Skutečnost, že povinný je zákonným dědicem po zůstaviteli, který zanechal nemovitost, nepostačuje k tomu, aby soud ještě před skončením dědického řízení nařídil výkon rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva k podílu nemovitosti, který by měl povinný dědictvím získat

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně JUDr. J. Š. a soudkyní JUDr. Z. S. a JUDr. I. J. ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného O. M., nar…, bytem Č., zast. JUDr. M. K., advokátkou v Č., proti povinnému O. M.,naposledy bytem L., t.č. neznámého pobytu, zast. Mgr. R. H., justiční čekatelkou Krajského soudu v Českých Budějovicích, pro částku 64.700,--Kč zřízením soudcovského zástavního práva, o odvolání oprávněného proti usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 4.1.2005, č.j. 34E 210/2004-9, t a k t o: Usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje. Povinný nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odůvodnění: Napadeným usnesením zamítl soud prvního stupně návrh, jímž se oprávněný domáhal nařízení výkonu rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva ke spoluvlastnickému podílu o velikosti jedné ideální čtvrtiny k nemovitostem v návrhu uvedeným, když spoluvlastnický podíl o velikosti jedné poloviny k těmto nemovitostem je předmětem dědického řízení, v němž by povinný jako dědic ze zákona vedle manželky zemřelého R. M. měl získat jednočtvrtinový podíl těchto nemovitostí. Soud prvního stupně z výpisu z katastru nemovitostí listu vlastnictví č. 12 pro obec H., katastrální území H. zjistil, že nemovitosti v návrhu uvedené se nacházejí v podílovém spoluvlastnictví, když spoluvlastníky nemovitostí každý jednou polovinou je R. M. a O. M. Soud prvního stupně učinil závěr o tom, že spoluvlastnický podíl, který oprávněný navrhuje postihnout v tomto výkonu rozhodnutí, není ve vlastnictví povinného, ale součástí dědictví po zemřelém otci povinného a není ani zřejmé, zda povinný v budoucnu označený spoluvlastnický podíl nabyde. Z tohoto důvodu nelze dle soudu výkon rozhodnutí nařídit. Proti tomuto usnesení se odvolal oprávněný s tím, že nesouhlasí s právním názorem soudu prvního stupně o tom, že povinný není vlastníkem příslušného podílu na nemovitostech, nýbrž že tyto nemovitosti jsou pouze součástí dědictví po zemřelém otci. Oprávněný je přesvědčen, že vlastnictví k příslušnému podílu na nemovitostech přešlo na povinného okamžikem smrti zůstavitele. Rozhodnutí o dědictví má pouze deklaratorní charakter a tuto skutečnost potvrzuje. Nejedná se tedy o skutečnost, že povinný teprve v budoucnu vlastnictví nabyde. Doklad o úmrtí O. M., r.č…, otce povinného, lze získat ze spisu vedeného na dědickém oddělení Okresního soudu v Českých Budějovicích a příbuzenský poměr mezi zemřelým otcem a povinným lze ověřit u matriky Magistrátu města Č., případně oddělení matriky Městského úřadu v L. Pro oprávněného má význam zřízení soudcovského zástavního práva z toho důvodu, že povinný má zřejmě více věřitelů a při uspokojování jejich nároků bude hrát roli případné pořadí v uplatnění nároků. Dne 1.4.2005 nabyl účinnosti zákon č. 59/2005 Sb., jímž byl novelizován občanský soudní řád. Dle článku II. bodu 2 přechodných ustanovení se odvolání proti rozhodnutím soudu prvního stupně vydaným přede dnem nabytí účinnosti toho zákona projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací shledal, že odvolání oprávněného má náležitosti uvedené v ustanovení § 205 odst. 1 o.s.ř.. Jako odvolací důvod je uveden odvolací důvod dle ustanovení § 205 odst. 2 písm. g/ o.s.ř., tedy, že rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Po zjištění, že odvolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a je přípustné dle ustanovení § 201 o.s.ř. v návaznosti na ustanovení § 202 o.s.ř., přezkoumal odvolací soud napadené rozhodnutí dle ustanovení § 212 o.s.ř. a dospěl k závěru, že odvolání je nedůvodné. Dle ustanovení § 338b odst. 1 o.s.ř. může být nařízen výkon rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva na nemovitosti jen když oprávněný přesně označí nemovitost, k níž má být zástavní právo zřízeno, a jestliže listinami vydanými nebo ověřenými státními orgány nebo notářem doloží, že nemovitost je ve vlastnictví povinného. O tom, že byl podán návrh na nařízení výkonu rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva na nemovitosti, soud vyrozumí příslušný katastrální úřad. Dle odstavce 2 citovaného ustanovení pro nařízení výkonu rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva je rozhodující stav v době zahájení řízení. Prokázání vlastnického práva povinného k nemovitosti se tedy vztahuje ke dni zahájení řízení, tj. ke dni podání návrhu na nařízení exekuce. Odvolací soud je toho názoru, že oprávněný listinami vydanými nebo ověřenými státními orgány nebo notářem nedoložil, že nemovitost je ve vlastnictví povinného, neboť ve výpisu z katastru nemovitostí LV č. 12 pro obec H., katastrální území H. jsou jako vlastníci každý jednou polovinou uvedeni O. M. a R. M. Skutečnost, že povinný je zákonným dědicem O. M. staršího nepostačuje k tomu, aby výkon rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva k podílu nemovitostí, které by měl povinný v dědickém řízení získat, mohl být nařízen, neboť i když se ve smyslu ustanovení § 460 obč. zák. dědictví nabývá smrtí zůstavitele, jistota o osobě dědice jako právního nástupce zůstavitele se odsouvá k časově odlišnému momentu od momentu zůstavitelovy smrti, i když se zpětnými účinky. Přechod zůstavitelova majetku na dědice záleží i na jeho svobodném rozhodnutí, zda se chce či nechce stát právním nástupcem zůstavitele, zákon mu sjednává i právo dědictví odmítnout a i když je neodmítne, má možnost ve smyslu ustanovení § 482 obč. zák. uzavřít dohodu o tom, že nabývá dědictví v jiném rozsahu než podle zákona, případně svůj podíl v penězích, nikoliv na nemovitostech. Za situace, kdy dědické řízení není skončeno a oprávněný nemohl doložit, že nemovitost je v uvedeném podílu ve vlastnictví povinného, postupoval soud prvního stupně správně, když návrh na nařízení výkonu rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva zamítl. Odvolací soud proto postupoval dle ustanovení § 219 o.s.ř. a rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil. Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 224 odst. 1 o.s.ř. za použití ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. za situace, kdy povinnému v odvolacím řízení náklady nevznikly. K projednání odvolání nebylo třeba dle ustanovení § 214 odst. 2 písm. c/ o.s.ř. nařizovat odvolací jednání. P o u č e n í: Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné, ledaže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Českých Budějovicích dospěje dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 28. dubna 2005