I. Jestliže soud prvního stupně vyzve žalovaného usnesením podle § 114b odst. 1 o.s.ř., které bylo vydáno téhož dne, kdy soudu již bylo doručeno vyjádření žalovaného k žalobě, podané na tzv. obyčejnou výzvu ( § 114a o.s.ř.), byť se tak stalo po lhůtě v této výzvě určené, nebyly splněny předpoklady pro vydání výzvy kvalifikované. II. Jestliže nejsou důvody pro vydání kvalifikované výzvy ( § 114b odst. 1 o.s.ř.), nenastanou důsledky nečinnosti žalovaného podle § 114b odst. 5 o.s.ř. a rozsudek pro uznání byl tak vydán, aniž byly splněny předpoklady pro jeho vydání.

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně JUDr. M. B. a soudkyň JUDr. J. Hůdové a JUDr. V. Z. v právní věci žalobkyně J. M., nar…, bytem S., zastoupené JUDr. J. T., advokátkou ve S., proti žalovanému V. P., nar…, bytem S., o vyklizení bytu, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 11.3.2004, č.j. 6 C 266/2003-17, t a k t o : Rozsudek soudu prvého stupně se z r u š u j e a věc se v r a c í okresnímu soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Napadeným usnesením soud prvého stupně uložil žalovanému povinnost vyklidit byt č. 47 o velikosti 3+1 s přísl. v 7. patře domu č.p. 87 v ulici Na Ohradě ve S. do 15 dnů od právní moci rozsudku. O nákladech řízení rozhodl tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 4.950,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně. Okresní soud rozhodl rozsudkem pro uznání poté, co žalovaného vyzval usnesením dle § 114b odst. 1 o.s.ř. ze dne 29.1.2004, č.j. 6 C 266/2003-12, aby se písemně vyjádřil ve věci samé do 30 dnů od doručení tohoto usnesení a poučil ho o následcích nevyhovění výzvě. Protože se žalovaný podle zjištění okresního soudu v uvedené lhůtě nevyjádřil, nastaly dle napadeného rozsudku předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání, a proto tak bylo rozhodnuto. Proti tomuto usnesení se včas odvolal žalovaný. Namítal, že okresní soud nevzal na vědomí, že požádal o výpověď před soudem, a bral v potaz jen jednu stranu. Podle odvolání jej neměl Okresní soud ve Strakonicích soudit, když je u něho zaměstnaná přímá příbuzná žalující strany. Dále se žalovaný vyjadřoval k skutkovým tvrzením uvedeným v žalobě. Znovu žádal, aby soud vyslechl obě strany a tvrdil, že žalobkyně jej přesvědčovala, aby se k ní nastěhoval. Odvolání žalovaného je včasné ( § 204 o.s.ř. ), podané oprávněnou osobou ( § 201 o.s.ř. ) a přípustné ( § 201 a § 202 o.s.ř. ). Odvolatel také vystihl správný ( zákonný ) odvolací důvod, který spočívá jednak v jeho námitce, že rozhodoval soud, který nebyl objektivní ( slovy zákona podjatý soudce ), a že nebyly podmínky pro vydání rozsudku pro uznání, když požadoval na okresním soudu, aby jej vyslechl. Tyto námitky lze podřadit pro zákonné odvolací důvody uvedené v § 205b o.s.ř. Podle uvedeného ustanovení jsou odvolacím důvodem proti rozsudku pro uznání jen vady uvedené v § 205 odst. 2 písm. a) o.s.ř. a skutečnosti nebo důkazy, jimiž má být prokázáno, že nebyly splněny předpoklady pro vydání tohoto rozsudku ( § 153a o.s.ř. ). Podle § 205 odst. 2 písm. a) o.s.ř. lze odvolání proti rozsudku nebo usnesení, jímž bylo rozhodnuto ve věci samé odůvodnit ( mimo jiné ) tím, že rozhodoval vyloučený ( podjatý ) soudce. Odvolací soud tedy zkoumal, zda soudkyně, která ve věci rozhodovala, nebyla ze zákona z rozhodování vyloučena. Podle § 14 odst. 1 o.s.ř. jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Odvolatel protokolárně před okresním soudem vysvětlil svou námitku podjatosti soudkyně okresního soudu tak, že u Okresního soudu ve Strakonicích pracuje neteř žalobkyně, a to pí. M. K. Podle odvolatele věděla vždy pí. M. dopředu, co se bude projednávat, a proto je odvolatel toho názoru, že objektivně rozhodováno nebylo. I když odvolatel výslovně do protokolu uvedl, že vůči žádnému ze soudců námitku nevznáší, nelze jeho výtku uvedenou v písemném odvolání i v protokolu ze dne 27.7.2004 posoudit jinak, než jako námitku vyloučeného soudce ( soudce neobjektivního, tudíž podjatého ). Soudkyně JUDr. P. P., která ve věci rozhodovala napadeným rozsudkem, se písemně vyjádřila tak, že jí nejsou známy jakékoliv okolnosti, které by mohly mít vliv na její rozhodování v této věci. Potvrdila, že pí. M. K. pracuje na Okresním soudě ve Strakonicích jako protokolující úřednice a zapisovatelka na trestním úseku. Jmenovaná soudkyně však uvedla, že s pí. M. K. nemá významnější pracovní kontakty a ohledně této věci s ní nehovořila vůbec. Sama pí. M. K. ve svém vyjádření uvedla, že žalobkyně je její teta, byla jí informována, že prostřednictvím své zástupkyně JUDr. J. T. podala žalobu na vyklizení bytu proti žalovanému, avšak blíže se o tuto věc nikdy nezajímala. Nikdy svou tetu neinformovala o tom, co se bude projednávat a ani nevěděla, vzhledem k tomu, že pracuje na trestním úseku, jak soudkyně zamýšlela rozhodnout, a nikdy ji žádným způsobem neovlivňovala. Žalobkyně měla svou zástupkyni, advokátku, která ji vždy řádně a včas informovala o stavu a průběhu věci. Nebyl proto důvod, aby se ona z důvodu svého příbuzenství o věc jakkoliv zajímala. Vzhledem k tomu, že soudkyně, která ve věci rozhodovala, nemá žádný vztah k účastníkům řízení, tedy ani k žalobkyni, a to ani prostřednictvím zaměstnankyně soudu pí. M. K., nemá odvolací soud žádné pochybnosti o nepodjatosti uvedené soudkyně. Při posouzení otázky, zda je soudce vyloučen, musí soud vycházet z okolností, které uvede účastník, příp., které jsou patrny ze spisu. V této věci rozhodující soudkyně nemá ani žádný vztah k věci, protože z okolností shora uvedených neplyne, že by např. získala informace o věci mimoprocesním způsobem. Ze spisu neplyne, že by ji pí. K. o problému mezi účastníky informovala či naopak soudkyně informovala pí. K. o průběhu sporu. Odvolací soud nemůže vycházet jen z tvrzení odvolatele, že tomu tak bylo. Odvolatel totiž vycházel jen z toho, že žalobkyně byla o věci informována, avšak to plyne ze skutečnosti, že byla zastoupena advokátkou. První odvolací důvod odvolatele proto důvodný není. Je však důvodný odvolací důvod druhý, protože i odvolací soud dospěl k závěru, že při vydání rozsudku pro uznání nebyly splněny všechny předpoklady ustanovení § 114b o.s.ř. a v návaznosti na to § 153a odst. 3 o.s.ř. Okresní soud totiž neměl výzvu podle § 114b odst. 1 o.s.ř. vůbec vydávat, protože pro ni nebyly předpoklady uvedené v § 114b odst. 1 o.s.ř. Důležitým předpokladem vydání výzvy podle uvedeného ustanovení je, že to vyžaduje povaha věci nebo okolnosti případu. Povahou věci se rozumí jmenovitě její typová, skutková či právní obtížnost, která sama o sobě vyžaduje kvalifikovanou přípravu jednání. Povaha věci vyžaduje vydání usnesení podle § 114b o.s.ř. tehdy, je-li zjišťování skutkového stavu věcí s ohledem na předpokládané množství odlišných tvrzení účastníků a navrhovaných důkazů mimořádně obtížné, a kdy bez znalosti stanoviska žalovaného nelze jednání připravit tak, aby při něm bylo zpravidla možné věc rozhodnout. Okolnosti případu jsou vymezeny skutečnostmi doprovázejícími určitý konkrétní spor, který jinak nemusí být typově složitý po skutkové nebo právní stránce. Půjde např. o situaci, kdy žalovaný nevyhověl písemné výzvě soudu, aby se ve věci vyjádřil, nebo se nedostavil k soudnímu roku, jehož účelem bylo zjistit jeho stanovisko ve věci. Okolnosti případu tedy odůvodňují vydání usnesení podle § 114b o.s.ř. v takovém sporu, kdy bez písemného vyjádření žalovaného nemůže ve věci být jednání připraveno tak, aby při něm mohlo být zpravidla o sporu rozhodnuto. Ve zcela jednoduchých věcech, které nevyžadují podrobnější a rozsáhlejší přípravu jednání, je vydání usnesení podle § 114b o.s..ř. vyloučeno. V této věci jde o žalobu o vyklizení z bytu, jejíž důvody spočívají v podstatě v tom, že účastníci ukončili družský vztah a žalobkyně v souvislosti s tím odvolala svůj souhlas s bydlením žalovaného. Důvodem všeho mělo být podle žaloby jednání žalovaného. Jako důkaz se v žalobě označuje výslech žalobkyně a listiny o jejím výlučném nájmu bytu, a dále vyjádření Městského úřadu ve S. ohledně charakteru bytu. Z obsahu žaloby je zřejmé, že obrana žalovaného může spočívat jen v tom, že žalobkyně výlučnou nájemkyní není, že i žalovaný má ( kromě souhlasu žalobkyně ) právní důvod k bydlení, a zejména, že nezavdal důvod k odvolání souhlasu žalobkyně s jeho bydlením ( pro otázku případné bytové náhrady). Z uvedeného plyne, že tento spor není takovým, kde by byla nutná složitá příprava jednání, naopak stanovisko žalovaného ke sporu lze v tomto případě zjistit až přímo při jednání. Je sice pravda, že žalovaný dostal nejprve výzvu ( „obyčejnou“ ), a to 19.1.2004, aby se vyjádřil k žalobě do sedmi dnů a žalovaný se v této lhůtě nevyjádřil. Sedmidenní lhůta mu uplynula dne 26.1.2004 a on dal své vyjádření na poštu až dne 28.1.2004. Na soud toto jeho vyjádření došlo dne 29.1.2004 v 9.15 hod. Okresní soud přesto téhož dne vydal, a dne 30.1.2004 odeslal výzvu ( tzv. kvalifikovanou ), jejíž včasné neuposlechnutí znamená vydání rozsudku pro uznání. Ve svém vyjádření žalovaný uvedl, že v žalobě jsou zkreslené věci, týkající se užívání bytu a žalovaný žádal o „řádný proces a o vyslechnutí obou stran“. Z uvedeného je zřejmé, že okresní soud tzv. kvalifikovanou výzvu zaslal v době, kdy již měl ve své dispozici vyjádření žalovaného k žalobě, přičemž se jedná o poměrně jednoduchou věc, kde jako důkaz mohou sloužit listiny ve spise žalobkyní již předložené a případné výpovědi účastníků či jimi navržených svědků. Tato situace není dle odvolacího soudu takovou, kterou má na mysli ustanovení § 114b o.s.ř., zejména nejde o věc takové povahy, která by vyžadovala podrobnější a rozsáhlejší přípravu jednání. I když lze připustit, že ve skutečnosti soudkyně v době vydání kvalifikované výzvy ( § 114b o.s.ř. ) nemusela mít vyjádření žalovaného k žalobě, je nutno činit závěr, že písemné vyjádření žalovaného k žalobě doručené soudu vylučuje výzvu ve smyslu § 114b o.s.ř. To samozřejmě za situace, že vyjádření je dostačující. V daném případě však dostačující bylo, protože žalovaný jednoznačně vyjádřil, že chce vypovídat před okresním soudem a bránil se tím, že důvody žalobkyně uvedené v žalobě jsou nepravdivé. Navrhl tedy důkaz ke svému tvrzení, že on se k žalobkyni nechoval tak, jak ona tvrdí ( že odvolání jejího souhlasu k bydlení nezapříčinil ). Protože nebyly dány důvody k vydání usnesení podle § 114b odst. 1 o.s.ř., nemohly nastat důsledky nečinnosti žalovaného podle § 114b odst. 5 o.s.ř. a rozsudek vydaný soudem prvého stupně byl vydán, aniž byly splněny předpoklady podle § 153a o.s.ř. Z tohoto důvodu bylo nutno rozsudek soudu prvého stupně zrušit ( § 221 odst. 1 o.s.ř. ) a věc vrátit okresnímu soudu k dalšímu řízení ( § 221 odst. 2 písm. a) o.s.ř. ). P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 7. září 2004