s.ř.). Okresní soud správně vycházel ohledně otázky pravomoci soudu z § 7 o.s.ř. a správně dovodil, že tato věc nevyplývá z občanskoprávních, pracovních, rodinných ani obchodních vztahů, a že také žádný zvláštní zákon nestanoví ohledně této věci, že by jí měly projednávat soudy v občanském řízení. Naopak správně zjistil soud prvého stupně, že zvláštní zákon stanoví pro rozhodování o vrácení dávky poskytované podle zákona č. 100/1988 Sb. pravomoc správního orgánu. Ustanovení § 107 odst. 2 citovaného zákona stanoví takovou pravomoc výslovně. Tato slova zákona nelze přejít, i když prováděcí předpis k tomuto zákonu, kterým je vyhláška č. 182/1991 Sb. v § 36 zmiňuje písemný závazek příjemce, že vrátí poměrnou část vyplaceného příspěvku v případě, že přestane plnit podmínky pro přiznání příspěvku. Odvolací soud dospěl k závěru, že písemný závazek uzavřený ve smyslu uvedeného ustanovení je jen podmínkou pro přiznání dávky, jak to také z prováděcího předpisu vyplývá, ovšem nejde o občanskoprávní závazek, jehož řešení by patřilo do pravomoci soudu. K vrácení přeplaceného příspěvku se ve smyslu shora uvedeného ustanoveni příjemce zavazuje, aniž by znal částku, kterou má vrátit. Teprve rozhodnutím správního orgánu o vrácení konkrétní částky je přeplatek vyčíslen (správním rozhodnutím) a může být výkonem rozhodnutí vymáhán, ať již prostřednictvím soudu nebo správní exekucí. Okresní soud správně poukázal v napadeném rozhodnutí na to, že není vázán rozhodnutím Obvodního soudu pro Prahu 10 a není vázán ani stanoviskem Krajského úřadu Jihočeského kraje, vycházejícím z právního názoru Ministerstva práce a sociálních věcí. I když v této věci převzal žalovaný ve své žádosti o přiznání příspěvku na provoz motorového vozidla písemný závazek vrátit poměrnou část vyplaceného příspěvku v případě, že přestane plnit podmínky pro přiznání příspěvku, nelze takový písemný závazek považovat za občanskoprávní dohodu. Jde o závazek plynoucí ze správních předpisů a nikoliv ze vztahu občanskoprávního. Vzhledem k uvedenému odvolací soud napadené usnesení jako věcně správné podle § 219 o.s.ř. potvrdil. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 146 odst. 1 písm. c/ za použití ustanovení § 224 odst. 1 o.s.ř.. P o u č e n í: Proti tomuto usnesení je dovolání přípustné a lze jej podat do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Okresního soudu ve Strakonicích. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 28. července 2004