Je-li nařízeným výkonem rozhodnutí ( § 312 o.s.ř.) postižena poghledávka nájemného, které platí nájemce pronajímateli, trvají povinnosti dlužníka povinného (nájemce) vyplatit postiženou pohledávku jen po dobu trvání nájemního poměru. Zákaz nakládání s touto pohledávkou podle § 313 odst. 1 o.s.ř. se nevztahuje na ukončení nájemního poměru.

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně JUDr. A. V. a soudkyní JUDr. J. P. a JUDr. V. Z. v právní věci žalobce F. ú. v P., proti žalovanému L. K., bytem P., zastoupenému JUDr. J. S., advokátem v P., o zaplacení 96.000,- Kč, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Písku ze dne 30.10.2003, č.j. 5 C 728/2003-27, t a k t o : I. Rozsudek soudu prvního stupně se p o t v r z u j e . II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 9.841,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám JUDr. J. S., advokáta v P. O d ů v o d n ě n í : Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl návrh, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci 96.000,- Kč. Žalobci uložil povinnost zaplatit žalovanému na nákladech řízení částku 19.125,- Kč k rukám právního zástupce žalovaného. Okresní soud své rozhodnutí odůvodnil tím, že od října 2001 do dubna 2002 plnil žalovaný žalobci svůj závazek, který měl z titulu smlouvy o nájmu nebytových prostor vůči daňovému dlužníkovi. Přestal platit v okamžiku, kdy smluvní vztah byl ukončen. Dle názoru okresního soudu poté, co žalovaný s daňovým dlužníkem ukončil smluvní vztah, ze kterého byl povinen platit nájemné, skončila i jeho povinnost platit žalobci za daňového dlužníka. Proti tomuto rozsudku se včas odvolal žalobce. V odvolání uvedl, že v rámci doručeného exekučního příkazu bylo daňovému dlužníkovi dle § 313 o.s.ř. zakázáno jakékoliv nakládání s pohledávkami z titulu uzavřené nájemní smlouvy. Dle názoru žalobce okresní soud neakceptoval okolnost, že daňový dlužník po doručení exekučního příkazu na jinou pohledávku nemůže s pohledávkou jakkoliv nakládat, tj. v tomto případě jakkoliv nakládat s tímto nájemním vztahem. Daňový dlužník – pronajímatel nesmí nájemní vztah vypovědět poddlužníkovi. Může pouze přijmout případnou jednostrannou výpověď od poddlužníka – nájemce. V tomto směru se nabízí srovnání v nepřípustnosti ukončení nájemního vztahu ohledně nemovitosti daňovým dlužníkem s exekučním příkazem na přikázání pohledávky z účtu u peněžního ústavu. Nakládání s nájemním vztahem ohledně nemovitosti postiženým exekučním příkazem správce daně daňovým dlužníkem je dle názoru žalobce totéž jako nakládání se samotnou pohledávkou. S ohledem na shora uvedené je žalovaný povinen zaplatit žalobci podle exekučního příkazu za období února 2002 a od února 2002 do června 2003 peněžní částku 96.000,- Kč. Žalobce navrhl, aby krajský soud v tomto směru rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že návrhu v plném rozsahu vyhoví. Odvolací soud z výpisu z účtu žalovaného č… zjistil, že z účtu žalovaného byla žalobci poukázána částka 6.000,- Kč v lednu 2002, v březnu 2002 a v dubnu 2002. Po tomto doplnění důkazního řízení a po zjištění, že odvolání je přípustné podle ustanovení § 201 o.s.ř. v návaznosti na ustanovení § 202 o.s.ř., bylo podáno včas a osobou k tomu oprávněnou, přezkoumal odvolací soud napadený rozsudek podle § 212 o.s.ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné. V odvolání žalobce je uplatněn odvolací důvod dle ustanovení § 205 odst. 2 písm. e) o.s.ř., tedy, že soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním, a dle ustanovení § 205 odst. 2 písm. g) o.s.ř., tedy, že rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení. Odvolací soud neshledal existenci těchto odvolacích důvodů a neshledal ani, že by byl dán jiný odvolací důvod dle ustanovení § 205 odst. 2 o.s.ř. Okresní soud dospěl ke správnému závěru, že v daném případě je poddlužnická žaloba nedůvodná. Odvolací soud vychází ze skutkového zjištění okresního soudu, že k 31.3.2002 byl ukončen nájemní vztah mezi žalovaným, jakožto nájemcem a J. V., jakožto pronajímatelem a daňovým dlužníkem žalobce. Tímto okamžikem skončila povinnost žalovaného platit nájemné pronajímateli J. V. ( daňovému dlužníkovi ) a v důsledku toho skončila i povinnost žalovaného jakožto dlužníka povinného vyplácet žalobci pohledávku nájemného, neboť pronajímatelem se stala osoba odlišná od daňového dlužníka. Žalovaný žádnou povinnost, která mu vyplývala z exekučního příkazu i z ustanovení § 313 o.s.ř. neporušil, neboť povinný od 1.4.2002 vůči němu žádnou pohledávku z titulu nájemného neměl, ani mít nemohl. Pohledávka z titulu nájemného může být jen po dobu trvání nájemního poměru. Nájemní poměr mezi žalovaným, jakožto dlužníkem povinného a J.V., jakožto daňovým dlužníkem žalobce byl ukončen k 31.3.2002. K odvolací námitce žalobce, že daňový dlužník po doručení exekučního příkazu na jinou pohledávku nemůže jakkoliv nakládat s nájemním vztahem, je třeba uvést, že zákaz dle exekučního příkazu a dle ustanovení § 313 odst. 1 o.s.ř. se vztahuje jen na pohledávku, v daném případě pohledávku z titulu nájemného, neboť ustanovení § 313 odst. 1 o.s.ř. výslovně uvádí zákaz povinnému, aby se svou pohledávkou jakkoliv nakládal. Samotný nájemní poměr žádnou pohledávkou není, a proto nelze dovodit, že zákaz dle ustanovení § 313 odst. 1 o.s.ř. by se vztahoval na ukončení nájemního poměru. Odkaz na ustanovení § 304 o.s.ř. je pak nepřípadný, když v tomto směru je třeba pouze podotknout, že v tomto ustanovení se také hovoří pouze o pohledávce povinného z účtu. Žalovaný měl tedy povinnost vyplácet žalobci pohledávku z titulu nájemného do 31.3.2002. V roce 2002 měl tedy žalobci zaplatit 3 x částku 6.000,- Kč. Jak bylo zjištěno doplněným dokazováním ze strany odvolacího soudu tato částka 18.000,- Kč byla v roce 2002 žalovaným zaplacena, i když s měsíčním zpožděním, avšak v době podání žaloby zaplacena byla. S ohledem na shora uvedené nelze dospět k závěru, že by žalovaný, jakožto dlužník povinného, nevyplatil žalobci, jakožto oprávněnému, pohledávku podle § 314a odst. 2 o.s.ř. a poddlužnická žaloba žalobce není tudíž důvodná. Z výše uvedených důvodů proto odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil podle § 219 o.s.ř. jako věcně správný. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 a § 224 odst. 1 o.s.ř. Úspěšnému žalovanému byla přiznána náhrada nákladů řízení spočívající v odměně advokáta ve výši 9.450,- Kč ( § 3 odst. 1, § 18 odst. 1 vyhl. č. 484/2000 Sb.), 1 x režijní paušál po 75,- Kč a cestovné ve výši 116,- Kč za spotřebovanou naftu, když bylo ujeto celkem 102 km, průměrná spotřeba nafty na 100 km 5,2 lt a cena nafty za 1 lt 21,80 Kč ). P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku není přípustné dovolání, ledaže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Písku dospěje dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozsudek je vykonatelný, nebude-li včas a řádně splněn. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 12. února 2004