Při stanovení výše odměny za úkon právní služby opatrovníka dítěte ustanoveného dle § 91 odst. 2 zák. č. 218/2003 Sb. o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů (zákon o soudnictví ve věcech mládeže), se vychází z trestních sazeb, které by se na pachatele vztahovaly, pokud by byl trestně odpovědný (§ 10a adv. tarifu), přičemž odměnu určenou dle ustanovení § 7 a § 10 odst. 3 adv. tarifu je nutno snížit i s přihlédnutím k ustanovení § 15a, případně § 12 adv. tarifu.

3 Rodo 10/2005 13 Rod 29/2005 OS České Budějovice Krajský soud v Českých Budějovicích – soud pro mládež, rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Trnky a soudců JUDr. Stanislava Žížaly a JUDr. Aleše Koláře ve věci nezletilého V. R., nar., bytem, zastoupeného opatrovníkem Mgr. J. J., advokátem v , syna L. R., nar. , a V. R., nar., oba bytem , za účasti Městského úřadu vedené o návrhu státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Českých Budějovicích na uložení opatření podle § 93 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb., o odvolání opatrovníka nezletilého Mgr. J. J. proti rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 11.7.2005, č.j. 13 Rod 29/2005-47, t a k t o : I. Rozsudek soudu prvního stupně se p o t v r z u j e . II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Shora citovaným rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích bylo především rozhodnuto o upuštění od uložení opatření podle § 93 odst. 7 zákona č. 218/2003 Sb., jednak v případě nezletilého O. D. a jednak v případě nezletilého V. R. Dalšími dvěma výroky bylo rozhodnuto o přiznání odměny a náhrady hotových výdajů opatrovníkům ustanoveným oběma nezletilým. Rozhodnutí nabylo právní moci ve výrocích o upuštění od uložení opatření i ve výroku o odměně opatrovníka JUDr. J. J. Nenabylo právní moci v části týkající se rozhodnutí o přiznání odměny a náhrady hotových výdajů opatrovníků nezl. V. R. Mgr. J.J., který tento výrok uvedený pod bodem IV. napadl včas podaným odvoláním. Vyslovil nesouhlas s rozhodnutím okresního soudu o odměně a náhradě hotových výdajů ustanoveného opatrovníka. Namítl, že sám v rámci svého vyúčtování postupoval při určení odměny za jeden úkon právní služby podle § 7, § 10 odst. 3 písm. a) ve spojení s § 10a vyhlášky č. 177/96 Sb. a dospěl k částce 500,- Kč, celkově tedy požadoval odměnu za poskytnuté právní služby ve výši 1.500,- Kč. Okresní soud rozhodl tak, že za 3 úkony poskytnuté právní služby náleží odvolateli částka ve výši 1.350,- Kč, snížil tak odměnu o 10 %, jak předpokládá ust. § 15a advokátního tarifu. Z posledně citovaného ustanovení ovšem vyplývá, že odměna se takto snižuje za úkony právních služeb, které advokát poskytl jako ustanovený obhájce v trestním řízení. V projednávaném případě se však nejedná o trestní řízení, advokát zde nevystupuje jako obhájce, nýbrž jako opatrovník. Odvolatel je toho názoru, že soud prvního stupně neměl snižovat odměnu za úkony právních služeb o 10 %. Ustanovení § 15a adv. tarifu nemůže být přímo aplikovatelné na řízení dle občanského soudního řádu. Pokud okresní soud postupoval analogicky, tak analogická aplikace § 15a adv. tarifu je nepřípustná, neboť se jedná o analogii v neprospěch opatrovníka. Odvolatel se tímto domáhá i vydání rozhodnutí vyššího soudu, které by mohlo přispět ke sjednocení právní praxe. Odvolatel v závěru svého odvolání navrhl, aby krajský soud změnil napadený rozsudek ve výroku pod bodem IV. tak, že Mgr. J.J. se přiznává odměna a náhrada hotových výdajů za poskytnuté právní služby ve výši 2.052,50 Kč. Ve věci nutno zdůraznit, že krajský soud se na základě podaného odvolání zabýval pouze napadeným výrokem spočívajícím v rozhodnutí o nákladech řízení. Ve smyslu § 206 odst. 3 o.s.ř. právní moc ostatních výroků není dotčena tehdy, jestliže odvolání směřuje pouze proti výroku o nákladech řízení, o příslušenství pohledávky, o lhůtě k plnění nebo o předběžné vykonatelnosti rozsudku. Ve smyslu § 214 odst. 2 písm. e) o.s.ř. rozhodl odvolací soud bez nařízení jednání, neboť podané odvolání se týkalo toliko nákladů řízení. Po přezkoumání odvoláním napadeného výroku a dalšího s tím souvisejícího výroku o nákladech řízení dospěl odvolací soud k následujícímu závěru: Podle § 95 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb. za poskytování právních služeb při výkonu funkce opatrovníka dítěte náleží advokátu odměna, náhrada hotových výdajů a náhrada za promeškaný čas ve výši a za podmínek stanovených zvláštním právním předpisem; výše odměny se přitom řídí ustanoveními tohoto zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně. Popsaným zvláštním právním předpisem je vyhláška č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů. Ve smyslu § 10a adv. tarifu při výkonu funkce opatrovníka dítěte podle zvláštního právního předpisu upravujícího soudnictví ve věcech mládeže se považují za tarifní hodnotu částky uvedené v § 10 odst. 3. Přitom se vychází z trestních sazeb, které by se na pachatele vztahovaly, pokud by byl trestně odpovědný. V projednávané věci není pochyb, že nezletilý R. se měl dopustit protiprávního činu, jenž by v případě jeho trestní odpovědnosti byl kvalifikován jako trestný čin poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr.zák. Jde o trestný čin, na který trestní zákon ve své zvláštní části stanoví trest odnětí svobody v sazbě až na jeden rok. V případě trestně odpovědného pachatele je proto při aplikaci ust. § 10 odst. 3 písm. a), § 7 adv. tarifu nepochybné, že odměna za jeden úkon právní služby činí 500,- Kč, přičemž u trestně odpovědného pachatele se podle § 15a adv. tarifu mimosmluvní odměna za úkony právních služeb, které advokát jako ustanovený obhájce v trestním řízení poskytl po 1.10.1997, snižuje o 10 %. Odměna za úkon právní služby tak činí při takovémto postupu v projednávané trestní věci 450,- Kč. Takto postupoval i okresní soud, což je právě předmětem odvolacích námitek ustanoveného opatrovníka. Odvolací soud k takovémuto postupu však musí konstatovat, že jej považuje za správný. Ustanovení § 10a bylo doplněno do advokátního tarifu vyhláškou č. 618/2004 Sb., která nabyla účinnosti dnem 8.12.2004. Smyslem takovéto změny advokátního tarifu nepochybně bylo upravit danou problematiku, neboť zákonodárce předtím nereagoval na situaci, která vznikla nabytím účinnosti zákona č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže, jenž založil v hlavě třetí nové řízení – řízení ve věcech dětí mladších patnácti let. Jde o řízení, které až na specifika vyplývající právě z hlavy třetí zákona č. 218/2003 Sb., se provádí podle předpisů upravujících občanské soudní řízení. Svou podstatou se však do určité míry přibližuje trestnímu řízení, neboť soud pro mládež musí především objasňovat, zda se stal čin jinak trestný, a poté v případě osoby mladší 15 let rozhodovat o možném opatření. Nezletilec musí být zastupován opatrovníkem z řad advokátů, přičemž až do přijetí vyhlášky č. 618/2004 Sb. byla výše jeho mimosmluvní odměny posuzována ve smyslu § 9 odst. 2 adv. tarifu jako ve věcech péče o nezletilé. Ustanoveným opatrovníkům potom náležela odměna ve výši 250,- Kč za jeden úkon právní služby, což se evidentně jevilo jako nedostatečné právě s ohledem na odlišnost tohoto řízení od charakteru běžných věcí péče o nezletilé. Dle názoru odvolacího soudu bylo smyslem změny advokátního tarifu postavit činnost advokáta, který vystupuje jako ustanovený opatrovník v řízení dle hlavy třetí zákona o soudnictví ve věcech mládeže, na roveň činnosti obhájce v trestním řízení, a to právě z hlediska odměňování za tuto činnost. Proto bylo koncipováno nové ustanovení § 10a adv. tarifu, které bylo citovanou novelou s účinností od 8.12.2004 vtěleno do advokátního tarifu. Odvolací soud neshledává žádný rozumný důvod k závěru, že by snad činnost opatrovníka měla být odměňována většími částkami, než činnost obhájce v trestním řízení. Pokud by ust. § 10a adv. tarifu mělo být vykládáno způsobem, jak se domáhá odvolatel, mohlo by být přihlíženo toliko k ust. § 10 odst. 3 adv. tarifu ve spojení s ust. § 7 adv. tarifu. Takovýto výklad by prakticky dle názoru odvolacího soudu znemožňoval např. i aplikaci ust. § 12 adv. tarifu, zejména § 12 odst. 3 adv. tarifu, který řeší problematiku spojení dvou či více věcí, a dále ust. § 12 odst. 4 adv. tarifu, který řeší problematiku společných úkonů při zastupování v řízení vedeném pro trestné činy spáchané ve vícečinném souběhu. V tomto případě se mimosoudní odměna snižuje za každý takto stíhaný trestný čin o 20 %. Dle názoru odvolacího soudu by bylo nelogické, aby v řízení dle hlavy třetí zákona č. 218/2003 Sb., kde v četných případech je projednáváno více protiprávních činů nezletilého, jde tedy o vícečinný souběh činů jinak trestných, nedocházelo ke snižování odměny advokáta – ustanoveného opatrovníka. Je nutno vycházet z trestních sazeb, které by se na pachatele vztahovaly, pokud by byl trestně odpovědný, ale i včetně dalších ustanovení, které advokátní tarif obsahuje, tedy i ust. § 12 a rovněž § 15a adv. tarifu. Ze všech shora uvedených důvodů proto nebylo možno podanému odvolání vyhovět, napadený rozsudek byl odvolacím soudem potvrzen. Odvolací soud současně učinil nezbytné rozhodnutí o nákladech odvolacího řízení, a to v tom směru, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Náklady zjevně žádnému z účastníků nevznikly a navíc v projednávané věci platí i ust. § 146 odst. 1 písm. a) o.s.ř., přičemž pokud jde o samotného ustanoveného opatrovníka, tak ten ve věci nebyl úspěšný. 3 Rodo 10/2005 13 Rod 29/2005 OS České Budějovice Krajský soud v Českých Budějovicích – soud pro mládež, rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Trnky a soudců JUDr. Stanislava Žížaly a JUDr. Aleše Koláře ve věci nezletilého V. R., nar., bytem,  zastoupeného opatrovníkem Mgr. J. J., advokátem v ,  syna L. R., nar. , a V. R., nar., oba bytem , za účasti Městského úřadu  vedené o návrhu státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Českých Budějovicích na uložení opatření podle § 93 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb., o odvolání opatrovníka nezletilého Mgr. J. J. proti rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 11.7.2005, č.j. 13 Rod 29/2005-47,   t a k t o : I. Rozsudek soudu prvního stupně  se   p o t v r z u j e . II. Žádný z účastníků   n e m á   právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Shora citovaným rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích bylo především rozhodnuto o upuštění od uložení opatření podle § 93 odst. 7 zákona č. 218/2003 Sb., jednak v případě nezletilého O. D. a jednak v případě nezletilého V. R. Dalšími dvěma výroky bylo rozhodnuto o přiznání odměny a náhrady hotových výdajů opatrovníkům ustanoveným oběma nezletilým. Rozhodnutí nabylo právní moci ve výrocích o upuštění od uložení opatření i ve výroku o odměně opatrovníka JUDr. J. J. Nenabylo právní moci v části týkající se rozhodnutí o přiznání odměny a náhrady hotových výdajů opatrovníků nezl. V. R. Mgr. J.J., který tento výrok uvedený pod bodem IV. napadl včas podaným odvoláním. Vyslovil nesouhlas s rozhodnutím okresního soudu o odměně a náhradě hotových výdajů ustanoveného opatrovníka. Namítl, že sám v rámci svého vyúčtování postupoval při určení odměny za jeden úkon právní služby podle § 7, § 10 odst. 3 písm. a) ve spojení s § 10a vyhlášky č. 177/96 Sb. a dospěl k částce 500,- Kč, celkově tedy požadoval odměnu za poskytnuté právní služby ve výši 1.500,- Kč. Okresní soud rozhodl tak, že za 3 úkony poskytnuté právní služby náleží odvolateli částka ve výši 1.350,- Kč, snížil tak odměnu o 10 %, jak předpokládá ust. § 15a advokátního tarifu. Z posledně citovaného ustanovení ovšem vyplývá, že odměna se takto snižuje za úkony právních služeb, které advokát poskytl jako ustanovený obhájce v trestním řízení. V projednávaném případě se však nejedná o trestní řízení, advokát zde nevystupuje jako obhájce, nýbrž jako opatrovník. Odvolatel je toho názoru, že soud prvního stupně neměl snižovat odměnu za úkony právních služeb o 10 %. Ustanovení § 15a adv. tarifu nemůže být přímo aplikovatelné na řízení dle občanského soudního řádu. Pokud okresní soud postupoval analogicky, tak analogická aplikace § 15a adv. tarifu je nepřípustná, neboť se jedná o analogii v neprospěch opatrovníka. Odvolatel se tímto domáhá i vydání rozhodnutí vyššího soudu, které by mohlo přispět ke sjednocení právní praxe. Odvolatel v závěru svého odvolání navrhl, aby krajský soud změnil napadený rozsudek ve výroku pod bodem IV. tak, že Mgr. J.J. se přiznává odměna a náhrada hotových výdajů za poskytnuté právní služby ve výši 2.052,50 Kč. Ve věci nutno zdůraznit, že krajský soud se na základě podaného odvolání zabýval pouze napadeným výrokem spočívajícím v rozhodnutí o nákladech řízení. Ve smyslu § 206 odst. 3 o.s.ř. právní moc ostatních výroků není dotčena tehdy, jestliže odvolání směřuje pouze proti výroku o nákladech řízení, o příslušenství pohledávky, o lhůtě k plnění nebo o předběžné vykonatelnosti rozsudku. Ve smyslu § 214 odst. 2 písm. e) o.s.ř. rozhodl odvolací soud bez nařízení jednání, neboť podané odvolání se týkalo toliko nákladů řízení. Po přezkoumání odvoláním napadeného výroku a dalšího s tím souvisejícího výroku o nákladech řízení dospěl odvolací soud k následujícímu závěru: Podle § 95 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb. za poskytování právních služeb při výkonu funkce opatrovníka dítěte náleží advokátu odměna, náhrada hotových výdajů a náhrada za promeškaný čas ve výši a za podmínek stanovených zvláštním právním předpisem; výše odměny se přitom řídí ustanoveními tohoto zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně. Popsaným zvláštním právním předpisem je vyhláška č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů. Ve smyslu § 10a adv. tarifu při výkonu funkce opatrovníka dítěte podle zvláštního právního předpisu upravujícího soudnictví ve věcech mládeže se považují za tarifní hodnotu částky uvedené v § 10 odst. 3. Přitom se vychází z trestních sazeb, které by se na pachatele vztahovaly, pokud by byl trestně odpovědný. V projednávané věci není pochyb, že nezletilý R. se měl dopustit protiprávního činu, jenž by v případě jeho trestní odpovědnosti byl kvalifikován jako trestný čin poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr.zák. Jde o trestný čin, na který trestní zákon ve své zvláštní části stanoví trest odnětí svobody v sazbě až na jeden rok. V případě trestně odpovědného pachatele je proto při aplikaci ust. § 10 odst. 3 písm. a), § 7 adv. tarifu nepochybné, že odměna za jeden úkon právní služby činí 500,- Kč, přičemž u trestně odpovědného pachatele se podle § 15a adv. tarifu mimosmluvní odměna za úkony právních služeb, které advokát jako ustanovený obhájce v trestním řízení poskytl po 1.10.1997, snižuje o 10 %. Odměna za úkon právní služby tak činí při takovémto postupu v projednávané trestní věci 450,- Kč. Takto postupoval i okresní soud, což je právě předmětem odvolacích námitek ustanoveného opatrovníka. Odvolací soud k takovémuto postupu však musí konstatovat, že jej považuje za správný. Ustanovení § 10a bylo doplněno do advokátního tarifu vyhláškou č. 618/2004 Sb., která nabyla účinnosti dnem 8.12.2004. Smyslem takovéto změny advokátního tarifu nepochybně bylo upravit danou problematiku, neboť zákonodárce předtím nereagoval na situaci, která vznikla nabytím účinnosti zákona č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže, jenž založil v hlavě třetí  nové řízení – řízení ve věcech dětí mladších patnácti let. Jde o řízení, které až na  specifika vyplývající  právě z hlavy třetí zákona č. 218/2003 Sb., se provádí podle předpisů  upravujících občanské soudní řízení. Svou podstatou se však do určité míry přibližuje trestnímu řízení, neboť soud pro mládež musí především objasňovat, zda se stal čin jinak trestný, a poté v případě osoby mladší 15 let rozhodovat o možném opatření. Nezletilec musí být zastupován opatrovníkem z řad advokátů, přičemž až do přijetí vyhlášky č. 618/2004 Sb. byla výše jeho mimosmluvní odměny posuzována ve smyslu § 9 odst. 2 adv. tarifu jako ve věcech péče o nezletilé. Ustanoveným opatrovníkům potom náležela odměna  ve výši 250,- Kč za jeden úkon právní služby, což se evidentně jevilo jako nedostatečné právě s ohledem na odlišnost tohoto řízení od  charakteru běžných věcí péče o nezletilé. Dle názoru odvolacího soudu bylo smyslem změny advokátního tarifu  postavit činnost advokáta, který vystupuje jako ustanovený opatrovník v řízení dle hlavy třetí zákona o soudnictví ve věcech mládeže, na roveň činnosti obhájce v trestním řízení, a to právě z hlediska odměňování za tuto činnost. Proto bylo koncipováno nové ustanovení § 10a adv. tarifu, které bylo citovanou novelou  s účinností od 8.12.2004 vtěleno do advokátního tarifu. Odvolací soud neshledává žádný rozumný důvod k závěru, že by snad činnost opatrovníka měla být odměňována většími částkami, než činnost obhájce v trestním řízení. Pokud by ust. § 10a adv. tarifu mělo být vykládáno způsobem, jak se domáhá odvolatel, mohlo by být přihlíženo toliko k ust. § 10 odst. 3 adv. tarifu ve spojení s ust. § 7 adv. tarifu. Takovýto výklad by prakticky dle názoru odvolacího soudu znemožňoval např. i aplikaci ust. § 12 adv. tarifu, zejména § 12 odst. 3 adv. tarifu, který řeší problematiku spojení dvou či více věcí, a dále ust. § 12 odst. 4 adv. tarifu, který řeší problematiku společných úkonů při zastupování v řízení vedeném pro trestné činy spáchané ve vícečinném souběhu. V tomto případě se mimosoudní odměna snižuje za každý takto stíhaný trestný čin o 20 %. Dle názoru odvolacího soudu by bylo nelogické, aby v řízení dle hlavy třetí zákona č. 218/2003 Sb., kde v četných případech je projednáváno více protiprávních činů nezletilého, jde tedy o vícečinný souběh činů jinak trestných, nedocházelo ke snižování odměny advokáta – ustanoveného opatrovníka. Je nutno vycházet z trestních sazeb, které by se na pachatele vztahovaly, pokud by byl trestně odpovědný, ale i včetně dalších ustanovení, které advokátní tarif obsahuje, tedy i ust. § 12 a rovněž § 15a adv. tarifu. Ze všech shora uvedených důvodů proto nebylo možno podanému odvolání vyhovět, napadený rozsudek byl odvolacím soudem potvrzen. Odvolací soud současně učinil nezbytné rozhodnutí o nákladech odvolacího řízení, a to v tom směru, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Náklady zjevně žádnému z účastníků nevznikly a navíc v projednávané věci platí i ust. § 146 odst. 1 písm. a) o.s.ř., přičemž pokud jde o samotného ustanoveného opatrovníka, tak ten ve věci nebyl úspěšný.