Exekuční příkaz může být vydán exekutorem pouze ohledně nemovitostí, které ušly z dlužníkova majetku odporovaným právním úkonem a jsou uvedeny v rozhodnutí o odpůrčí žalobě.

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako odvolací v senátě složeném z předsedkyně JUDr. A. V. a soudců JUDr. J. P. a JUDr. F. K. v exekuční věci oprávněného JUDr. PhDr. V. T., bytem P., proti povinné J. E., bytem P., zastoupené JUDr. E. J., advokátem v P., pro pohledávku ve výši 200.000,- Kč s příslušenstvím, o odvolání povinné proti usnesení Okresního soudu v Písku ze dne 16.6.2003 č.j. 3 Nc 1250/2003 – 17, ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 12.11.2003, č.j. 3 Nc 1250/2003 – 33, t a k t o : I. Usnesení soudu prvního stupně se ve výroku v odstavci I. m ě n í takto: Soud nařizuje podle vykonatelného rozsudku Okresního soudu v Písku ze dne 30.4.1996 č.j. 2 C 68/96 – 21 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 12.9.1996 č.j. 8 Co 1660/96 – 40 a ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Písku č.j. 4 C 683/2001 – 42 ze dne 13.3.2002 a podle usnesení Okresního soudu v Písku ze dne 8.8.1997 č.j. E 803/97 – 13 k uspokojení pohledávek oprávněného ve výši 200.000,- Kč s 19 % úrokem od 21.6.1995 do zaplacení a pohledávky ve výši 9.890,- Kč a dále podle rozsudku Okresního soudu v Písku ze dne 13.3.2002 č.j. 4 C 683/2001 – 42 pro náklady předcházejících řízení ve výši 12.150,- Kč, 17.320,- Kč a 1.000,- Kč a pro náklady exekuce, které budou v průběhu řízení stanoveny, exekuci na majetek povinné. II. V ostatním se usnesení soudu prvního stupně p o t v r z u j e . O d ů v o d n ě n í : Napadeným usnesením okresní soud nařídil podle vykonatelného rozsudku Okresního soudu v Písku ze dne 30.4.1996 č.j. 2 C 68/96 uspokojení pohledávky oprávněného ve výši 200.000,- Kč s 19 % úrokem od 21.6.1995 do zaplacení, pro náklady předcházejícího řízení ve výši 12.150,- Kč, 17.320,- Kč a 1.000,- Kč i náklady exekuce ve výši 9.890,- Kč a pro náklady exekuce, které budou v průběhu řízení stanoveny, exekuci na majetek povinné. Provedením této exekuce pověřil JUDr. Z. Z., soudního exekutora, Exekutorský úřad se sídlem P. Proti tomuto usnesení se včas odvolala povinná. V odvolání namítala, že exekuční titul uvedený v napadeném usnesení neexistuje. Pokud jde o rozsudek ze dne 30.4.1996 č.j. 2 C 68/96, tak jako žalovaný je zde uveden JUDr. V. K. a ona nikdy nebyla účastnicí tohoto řízení, nikdy oprávněnému nic nedlužila. Dluh vyplývající z exekučního titulu také nikdy nepřevzala ani na ni jinak nepřešel. Nemůže být tudíž povinnou v exekuci směřující k vymožení předmětné pohledávky. Na tomto závěru nemění ani nic skutečnost, že oprávněný byl vůči povinné úspěšný ve sporu Okresního soudu v Písku sp.zn. 4 C 683/2001 o neúčinnost darovací smlouvy uzavřené mezi povinnou jako obdarovanou a jejími rodiči jako dárci. Povinná navrhla, aby krajský soud změnil napadené usnesení tak, že návrh na exekuci zamítne. Odvolací soud po zjištění, že odvolání je přípustné, neboť je v něm namítáno, že neexistuje exekuční titul (§ 44 odst. 10 zákona č. 120/2001 Sb.), bylo podáno včas a osobou k tomu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení podle § 212 o.s.ř. a dospěl k závěru, že odvolání povinné není důvodné. Podle § 37 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb. (exekuční řád) může oprávněný podat návrh na nařízení exekuce podle tohoto zákona, nesplní-li povinný dobrovolně to, co mu ukládá exekuční titul podle tohoto zákona. Podle § 38 odst. 1 exekučního řádu v návrhu na provedení exekuce musí být označen exekutor, který má být pověřen provedením exekuce s uvedením jeho sídla; je-li návrh podán k soudu, musí být v návrhu označen soud, kterému je návrh určen. Z návrhu musí být dále patrné, kdo ho činí, které věci se týká a co sleduje, a musí být podepsán a datován. Kromě toho musí návrh na nařízení exekuce obsahovat jméno, příjmení a bydliště účastníků (obchodní jméno nebo název, sídlo a identifikační číslo právnické osoby), přesné označení exekučního titulu, uvedení povinnosti, která má být exekucí vymožena a údaj o tom, zda, popřípadě v jakém rozsahu povinný vymáhanou povinnost nesplnil, popřípadě označení důkazu, kterých se oprávněný dovolává. Dle § 44 odst. 2 exekučního řádu soud usnesením nařídí exekuci a jejím provedením pověří exekutora do 15 dnů, jestliže jsou splněny všechny zákonem stanovené předpoklady pro nařízení exekuce, jinak návrh zamítne. Soud nařídí exekuci, aniž by stanovil, jakým způsobem má být exekuce provedena. Okresní soud v daném případě postupoval správně, pokud exekuci k návrhu oprávněného nařídil. Exekučním titulem v dané věci je rozsudek Okresního soudu v Písku č.j. 2 C 68/96 – 21 ze dne 30.4.1996, kterým byla žalovanému JUDr. V. K. uložena povinnost zaplatit oprávněnému částku 200.000,- Kč s 19 % úrokem prodlení od 21.6.1995 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku a v téže lhůtě na nákladech řízení částku 7.320,- Kč. Tento rozsudek byl potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 12.9.1996 č.j. 8 Co 1660/96 – 40 a tímto rozsudkem byla odpůrci JUDr. V. K. uložena povinnost zaplatit oprávněnému na nákladech řízení částku 12.150,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Tento rozsudek nabyl právní moci dne 23.10.1996 a po marném uplynutí lhůty k plnění se stal vykonatelným a tedy způsobilým titulem pro exekuci a je exekučním titulem ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Písku ze dne 13.3.2002 č.j. 4 C 683/2001 – 42. Exekučním titulem je dále usnesení Okresního soudu v Písku ze dne 8.8.1997 č.j. E 803/97 – 13, kterým byla povinnému JUDr.V. K. uložena povinnost zaplatit na nákladech výkonu rozhodnutí oprávněnému částku 9.890,- Kč. Tento výkon rozhodnutí byl neúspěšný. Pokud je v odvolání namítáno, že exekuční titul uvedený v napadeném rozhodnutí, a to platební rozkaz Okresního soudu v Písku ze dne 30.4.1996 č.j. 2 C 68/96 neexistuje, pak je třeba uvést, že okresní soud nesprávně označil exekuční titul jako platební rozkaz, když se jednalo o rozsudek, ale toto pochybení bylo napraveno opravným usnesením okresního soudu ze dne 12.11.2003 č.j. 3 Nc 1250/2003 – 33. K odvolací námitce povinné, že není povinnou z exekučního titulu a nemůže být tedy pasivně legitimována jako povinná, je třeba uvést, že rozsudkem Okresního soudu v Písku ze dne 13.3.2002 č.j. 4 C 683/2001, který byl potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 30.8.2002 č.j. 7 Co 1666/2002 – 80 bylo rozhodnuto, že darovací smlouva, kterou JUDr. V. K. a M. K. darovali žalované J. E. nemovitosti – stavbu čp. 297 stojící na pozemku č.st. 2074 a stavební pozemek č.st. 2074, dále stavbu stojící na pozemku č.st. 5015 a pozemek č. st. 5015 a pozemek – ovocný sad č.parc. 1174/1, vše v k.ú. P., je vůči žalobci právně neúčinná. Žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci na nákladech řízení částku 1.000,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Tento rozsudek nabyl právní moci dne 18.9.2002. Podle ustanovení § 42a odst. 1 obč. zák. se věřitel může domáhat, aby soud určil, že dlužníkovy právní úkony, pokud zkracují uspokojení jeho vymahatelné pohledávky, jsou vůči němu právně neúčinné. Toto právo má věřitel i tehdy, je-li nárok vůči dlužníkovi z jeho odporovatelného úkonu již vymahatelný anebo byl-li již uspokojen. Podle odst. 2 je možné odporovat právním úkonům, které dlužník učinil v posledních třech letech v úmyslu zkrátit své věřitele, musel-li být tento úmysl druhé straně znám a právním úkonům, kterými byli věřitelé dlužníka zkráceni a k nimž došlo v posledních třech letech mezi dlužníkem a osobami jimi blízkými (§ 116 a § 117 ), nebo které dlužník učinil v uvedeném čase ve prospěch těchto osob, s výjimkou případu, když druhá strana tehdy dlužníkův úmysl zkrátit věřitele i při náležité pečlivosti nemohla poznat. Podle odst. 3 citovaného ustanovení právo odporovat právním úkonům pak lze uplatnit vůči osobě, v jejíž prospěch byl právní úkon učiněn, nebo které vznikl z odporovatelného úkonu dlužníka prospěch. Podle odst. 4 citovaného ustanovení právní úkon, kterému věřitel s úspěchem odporoval, je vůči němu neúčinný potud, že věřitel může požadovat uspokojení své pohledávky z toho, co odporovatelným právním úkonem ušlo z dlužníkova majetku; není-li to dobře možné, má právo na náhradu vůči tomu, kdo měl z tohoto úkonu prospěch. V daném případě rozsudek Okresního soudu v Písku č.j. 4 C 683/2001 – 42 ze dne 13.3.2002 ve spojení s rozsudkem krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 30.8.2002 č.j. 7 Co 1666/2002 – 80, kterým bylo odpůrčí žalobě vyhověno představuje podklad k tomu, že se oprávněný může na základě titulu způsobilého k výkonu rozhodnutí vydaného proti dlužníku domáhat nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce) postižením toho, co odporovaným právním úkonem ušlo z dlužníkova majetku, a to nikoliv proti dlužníku, ale vůči osobě, v jejíž prospěch byl právní úkon učiněn. S ohledem na shora uvedené nemůže obstát odvolací námitka povinné týkající se její pasivní legitimace. Protože zde existuje i exekuční titul, okresní soud rozhodl správně, pokud návrhu na nařízení exekuce vyhověl. K věci je třeba ještě uvést, že vzhledem k tomu, že odpůrčí žaloba je právním prostředkem sloužícím k uspokojení vymahatelné pohledávky věřitele v exekučním řízení, a to postižením věcí nebo jiných majetkových hodnot, které odporovaným právním úkonem ušly z dlužníkova majetku, může být v daném případě exekuční příkaz vydán exekutorem pouze ohledně nemovitostí, které ušly odporovaným právním úkonem a které jsou uvedeny ve výroku rozsudku Okresního soudu v Písku č.j. 4 C 683/2001 – 42 ze dne 13.3.2002. Ohledně jiného majetku povinné nemůže být exekuční příkaz vydán. Odvolací soud však nemohl napadené usnesení potvrdit, neboť v něm nebyly uvedeny všechny exekuční tituly a nesprávně v něm také bylo uvedeno, že výkon rozhodnutí se nařizuje pro náklady exekuce ve výši 9.890,- Kč. Tato částka nepředstavuje náklady exekuce, ale šlo o náklady předchozího neúspěšného výkonu rozhodnutí. Navíc je třeba uvést, že při nařízení exekuce se náklady exekuce nevyčíslují, neboť náklady exekuce určuje exekutor v příkazu k úhradě nákladů exekuce (§ 88 zákona č. 120/2001 Sb.). Odvolací soud proto usnesení soudu prvního stupně ve výroku v odstavci I. musel změnit podle § 220 odst. 1 o.s.ř. V ostatním bylo usnesení soudu prvního stupně potvrzeno. V daném případě k projednání odvolání nemusel odvolací soud nařizovat jednání (§ 214 odst. 2 písm. c/ o.s.ř.). P o u č e n í : Proti tomuto usnesení je možno podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Písku. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 23. dubna 2004