K převodu obchodního podílu manžela v obchodní společnosti, který tvoří součást společného jmění manželů podle § 143 odst. 1 písm. a) obč. zák., je třeba souhlasu druhého manžela podle § 145 odst. 2 věty druhé obč. zák.

7 Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře – rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. R. O. a soudkyní JUDr. M. P. a JUDr. I. K. v právní věci žalobkyně M. S., nar…, bytem P., zast. JUDr. B. K., advokátkou v T., proti žalovaným 1) J. S., nar…, bytem P., zast. JUDr. M. K., advokátem v N., a 2) G., spol. s r.o., se sídlem Č., IČ…, zast. JUDr. J. P., advokátem Č., o určení neplatnosti smlouvy, o odvolání žalobkyně a žalovaného 1) proti rozsudku Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 15.4.2005 č.j. 1 C 22/2005-71 t a k t o : I. Rozsudek soudu I. stupně se k odvolání žalobkyně v odstavci prvém ve výroku o zamítnutí žaloby m ě n í tak, že se určuje, že smlouva o převodu obchodního podílu ze dne 5.2.2002, uzavřená mezi žalovaným 1) Ing. J. S. jako prodávajícím a žalovaným 2) G., spol. s r.o., Č., IČ…, jako kupujícím, jejímž předmětem byl převod 100% obchodního podílu ve společnosti T. JSC, s.r.o., P., IČ …(dnes Č. t. s.r.o. J.), je neplatná. II. Odvolání žalovaného 1) proti rozsudku soudu I. stupně se o d m í t á. III. Rozsudek soudu I. stupně v odstavci čtvrtém ve výroku o vrácení přeplatku soudního poplatku zůstává nedotčen. IV. Žalovaní jsou povinni nahradit žalobkyni společně a nerozdílně náklady řízení před soudy obou stupňů v částce 7.200,- Kč na účet JUDr. B. K. do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. O d ů v o d n ě n í : Citovaným rozhodnutím soud I. stupně zamítl žalobu na určení neplatnosti smlouvy o převodu obchodního podílu uzavřené 5.2.2002 mezi žalovaným 1) a žalovaným 2), jejíž předmětem byl převod 100% obchodního podílu ve společnosti T. JSC s.r.o. Z dokazování zjistil, že uvedená společnost byla pod obchodním jménem TV 5 s.r.o. založena společenskou smlouvou z 19.12.2000 uzavřenou žalobkyní a žalovaným 1). Oba v ní měli stejný podíl po 50.000,- Kč. Podle této smlouvy se souhlasem valné hromady může společník převést smlouvou svůj obchodní podíl na jiného společníka, se souhlasem všech společníků může společník převést smlouvou svůj obchodní podíl i na jinou osobu. Dne 6.8.2001 pak byla uzavřena opět mezi stejnými osobami smlouva o převodu obchodního podílu, kterou žalobkyně převedla svůj podíl 50.000,- Kč na základě usnesení valné hromady společnosti na druhého společníka žalovaného 1). Ten pak celý obchodní podíl prodal žalovanému 2) smlouvou z 5.2.2002. Soud I. stupně dále zjistil, že žalobkyně dopisem z 1.2.2005 oběma žalovaným sdělila svůj nesouhlas s převodem obchodního podílu smlouvou z 5.2.2002, na jednom z dopisů je potvrzení žalovaného 1), že dopis převzal 4.2.2005, na druhém z nich je potvrzení TV G. a.s. ze 4.2.2005 o převzetí. Z oddacího listu vyplývá, že manželství žalobkyně a žalovaného 1) bylo uzavřeno 6.10.1984. Okresní soud na základě dokazování pak učinil skutkový závěr, že žalobkyně a žalovaný 1) použili majetek ve společném jmění manželů v souvislosti s uzavřením společenské smlouvy o založení společnosti TV 5 s.r.o. 19.12.2000 a tento majetek byl použit k podnikání se souhlasem obou manželů, tedy i žalobkyně. Ta se neplatnosti smlouvy domáhala z důvodu, že se jednalo o společné jmění manželů a k uzavření nedala souhlas, takže je smlouva neplatná dle § 145 odst. 2 obč.zák. Jedná se o relativní neplatnost dle § 40a obč.zák., které se účastník může dovolat i v žalobě. Protože tak bylo učiněno i žalobkyní, nebylo zapotřebí se zabývat tím, že na dopisu z 1.2.2005 není razítko žalovaného 2). Okresní soud pak řešil, zda k předmětnému převodu byl nutný souhlas žalobkyně, když vychází z obsahu společenské smlouvy z 19.12.2000 a ze shodného tvrzení žalobkyně i žalovaného 1) o použití majetku ze společného jmění při splacení obchodního podílu. Nemá pochybnosti o tom, že pokud uzavřeli společenskou smlouvu, zároveň si tím dali souhlas k podnikání dle § 146 obč.zák. Smyslem tohoto ustanovení je řešení případů, kdy jeden z manželů podniká a k použití majetku ve společném jmění manželů k podnikání může dojít jen se souhlasem druhého manžela. Není stanovena žádná forma tohoto souhlasu. O tom, že mezi žalobkyní a žalovaným 1) byl dán souhlas k podnikání, vyplývá i z obsahu samotné společenské smlouvy, jinak si lze těžko představit její uzavření. Také podle čl. XXII. účastníci prohlásili, že jsou oprávněni uzavřít tuto smlouvu a činit všechny právní úkony v souvislosti s touto společností. Rovněž tak i smlouva o převodu obchodního podílu ze 6.8.2001 se dovolává společenské smlouvy z 19.12.2000. V době uzavření smlouvy z 5.2.2002 byl žalovaný 1) jediným společníkem, takže mohl převést svůj obchodní podíl v souladu s čl. X společenské smlouvy z 19.12.2000 i na jinou osobu. Ve smyslu § 132 obch.zák. jako jediný společník vykonával působnost valné hromady. Z těchto důvodů dospěl okresní soud k závěru, že souhlas žalobkyně byl ve smyslu § 146 obč.zák. udělen již při prvním použití majetku ve společném jmění v souvislosti s uzavřením společenské smlouvy a k uzavření smlouvy o převodu obchodního podílu z 5.2.2002 nebylo již zapotřebí souhlasu žalobkyně. Proto byla žaloba zamítnuta a nebylo tak třeba provádět další dokazování. Okresní soud dále rozhodl, že ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným 1) žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů, když žalovaný 1) se tohoto práva vzdal. Žalobkyně je však povinna nahradit podle § 142 odst. 1 o.s.ř. náklady řízení žalovanému 2) v částce 9.360,90 Kč. V rozsudku bylo ještě vysloveno vrácení přeplatku soudního poplatku v částce 3.000,- Kč. Proti tomuto rozsudku podala v zákonné lhůtě 15 dnů odvolání žalobkyně, která tvrdí odvolací důvody podle § 205 odst. 2 písm. b), d) a e) o.s.ř. Zejména má za to, že bylo na věc nesprávně aplikováno ust. § 146 obč.zák. To upravuje souhlas manželů navzájem k podnikání. Žalobkyně se však nedomnívá, že vklad jednoho z manželů do obchodního společnosti představuje samo o sobě podnikání, jak to má na mysli § 2 obch.zák. Společnost s ručením omezeným je samostatným subjektem práva, který nelze zaměňovat s jejími společníky, kteří jí založili nebo do ní vstoupili. Nelze proto ani dovozovat, že by se společníci jenom z důvodu své účasti ve společnosti stali podnikateli ve smyslu obchodního zákoníku. Pokud byl vklad do společnosti proveden ze společného jmění, uplatní se na tento úkon obecný režim správy společného majetku dle § 145 obč.zák., nikoliv zvláštní ustanovení § 146 obč.zák., o které se opírá rozsudek soudu I. stupně. Vklad ze společného jmění manželů do obchodní společnosti však nelze považovat ani za obvyklou správu ve smyslu § 145 odst. 1 obč.zák. Rovněž tak převod obchodního podílu není obvyklou správou a je k němu potřeba souhlasu druhého manžela, jak o tom hovoří i rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 22 Cdo 700/2004. Žalobkyně uvedla, že v řízení opakovaně sdělila, že nikdy takový souhlas nedala. Okresní soud tedy zaujal nesprávný právní názor. Z tohoto důvodu také nehodnotil všechny skutečnosti uváděné žalobkyní a neprovedl žádný z navrhovaných důkazů. Proto žalobkyně žádala změnu rozsudku tak, aby žalobě bylo v plném rozsahu vyhověno. Rozsudek ve věci samé napadl odvoláním též žalovaný 1), který rovněž požadoval jeho změnu tak, aby žalobě bylo vyhověno. Učinil tak jednak z důvodu, že se neztotožňuje s právními závěry soudu I. stupně. Druhým důvodem je to, že se žalobkyní žijí řádný manželský život, při podepisování převodu obchodního podílu se domníval, že k tomu má oprávnění, a pokud dnes je zřejmé, že pochybil, napadá proto rozhodnutí soudu I. stupně. Namítl ke skutkovým zjištěním soudu I. stupně, že při založení společnosti 19.12.2000 bylo jejich úmyslem pouze založení této společnosti, ani jeden z nich nechtěl zahájit podnikání. Zákon ani judikatura nespojují s účastí ve společnosti s ručením omezeným zahájení podnikání (rozsudky Nejvyššího soudu ČR 3 Cdon 851/96, 2 Cdon 1652/97). Žalovaný 1) proto jednoznačně prohlašuje, že založením společnosti projevoval svojí vůli pouze ke zhodnocení společného majetku tak, že se stanou společníky a majiteli obchodních podílů. Společnost zakládali s vědomím, že podnikat bude společnost, nikoliv žalobkyně nebo žalovaný 1). Žalovaný 1) poukazuje na to, že není oprávněn podnikat v „nabývání obchodních podílů“. K právnímu posouzení soudu I. stupně dále dodal, že podle § 2 obch.zák. je podnikání pouze soustavná činnost prováděná samostatně podnikatelem vlastním jménem a na vlastní odpovědnost a za účelem dosažení zisku. Založením společnosti není implikován souhlas s podnikáním, a jak Nejvyšší soud několikrát judikoval, účast ve společnosti s ručením omezeným není podnikáním. Žalovaný 1) v souvislosti s převodem obchodního podílu znovu uvádí, že je mu známo, že žalobkyně nesouhlasila s tímto převodem. Je zřejmé, že obchodní podíl představuje jinou majetkovou hodnotu patřící do SJM, takže dnes již ví, že k jeho převodu je nutný souhlas žalobkyně. Žalovaný 2) ve vyjádření k odvolání navrhl potvrzení rozsudku, protože byl vynesen po právu. Je nutno vzít v úvahu důležitá specifika daného případu. Zde žalobkyně a žalovaný 1) zakládali spolu původní společnost jako jediní společníci. Následně žalobkyně převáděla svůj podíl na žalovaného 1). Je tedy zřejmé, že vlastně v rámci SJM byly převáděny části obchodního podílu. Takové převody však nelze v rámci společného jmění aplikovat. Žalobkyně rovněž věděla o převodu i o následné situaci, která se vytváří. Je to dáno třetím specifikem, že k převodu obchodního podílu v daném případě byl nutný i souhlas televizní rady. Žalobkyně o tom v té době věděla a souhlasila, přijala i určité plnění. Pokud by odvolací soud nepřijal právní závěr okresního soudu, žalovaný 2) navrhl provedení důkazů k tomu, neboť je to možné prokázat. Žalobkyně chce v současnosti využít situace, kdy je zřejmé, že její jednání je ve shodě s jednáním žalovaného 1), takže je nutno uvažovat též o rozporu s dobrými mravy i o rozporu se zásadami poctivého obchodního styku. Žalovaný 2) pak z opatrnosti namítl promlčení uplatněného nároku, když námitka relativní neplatnosti byla doručena nikoliv jemu, ale TV G. a.s. Žalovaný 2) u odvolacího jednání prostřednictvím svého zástupce uvedl, že žalobkyně ústně či konkludentně vyslovila souhlas s předmětným převodem obchodního podílu, což lze prokázat výpovědí jednatele žalovaného 2) pana B. a výpovědí účetní této společnosti O. L. Tímto žalovaný 2) rozšiřuje svá skutková tvrzení i o skutečnost, že žalobkyně s převodem obchodního podílu souhlasila. Podle § 212 o.s.ř. ve znění platném od 1.4.2005 přezkoumal odvolací soud napadený rozsudek v celém rozsahu, kromě výroku o vrácení přeplatku soudního poplatku, který ve smyslu § 206 odst. 2 o.s.ř. nabyl samostatně právní moci. Podle § 201 o.s.ř. účastník může napadnout rozhodnutí okresního soudu nebo rozhodnutí krajského soudu vydané v řízení v I.stupni odvoláním, pokud to zákon nevylučuje. Může tak učinit za splnění dvou základních předpokladů, a to objektivní přípustnosti odvolání proti rozhodnutí a subjektivní legitimaci účastníka k podání odvolání. Právo odvolání totiž přísluší jenom tomu účastníku, jemuž byla rozhodnutím soudu způsobena v jeho právech určitá újma; odvolání proto nemůže podat ten účastník, jemuž bylo rozhodnutím soudu I. stupně zcela vyhověno (srovnej Občanský soudní řád, komentář, 5.vydání 2001, C.H.Beck, str. 848). Tento úspěch účastníka se přirozeně posuzuje pouze dle procesního výsledku, nebo-li obsahu výroku rozhodnutí. Nemá na něj žádný vliv, zda je výsledek dán přijetím všech tvrzení a právních názorů účastníka či nikoliv (ostatně podle § 202 odst. 3 o.s.ř. odvolání jen proti důvodům rozhodnutí není přípustné). Jestliže v daném případě byla žaloba žalobkyně v plném rozsahu zamítnuta soudem I. stupně, znamená to, že z procesního hlediska uspěl plně žalovaný 1), proti kterému tato zamítnutá žaloba směřovala (ať už byl jeho postoj k ní jakýkoliv). Proto není dána jeho subjektivní legitimace k podání odvolání proti tomuto rozsudku ve věci samé. S ohledem na to odvolací soud musel odvolání tohoto účastníka podle § 218 písm. b) o.s.ř. odmítnout. To však nic nemění na věcném přezkumu napadeného rozsudku k odvolání žalobkyně, které je důvodné. Základním procesním předpokladem pro věcné posouzení žaloby na určení právního vztahu nebo práva je existence naléhavého právního zájmu na požadovaném určení ve smyslu § 80 písm. c) o.s.ř. Ten je dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobce nebo se jeho právní postavení stalo nejistým. Žaloba domáhající se určení nemůže být zpravidla opodstatněna tam, kde lze žalovat na splnění povinnosti. Dle těchto principů je odůvodněný závěr soudu I. stupně, že zde naléhavý právní zájem na uplatněném určení neplatnosti právního úkonu je dán. Je však třeba doplnit, že podle ustálené judikatury (srov. výše cit. publikace, str. 257, Bulletin Vrchního soudu 3/94, Soudní rozhledy 5/96), jestliže právní otázka (platnost smlouvy), o níž má být rozhodnuto, má povahu předběžné otázky ve vztahu k existenci práva nebo právního vztahu (vlastnictví), není dán právní zájem na určení této předběžné otázky, lze-li žalovat přímo na určení existence práva nebo právního vztahu. Tato zásada se uplatní především při řešení vlastnického práva k nemovitostem, pro jehož zápis do katastru nemovitostí nemůže sloužit rozsudek vyslovující neplatnost smlouvy, ale přímo určení vlastnictví pro konkrétní osobu. V tomto případě ale nemá své místo, protože změny zápisu údajů v obchodním rejstříku (mezi které patří i údaj o vlastníkovi obchodního podílu společnosti) se provádějí na základě rozhodnutí příslušného rejstříkového soudu v samostatném řízení před ním (§ 200a a násl. o.s.ř.). Tento soud si sám posoudí právní důsledky pro zápis v obchodním rejstříku plynoucí z rozsudku vyslovujícího neplatnost převodu obchodního podílu. Skutkové závěry soudu I. stupně nejsou nikterak napadány, včetně nesporného zjištění, že na zaplacení obchodního podílu předmětné společnosti při jejím založení byly použity prostředky ze společného jmění žalobkyně a žalovaného 1). V procesu hodnocení důkazů nedošlo k žádnému pochybení, takže odvolací soud vychází ze skutkového stavu zjištěného soudem I. stupně. V systému neúplné apelace je možnost uplatnění nových skutečností nebo důkazů v odvolacím řízení výrazně omezena (§ 205a odst. 1 o.s.ř.). Žalobkyně, v logickém souladu s uplatněným nárokem, opakovaně v řízení před soudem I. stupně uváděla, že souhlas k převodu obchodního podílu neudělila, a jak sám uznává i žalovaný 2), teprve v odvolacím řízení přichází se skutkovým tvrzením, že souhlas ze strany žalobkyně byl dán a navrhuje k tomuto důkazy. Dříve hovořil jenom o tom, že žalobkyně o převodu věděla a k tomuto tvrzení směřovaly jeho důkazní návrhy (srov. obsah protokolu o jednání před okresním soudem z 15.4.2005). Účastníci byli přitom poučeni podle § 119a odst. 1 o.s.ř. o uvedené zásadě. Jelikož nově tvrzenou skutečnost a důkazy k ní nelze podřadit pod žádnou z výjimek dle písm. a) – f) § 205a odst. 1 o.s.ř., nemůže být k ní při přezkumu napadeného rozsudku jakkoliv přihlíženo. Právní posouzení věci má několik relativně samostatných rovin. Žádná ze stran vlastně již nezpochybňuje právní názor, z něhož i soud I. stupně vychází, že obchodní podíl, který byl předmětem smlouvy z 5.2.2002, tvořil součást společného jmění žalobkyně a žalovaného 1) dle § 143 odst. 1 písm. a) obč.zák. Do něho patří veškerý majetek nabytý některým z manželů nebo jimi oběma společně za trvání manželství (se zákonnými výjimkami výslovně uvedenými v cit.ust.), což představuje nejenom věci, ale i jiné majetkové hodnoty. Na tom nic nemění ust. § 143 odst. 2 obč.zák., které již nepředstavuje vymezení rozsahu společného jmění, ale úpravu právního vztahu manželů ke společnosti nebo družstvu, jehož společníkem nebo členem se jeden z nich stal (podrobněji srov.např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR z 20.7.2004 sp.zn. 22 Cdo 700/2004). Při skutkovém stavu zjištěném v této věci je nepochybné, že žalovaný 1) obchodní podíl společnosti s ručením omezeným, který byl předmětem převodu z 5.2.2002, získal za trvání manželství a z prostředků patřících do SJM (ať už se jedná o polovinový podíl nabytý při založení společnosti nebo druhou polovinu podílu získanou převodem od žalobkyně). Na každý majetek patřící do SJM pak dopadá ust. § 145 odst. 2 obč.zák. o způsobu výkonu správy tohoto majetku. Jeden z manželů může sám vykonávat pouze obvyklou správu tohoto jmění, jinými slovy činit úkony představující jenom běžnou záležitost týkající se společných věcí. Mezi ně patří např. obstarání běžného chodu domácnosti (nákupy spotřebních předmětů přiměřené hodnoty, nákup obvyklého ošacení), zajištění běžných oprav domácnosti, plnění pravidelných platebních povinností (např. záloh za užívání bytu). Naproti tomu do obvyklé správy nelze řadit převod nemovitosti, zřízení věcného práva k němu či poskytnutí daru nikoliv nepatrné hodnoty. Převod obchodního podílu už z hlediska svého charakteru jistě není úkonem, který by se v domácnosti či v rodině manželů běžně nebo opakovaně uskutečňoval tak, jako shora příkladmo zmíněné druhy záležitostí. Rovněž tak samotná účetní hodnota tohoto podílu (100.000,- Kč) nepředstavuje nepatrnou či malou hodnotu, jako je třeba nákup ošacení nebo platba nějakého druhu pojištění. Smlouva o převodu obchodního podílu tak svým obsahem představuje obdobně jako prodej či darování nemovitosti takovou majetkovou dispozici, která vybočuje z obvyklé správy majetku patřícího do společného jmění manželů. Proto je nezbytný k takovému právnímu úkonu souhlas obou manželů dle věty druhé § 145 odst. 2 obč.zák., který může být učiněn jakoukoliv formou (i konkludentně, i dodatečně). Jak plyne z výše uvedených zjištění, k předmětné smlouvě z 5.2.2002 žalobkyně takový souhlas neudělila. Odvolací soud nemůže souhlasit s použitím § 146 obč.zák. na právní posouzení věci. Tato úprava se týká pouze a jedině použití majetku ve společném jmění k výkonu podnikatelské činnosti jednoho z manželů. Podle § 2 odst. 2 obch.zák. se podnikáním rozumí soustavná činnost prováděná samostatně podnikatelem vlastním jménem a na vlastní odpovědnost za účelem dosažení zisku. Podle odst. 2 tohoto ust. podnikatelem podle tohoto zákona je a) osoba zapsaná v obchodním rejstříku, b) osoba, která podniká na základě živnostenského oprávnění, c) osoba, která podniká na základě jiného než živnostenského oprávnění podle zvláštních předpisů, d) fyzická osoba, která provozuje zemědělskou výrobu a je zapsána do evidence podle zvláštního předpisu. Společnost s ručením omezeným je obchodní společností, která se zakládá zpravidla za účelem podnikání a jako právnická osoba má přirozeně samostatnou způsobilost mít práva a povinnosti. Společnost s ručením omezeným je právě jako osoba zapsaná v obchodním rejstříku podnikatelem ve smyslu § 2 odst. 2 písm. a) obch.zák. Nikoliv její společníci, ale sama společnost jako právnická osoba provádí činnost směřující k dosažení zisku. Proto judikatura opakovaně vyslovila, že společník společnosti s ručením omezeným není jen z důvodu své účasti v této společnosti podnikatelem (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 2 Cdon 1652/97 nebo 2 Cdon 851/96). Z těchto důvodů dospěl odvolací soud k právnímu názoru, že námitka relativní neplatnosti smlouvy o převodu obchodního podílu z 5.2.2002 uplatněná žalobkyní v souladu s § 40a obč.zák. je důvodná. Pouze tento převod je v tomto případě posuzován, takže je zcela nadbytečné řešit, zda bylo možné dříve převést obchodní podíl žalobkyně v této společnosti „v rámci SJM“ na žalovaného 1). Rovněž tak je bez významu, zda o tomto převodu v době jeho realizace žalobkyně věděla či nikoliv, z hlediska zákona je relevantní pouze to, zda k němu udělila souhlas, což se nestalo. Tuto právní skutečnost přitom uplatnila v tříleté promlčecí době dle § 101 obč.zák., neboť právo zde bylo využito 4.2.2005 (podáním žaloby u soudu), přičemž předmětný právní úkon je z 5.2.2002. Okresní soud v této souvislosti správně vyslovuje, že dovolat se neplatnosti právního úkonu je možné i přímo podáním žaloby, z níž takové tvrzení plyne. Proto námitka promlčení vznesená žalovaným 2) nemůže být opodstatněná. Lze ještě pro úplnost dodat, že žalovaným 2) zmiňované specifikum (nutnost souhlasu Rady ČR pro rozhlasové a televizní vysílání s převodem obchodního podílu předmětné společnosti s ohledem na držení licence k televiznímu vysílání) nemá na právní rámec tohoto případu (§ 143 a násl. obč.zák. o SJM) žádnou právní relevanci. Jestliže žalobkyně uplatnila zákonný institut (neplatnost právního úkonu dle § 40a obč.zák.) k ochraně svých práv (společného jmění manželů), nelze v tom spatřovat žádné jednání proti dobrým mravům. Vzhledem k tomu odvolací soud podle § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř. změnil rozsudek soudu I. stupně ve věci samé k odvolání žalobkyně tak, že určil neplatnost smlouvy o převodu obchodního podílu z 5.2.2002 uzavřené mezi žalovanými 1) a 2). Podle § 224 odst. 2 o.s.ř. bylo rozhodováno o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Podle konečného procesního výsledku uspěla v řízení žalobkyně, takže jí náleží právo na náhradu nákladů řízení. Požadovala pouze náhradu části z nich, před soudem I. stupně za právní zastoupení na odměně 6.200,- Kč dle vyhl.č. 484/2000 Sb., v odvolacím řízení pak jenom za soudní poplatek z odvolání 1.000,- Kč, jinak se práva na náhradu nákladů vzdala. Proto bylo žalovaným uloženo společně a nerozdílně nahradit žalobkyni na nákladech řízení před soudy obou stupňů částku 7.200,- Kč, a to v souladu s § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o.s.ř. na účet právní zástupkyně žalobkyně do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím soudu I. stupně. V Táboře dne 8.8.2005