Není vzájemně vyváženým závazkem, a je tedy neplatným právním úkonem takové ujednání v konkurenční doložce ( § 29 odst. 2 zák. práce), kdy pracovník se zavazuje nevykonávat určité zaměstnání nebo činnost (mající soutěžní povahu vůči podnikání zaměstnavatele) pod sankcí smluvní pokuty ve výši trojnásobku průměrného měsíčního výdělku, a v případě dodržení tohoto závazku vyplatí zaměstnavatel pracovníkovi odměnu ve stejné výši teprve až poté, kdy po uplynutí 365 dnů od skončení pracovního poměru bude pracovníkem dodržen zákaz konkurenčního jednání.

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně JUDr. A. V. a soudců JUDr. J. P. a JUDr. F. K. v právní věci žalobce D., a.s., se sídlem P., zastoupeného JUDr.V. M., advokátem v Č., proti žalovanému V. N., bytem P., zastoupenému JUDr. J. T., advokátem v P., o zaplacení 99.252,--Kč, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Písku ze dne 28.5.2004, č.j. 5C 1063/2003-40, t a k t o: Rozsudek soudu prvního stupně se mění takto: I. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku 99.252,--Kč do tří dnů od právní moci rozsudku se zamítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 47.664,--Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám JUDr. J. T., advokáta v P. Odůvodnění: Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 99.252,--Kč do tří dnů od právní moci rozsudku a v téže lhůtě na náhradě nákladů řízení částku 25.142,--Kč k rukám právního zástupce JUDr. V. M. Okresní soud své rozhodnutí odůvodnil tím, že žalovaný se na základě pracovní smlouvy ze dne 1.11.1994 stal zaměstnancem žalobce. Od 1.7.1996 byly mezi účastníky uzavírány dodatky k pracovní smlouvě ve formě tzv. manažerských smluv. V poslední smlouvě, kterou žalovaný před skončením pracovního poměru uzavřel, pak je zákaz konkurenčního jednání omezen na dobu trvání pracovního poměru a 365 dnů po skončení pracovního poměru. Soud považuje tuto doložku za platné ujednání, které má oporu v § 29 odst. 2 zák. práce. Žalobce se zcela v souladu se synallagmatickým charakterem tohoto závazku zavázal poskytnout žalovanému odměnu za dodržení závazku, a to ve výši sjednané úplaty za její porušení. Konkurenční doložka tak má charakter spravedlivého ujednání, které není v rozporu s dobrými mravy. Na dobu platnosti manažerské smlouvy nemá, dle názoru okresního soudu, vliv skutečnost, že ujednání o zákazu konkurence mělo platit 365 dnů po skončení pracovního poměru, i když platnost manažerské smlouvy končila dne 17.12.2002 a nová manažerská smlouva uzavřena nebyla. Nemůže být totiž sporu o tom, že do manažerské smlouvy účastníci vtělili ustanovení, které chtěli, aby platilo nejen po zániku účinnosti této smlouvy, ale i po zániku pracovního poměru. Okresní soud dospěl k závěru, že žalovaný porušil ujednání o konkurenční doložce, když v době 365 dnů po skončení pracovního poměru u žalobce nastoupil do zaměstnání u společnosti, která je v konkurenčním vztahu k žalobci, když obě společnosti se zabývají prodejem truhlářského sortimentu. Okresní soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl. Proti tomuto rozsudku se včas odvolal žalovaný. V odvolání namítal, že platnost manažerské smlouvy ze dne 17.12.2001 skončila dne 17.12.2002. Dle jeho názoru ujednání o konkurenční doložce je neplatné pro nepřiměřený rozsah omezení práva na svobodné povolání. Napadeným rozhodnutím je založena nerovnost v právech účastníků podnikat tím, že na dobu jednoho roku je žalovaný omezen podnikat, aniž by toto omezení bylo průběžně po dobu jednoho roku kompenzováno jinou výhodou. Vzhledem k tomu rozhodnutí okresního soudu porušuje článek 1 a článek 26 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Žalovaný navrhl, aby krajský soud změnil napadený rozsudek tak, že žalobu v plném rozsahu zamítne. Žalobce ve svém vyjádření navrhl potvrzení napadeného rozsudku. Dle jeho názoru okresní soud správně zjistil skutkový stav i právně správně posoudil uplatněný nárok v souladu se zákonem. Mezi účastníky byla uzavřena řádná pracovní smlouva a později manažerská smlouva, která obsahovala ujednání o konkurenční doložce. Toto ujednání je ujednáním spravedlivým a rovnovážným, neboť v případě, že žalovaný dodrží zákaz konkurenčního jednání má nárok na vyplacení stejné částky jako je povinen zaplatit v případě porušení tohoto ujednání. Odvolací soud po zjištění, že odvolání je přípustné podle ustanovení § 201 o.s.ř. v návaznosti na ustanovení § 202 o.s.ř., bylo podáno včas a osobou k tomu oprávněnou, přezkoumal napadený rozsudek podle § 212 o.s.ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného je důvodné. V odvolání žalovaného je uplatněn odvolací důvod dle ustanovení § 205 odst. 2 písm. g/ o.s.ř., tedy, že rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení. Odvolací soud shledal, že tento odvolací důvod je dán. Z hlediska skutkového stavu bylo v posuzovaném případě okresním soudem zjištěno, že dne 1.11.1994 byla mezi žalobcem a žalovaným uzavřena pracovní smlouva. Od 1.7.1996 byly mezi účastníky sjednávány dohody o změně sjednaných pracovních podmínek ve formě tzv. manažerských smluv. V poslední manažerské smlouvě ze dne 17.12.2001, kterou žalovaný před skončením pracovního poměru uzavřel, se žalovaný zavázal, že po dobu trvání pracovního poměru a 365 dnů po skončení pracovního poměru nebude vykonávat pro jiného zaměstnavatele nebo na vlastní účet samostatnou či nesamostatnou činnost, která byla a je předmětem činnosti zaměstnavatele nebo jinou činnost, která by měla soutěžní povahu vůči podnikání zaměstnavatele. Pro případ nedodržení tohoto závazku byla mezi účastníky sjednána smluvní pokuta ve výši trojnásobku průměrného výdělku. V případě dodržení tohoto závazku se žalobce zavázal vyplatit žalovanému odměnu ve výši trojnásobku průměrného měsíčního výdělku. Odvolací soud při svém rozhodování vychází z takto zjištěného skutkového stavu. Za tohoto skutkového stavu je pro posouzení, zda žalobci náleží smluvní pokuta, významný závěr o tom, zda ujednání o konkurenční doložce uzavřené v manažerské smlouvě ze dne 17.12.2001 je platným právním úkonem. Odvolací soud na rozdíl od okresního soudu dospívá k závěru, že ujednání o konkurenční doložce je neplatné. Podle ustálené judikatury ujednání o konkurenční doložce je vzájemným závazkem a musí jít o závazek vzájemně vyvážený, tedy, aby byly vyváženy vzájemná práva a povinnosti, které účastníkům z ujednání o konkurenční doložce vyplývají. Tak tomu však v daném případě dle názoru odvolacího soudu není. Závazku žalovaného, který znamená výrazné omezení žalovaného po celou dobu trvání pracovního poměru u žalobce a po dobu jednoho roku od jeho skončení, který představuje výrazné omezení žalovaného v možnosti přivydělat si ve své profesi v dalším pracovním poměru či v rámci podnikání, neodpovídá v době jeho vzniku jakýkoliv závazek žalobce, který by přijatý závazek žalovaného vyvažoval tím, že by žalovanému v době trvání jeho závazku přinášel hospodářský či jiný prospěch. Žalovanému se v době trvání jeho závazku nedostane žádné výhody. Povinnost žalobce vyplatit žalovanému trojnásobek průměrného měsíčního platu nastupuje až v případě, kdy žalovaný skončí pracovní poměr u žalobce a po celou dobu trvání pracovního poměru a 365 dní po jeho skončení nebude vykonávat činnost uvedenou v bodě 3 manažerské smlouvy. Dle názoru odvolacího soudu shora uvedenému omezení žalobce neodpovídá vyplacení odměny ve výši trojnásobku průměrného měsíčního výdělku až poté, kdy po ukončení pracovního poměru ještě 365 dní bude žalovaným dodržen zákaz konkurenčního jednání. Navíc na základě takového ujednání by mohla nastat i situace, kdy přesto, že nedojde ze strany pracovníka k porušení konkurenčního ujednání, nevznikne mu nárok na vyplacení trojnásobku průměrného měsíčního výdělku (např. při skončení pracovního poměru v důsledku smrti pracovníka). Není tedy splněna podmínka ustanovení § 29 odst. 2 zákoníku práce, ve znění účinném ke dni uzavření manažerské smlouvy, a to, že závazek žalovaného, týkající se zákazu konkurenčního jednání, byl uzavřen za podmínek, za nichž to lze od zaměstnance spravedlivě požadovat. Konkurenční doložka tedy odporuje podmínkám stanoveným v ustanovení § 29 odst. 2 zák. práce a odvolací soud proto shledal, že ujednání o konkurenční doložce v manažerské smlouvě ze dne 17.12.2001 je neplatné podle ustanovení § 242 odst. 1 písm. a/ zák. práce. Z výše uvedených důvodů proto odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil podle § 220 odst.1 o.s.ř. tak, že žalobu v plném rozsahu zamítl. O náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 a § 224 odst. 1 o.s.ř.. Žalovanému, který měl v řízení úspěch, byla přiznána náhrada nákladů řízení před soudem prvního stupně, spočívající v odměně advokáta ve výši 19.390,--Kč a 4 x režijní paušál po 75,--Kč, a náhrada nákladů odvolacího řízení, spočívající v paušální odměně ve výši 19.390,--Kč, 2 x režijní paušál po 75,--Kč, soudní poplatek z odvolání ve výši 3.970,--Kč a cestovné ve výši 632,--Kč za cestu z Písku do Českých Budějovic a zpět, obě cesty celkem 110 km, průměrná spotřeba benzínu Natural 8 l na 100 km a cena benzínu za 1 l 28,10Kč. Za řízení před odvolacím soudem byla pak žalovanému přiznána daň z přidané hodnoty ve výši 3.832,--Kč, která představuje 19 % z částky 20.172,--Kč, a to z paušální odměny ve výši 19.390,--Kč, 2 x režijního paušálu po 75,--Kč a cestovného ve výši 632,--Kč (§ 137 odst. 3 o.s.ř.). Celková náhrada nákladů řízení před soudy obou stupňů představuje tedy částku 47.664,--Kč. P o u č e n í: Proti tomuto rozsudku je možno podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Písku. Rozsudek je vykonatelný, nebude-li včas a řádně splněn. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 18. listopadu 2004