Povinnost uložená oprávněné osobě prokázat vlastnictví majetku užívaného družstvem není vázána na 3 měsíční lhůtu tato lhůta se týká jen pro podání přihlášky / § 14 odst. 1 písm. b) zák. č. 42/1992 Sb./.

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně JUDr. A. V. a soudců JUDr. J. P. a JUDr. F. K. v právní věci žalobců A) J. T., nar…, B) L. T., nar…, obou bytem T., obou zastoupených Mgr. R. H., obecným zmocněncem, proti žalovanému Z. d. Č., se sídlem v Č., zastoupenému JUDr. J. V., advokátem v P., o zaplacení 431.420,- Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Písku ze dne 27.11.2003, č.j. 5 C 1089/2001 – 64 ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 16.3.2004 č.j. 5 C 1089/2001 – 77, t a k t o : Rozsudek soudu prvního stupně ve znění opravného usnesení se m ě n í takto: I. Žalovaný je povinen zaplatit každému z žalobců částku 183.353,50 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,5 % ročně od 22.12.2001 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba každého žalobce ohledně zaplacení částky 32.356,50 Kč s 7,5 % úrokem z prodlení od 22.12.2001 do zaplacení se z a m í t á . III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 112.050,80 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. O d ů v o d n ě n í : Napadeným rozsudkem soud prvního stupně ve výroku v odstavci I. rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit každému ze žalobců 215.710,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,5 % ročně od 22.12.2001 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. Ve výroku v odstavci II. pak rozhodl tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobcům na nákladech řízení společně a nerozdílně 131.759,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku na účet jeho právního zástupce. Své rozhodnutí odůvodnil soud prvního stupně tím, že z dikce dopisu zaslaného žalobci dne 21.2.1992 žalovanému nelze dovodit jiný závěr, než ten, že je to přihláška do transformace družstva, když žalobci v něm uvádějí, že jsou vlastníky 40 ha zemědělských pozemků a že k usedlosti čp. 1 náležel živý a mrtvý inventář, který převzalo družstvo. Proto soud pokládá dopis žalobců za řádnou přihlášku k transformaci, obsahující i vymezení majetku, jehož se má transformace dotýkat. Nepochybně i žalovaný pokládal žalobce až do stávající doby za oprávněné osoby, vypočítal pro ně majetkový podíl připadající na ně z transformace a jako s oprávněnými osobami majícími nárok na výplatu transformačního podílu s nimi jednal, když s nimi uzavíral smlouvu o pronájmu majetkového podílu, pojednávající o konkrétní výši 431.420,- Kč. Současné stanovisko žalovaného pokládá soud za účelové, neboť námitka, že žalobci nejsou oprávněnými osobami je uplatňována až v době, kdy je zřejmé, že stanovisko žalovaného opírající se o smlouvu o pronájmu majetkového podílu nebude mít úspěch. Žalovaný od počátku věděl, že žalobci se k transformaci družstva přihlásili a věděl, jakého rozsahu je majetek, z něhož bude podíl na transformaci vypočítáván. Dopis žalobců z 21.2.1992 mu k tomu poskytoval dostatečnou informaci. Za situace, kdy výše transformačního podílu je nesporná a bylo shledáno, že žalobci jsou oprávněnými osobami, přísluší jim nárok na vydání transformačního podílu podle § 13 odst. 3 zák.č. 42/1992 Sb. Proti tomuto rozsudku podal odvolání žalovaný. Namítá, že žalobci se nemohli nikdy stát oprávněnými osobami dle § 14 písm. b) zák.č. 42/1992 Sb. Uplatnění svých nároků neprovedli zákonem požadovanou formou a přihlášku do transformace s doložením rozsahu majetku nepředložili. Zaslali pouze informaci k transformaci družstev z 21.2.1992. Žalovaný je poté dopisem z 3.3.1992 upozornil, co mají prokazovat. Do lhůty k uplatnění přihlášek do transformace (30.4.1992) však žádnou přihlášku a specifikaci majetku žalobci nepředložili. Dále žalovaný uvádí, že z jeho postupu při vyčíslení transformačního nároku žalobců nelze dovozovat, že žalovaný pokládal žalobce za oprávněné osoby, mající nárok na výplatu transformačního podílu, neboť stejný postup byl uplatněn u všech možných oprávněných osob a je zřejmé, že ne všechny tyto osoby se s nároky do transformace přihlásily. Podle žalovaného soud zcela pominul existenci zákona o dani z příjmu, z kterého vyplývá, že výplata majetkových nároků v družstvech podléhá zdanění. Žalobcům také nelze přiznat za řízení v prvním stupni dvojnásobek paušální náhrady nákladů řízení dle vyhl.č. 484/2000 Sb., když zastupování více osob je vyjádřeno již v sazbě zvýšené o 20 %. Žalovaný navrhuje, aby byl napadený rozsudek změněn tak, že žaloba bude zamítnuta, případně aby byl zrušen a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Usnesením ze 16.3.2004, č.j. 5 C 1089/2001 – 77 opravil soud prvního stupně záhlaví napadeného rozsudku, pokud jde o právního zástupce žalobců tak, že namísto JUDr. V. K., advokáta v P., správně uvedl JUDr. M. V., advokáta se sídlem v T. Odvolací soud po zjištění, že odvolání je přípustné podle § 201 o.s.ř. v návaznosti na § 202 o.s.ř., bylo podáno včas a osobou k tomu oprávněnou, přezkoumal napadený rozsudek podle § 212 o.s.ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného je zčásti důvodné. V odvolání žalovaného je uplatněn odvolací důvod dle ustanovení § 205 odst. 2 písm. g) o.s.ř., tedy, že rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci, a odvolací důvod dle ustanovení § 205 odst. 2 písm. e) o.s.ř., tedy, že soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním. Odvolací soud shledal, že je dán odvolací důvod dle ust. § 205 odst. 2 písm. g) o.s.ř. Podle ustanovení § 13 odst. 3 zák.č. 42/1992 Sb., pokud se oprávněná osoba nestane účastníkem právnické osoby podle transformačního projektu a není podnikatelem ve smyslu odst. 2, může jí být vypořádán majetkový podíl v plné výši po sedmi letech od schválení transformačního projektu, pokud se oprávněná osoba po schválení transformačního projektu nedohodne s družstvem nebo jeho právním nástupcem jinak. Podle § 14 písm. b) zák.č. 42/1992 Sb. oprávněnými osobami jsou vlastníci půdy a vlastníci ostatního majetku užívaného družstvem v hodnotě nejméně 30.000,- Kč, pokud se písemně přihlásí u družstva do tří měsíců od účinnosti tohoto zákona a současně prokáží, že jejich majetek družstvo převzalo, užívá nebo užívalo ke dni účinnosti zákona č. 162/1990 Sb., o zemědělském družstevnictví. V daném případě nelze, pokud jde o zjištění skutkového stavu, okresnímu soudu nic vytknout. Soud prvního stupně vydal své rozhodnutí na základě správně a dostatečně zjištěného skutkového stavu umožňujícímu mu rozhodnutí ve věci. Odvolací soud nesdílí odvolací námitku žalovaného, že žalobci nejsou oprávněnými osobami. Okresní soud dopis žalobců z 21.2.1992 správně vyložil. I podle názoru odvolacího soudu je dopis žalobců z 21.2.1992 označený jako „informace k transformaci družstev“ podle svého obsahu řádnou písemnou přihláškou žalobců. Je v něm odvolání na zákon o úpravě majetkových vztahů a vypořádání majetkových nároků v družstvech. Pro závěr, že se jedná o přihlášku k transformaci není pak dle názoru odvolacího soudu nutné, aby přihláška výslovně obsahovala slova „přihlašuji se“ či obdobná slova stejného významu. Pokud jde o odvolací námitku žalovaného, že žalobci nejsou oprávněnými osobami, neboť ve lhůtě tří měsíců od účinnosti zákona neprokázali vlastnictví předmětného majetku, pak ani tuto námitku nepovažuje odvolací soud za důvodnou. Dle názoru odvolacího soudu výklad ust. § 14 písm. b) zák.č. 42/1992 Sb. žalovaným, a to, že je třeba pro posouzení toho, zda transformační nárok uplatnila oprávněná osoba, aby ve lhůtě tří měsíců prokázala vlastnictví majetku užívaného družstvem, není správný. Použití slov v citovaném ustanovení „a současně prokáží, že jejich majetek družstvo převzalo, užívá nebo užívalo ke dni účinnosti zák. č. 162/1990 Sb.“ nelze dle názoru odvolacího soudu vykládat tak, že ve lhůtě tří měsíců od účinnosti transformačního zákona musí oprávněná osoba prokázat vlastnictví předmětného majetku, ale postačí, pokud v této době vlastníkem skutečně je, přičemž své vlastnictví může prokázat později. Slovo „současně“ je v § 14 odst. 1 písm. b) zák.č. 42/1992 Sb. použito ve smyslu zároveň, tedy že vedle podmínky podání písemné přihlášky u družstva do tří měsíců od účinnosti zákona je zde další podmínka, a to prokázání vlastnictví majetku, nikoliv že k této další podmínce se váže tříměsíční lhůta stanovená zákonem pro podání přihlášky. Žalobci v soudním řízení prokázali, že jsou vlastníky majetku, na nějž je vázán výpočet majetkového podílu, a to notářským zápisem sp.zn. NZ 73/91 ze dne 4.3.1991 a notářským zápisem sp.zn. NZ 122/91 ze dne 22.4.1991. Z notářského zápisu sp.zn. NZ 73/91 vyplývá, že vlastnicí předmětného majetku se stala na základě postupní smlouvy žalobkyně L. T. Z notářského zápisu sp.zn. NZ 122/91 pak vyplývá, že vlastníkem ideální poloviny předmětného majetku se stal na základní postupní smlouvy žalobce J. T. Podmínky podle § 14 písm. b) zák.č. 42/1992 Sb. lze proto pokládat za splněné a žalobcům, jako oprávněným osobám přísluší nárok na vydání transformačního podílu podle § 13 odst. 3 zák.č. 42/1992 Sb. Důvodná je námitka žalovaného, že okresní soud nevzal v úvahu, že výplata majetkových nároků podléhá dani z příjmu. Transformační podíl, na rozdíl od podílu základního, není totiž osvobozen od daně z příjmu, ale tento příjem se zdaňuje sazbou daně vybíranou srážkou podle § 36 odst. 2 písm. c) zák.č. 506/1992 Sb., která činí 15 %. Žalobu je proto třeba v části 15 % z částky 215.710,- Kč, což představuje částku 32.356,50 Kč u každého z žalobců, tvořící transformační podíl, zamítnout. Ze shora uvedených důvodů odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně podle ust. § 220 odst. 1 o.s.ř. změnil. O náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 o.s.ř. a § 142 odst. 3 o.s.ř., když žalobci měli ve věci úspěch v převážné části. Jejich náklady řízení v prvním stupni činí 109.119,30 Kč a tvoří je paušální odměna advokáta ve výši 91.160,- Kč (2 x 45.580,- Kč) dle vyhl.č. 484/2000 Sb., jízdné 499,30 Kč za cestu osobním automobilem z Př. do P. a zpět (celkem 101 km) k jednání dne 24.11.2003, při průměrné spotřebě 6,2 litrů/100 km a ceně benzinu Natural 95 – 24,90 Kč/l, zaplacený soudní poplatek z návrhu 17.260,- Kč a náhrada za ztrátu času za den 24.11.2003 ve výši 200,- Kč za 4 půlhodiny po 50,- Kč. Náklady řízení před soudem odvolacím pak činí 2.931,50 Kč a tvoří je jízdné 2.284,80 Kč za cestu obecného zmocněnce žalobců z B. do Č. a zpět k jednání dne 24.6.2003 (celkem 476 km) osobním automobilem při průměrné spotřebě 6,046 litrů/100 km a ceně nafty 21,80 Kč/l a jízdné 646,70 Kč za cestu obecného zmocněnce žalobců z T. do Č. dne 7.12.2004 a zpět (celkem 470 km) osobním automobilem při průměrné spotřebě 6,4 litrů/100 km a ceně nafty 21,80 Kč/l. Náklady řízení před soudy obou stupňů tedy činí celkem 112.050,80 Kč. K námitce žalovaného ohledně nesprávné výše paušální odměny přiznané v prvním stupni je třeba uvést, že tuto paušální odměnu přiznal soud prvního stupně správně. Žalobcům náleží ve výši 2 x 45.580,- Kč, neboť rozsudek soudu prvního stupně č.j. 5 C 1089/2001 – 17 ze dne 24.10.2002 byl usnesením odvolacího soudu č.j. 6 Co 327/2003 – 48 ze dne 1.7.2003 zrušen a před soudem prvního stupně poté probíhalo další řízení, za které odměna rovněž náleží. P o u č e n í : Proti výroku rozsudku v odstavci II. o zamítnutí žaloby je možno podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Písku. Proti rozsudku ve zbývající části není přípustné dovolání, ledaže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Písku dospěje dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozsudek je vykonatelný, nebude-li včas a řádně splněn. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 13. prosince 2004