Lhůty stanovené v předpisech o pojištění podle zákona č. 168/1999 Sb. je nutno počítat podle zásad pro počítání času v občanském zákoníku ( § 122 obč. zák.).

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně JUDr. M. B. a soudkyň JUDr. J. H. a JUDr. V. Z. v právní věci žalobce Č. k. p., se sídlem v P., zastoupeného JUDr. P. N., advokátem se sídlem v P., proti žalovaným 1) T. Y., nar…, trvale bytem H. V., a 2) J. T., nar…, bytem H. V., oběma zastoupeným JUDr. I. N., advokátem v P., o zaplacení 123.795,- Kč s příslušenstvím, o odvolání obou žalovaných proti rozsudku Okresního soudu v Prachaticích ze dne 28.6.2004 č.j. 2 C 123/2004 – 67, t a k t o : I. Rozsudek soudu prvého stupně se m ě n í takto: Zamítá se žaloba, kterou se žalobce domáhá, aby žalovaní č. 1) a 2) byli povinni zaplatit mu společně a nerozdílně 123.795,- Kč s 3 % úrokem z prodlení z této částky od 12.4.2003 do zaplacení. II. Žalobce je povinen zaplatit žalovaným oprávněným společně a nerozdílně částku 23.370,- Kč za řízení před soudem prvého stupně a částku 28.890,- Kč za řízení odvolací, vše do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalovaných JUDr. I. N., advokáta. O d ů v o d n ě n í : Napadeným rozsudkem soud prvého stupně uložil žalovaným č. 1) a 2) společně a nerozdílně zaplatit žalobci 123.795,- Kč s příslušenstvím ve výroku uvedeným ve lhůtě výrokem stanovené (výrok v odstavci I.). Výrokem v odstavci II. okresní soud rozhodl, že žalovaní 1) a 2) jsou povinni zaplatit žalobci společně a nerozdílně náklady řízení 37.038,50 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Okresní soud vycházel ze zjištění, že dne 6.9.2002 došlo k dopravní nehodě, kterou zavinila žalovaná č. 1) jako řidička auta ve vlastnictví žalovaného č. 2). Škoda v důsledku toho vzniklá na autě J. M. ve výši 112.586,- Kč byla uhrazena poškozené sice prostřednictvím K.pojišťovny, a.s., avšak ve skutečnosti tuto škodu poškozené uhradil žalobce. Částku vyplacenou poškozené K., a.s., žalobce K., a.s. zaplatil (112.586,- Kč) a navíc jí zaplatil i poplatek za likvidaci škodné události 11.258,60 Kč. Okresní soud dovodil, že v tomto případě hradil škodu žalobce poškozené proto, že za škodu odpovídala osoba bez pojištění odpovědnosti (§ 24 odst. 2 písm. b/ zákona č. 168/1999 Sb.). K závěru o tom, že vlastník auta nebyl pojištěn pro případ odpovědnosti za škodu, okresní soud dospěl proto, že pojištění bylo sice sjednáno, avšak zaniklo dne 11.3.2002, tedy před dopravní nehodou ze dne 6.9.2002. Při tomto svém názoru okresní soud vycházel ze zjištění, že žalovaný č. 2) poté, co pojistnou smlouvu uzavřel (s automatickou prolongací), nezaplatil roční pojistné splatné 18.9.2001, ačkoliv k tomu byl upomínán nejméně upomínkou z 18.1.2002 zaslanou na adresu jeho trvalého bydliště doporučenou poštou. Upomínku si žalovaný ad 2) nevyzvedl v úložní době, která skončila 8.2.2002 a od 9.2.2002 začala běžet podle článku XI. odst. 2 Všeobecných pojistných podmínek třicetidenní lhůta k zaplacení dlužného pojistného ve smyslu § 12 odst. 1 písm. e) zákona č. 168/1999 Sb. Tato třicetidenní lhůta uplynula dne 10.3.2002 a pojištění odpovědnosti tak zaniklo následující den (11.3.2002). Samotný žalovaný nárok žalobce podle okresního soudu plyne z ustanovení § 24 odst. 8 zákona č. 168/1999 Sb., podle kterého výplatou plnění z garančního fondu žalobce vzniká žalobci nárok vůči tomu, kdo odpovídá za škodu podle odstavce 2 písm. a) a b), na náhradu toho, co žalobce za něho plnil. Proti tomuto rozsudku se odvolali oba žalovaní. Namítali, že auto, které řídila první žalovaná, a jehož vlastníkem byl druhý žalovaný, bylo v době dopravní nehody stále ještě platně pojištěno, protože dne 11.3.2002 pojistný vztah nezanikl. Nebyly totiž splněny všechny podmínky pro závěr, že upomínka na zaplacení dlužného pojistného byla řádně žalovanému č. 2) doručena a v takovém případě podle odvolatelů nemohl pojistný vztah zaniknout tak, jak uvedl soud prvého stupně. Odkazovali na znění Všeobecných pojistných podmínek o doručení upomínky. Podle jejich názoru, byla upomínka uložena na poště dne 25.1.2002 a od tohoto dne počala plynout 15 denní úložní doba k jejímu vyzvednutí. Pošta zásilku vrátila odesilateli dne 8.2.2002, jak zjistil soud prvého stupně. Úložní doba však měla skončit až dnem 11.2.2002, nikoliv dnem 8.2.2002, neboť její patnáctý den připadl na sobotu 9.2.2002 a pak posledním dnem lhůty je nejblíže následující pracovní den. Nezákonným postupem pošty byla žalovanému č. 2) odňata možnost vyzvednout si v úložní době předmětnou upomínku a podmínka řádného doručení zásilky uvedená v ustanovení § 12 odst. 1 písm. e) zákona č. 168/1999 Sb. nebyla splněna. Žalovanému č. 2) tak byla upřena možnost uhradit pojistné včas a k zániku pojištění proto nemohlo dojít. Odvolání žalovaných je včasné (§ 204 o.s.ř.), podané oprávněnými osobami (§ 201 o.s.ř.) a také přípustné (§ 201 a § 202 o.s.ř.). Obsahuje i zákonem stanovený odvolací důvod, kterým je nesprávné právní posouzení věci (§ 205 odst. 2 písm. g/ o.s.ř.). Odvolání žalovaných je důvodné. Úvahy okresního soudu vedoucí k závěru, že v případě, kdy škoda dopravní nehodou byla způsobena při použití osobního automobilu, které nebylo pojištěno podle zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za provoz vozidla, poskytuje plnění poškozenému Česká kancelář pojistitelů (dále jen Kancelář), tedy žalobce, jsou správné. Tyto úvahy vyplývají z ustanovení § 24 odst. 1 a 2 písm. b) citovaného zákona. Podle § 24 odst. 8 citovaného zákona výplatou plnění z garančního fondu vzniká Kanceláři nárok vůči tomu, kdo odpovídá za škodu podle odstavce 2 písm. a) a b) na náhradu toho, co za něho plnila. Z uvedeného vyplývá, že pokud žalovaný č. 2) jako vlastník vozidla nebyl v době dopravní nehody pojištěn podle uvedeného zákona, žalobce správně plnil poškozenému a měl by nárok podle § 24 odst. 8 cit.zák. na zaplacení toho, co poškozenému za škůdce, kterými byli nepochybně oba dva žalovaní (jeden jako řidič a jeden jako provozovatel), plnil. V tomto stadiu úvah není rozhodné, zda by měl žalobce nárok na celou žalovanou částku, včetně poplatku za likvidaci škodní události. Zásadní otázkou proto bylo, zda pojištění podle shora citovaného zákona v době dopravní nehody trvalo či nikoliv. Bylo totiž prokázáno, že pojistná smlouva uzavřena byla, avšak sporná byla otázka, zda pojistný vztah touto smlouvou založený předčasně skončil podle § 12 odst. 1 písm. e) citovaného zákona či nikoliv. Podle § 12 odst. 1 písm. e) citovaného zákona platí, že pojištění odpovědnosti zaniká dnem následujícím po marném uplynutí lhůty stanovené pojistitelem v upomínce k zaplacení pojistného nebo jeho části, doručené pojistníkovi; tato lhůta nesmí být kratší než jeden měsíc a upomínka pojistitele musí obsahovat upozornění na zánik pojištění odpovědnosti v případě nezaplacení dlužného pojistného; lhůtu stanovenou pojistitelem v upomínce k zaplacení pojistného nebo jeho části lze před jejím uplynutím dohodou prodloužit. Z uvedeného ustanovení plyne, že jestliže pojistník včas nezaplatí pojistné, musí mu pojistitel zaslat upomínku, ve které mu musí stanovit lhůtu nikoliv kratší než jeden měsíc, ve které má pojistník pojistné zaplatit. Jestliže je taková upomínka obsahující stanovenou lhůtu a upozornění na zánik pojištění v případě nezaplacení dlužného pojistného v této lhůtě, pojistníkovi doručena, přičemž on ve stanovené lhůtě dlužné pojistné nezaplatí, pojištění odpovědnosti zaniká dnem následujícím po marném uplynutí lhůty stanovené pojistitelem v upomínce. Předpokladem pro zánik pojištění je tedy především skutečnost, že upomínka mající stanovený obsah byla pojistníkovi doručena. Teprve od doručení běží pojistelem stanovená lhůta k zaplacení dlužného pojistného. Problematiku doručování písemností řeší Všeobecné pojistné podmínky v článku XI. Podle odstavce 2 platí, že je-li doručována upomínka pojistitele k zaplacení dlužného pojistného, považuje se upomínka za doručenou uplynutím odběrné lhůty po jejím uložení na příslušném poštovním úřadě. Připadá-li však poslední den této lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Z uvedeného ustanovení je patrno, že odběrná lhůta běží po uložení zásilky na příslušném poštovním úřadě a jejím posledním dnem musí být vždy den pracovní. Délku odběrné lhůty upravuje vyhl. č. 28/2001 Sb., která je prováděcí vyhláškou k poštovnímu řádu (zákon č. 29/2000 Sb.). Podle § 56 odst. 1 citované vyhlášky činí lhůta k vyzvednutí zásilky (odběrní lhůta) 15 dní a běží ode dne, kdy byla k vyzvednutí připravena. Tuto lhůtu může držitel poštovní licence na žádost adresáta prodloužit, nejvýše však na jeden měsíc. Podle § 50 citované vyhlášky o zkrácení lhůty pro vyzvednutí poštovní zásilky platí, že doplňkovou službou může být 15 denní lhůta, po kterou je poštovní zásilka při dodání připravena k vyzvednutí v příslušné poštovní provozovně, zkrácena podle přání odesilatele na tři dny nebo na deset dnů. V takovém případě musí odesilatel opatřit předmět služby (zásilku) poznámkou nebo nálepkou požadující toto zkrácení. V tomto případě nebyla odběrná lhůta ani prodloužena ani zkrácena. Je třeba vycházet z toho, že činila 15 dní. Protože jde v případě poštovního řádu a jeho prováděcí vyhlášky o předpisy, které se svým charakterem blíží občanskoprávním předpisům (viz ustanovení § 39 citovaného zákona, podle kterého se právní vztahy při poskytování poštovních služeb, které nejsou upraveny tímto zákonem, řídí občanským zákoníkem), je nutno vztáhnout na počítání lhůt upravených poštovním řádem a jeho prováděcí vyhláškou, stejně tak jako na počítání lhůt upravených předpisy týkajícími se pojištění, včetně Všeobecných pojistných podmínek, zásady počítání času podle občanského zákoníku. Podle § 122 obč. zák. se lhůta určená podle dní počíná dnem, který následuje po události, jež je rozhodující pro její počátek. V této věci zjistil okresní soud, že zásilka obsahující upomínku byla uložena u pošty dne 25.1.2002 a vrácena zpět odesilateli dne 8.2.2002, jak vyplývá z razítka pošty H. V. Jestliže podle § 12 odst. 1 písm. e) zákona č. 168/1999 Sb. zaniká pojištění až po uplynutí určené lhůty plynoucí od doručení upomínky pojistníkovi, přičemž doručená je upomínka až uplynutím odběrné (15 denní) lhůty plynoucí od jejího uložení, (článek XI. Všeobecných podmínek) znamená to, že 15 denní odběrnou lhůtu je nutno počítat ode dne následujícího po 25.1.2002 (po uložení zásilky). Prvním dnem patnáctidenní lhůty je tedy 26.1.2002 a patnáctým dnem je sobota 9.2.2002. Sobotou však odběrní lhůta končit nesmí, proto je posledním dnem odběrné lhůty pondělí 11.2.2002. Ještě tento den měla být proto zásilka žalovanému ad 2) k dispozici pro její vyzvednutí. Protože však pošta odeslala zásilku obsahující upomínku, jak zjistil soud prvého stupně, již 8.2.2002, neměl žalovaný č. 2) možnost vyzvednout si zásilku obsahující upomínku po celou odběrnou lhůtu a nemohlo dojít k řádnému doručení ve smyslu článku XI. Všeobecných pojistných podmínek. Jestliže odběrná lhůta ve svém celku neuplynula, zásilka obsahující upomínky doručena nebyla. Jestliže zásilka nebyla doručena, nemohla začít ani běžet lhůta stanovená k zaplacení dlužného pojistného, a tudíž nemohla ani marně uplynout a pojistný vztah nemohl ve smyslu § 12 odst. 1 písm. e) zákona č. 168/1999 Sb. zaniknout. I kdyby se počátek odběrní lhůty počítal včetně dne uložení (25.1.2002) a její konec by proto připadl na pátek 8.2.2002 (15. den), nebyla by odběrní lhůta dodržena, protože 8.2.2002 byla již dle poštovního razítka zásilka vrácena. Den 8.2.2002 začínal v 0.00 hod., a jestliže byla v tento den již zásilka vrácena, nemohla být celý den k dispozici pro vyzvednutí. Aby byla v tomto případě (při počátku odběrní lhůty 25.1.2002) odběrní lhůta dodržena, musela by být zásilka vrácena až 9.2.2002. Protože pojistný vztah nezanikl, pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem trvalo i v den dopravní nehody, a nebyly proto podmínky pro plnění ze strany České kanceláře pojistitelů z garančního fondu. Česká kancelář pojistitelů plnit poškozené neměla a nevznikl jí proto ani nárok podle § 24 odst. 8 zákona č. 168/1999 Sb. vůči tomu, kdo odpovídá za škodu. Česká kancelář pojistitelů tedy v tomto případě není aktivně legitimována k žalobě, kterou podala, a proto musela být její žaloba zamítnuta. V tomto smyslu odvolací soud změnil napadený rozsudek soudu prvého stupně ve věci samé (§ 220 odst. 1 o.s.ř.). Není důvodná námitka žalobce, že nemůže nést důsledky nesprávného postupu pošty, neboť bylo na žalobci, aby si z údajů na doručence zjistil, zda doručení bylo provedeno řádně či nikoliv a při zjištění nesprávného postupu pošty měl doručovat znovu. Námitky žalobce týkající se toho, že žalovaní věděli o dlužném pojistném, jsou bezpředmětné, protože rozhodné je ustanovení týkající se podmínek zániku pojištění. Tyto podmínky splněny nebyly, byť vinou pošty. Stejně tak jsou nerozhodné námitky týkající se nedbalosti řidiče nemajícího při sobě doklad o pojištění. Odvolací soud musel v důsledku změny výroku ve věci samé změnit i výrok o nákladech řízení. Uplatní se ustanovení § 142 odst. 1 v souvislosti s § 224 odst. 1 o.s.ř. Úspěšným žalovaným byla přiznána plná náhrada nákladů řízení před soudem prvého stupně i před soudem odvolacím. Před soudem prvého stupně spočívaly náklady žalovaných v odměně advokáta, jak byla vyčíslena u okresního soudu. Žalovaní požadovali před soudem prvého stupně náhradu odměny za zastoupení dle vyhl.č. 484/2000 Sb. ve výši 23.070,- Kč a 4 x režijní paušál po 75,- Kč, celkem 23.370,- Kč. Vzhledem k tomu, že nejde o částky vyšší než plynou ze zákona, byla tato částka žalovaným za řízení před soudem prvého stupně přiznána. Před soudem odvolacím požadovali žalovaní zaplacení náhrady advokátní odměny, včetně režijních paušálů v částce 23.220,- Kč, soudního poplatku z odvolání v částce 4.950- Kč, tedy celkem částku 28.890,- Kč. Ani tato částka nepřevyšuje nárok plynoucí ze zákona, proto byla náhrada nákladů odvolacího řízení takto přiznána. Zahrnuje vedle odměny (shora uvedené včetně dvou režijních paušálů po 75,- Kč) a shora uvedeného soudního poplatku z odvolání ještě hotové výdaje 720,- Kč představující cestovné a náhradu za čas strávený na cestě (4 půlhodiny po 50,- Kč). Při výpočtu cestovného (520,- Kč) odvolací soud vycházel z toho, že 100 km bylo ujeto osobním automobilem o průměrné spotřebě 7 litrů benzinu Natural za 24,30 Kč a ze zákonné základní sazby 3,50 Kč za l km. Odměna advokáta je vypočtena při zjištění, že v odvolacím řízení učinil 2 úkony (odvolání a účast při odvolacím jednání). P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku je přípustné dovolání, které se podává k Nejvyššímu soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Prachaticích do dvou měsíců od doručení rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích. Rozsudek lze vykonat, pokud by nebyl včas a řádně splněn, a to k návrhu oprávněných. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 27. října 2004