Nařízení Rady Evropy (ES) č. 1347/2000 lze použít až na taková řízení o poměrech nezletilých dětí pro dobu po rozvodu, která byla zahájena až po 1. 5. 2004 ( po vstupu České republiky do Evropské unie).

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně JUDr. M. B. a soudkyň JUDr. J. H. a JUDr. V. Z. ve věci péče o nezletilé děti A. S. , nar…, K. S., nar… a Z. S., nar…, všechny zastoupené opatrovníkem Městským úřadem V., OSPOD, děti ing. P. S., nar…, bytem D., Rakouská republika, a D. S., nar…, bytem tamtéž, o návrhu otce na úpravu výchovy a výživy nezletilých dětí pro dobu před rozvodem i pro dobu po rozvodu manželství rodičů, o odvolání otce proti usnesení Okresního soudu v Prachaticích ze dne l3.9.2OO4, č.j. 3 Nc ll2/2OO4 – 22, t a k t o : I. Usnesení soudu prvního stupně se ve výroku v odstavci I., o přerušení řízení, z r u š u j e a věc se v tomto rozsahu v r a c í okresnímu soudu k dalšímu řízení. II. Odvolání otce proti výroku o zrušení nařízeného jednání se o d m í t á . O d ů v o d n ě n í Napadeným usnesením soud prvního stupně přerušil řízení o úpravu poměrů dětí pro dobu po rozvodu manželství rodičů /výrok v odstavci I./ a ve výroku v odstavci II. zrušil jednání nařízené na 24.9.2OO4 v 11.30 hod. Své rozhodnutí okresní soud odůvodnil tím, že pro posouzení otázky, zda český soud může v řízení o úpravě poměrů dětí pro dobu po rozvodu pokračovat, je rozhodující nařízení Rady Evropy č. l347/2OOO, které dopadá na věci týkající se rozvodu a rodičovské zodpovědnosti manželů ke společným dětem. Okresní soud dospěl k závěru, že jestliže je podle uvedeného nařízení platného pro členské státy Evropské unie příslušným jak soud v Rakousku /podle obvyklého bydliště/, tak soud v České republice /podle státní příslušnosti účastníků/, vztahují se stejné zásady i na rozhodování o rodičovské zodpovědnosti. Protože řízení o úpravě poměrů pro dobu po rozvodu bylo zahájeno u českého soudu později než u soudu rakouského, kde byl podán matkou dětí, podle sdělení obou rodičů, jak návrh na rozvod manželství, tak návrh na úpravu rodičovské zodpovědnosti k nezletilým dětem, postupoval okresní soud podle shora uvedeného nařízení Rady Evropy a v souladu s článkem ll bod l tohoto nařízení řízení ve věci úpravy výchovy a výživy nezletilých dětí pro dobu po rozvodu přerušil. Proti tomuto usnesení se včas odvolal otec. Namítal, že podal návrh na úpravu poměrů nezletilých dětí za dobu před rozvodem i po rozvodu manželství ještě před vstupem České republiky do Evropské unie, a tudíž musí být rozhodováno podle předpisů platných v té době a ne podle předpisu Evropské unie. Navíc podle otce nebyl ani dán důvod pro zrušení již nařízeného jednání ve věci výchovy a výživy nezletilých dětí za dobu před rozvodem. Dále otec v odvolání líčil situaci v rodině a nedostatky matky v řádné výchově dětí a v péči o ně. Navrhl, aby v řízení bylo pokračováno a jeho návrhu na úpravu výchovy a výživy nezletilých vyhověno. Odvolání otce je nejen včasné /§ 2O4 o.s.ř./, ale také /pokud jde o výrok v odstavci I./ přípustné /§ 2Ol a 2O2 o.s.ř./ a podané oprávněnou osobou. Je ovšem nepřípustné odvolání otce proti výroku v odstavci II., kterým okresní soud zrušil již nařízené jednání. Jde totiž o výrok, kterým se pouze upravuje vedení řízení /§ 2O2 odst. l písm. a/ o.s.ř./. Odvolání otce proti výroku o přerušení řízení o úpravě poměrů dětí pro dobu po rozvodu je důvodné. Odvolací soud nesdílí právní názor soudu prvního stupně o tom, že pro posouzení otázky, zda může být v řízení o úpravě poměrů dětí pro dobu po rozvodu pokračováno, je třeba použít nařízení Rady Evropy č. l347/2OOO. Toto nařízení sice vstoupilo v platnost dnem l. března 2OOl, avšak pouze pro tehdejší členské státy Evropské unie. Nemohlo začít platit pro Českou republiku, která v té době nebyla členem Evropské unie. Členem Evropské unie se Česká republika stala dnem l.5.2OO4. Od té doby je uvedeným nařízením vázána. Z čl. 42 bod l citovaného nařízení plyne, že uvedené nařízení Rady Evropy /ES/ je možno použít jen pro ta soudní řízení, která byla zahájena po l.5.2OO4. V této věci však bylo řízení zahájeno před uvedeným datem /dne l4.4.2OO4/, proto nelze uvedené nařízení pro posouzení příslušnosti soudu toho kterého členského státu použít. Za té situace je nutno vycházet z kolizních ustanovení zákona č. 97/l963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním, v účinném znění. Pro posouzení otázky pravomoci českého soudu podle uvedeného zákona je rozhodné ustanovení § 39 odst. l citovaného zákona. Podle tohoto ustanovení je dána pravomoc českých soudů ve věcech výchovy a výživy nezletilých a v jiných věcech jich se týkající, jsou-li českými občany i tehdy, žijí-li v cizině. Je tedy rozhodné, jaké státní občanství mají nezletilé děti. Okresní soud sice ve svém usnesení uvedl, že všichni účastníci jsou čeští státní občané, čemuž neodporuje nic v obsahu spisu, avšak potvrzeno to důsledně ve spise není. Vzhledem k tomu, že okresní soud posoudil otázku dalšího pokračování v řízení podle předpisu, který se na tuto věc nevztahuje, bylo nutno napadené usnesení zrušit a věc vrátit okresnímu soudu k dalšímu řízení. Ten musí posoudit otázku své pravomoci podle zákona o mezinárodním právu soukromém a procesním, jak bylo shora uvedeno. Odvolání otce proti výroku o zrušení nařízeného jednání bylo odvolacím soudem odmítnuto, protože směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není odvolání přípustné /§ 2l8 písm. c/ a § 2O2 odst. l písm. a/ o.s.ř./. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 2l. října 2OO4