Předchozí rozhodnutí o výživném nemůže být nikdy rozhodnutím zakládajícím překážku věci pravomocně rozhodnuté. V rámci posuzování otázky věci pravomocně rozhodnuté nelze řešit to, zda došlo ke změně poměrů či nikoliv, neboť tuto otázku je možno posoudit jen na základě dokazování.

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně JUDr. A. V. a soudců JUDr. J. P. a JUDr. F. K. v právní věci žalobce PhDr. P. B., bytem P., zastoupeného prof. JUDr. Z. K., DrSc., advokátem v P., proti žalovanému L. S., bytem P., zastoupenému Mgr. M. J., advokátem v P., o zrušení vyživovací povinnosti, o odvolání žalobce proti usnesení Okresního soudu v Písku ze dne 16.1.2004, č.j. 8 C 1102/2003-25, t a k t o: Usnesení soudu prvního stupně se zrušuje a věc se vrací okresnímu soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: Napadeným usnesením okresní soud zastavil řízení podle § 104 odst. 2 věta prvá o.s.ř. z toho důvodu, že projednání věci brání překážka věci rozsouzené. Předmětem řízení, které proběhlo před Obvodním soudem pro Prahu 3 pod sp. zn. 11 C 66/2000 bylo určení vyživovací povinnosti žalobce vůči žalovanému, tedy, zda vůbec je taková povinnost dána, od kdy a v jaké výši. Touto žalobou podanou téměř vzápětí po právní moci rozhodnutí, jímž byla vyživovací povinnost žalobci stanovena, se nyní žalobce domáhá zrušení této povinnosti. Přitom však neuvádí žádné nové skutečnosti, které by nasvědčovaly takové změně poměrů účastníků odůvodňující rozhodnutí nové. Lze tak dovodit, že v daném řízení se jedná o stejnou věc, neboť otázka existence vyživovací povinnosti byla pravomocně rozhodnuta mezi týmiž účastníky. Proti tomuto usnesení se včas odvolal žalobce. V odvolání namítal, že Okresní soud v Písku se vůbec nezabýval jeho dokládanými zjištěními souvisejícími s jeho zdravotním stavem, zdravotním stavem jeho manželky, obnovením vysokoškolského studia jeho syna Ondřeje a nezbytností dokončení středoškolského studia syna Martina v zahraničí. Namítal, že tvrzení, že rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 6, č.j. 11 C 66/2000-111 je pro dané řízení věcí pravomocně rozhodnutou, je dle názoru žalobce pro daný případ zjevnou konstrukcí. Znamenalo by to totiž, že jakékoliv změny výživného proti původnímu rozhodnutí jsou apriorně vyloučeny. Žalobce navrhl, aby krajský soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení. Odvolací soud po zjištění, že odvolání je přípustné podle ustanovení § 201 o.s.ř. v návaznosti na ustanovení § 202 o.s.ř., bylo podáno včas a osobou k tomu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení podle § 212 o.s.ř. a dospěl k závěru, že napadené usnesení nelze ani potvrdit ani změnit. Odvolací soud totiž nesdílí právní názor okresního soudu, že rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 15.11.2003, č.j. 11 C 66/2000-116 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 11.9.2003, č.j. 14 Co 279/2003-146, kterým byla žalobci stanovena povinnost přispívat na výživu žalovaného počínaje dnem 1.1.2002 částkou 3.000,--Kč měsíčně a počínaje dnem 1.11.2000 částkou 5.000,--Kč měsíčně a zároveň bylo rozhodnuto o nedoplatku na výživném, představuje v daném řízení překážku věci rozsouzené. Podle § 159a odst. 5 o.s.ř., jakmile bylo o věci pravomocně rozhodnuto, nemůže být v rozsahu závaznosti výroku pro účastníky a popřípadě jiné osoby věc projednávána znovu. Dle názoru odvolacího soudu předchozí rozhodnutí o výživném nemůže být nikdy rozhodnutím zakládajícím věc pravomocně rozhodnutou. Zákon totiž umožňuje v případě změny poměrů tyto rozsudky změnit. Podle § 163 odst. 1 o.s.ř. rozsudek odsuzující k plnění v budoucnu splatných dávek nebo k plnění ve splátkách je možno na návrh změnit, jestliže se podstatně změnily okolnosti, které jsou rozhodující pro výši a další trvání dávek nebo splátek. Pro závěr, zda došlo k podstatné změně poměrů ve smyslu tohoto ustanovení, je nezbytné porovnat poměry důležité pro určení výživného jak v době dřívějšího, tak i nového rozhodování, a to na základě spolehlivých a úplných výsledků dokazování. V rámci posuzování otázky věci pravomocně rozhodnuté nelze tedy řešit to, zda došlo ke změně poměrů či nikoliv, neboť tuto otázku je možno posoudit jen na základě dokazování. V případě, že nebude zjištěna změna poměrů, je to důvodem k zamítnutí žaloby, nikoliv důvodem pro zastavení řízení pro překážku věci pravomocně rozhodnuté. Z výše uvedených důvodů proto odvolací soud usnesení soudu prvního stupně zrušil podle § 221 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení. V daném případě k projednání odvolání nemusel odvolací soud nařizovat jednání (§ 214 odst. 2 písm. c/ o.s.ř.). P o u č e n í: Proti tomuto usnesení není přípustné dovolání. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 16. března 2004