Je-li sjednána úhrada poskytované zdravotní péče ( § 17 odst. 2 zák. č. 48/1997 Sb., čl. 4 přílohy 7 vyhlášky č. 457/2000 Sb.) paušální úhradou, nevztahuje se na toto ujednání cenová regulace maximální výše hodnoty bodu podle zák. č. 526/1990 Sb.

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně JUDr. J. Š. a soudkyní JUDr. Z. S. a JUDr. I. J. v právní věci žalobkyně V. z. p. ČR , se sídlem v P., IČ…, zastoupené JUDr. J. R., advokátem v P., proti žalovanému Ú. s. z. s., se sídlem Č., IČ…, zastoupenému JUDr. F. V., advokátem v Č., o zaplacení 7.440.547,90 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 2.9.2004, č.j. 23 C 168/2004-57, t a k t o : Rozsudek soudu prvního stupně se p o t v r z u j e . Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 85.239,70 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce JUDr. F. V., advokáta v Č. O d ů v o d n ě n í Napadeným rozsudkem zamítl soud prvního stupně žalobu, jíž se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit jí částku 7.440.547,90 Kč s úrokem z prodlení ve výši 2% od 11.1.2004 do zaplacení. Žalobkyni byla dále uložena povinnost zaplatit žalovanému na nákladech řízení částku 170.525,90 Kč dle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. Okresní soud vyšel v dané věci ze zjištění, že žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 31.7.2001 smlouvu o poskytování a úhradě zdravotní péče a k této smlouvě byl na druhé pololetí roku 2001 uzavřen dodatek č. 1. Na základě uvedené smlouvy se žalovaný zavázal poskytovat pojištěncům žalobkyně zdravotní péči v souladu s právními předpisy hrazenou z veřejného zdravotního pojištění a žalobkyně se zavázala uhradit žalovanému provedenou zdravotní péči průkazně zdokumentovanou a odůvodněně poskytnutou jeho pojištěncům v souladu s právními předpisy a touto smlouvou. Z článku IV. odst. 1 uvedené smlouvy soud zjistil, že ceny bodu a výše úhrad zdravotní péče včetně regulačních omezení se sjednávají dodatkem ke smlouvě podle výsledků dohodovacího řízení, v souladu se zvláštním právním předpisem. Principiálně shodným způsobem upravovala úhradu poskytované zdravotní péče v období prvního pololetí roku 2001 mlouva o poskytování a úhradě zdravotní péče ze dne 9.7.1999 ve znění dodatku č. 10. Soud prvního stupně učinil závěr o tom, že dle uvedených smluv o poskytování a úhradě zdravotní péče byl sjednán způsob úhrady za poskytnutou zdravotní péči paušální částkou. Paušální způsob úhrady byl sjednán v souladu s vyhláškou Ministerstva zdravotnictví ČR č. 457/2000 Sb., kterou se vydávají rámcové smlouvy, vydanou k provedení zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, v platném znění. Soud shledal, že citovaná vyhláška stanovuje shodně úpravu úhrady zdravotní péče jako zmíněná smlouva o poskytování a úhradě zdravotní péče, odkazuje na cenu bodu a výši úhrad stanovenou v souladu s právními předpisy. Za zvláštní právní předpis zmíněný ve smlouvě o poskytování a úhradě zdravotní péče ze dne 31.7.2001 a ve vyhlášce Ministerstva zdravotnictví č. 457/2000 Sb. se považuje zákon č. 526/1990 Sb., o cenách, v platném znění. Ve smyslu § 1 odst. 5 jsou příslušné orgány státní správy oprávněny usměrnit tvorbu cen v případě, že trh je ohrožen účinky omezení hospodářské soutěže nebo jestliže to vyžaduje mimořádná tržní situace. Ve smyslu § 5 odst. 2 pak maximální cenou je cena, kterou není přípustné překročit. U zdravotní péče, odbornosti 709, tj. zdravotnické a záchranné služby, je úhrada limitována maximální cenou jednoho bodu ve výši 1,10 Kč s tím, že maximální cena zdravotního výkonu je součinem maximální ceny jednoho bodu a počtu bodů. Regulace úhrady zdravotní péče v uvedené výši platí již od roku 2001 a byla postupně provedena cenovými výměry Ministerstva financí ČR. Při kontrole prováděné žalobkyní bylo zjištěno, že v roce 2001 byla překročena maximální cena poskytnuté zdravotní péče o 8.180.547,90 Kč. Na straně žalovaného vzniklo dle žalobkyně za období roku 2001 bezdůvodné obohacení v uvedené výši. S ohledem na skutečnost, že žalovaný s tvrzením žalobkyně o vzniku bezdůvodného obohacení nesouhlasil a částku žalobkyni neuhradil, žalobkyně jednostranným započtením pohledávky snížila žalovanému úhradu za vyúčtování hrazené zdravotní péče v lednu 2004 o částku 740.000,- Kč, domáhá se žalobkyně pouze zaplacení částky 7.440.547,90 Kč. Z výše uvedených skutkových zjištění okresní soud dovodil, že uzavřený smluvní vztah mezi žalobkyní a žalovaným je smluvním vztahem soukromoprávním. Smlouvy o poskytování a úhradě zdravotní péče včetně dodatku jsou uzavřeny na základě vyhlášky Ministerstva zdravotnictví č. 457/2000 Sb., která je vydávána Ministerstvem zdravotnictví na základě zmocnění daného ustanovením § 17 odst. 2 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění. Tato vyhláška dává účastníkům výše uvedených smluv možnost sjednat si ceny bodu a výše úhrad zdravotní péče. Znění tohoto ustanovení dle soudu prvního stupně jednoznačně stanovuje, že účastníci si mohou sjednat cenu bodu a výše úhrad podle výsledku dohodovacího řízení, popřípadě v souladu se zvláštním předpisem. Z tohoto soud dovozuje, že zákonodárce chtěl stanovit možnost účastníků dohodnout si způsob úhrady. S odstavcem 1 článku 4 předmětné vyhlášky koresponduje i odstavec 2 téhož ustanovení, které pak vypočítává různé způsoby úhrady, z nichž jeden je paušální úhrada. Pokud si účastníci smlouvy přímo ve smlouvách, respektive v jejich dodatcích, způsob úhrady paušálem dohodli, odpovídá to podle názoru soudu prvního stupně výše uvedenému ustanovení vyhlášky, potažmo zákona.Cenová regulace maximální ceny bodu výkonu se dle soudu prvního stupně nevztahuje na paušální způsob sjednané úhrady poskytnuté zdravotní péče, neboť případná regulace by byla v rozporu s možností účastníků smlouvy sjednat si paušální způsob úhrady, který je umožněn. Do platně uzavřených smluv, ve kterých je stanoven určitý způsob úhrady za zdravotní péči nelze zpětně zasahovat, neboť toto by bylo ohrožením právní jistoty účastníků smlouvy. Proti tomuto rozsudku se odvolala žalobkyně s tím, že prvostupňový soud zásadním způsobem pochybil při posuzování otázky cenové regulace úhrady za poskytnutou zdravotní péči. Dle názoru žalobkyně cenový výměr Ministerstva financí stanovuje regulaci bez ohledu na způsob úhrady zdravotní péče, tj. postup při úhradě vzniklého závazku. Pokud by cenový výměr měl na mysli provedení regulace pouze u výkonového způsobu úhrady, musel by tuto skutečnost uvést tak, že regulace cen se vztahuje výhradně na tento způsob úhrady a nikoliv na všechny ceny v dané oblasti regulace. V tomto směru tedy dle názoru žalobkyně nelze dojít k jinému závěru, než že cenová regulace Ministerstva financí se vztahuje na smluvní vztah mezi žalobkyní a žalovaným, a to bez ohledu na to, jaký způsob úhrady byl smluvními stranami ve smyslu ustanovení § 17 zákona č. 48/1997 Sb. zvolen. Žalobkyně též nesouhlasí se závěrem, že případná regulace by byla v rozporu s možností účastníků smlouvy sjednat sipaušální způsob úhrady. Paušální způsob úhrady má dle žalobkyně pro žalovaného význam v tom směru, že ačkoliv při výkonovém způsobu úhrady byla v dohodovacím řízení stanovena cena bodu ve výši 0,95 Kč, při paušálním způsobu úhrady má žalovaný možnost získat až maximální cenu bodu stanovenou cenovou regulací Ministerstva financí, tj. 1,10 Kč za jeden bod. Paušální způsob úhrady tedy umožňuje žalovanému v rámci platné cenové regulace získat vyšší úhradu za poskytnutou zdravotní péči než způsob výkonový. Paušální způsob úhrady má především usnadnit rovnoměrný přísun peněz pro zdravotnické zařízení v průběhu roku, bez ohledu na výkyvy v rozsahu poskytované péče. Žalobkyně nesouhlasí s výkladem obsahu vyhlášky týkajícího se sjednání výše úhrady za poskytnutou zdravotní péči, kdy soud dospěl k závěru, že je-li výše úhrad za poskytnutou zdravotní péči sjednána podle výsledku dohodovacího řízení, nemusí být stanovena v souladu se zvláštními právními předpisy a nevztahuje se tedy na ni cenová regulace, neboť byla zcela zjevně přehlédnuta zákonná povinnost Ministerstva zdravotnictví ČR posoudit ve smyslu § 17 odst. 8 zákona č. 48/1997 Sb., zda výsledky dohodovacího řízení jsou v souladu s platnými právními předpisy, tedy i s cenovou regulací. Prvostupňový soud dle žalobkyně taktéž pochybil v závěru, že nelze zpětně zasahovat do platně uzavřených smluv, ve kterých je stanoven určitý způsob úhrady za zdravotní péči, neboť toto by bylo ohrožením právní jistoty účastníků smlouvy. S ohledem na skutečnost, že cenová regulace předcházela uzavření smluvního vztahu, respektive dodatků stanovující výši úhrady za poskytnutou péči mezi žalobkyní a žalovaným, nelze z důvodu neznalosti či nevědomosti platného práva ze strany žalovaného a jemu podobných subjektů dovozovat porušení právní jistoty stran. Sjednání paušálního způsobu úhrady za poskytnutou hrazenou zdravotní péči v kontextu dané smlouvy znamenalo v podstatě formu paušálních záloh na úhrady v souladu s vyhláškou Ministerstva zdravotnictví č. 457/2000 Sb. Ať je způsob úhrady zdravotní péče sjednán jako paušální záloha či jako již konkrétní vyúčtování ceny poskytnuté zdravotní péče, vždy podléhá cenové regulaci a smluvní strany ani dohodou nemohou tuto regulaci překročit či obejít. Poskytnutá úhrada formou paušálních plateb nemůže překročit cenovou regulaci a pokud ji překračuje, považuje se v této části za neoprávněně přijatou zálohu, kterou je třeba vrátit. Žalovaný k odvolání žalobkyně uvedl, že se ztotožňuje s argumentací prvostupňového soudu v tom směru, že v článku 4 odst. 1 přílohy 7 vyhlášky Ministerstva zdravotnictví č. 457/2000 Sb. je stanoven alternativní požadavek, který má hodnota bodu a výše úhrad splňovat. Předmětný článek 4 odst. 1 je také třeba interpretovat v souladu s odst. 2 článku 4, kdy jsou demonstrativním způsobem upraveny způsoby úhrady, kdy v odstavci 2 písm. b) je stanoven způsob úhrady paušální sazbou, když na tento způsob úhrady nelze ustanovení o maximální hodnotě bodu vztahovat, neboť platba neprobíhá na základě výkazu bodů, ale na základě uplynulého časového období. Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací shledal, že odvolání žalobkyně má náležitosti uvedené v ustanovení § 205 odst. 1 o.s.ř. Jako odvolací důvod je uveden důvod dle ustanovení § 205 odst. 2 písm. g) o.s.ř., tedy že rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Po zjištění, že odvolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a je přípustné dle ustanovení § 201 o.s.ř. v návaznosti na ustanovení § 202 o.s.ř., přezkoumal odvolací soud napadený rozsudek, shora uvedený odvolací důvod neshledal a neshledal ani existenci jiných odvolacích důvodů. Způsob úhrady poskytované zdravotní péče je na základě zákonného zmocnění v § 17 odst. 2 zákona č. 48/1997 Sb. upraven v článku 4 přílohy 7 k vyhlášce Ministerstva zdravotnictví č. 457/2000 Sb. V tomto ustanovení je i dle názoru odvolacího soudu jasně stanovena alternativní možnost sjednání si ceny bodu a výše úhrady zdravotní péče, a to buď ve smlouvě podle výsledku dohodovacího řízení anebo (zákonná dikce „popřípadě“) v souladu se zvláštním právním předpisem. Alternativnímu výčtu možností sjednání odpovídá i znění odst. 2 článku 4, který demonstrativně (zákonná dikce „zejména“) uvádí způsoby úhrady a to mimo jiné pod písmenem a) bodovými hodnotami a pod písmenem b) pak paušální úhradou. Ustanovení zákona o cenách potažmo cenové výměry Ministerstva financí se však dle názoru odvolacího soudu vztahují pouze na cenovou regulaci bodu a nikoliv na paušální úhradu, která je od bodové úhrady úhradou odlišnou – na body nepřepočitatelnou. Názor žalobkyně, že stanovená maximální cena bodu nesmí být při sjednávání individuální ceny zdravotnického výkonu překročena, by zcela popíral smysl zákonné možnosti sjednání paušální úhrady za poskytnutou zdravotní péči. Podstata sporu dle odvolacího soudu dále spočívá v posouzení, zda předmětnými dodatky ke smlouvám o poskytování a úhradě zdravotní péče byla úhrada sjednána jako záloha, či jako konečná pevná paušální platba. Odvolací soud je toho názoru, že úhrada byla sjednána jako paušální platba, nikoliv ve formě zálohy. Ze znění dodatků vyplývá, že tyto stanovují výši paušální sazby na základě porovnávajícího předchozího období, kdy byla žalovaným poskytnuta určitá suma zdravotní péče („ošetřených pojištěnců“). Tato paušální sazba odpovídá 104% výše úhrady za porovnávací období. Tento způsob úhrady tedy postrádá jakoukoliv souvztažnost k množství provedených výkonů a je závislý pouze na množství ošetřovaných pojištěnců, bez ohledu na to, kolik toto představovalo zdravotních úkonů. Jediná modifikace k dodatku sjednaná, to znamená případné vrácení částky poskytnutých peněz se týká pouze situace, kdy žalobkyně vykáže méně ošetřených pacientů, než v porovnávacím období, kdy paušální částka by byla poté vynásobena indexem změny počtu ošetřených pacientů. Tato situace však nenastala a ani žalobkyně sama ji nenamítá. Pro závěr, že sjednaná úhrada je paušální platbou, svědčí i skutečnost, že suma ošetřených pacientů byla žalobkyni známa ještě před uzavřením předmětných dodatků, a také se z ní vycházelo a žalobkyně tedy mohla snadno určit cenu bodu jednoduchým matematickým přepočtením paušální úhrady dle svých požadavků, což neučinila a uzavřela dodatky právě na předmětnou částku. Odvolací soud považuje smlouvu uzavřenou mezi účastníky dne 31.7.2001 včetně dodatku č. 1 za platnou, uzavřenou dle ustanovení § 17 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb. Cenová regulace vyjádřená maximální hodnotou bodu, s ohledem na učiněný závěr o sjednání paušální úhrady bez závislosti na hodnotě bodu, nemůže mít tudíž za následek neplatnost takovéhoto ujednání pro rozpor s právním předpisem, neboť tento rozpor není u paušální úhrady a za této situace je nutno učinit závěr o tom, že na straně žalovaného nebylo shledáno bezdůvodné obohacení ve smyslu ustanovení § 457 obč. zák. ve výši žalované částky. Žalobkyně se zavázala hradit poskytnutou lékařskou péči konkrétně stanovenou paušální platbou, tímto ujednáním byla vyloučena úhrada dle bodového hodnocení zdravotních výkonů, proto žalobkyně není oprávněna provádět dodatečně odečty z paušální úhrady v rámci regulačních mechanismů dle zákona č. 526/1990 Sb., o cenách, ze kterého vychází seznam zboží s regulovanými cenami. Odvolací soud považuje napadený rozsudek za věcně správný, a proto postupoval dle ustanovení § 219 o.s.ř. a rozsudek soudu prvního stupně potvrdil, a to jak ve věci samé, tak ve výroku o nákladech řízení. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., v souladu se kterým soud uložil žalobkyni, ve sporu neúspěšné, povinnost zaplatit žalovanému na nákladech řízení částku 170.525,90 Kč představující náklady vzniklé žalovanému v souvislosti s jeho právním zastoupením, stanovené v souladu s vyhláškou č. 484/2000 Sb. (sazba odměny byla stanovena dle ustanovení § 3 odst. 1 bod 6 částkou 143.110,- Kč) a vyhlášky č. 177/1996 Sb. (3 režijní paušály po 75,- Kč) a dále 19% DPH. O nákladech odvolacího řízení, které tvoří náklady právního zastoupení žalovaného, bylo rozhodnuto dle ustanovení § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. Sazba odměny stanovená dle ustanovení § 3 odst. 1 bod 6 vyhlášky č. 484/2000 Sb. však byla dle ustanovení § 18 odst. 1 citované vyhlášky snížena o 50%, neboť advokát učinil v odvolacím řízení pouze jeden úkon právní služby. K odměně ve výši 71.555,- Kč náleží ve smyslu vyhlášky č. 177/1996 Sb. jeden režijní paušál ve výši 75,- Kč a k nákladům právního zastoupení nutno připočíst i 19% DPH ve výši 13.609,70 Kč, neboť právní zástupce žalovaného je plátcem této daně. Náklady odvolacího řízení vzniklé žalovanému tak dosahující částky 85.239,70 Kč. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku není dovolání přípustné, ledaže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozsudku k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Českých Budějovicích dospěje dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Tento rozsudek lze k návrhu vykonat, pokud by povinnosti v něm stanovené nebyly včas a řádně splněny. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 25. ledna 2005