Zákonnou podmínkou pro zřízení věcného břemene podle § 151o odst. 3 obč. zák. je, že vlastník stavby není vlastníkem přilehlého pozemku. Otázka technického zajištění přístupu vlastníka stavby k této stavbě není z hlediska tohoto zákonného ustanovení zpravidla významná, stejně jako to, jaké je účelové určení stavby.

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud v senátě složeném z předsedkyně JUDr. M. R. a soudkyní Mgr. V. C. a JUDr. J. F. v právní věci žalobců a) J. B., nar…, b) Mgr. A. B., nar…, oba bytem L., zast. JUDr. F.V., advokátem se sídlem v Č., proti žalovanému K. B., nar…, bytem L., zast. JUDr. K. Š., advokátem se sídlem v Č., o zřízení věcného břemene práva cesty přes přilehlý pozemek, o odvolání žalobců proti rozsudku Okresního soudu v Prachaticích ze dne 30.4.2004, č.j. 2C 241/2003-56, t a k t o: Rozsudek soudu prvého stupně se potvrzuje. Žalobci jsou povinni zaplatit žalovanému společně a nerozdílně na nákladech řízení částku 5.102,--Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám JUDr. K. Š., advokáta v Č. Odůvodnění: Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl návrh žalobců, aby bylo zřízeno věcné břemeno práva cesty přes pozemek stavební parc. č. 157/1 zastavěná plocha a nádvoří zapsaného pro obec a k.ú. L. v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu v P. na LV č. 166 ve prospěch vlastníků stavby – budovy bez č.p. /č.e. jiná stavba na stavební parc. č.157/3 a ve prospěch vlastníků stavby – budovy bez č.p./ č.e. jiná stavba na stavební parcele č. 157/4 zapsaných pro obec a katastrální území L. v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu v P. na LV č. 754. Okresní soud žalobcům uložil povinnost zaplatit žalovanému společně a nerozdílně na nákladech řízení částku 6.774,--Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Žalobci se domáhali zřízení věcného břemene podle ustanovení § 151o odst. 3 obč. zák., s tvrzením, že ke stavbám na pozemcích č. 157/3 a 157/4 v k.ú. L. nemají přístup po vlastních pozemcích, ale pouze přes pozemek žalovaného parc. č. 157/1. Žalovaný tomuto přístupu žalobců zamezuje. Okresní soud, po provedeném dokazování, dospěl k závěru, že nejsou naplněny zákonné předpoklady ustanovení § 151o odst. 3 obč. zák. pro zřízení žalovaného věcného břemene. Pokud jde o stavbu na pozemku č. 157/3, okresní soud dospěl k závěru, že žalobci jako vlastníci stavby na tomto pozemku mají zajištěn přístup ke stavbě na základě obligačního práva vyplývajícího z kupní smlouvy ze dne 18.6.1985, na jejímž základě nabyli vlastnické právo k tomuto pozemku a tehdy rozestavěné stavbě na pozemku. Je tedy na nich, aby vymáhali splnění povinnosti podle kupní smlouvy v jiném řízení. Pokud jde o parcelu 157/4 k. ú. L., okresní soud dospěl k závěru, že ke stavbě na tomto pozemku mají žalobci přístup přes parcelu č. 35/3, která je ve výlučném vlastnictví žalobce J. B. Ten je tedy nejen vlastníkem stavby na st. parc. 157/4, ale i vlastníkem přilehlého pozemku, parcely č. 35/3. Na této parcele (č. 157/4) stojí kolna a sklad (byť stavby byly kolaudovány jako garáž a dílna), případný přístup musel být řešen již v průběhu stavebního řízení. Situace byla tehdy, pokud jde o vlastnictví k jednotlivým pozemkům, stejná jako nyní. O nákladech řízení okresní soud rozhodl podle úspěchu ve věci podle § 142 odst. 1 o.s.ř.. Proti tomuto rozsudku včas podali odvolání žalobci prostřednictvím svého právního zástupce a namítali, že již v řízení před okresním soudem žalovaný, na straně jedné, navrhoval zamítnutí žaloby s tím, že žalobci mají zajištěn přístup ke stavbě na pozemku parc. č. 157/3 na základě kupní smlouvy. Na druhé straně však přístupu žalobcům k této stavbě brání a popírá je s tím, že stavba není kolaudována jako garáž a dílna. Z této skutečnosti žalovaný dovozoval neexistenci své právní povinnosti umožnit žalobcům přístup podle závazku z kupní smlouvy. Dle přesvědčení žalobců obligační závazek z kupní smlouvy nebrání tomu, aby bylo zřízeno právo věcného břemene k pozemku žalovaného č. parc. 157/1 v k.ú. L. Obligační závazek má zcela jiný charakter než věcné břemeno, poskytuje oprávněným menší právní jistotu než jakou má oprávněný z věcného břemene a je vázán pouze na konkrétní osobu. Žalobci se navíc nedomnívají, že by pouhá písařská chyba v kolaudačním rozhodnutí způsobila neplatnost obligačního závazku kupní smlouvy. Přesto se domáhají zřízení věcného břemene ve prospěch stavby na pozemku č. 157/3. Pokud okresní soud zamítl zřízení věcného břemene a práva cesty ke stavbě na pozemku parc. č. 157/4, žalobci vytýkají okresnímu soudu, že rozsudek postrádá bližší odůvodnění toho, jak a jaký přístup ke stavbě lze z přilehlého pozemku parc. č. 35/3 zajistit. Právní úpravou zřízení věcného břemene práva cesty podle § 151o odst. 3 obč. zák., dle přesvědčení odvolatelů, měl zákonodárce v úmyslu zajistit vlastníkovi přístup k této stavbě, a to samozřejmě přístup, který mu umožní také do této stavby vstupovat, respektive k ní přijíždět. To však v konkrétním případě možné není. I do stavby na tomto pozemku je přístup pouze přes pozemek žalovaného č. parc. 157/1. Odvolatelé jsou přesvědčeni, že názor soudu, že věcné břemeno nelze zřídit nikdy, pokud vlastník stavby je vlastníkem přilehlého pozemku, popírá smysl výše citovaného ustanovení občanského zákona, neboť ne z každého přilehlého pozemku lze ke stavbě také zajistit přístup. Z výsledků dokazování pak bylo zjištěno, že z pozemku parc. č. 35/3 ve vlastnictví prvého žalobce je možný pouze přístup na půdu stavby na stav. parc. č. 157/4. Pokud soud uvádí, že otázka přístupu měla být řešena již v průběhu stavebního řízení o povolení stavby kolny a skladu na stav. parc. č. 157/4, není zřejmé, k čemu tato argumentace soudu směřuje. Dle přesvědčení žalobců, právě z faktu, že tato situace zde existovala již v době vydání stavebního povolení, vyplývá, že při vydání stavebního povolení bylo předpokládáno, že přístup ke stavbě bude zajištěn přes pozemek žalovaného parc. č. 157/1. Žalovaný byl účastníkem stavebního řízení a proti zřízení stavby nic nenamítal, přestože si musel být vědom přístupu přes svůj pozemek. Dle přesvědčení žalobců tedy vlastnictví pozemku parc. č. 35/3 není rovněž překážkou zřízení věcného břemene práva cesty ke stavbě na pozemku č. 157/4. Žalobci navrhli, aby rozsudek soudu prvého stupně byl změněn a žalobě bylo vyhověno, případně, aby byl zrušen a věc vrácena soudu prvého stupně ke zpracování geometrického plánu pro zaměření věcného břemene. Žalobci předložili k důkazu znalecký posudek č. 210-09/4 zpracovaný z podnětu žalobců znalcem Ing. K. Z. z oboru stavebnictví, stavby obytné, průmyslové a zeměměřičské, a to k otázce technického řešení přístupu do staveb na pozemcích č. 157/4 a 157/3 v k.ú. L. Žalobci mají za to, že důkaz tímto znaleckým posudkem je přípustný ve smyslu § 205a o.s.ř.. Žalovaný se k podanému odvolání vyjádřil tak, že rozsudek soudu prvého stupně považuje za věcně správný a navrhl jeho potvrzení. Žalovaný uvedl, že umožňuje žalobcům přístup k parcele č. 157/3 podle svého závazku z kupní smlouvy ze dne 18.6.1985. Tento průchod a příjezd byl vymezen plotem, neboť žalobci používali a devastovali celý dvůr ve vlastnictví žalovaného na st. parcele č. 157/1. Žaloba na zřízení věcného břemene práva cesty ke stavbě na pozemkové parcele č. 157/4 je zneužitím práva žalobci, nejsou splněny podmínky § 151o odst. 3 obč. zák. pro zřízení práva věcného břemene ve prospěch stavby na tomto pozemku. Žalobci jsou totiž vlastníky přilehlého pozemku, jak zjistil soud prvého stupně, tedy pozemku parc. č. 35/3. Pokud žalobci vytýkají napadenému rozsudku, že postrádá bližší odůvodnění toho, jak a jaký přístup ke stavbě lze z pozemkové parcely č. 35/3 zajistit ke stavbě na stavební parcele č. 157/4, takový požadavek nemá oporu v zákoně. Žalovaný dále poukázal na to, že bez dalších důkazů není v této věci možné napadený rozsudek soudu prvého stupně změnit, jak se domáhají žalobci v podaném odvolání. Žalovaný poukázal na rozsudek Nejvyššího soudu ČR č.j. 22 Cdo 1274/2003 ze dne 22.4.2004, podle nějž nelze zřídit právo věcného břemene, pokud by přístup měl být zajištěn průjezdem přes stavbu nebo její součást. O takový případ jde v konkrétním případě, neboť žalobci se domáhají zřízení přístupové cesty přes průjezd, který je součástí domu čp. 149. Odvolací soud zjistil, že přípustné odvolání bylo podáno osobou k tomu oprávněnou podle § 201 a § 202 o.s.ř., v zákonem stanovené lhůtě podle § 204 odst. 1 o.s.ř. a byl uplatněn odvolací důvod uvedený v § 205 odst. 2 písm. g/ o.s.ř.. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek soudu prvého stupně postupem podle § 212 o.s.ř. a dospěl k závěru, že podané odvolání není důvodné. Odvolací soud opakoval důkaz ohledáním na místě samém, nepřipustil však doplnění dokazování žalobcem předkládaným znaleckým posudkem, neboť má za to, že jde o nepřípustnou novotu ve smyslu § 205a o.s.ř.. Důkaz nebyl navržen v řízení před soudem prvého stupně, a to přes řádné poučení účastníků podle § 119a odst. 1 o.s.ř.. Znaleckým posudkem nejsou rovněž prokazovány skutečnosti, které nastaly až po vyhlášení rozhodnutí soudu prvého stupně, není jím ani zpochybňována věrohodnost důkazních prostředků, na nichž spočívá rozhodnutí soudu prvého stupně či procesní pochybení soudu prvého stupně. Odvolací soud dospěl k závěru, že rozsudek soudu prvého stupně je věcně správný, neboť v konkrétním případě nebyly naplněny zákonné předpoklady pro zřízení navrhovaného věcného břemene podle ustanovení § 151o odst. 3 o.s.ř.. Omezení vlastnického práva zřízením věcného břemene je v právní praxi institutem zcela výjimečným, neboť tak dochází k faktickému znehodnocení nemovitosti věcným břemenem zatížené. Proto odvolací soud vycházel z výslovné dikce ustanovení § 151o odst. 3 obč. zák., který vymezuje zákonné předpoklady, za nichž lze soudním rozhodnutím věcné břemeno zřídit. Podle tohoto zákonného ustanovení, není-li vlastník stavby současně vlastníkem přilehlého pozemku a přístup vlastníka ke stavbě nelze zajistit jinak, může soud na návrh vlastníka stavby zřídit věcné břemeno ve prospěch vlastníka stavby, spočívající v právu cesty přes přilehlý pozemek. Pozemkem se rozumí část přirozeného zemského povrchu, která je oddělena od sousedních částí trvale viditelným rozhraničením, právní hranicí nebo se liší způsobem užívání. Pozemek nemusí být vždy nutně totožný s parcelou. Nelze vyloučit, že pozemek je v katastru nemovitostí zapsán pod jediným parcelním číslem, zpravidla však je pozemek tvořen několika pozemkovými parcelami o různých parcelních číslech. Tak je tomu i v projednávané věci, kdy žalobci jsou vlastníky pozemku tvořeného celou řadou parcel (ppč. 35/3, st. p. č. 539, st. p. č. 157/3, st. p. č. 157/4) a zastavěného rodinným domem a hospodářskými budovami souvisejícími funkčně s rodinným domem, nezastavěná část pozemku slouží jako zahrada k rodinnému domu. Z místního ohledání, provedeného jak soudem prvého stupně, tak soudem odvolacím, nepochybně vyplývá, že parcela č. 157/4, na níž je situována stavba ve společném jmění žalobců, a v jejíž prospěch se žalobci domáhají zřízení práva věcného břemene, sousedí s přilehlou parcelou č. 35/3, která je ve výlučném vlastnictví žalobce J. B. Okresní soud proto správně dovodil, že v případě parcely č. 157/4 nejsou naplněny zákonné předpoklady pro zřízení věcného břemene ve prospěch žalobců jako vlastníků stavby na parcele č. 157/4, neboť jeden ze společných vlastníků ppč. 157/4 a stavby na ní postavené je i výlučným vlastníkem přilehlé parcely, jíž je nepochybně parcela č. 35/3 zahrada v k.ú. L. Obě parcely jsou součástí jediného funkčně vymezeného pozemku. Obdobná situace byla zjištěna i v případě parcely č. 157/3 a stavby zřízené na této parcele. Výlučnými společnými vlastníky této parcely se stavbou jsou žalobci. K parcele č. 157/3 přiléhá pozemek, resp. jeho část tvořená parcelou parc. č. 35/3 ve výlučném vlastnictví žalobce J. B. a dále parcelou č. 157/4 ve společném jmění žalobců. Ani v tomto případě tedy není naplněna podmínka ustanovení § 151o odst. 3 obč. zák. pro zřízení věcného břemene, že by vlastník stavby současně nebyl vlastníkem přilehlého pozemku. Otázka technického zajištění přístupu vlastníka stavby k této stavbě, respektive technického zajištění vjezdu do stavby vozidly a zemědělskou technikou, není z hlediska ustanovení § 151o odst. 3 obč. zák. významná. Skutečnost, že žalobci při realizaci staveb na parcelách č. 157/4 a 157/3 v k.ú. L. situovali vjezdy pro automobily a zemědělskou techniku výhradně v části stavby bezprostředně související s pozemkem ve vlastnictví žalovaného a neřešili otázku přístupu po vlastním pozemku, nemůže být sama o sobě důvodem pro zřízení věcného břemene podle § 151o odst. 3 obč. zák.. Z hlediska rozhodování soudu o zřízení věcného břemene podle § 151o odst. 3 obč. zák. není rovněž významné, jaké je účelové určení jednotlivých staveb dané kolaudačními rozhodnutími a zda při kolaudačním řízení došlo k záměně staveb či stavebních parcel v rozporu s faktickým stavem. Nadto bylo v řízení před soudy obou stupňů prokázáno, že žalobcům svědčí obligační právo přístupu ke stavbě na parc. č. 157/3 a to na základě kupní smlouvy ze dne 18.6.1985. Existence takovéhoto smluvního závazku žalovaného k zajištění práva průchodu a průjezdu ke stavbě na parcele č. 157/3 rovněž brání zřízení práva věcného břemene ve prospěch vlastníka stavby, neboť na základě tohoto smluvního závazku je nepochybně přístup vlastníka ke stavbě zajištěn jinak, jak má na mysli ustanovení § 151o odst. 3 obč. zák.. I v tomto směru je tedy odvolací námitka žalobců nedůvodná. Rozsudek soudu prvého stupně je tedy věcně správný a odvolací soud jej proto potvrdil podle ustanovení § 219 o.s.ř.. Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 224 odst. 1 o.s.ř. a § 142 odst. 1 o.s.ř.. Žalovaný byl i v odvolacím řízení plně úspěšný a náleží mu proto právo na náhradu nákladů tohoto odvolacího řízení. Ty jsou představovány odměnou advokáta za odvolací řízení podle § 8 písm. a/ vyhl. č. 484/2000 Sb. v částce 4.500,--Kč, náhradou hotových výdajů podle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění za tři úkony právní služby po 75,--Kč, náhradou za promeškaný čas podle § 14 odst. 3 téže vyhlášky za čtyři půlhodiny po 50,--Kč a náhradou cestovného podle § 13 odst. 4 téže vyhlášky v částce 297,--Kč. Náhrada nákladů odvolacího řízení tedy představuje celkem částku 5.122,--Kč a odvolací soud uložil žalobcům, aby tuto částku společně a nerozdílně zaplatili žalovanému k rukám jeho právního zástupce. P o u č e n í: Proti tomuto rozsudku není dovolání přípustné, ledaže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozsudku k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Prachaticích dospěje dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 10. září 2004