Došlo-li mezi manželi k dohodě o zúžení společného jmění manželů ( § 143a obč. zák.), podle které určité nemovitosti patří do výlučného vlastnictví jednomu z manželů a tato dohoda se stala předmětem vkladu do katastru nemovitostí, nejde o případ zaniklého, avšak dosud nevypořádaného majetku ve společném jmění manželů, na který by dopadalo ustanovení § 150 odst. 4 obč. zák.

Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře – rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. I. K. a soudkyní JUDr. L. V. a JUDr. M. P., v právní věci žalobkyně E.K., nar…, bytem P., zastoupené JUDr. J.K., advokátem v P., proti žalovanému P. K., nar…, bytem P., zast. JUDr. T. F., advokátem v K., o vypořádání společného jmění manželů, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 5.10.2004 čj. 6 C 591/2002 – 127, takto: Rozsudek soudu prvního stupně se z r u š u j e a věc se v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Napadeným rozsudkem vypořádal soud prvního stupně společné jmění účastníků (dále jen SJM) zaniklé rozvodem jejich manželství tak, že do výlučného vlastnictví žalobkyně přikázal věci v celkové hodnotě 92 990 Kč, do vlastnictví žalovaného věci v celkové hodnotě 31 819 Kč (mezi nimi i zůstatek na účtu u Komerční banky č.ú…..). Žalovanému uložil povinnost zaplatit půjčku u České spořitelny, a.s., oblastní pobočky v Táboře č…. Žalobkyni uložil povinnost vydat žalovanému movité věci uvedené v odstavci čtvrtém výroku rozsudku, žalovanému pak uložil povinnost zaplatit žalobkyni na vyrovnání podílu částku 568 204, 65 Kč tak, že částka 100 000 Kč má splatnost do 31.12.2004 a zbývající částka ve výši 468 204,65 Kč do 2 let od právní moci rozsudku, V odůvodnění rozsudku uvedl, že v průběhu řízení se účastníci shodli na movitých věcech pořízených za trvání manželství v cenách stanovených znaleckými posudky, konstatoval, že zůstatek půjčky u České spořitelny činil k datu právní moci rozsudku částku 123 494 Kč a zůstatek na účtu u Komerční banky činil 1 369, 31 Kč. Do společného jmění manželů nezahrnul svatební dary představující soubor obrazů, kuchyňský robot a nádobí a dále mrazák Foron. Za prokázanou vzal skutečnost, že peníze z vkladní knížky zrušené 30.9.1992 byly použity na nákup šicího stroje, ale byly to peníze výlučně žalobkyně, naspořené formou prémiového spoření mladých. Naopak za majetek patřící společnosti žalovaného považoval 3 kusy psacích stolů a 2 kusy kancelářských kolečkových židlí, zanesených v účetnictví firmy. Do SJM dále nezahrnul ani ponk v garáži, neboť považoval za věrohodnou výpověď otce žalobkyně, že byl účastníkům pouze zapůjčen. Tomu uvěřil i v tvrzení, že lampa a zářivka jsou vlastnictvím žalovaného. Do SJM nezahrnul rovněž stavební výtah, trubkové lešení a míchačku, které jsou ve vlastnictví rovněž svědka – otce žalobkyně – a účastníkům byly pouze zapůjčeny pro stavbu. Pokud šlo o zbytkový stavební materiál, z něho zahrnul do SJM pouze částku 18 505 Kč a z důvodu nenalezení věci z věcí nezařadil do tohoto majetku ani brusku, pánské brusle, cestovní žehličku, počítač monitorem. Mezi účastníky dále považoval za nespornou skutečnost, že žalovaný založil s.r.o. Credis se splaceným vkladem 100 000 Kč. S odvoláním na rozsudek Nejvyššího soudu ČR konstatoval, že do SJM není možno zahrnout obchodní podíl, který je výlučným majetkem žalovaného, ten však byl získán za částku 100 000 Kč, která byla vynaložena ze společných prostředků účastníků na majetek žalovaného. Dále měl za nesporné, že účastníci nabyli za trvání manželství ideální ½ domu č.p. 1833 s pozemky v Pelhřimově v hodnotě 1 023 930 Kč. Další nemovitosti v hodnotě 73 650 Kč nabyli do SJM kupními smlouvami z roku 1998 a 1999. Dohodou o zúžení SJM sepsanou formou notářského zápisu z 8.11.1999 se stal jejich vlastníkem žalovaný. Při podpisu smlouvy o zúžení SJM se o finančním vypořádání nemluvilo, není v ní také uveden způsob vypořádání, proto okresní soud uzavřel, že tento majetek dosud rovněž vypořádán nebyl a to ve lhůtě dle § 150 odst. 4 obč. zák. Při stanovení hodnoty nemovitostí vycházel ze znaleckých posudků s cenou stanovenou ke dni 14.9.1999, když rozsudek o rozvodu manželství nabyl právní moci následující rok a k žádné podstatné změně nedošlo. Při rozhodování o přikázání věcí účastníkům vzal v úvahu stav jejich užívání a přihlédl k potřebám nezl. dětí. Žalovanému, který po rozvodu manželství splácí půjčku, přikázal povinnost nadále ji splácet. Podíl k výplatě byl pak stanoven výpočtem rozvedeným v posledním odstavci odůvodnění napadeného rozsudku. O nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo. Proti rozsudku se odvolal žalovaný. Uvedl, že okresní soud se ve svém rozhodnutí vůbec nezabýval otázkou vypořádání zůstatků na bankovních účtech účastníků, které byly prokazatelně založeny za trvání manželství. Jedná se o účtu č…. a dále č. …. Pochybení okresního soudu spatřuje také v tom, že mu byla uložena povinnost zaplatit půjčku u České spořitelny ve výši 123 494 Kč, když uvedenou výši vůbec ve výroku rozsudku neuvedl. Další pochybení spatřuje v právním posouzení soudu prvního stupně ve věci uložení povinnosti uhradit na vypořádacím podílu žalobkyni ve vztahu k dohodě o zúžení SJM polovinu hodnoty jejich původního spoluvlastnického podílu, když je zřejmé, že vypořádání v roce 1999 bylo právě z důvodu, aby podíly manželů byly spravedlivé, tedy každý jednou polovinou celku. Z průběhu jednání jednoznačně vyplývá, že dům stavěli společně. Bylo také ozřejmeno, jakým způsobem a z jakého důvodu byla babička žalobkyně do celé záležitosti zapojena. Ani tuto skutečnost nevzal soud vůbec na vědomí. Navrhl proto zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Žalobkyně navrhla potvrzení napadeného rozsudku. Námitku žalovaného, týkající se neuvedení výše zůstatkové hodnoty nesplacené půjčky považuje za formální, neboť účet je přesně specifikován a výše zůstatku je uvedena v odůvodněná rozsudku. Stejně tak námitku týkající se nesprávného právního posouzení smlouvy o zúžení společného jmění nepovažuje za správnou. Smlouvu o zúžení společného jmění nelze považovat za vypořádání a to ani částečné, neboť představovala pouze takovou majetkovou dispozici manželů, jejímž důsledkem je snížení počtu věcí ve společném jmění. Z dokazování také vyplynulo, že na stavbě se výrazně podílel její otec, který svou prací přispěl nejvíce a zajišťoval tehdy bydlení i pro svoji matku, tehdejší spoluvlastnici nemovitosti. Odvolací soud projednal věc dle § 212 o.s.ř. a s ohledem na to, že jde o věc, v níž z právního předpisu vyplývá určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky ( písm. d/ cit. ust.), přezkoumal napadený rozsudek v celém rozsahu. Poté dospěl k závěru, že za daného skutkového stavu nelze tento rozsudek zatím ani potvrdit, ani změnit. Odvolací soud se především ztotožňuje s námitkou žalovaného, že soud prvního stupně opomněl zjistit zůstatky na účtech u Komerční banky č… a č. … Návrh vznesl žalovaný skutečně při jednání dne 16.7.2003, jak to vyplývá z obsahu o protokolu z jednání z uvedeného dne (čl. 49 spisu). Skutečností je také, že okresní soud opomněl do výroku rozsudku uvést zůstatek půjčky u České spořitelny, ovšem tento nedostatek je nedostatkem čistě formálním, nemajícím vliv na správnost samotného rozhodnutí, pokud jde o tuto půjčku, neboť z odůvodnění napadeného rozsudku je nepochybné, že činil částku 123 494 Kč a že tato částka byla při výpočtu vzata v úvahu. Jiný právní názor však odvolací soud v tomto konkrétním případě zaujímá v otázce důsledků zúžení SJM pokud jde o nemovitosti zapsané u Katastrálního úřadu v P. na LV č… a č… pro obec a k. ú. P. Ohledně těchto nemovitostí byla mezi účastníky za skutkových okolností zjištěných soudem prvního stupně uzavřena dohoda o zúžení SJM ve smyslu ust. § 143a obč. zák. formou notářského zápisu. V odstavci druhém tohoto zápisu je ovšem současně výslovně uvedeno, že nemovitosti, jež se staly předmětem dohody, nejen že nebudou nadále předmětem jejich společného jmění, ale také to, že budou ve vlastnictví žalovaného. Tato dohoda se stala předmětem zápisu do katastru nemovitostí s právními účinky vkladu k datu 10.11.1999. Pokud jde o dům, z obsahu dokazování vyplynulo, že byly dva důvody, proč jako další stavebník vystupovala babička žalobkyně. První důvod byl ten, že možnost stavby domu jednogeneračního již nebyla, druhý byl ryze finanční a spočíval v možnosti získání dalšího nezanedbatelného finančního příspěvku ve výši 90 000 Kč. Dá se proto říci, že zcela účelově byla jako stavebník přihlášena babička žalobkyně, ač se prokazatelně na stavbě nijak jinak nepodílela. Sám slyšený otce žalobkyně výslovně uvedl, že „v souvislosti s dědictvím po své matce nevěděl, co by s polovinou dělal, když byla mladých“ a tak jí předal žalobkyni. Za takto zjištěného skutkového stavu nelze pochybovat o tom, že dům byl postaven ze společných prostředků účastníků. Pokud žalobkyně poukazuje na podíl práce svého otce na stavbě, z obsahu protokolu plyne i tvrzení žalovaného o pomoci členů jeho rodiny. Důvod, proč předmětem zúžení SJM byla i garáž s pozemky, okresní soud blíže nezjišťoval, takže ohledně těchto nemovitostí existuje pouze tvrzení žalovaného, že žalobkyně akceptovala fakt, že k jejímu nabytí došlo výhradním přičiněním žalovaného, v jeho výpovědi formulována jako „jeho um“. Za těchto skutkových okolností se proto nabízí závěr o tom, že dohoda o zúžení SJM byla důsledkem svobodné vůle účastníků v době jejího uzavření, jejímž cílem bylo spravedlivé rozdělení majetku nabytého pokud šlo o dům výhradně ze společných prostředků (bez přičinění babičky žalobkyně jako druhého, formálního stavebníka) a v případě garáže, že žalobkyně akceptovala skutečnost, že podíl žalovaného na získání tohoto majetku byl výrazně vyšší. V obou případech se tak zřejmě jednalo o dohodu jako projev vůle účastníků a ta by měla být, dle názoru odvolacího soudu, respektována. Vycházela z tehdejší vůle účastníků, byť se její motiv nyní žalobkyně snaží prezentovat jinak. Každý právní úkon má své důsledky a s nimi musí účastníci takového úkonu počítat. Jestliže tedy žalobkyně dohodu podepsala, nepochybně byla s jejím obsahem srozuměna a těžko lze přihlédnout k nynější námitce, že s důsledky při jejím uzavření nepočítala. Při uzavření dohody o zúžení SJM nebyli účastníci ničím omezeni a to ani co do důvodů, ani co do rozsahu. Naopak z dokazování vyplynulo, že byli vedeni snahou o spravedlivé rozdělení části majetku, který byl pořízen ze společných finančních prostředků účastníků. Občanský zákoník v ust. § 143a nestanoví ani maximální, ani minimální rozsah zúžení tohoto majetku. Pokud si tedy účastníci v tomto konkrétním případě zúžili SJM ve snaze o spravedlivé rozdělení část majetku pořízeného za společné peníze a za okolností, které z dokazování vyplynuly, zároveň uzavřeli dohodu o tom, že konkrétní část těchto nemovitostí patří do výhradního vlastnictví žalovaného a tato dohoda se stala předmětem vkladu do katastru, pak, v tomto konkrétním případě, by se skutečně dalo uvažovat o vypořádání tohoto majetku dohodou. Pokud by nastala situace, že by došlo pouze k zúžení SJM ohledně těchto nemovitostí, aniž by došlo k dohodě, komu připadnou, pak by se na tyto nemovitosti nepochybně vztahoval obdobný právní režim jako na nemovitosti patřící do zaniklého, ale dosud nevypořádaného SJM (viz např. publikovaný názor v časopise Bulletin advokacie z roku 1999, evidenční číslo v kolonce Literatura ASPI 15278). Pokud jde o další závěry soudu prvního stupně, s nimi se odvolací soud zcela ztotožňuje, navíc nebyly ani předmětem odvolacích námitek. Pouze pro úplnost odvolací soud v otázce obchodního podílu odkazuje na nejnovější názor Nejvyššího soudu ČR, vyjádřený v rozsudku 22 Cdo 700/2004, který vyústil z rozporné a početné odborné literatury k sporné právní problematice vlastnictví obchodního podílu manželů a závěr soudu prvního stupně s ním není v rozporu. Ze všech uvedených důvodů proto odvolacímu soudu nezbylo, než za dané situace považovat rozsudek soudu prvního stupně za rozsudek s nedostatečně zjištěným skutkovým stavem dle § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. a z těchto důvodů musel být zrušen a věc vrácena dle odstavce 2 cit. ust. k dalšímu řízení. V jeho průběhu je nutno dokazování doplnit o zprávu Komerční banky, a.s. o zůstatcích na účetech s trojčíslím… a …, které by měly být, nedojde-li ke změně skutkové situace, zahrnuty do vypořádání společného majetku. Dojde-li pak k zásadní změně skutkových okolností, majících vztah k dohodě o zúžení SJM, bude okresní soud vázán i právním názorem soudu odvolacího, vysloveného v tomto usnesení dle § 226 o.s.ř. O náhradě nákladů řízení včetně nákladů tohoto řízení odvolacího rozhodne okresní soud v novém rozhodnutí o věci ( § 224 odst. 3 o.s.ř.). P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné. V Táboře dne 10. 2. 2005