Pokud jednatel obchodní společnosti se sídlem v České republice, jež je účastnicí řízení a která byla založena podle českých právních předpisů, neovládá český jazyk, nenese Česká republika podle § 18, § 141 odst. 2 o.s.ř. náklady řízení spojené se zajištěním tlumočníka

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedy JUDr. M. Š. a soudkyň JUDr. H. H. a JUDr. V. P. v právní věci žalobce F. M., s.r.o., se sídlem v M., IČ…, zastoupeného Mgr. V. Z., advokátem v Č., proti žalovanému R.-C.-R., s.r.o., se sídlem v H., IČ…, o lOO.OOO,- Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne l4.3.2OO5, č.j. 7 C 3Ol/2OO3 – lO3, t a k t o : Rozsudek soudu prvního stupně se vyjma výroku v odstavci prvém, o částečném zastavení řízení, v němž zůstává odvoláním n e d o t č e n , p o t v r z u j e . Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení na účet právního zástupce žalobce částku l9.65O,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. O d ů v o d n ě n í Napadeným rozsudkem okresní soud zastavil řízení co do úroků z prodlení ve výši 2,5 % z částky lOO.OOO,- Kč od 6.6.2OO3 do zaplacení. Žalovanému uložil zaplatit žalobci částku lOO.OOO,- Kč s 3 % úrokem z prodlení od 6.6.2OO3 do zaplacení. Žalovanému uložil zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 24.lOO,- Kč. Vyšel ze zjištění, že žalobce je vlastníkem kravína stojícího na stavební parcele č. 827/ll, kravína stojícího na stavební parcele č. 827/lO, skladu obilné píce, ocelokolny s obslužnou komunikací, zapsaných v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu v Č. na LV č. lOlO pro obec a katastrální území Č./dále jen nemovitosti/. Vlastnictví k těmto nemovitostem získal na základě veřejné dražby konané dne 25.lO.2OO2. Žalobce žalovanému nemovitosti pronajal na základě smlouvy z lO.l2.2OO2 na dobu do 3l.5.2OO3. V bodě IV. smlouvy se žalovaný mimo jiné zavázal, že „po skončení pronájmu předá pronajímateli všechny nemovitosti řádně vyklizené a zavazuje se rovněž, že vyklidí na svůj náklad betonový silážní žlab, ve kterém skladuje chlévskou mrvu“. V bodě V. si účastníci dohodli : „Pro případ, že by nájemce byl v prodlení s jednotlivými splátkami pronájmu, nebo by se dopustil porušení ujednání v článku čtvrtém této smlouvy, sjednávají si obě smluvní strany sankční pokutu ve výši lOO.OOO,- Kč, kterou je v tomto případě povinen uhradit nájemce v hotovosti k rukám pronajímatele, a to nejpozději do pěti dnů od porušení ujednaných podmínek“. Předání nemovitostí se mělo uskutečnit dne 2.6.2OO3. Jednatel žalovaného tehdy odevzdal pouze klíče od areálu a odešel. Nemovitosti /jedná se o kravíny, v kterých zůstala chlévská mrva přibližně do výše l m/ vyklizeny nebyly. Tuto skutečnost soud prvního stupně zjistil z výpovědi H. O., D. N., F. L. /zaměstnanců žalobce/, ale zejména z výpovědi V. P., vedoucího „firmy C.“, podnikající v sousedství předmětných nemovitostí /tento svědek dále uvedl, že žalovaný hnůj následně vyvážel po dlouhou dobu za pomoci nakladače s vlekem a traktorem/. I v přípise z 25.6.2OO3 se jednatel žalovaného omlouvá za to, že ještě zcela nevyklidil nemovitosti v M. Zbývající hnůj chce odklidit do 3O.6.2OO3. Tu skutečnost, že žalovaný měl nemovitosti dříve pronajaté až do 3O.3.2O29 na základě smlouvy uzavřené s obchodní společností R. M., s.r.o., se sídlem ve F., IČ…, /na majetek této obchodní společnosti byl prohlášen konkurz usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích z 25.7.2OOO, č.j. l2 K l55/99 – 3l/ okresní soud nehodnotil jako právně významnou. Správkyně konkurzní podstaty totiž žalovanému dala výpověď z nájmu z 6.4.2OOl, která byla žalovanému doručena dne lO.4.2OOl. O zániku tohoto nájemního vztahu navíc svědčí to, že žalovaný uzavřel dne 25.ll.2OO2 před Okresním soudem v Českém Krumlově v rámci řízení vedeného pod spis. zn. 5 C 42O/2OO2 smír /smír je obecně chápán i případným narovnáním práv a povinností mezi stranami spornými/, v němž se zavázal nemovitosti vyklidit /v případě existence původního nájemního vztahu by neměl žalovaný důvod nemovitosti vyklizovat/. Žalovaným předložené fotografie o stavu nemovitostí soud prvního stupně hodnotil jako nevěrohodné důkazy vzhledem k tomu, že nebylo zřejmé, ke kterému okamžiku zachycují „stav vyklizení nemovitostí“, a to tím spíše, že vyhotovovány byly až 5.9.2OO3. Právně věc soud prvního stupně hodnotil podle § 663 a násl., § 544 a násl. obč. zák. /v podrobnostech viz. odůvodnění napadeného rozsudku/. Proti tomuto rozsudku vyjma výroku v odstavci prvém, o částečném zastavení řízení ohledně příslušenství pohledávky, se žalovaný odvolal. Zdůrazňuje, že v článku IV. nájemní smlouvy není řečeno a mezi účastníky ujednáno, že nájemce vyklidí a předá pronajímateli pronajaté nemovitosti ke dni skončení nájmu, ale po jeho skončení, tedy po 3l.5.2OO3 bez stanovení konkrétní lhůty. Žalovaný je přesvědčen, že uvedené ustanovení nájemní smlouvy je formulováno zcela jasně a jiný výklad nepřipouští. Až po skončení nájemního vztahu se v dopise právního zástupce žalobce adresovaném žalovanému objevuje upozornění, že předmětné nemovitosti nebyly vyklizeny ke dni skončení nájmu a požaduje se zaplacení smluvní pokuty. K vyklizení je pak stanovena lhůta do lO.7.2OO3 a na to reaguje žalovaný písemnou odpovědí v intencích výzvy. Žalovaný pronajaté nemovitosti po skončení nájmu vyklidil v uvedené lhůtě, kterou nijak smluvně stanovenou neměl a svoji smluvní povinnost tak splnil. Nárok na smluvní pokutu žalobci tedy nevznikl. Jednatel žalovaného je cizím státním příslušníkem, česky hovoří a rozumí jen částečně, a to jen v běžné mluvě. Přesto s ním bylo v některých případech před soudem prvního stupně jednáno a zasílána mu korespondence včetně rozsudku pouze v českém jazyce. Žalobce žádal potvrzení napadeného rozsudku v odvoláním dotčeném rozsahu. Žalovaný si byl zcela evidentně vědom své povinnosti předat po skončení nájmu jeho předmět vyklizený od chlévské mrvy, což je potvrzeno zejména jeho písemnou reakcí na výzvu zaslanou mu dne l3.6.2OO3. Tvrzení žalovaného v průběhu celého řízení jsou účelová. Na začátku řízení zcela zpochybňoval platnost kupní smlouvy a v odvolání pak napadá „znění článku čtvrtého nájemní smlouvy“. Odvolací soud po zjištění, že odvolání, které zákon nevylučuje, bylo podáno v zákonné l5 denní lhůtě účastníkem řízení /§ 2Ol, § 2O2, § 2O4 odst. l o.s.ř./, a že se opírá o způsobilý odvolací důvod podle § 2O5 odst. 2 písm. e/ o.s.ř., věc projednal podle § 2l2 o.s.ř. v rozsahu, v němž se žalovaný přezkoumání napadeného rozsudku domáhal /právní moc výroku v odstavci prvém, o částečném zastavení řízení, zůstala odvoláním nedotčena - § 2O6 odst. 2 o.s.ř./ a dospěl k závěru o nedůvodnosti odvolání. Skutková zjištění soudu prvního stupně jsou správná, odvolací soud na ně odkazuje a z nich vychází. V situaci, že i právní hodnocení je správné /s výjimkou níže zmíněnou/, odkazuje odvolací soud na přesvědčivé odůvodnění napadeného rozsudku a vzhledem k odvolacím námitkám pouze dodává : Tvrzení o tom, že mezi účastníky bylo dohodnuto, že k vyklizení nemovitostí dojde po 3l.5.2OO3 bez stanovení konkrétní lhůty a tedy „kdykoliv“, je jednoznačně tvrzením novým a tedy tzv. nepřípustnou novotou ve smyslu § 2O5a odst. l o.s.ř. S takovýmto tvrzením mohl žalovaný nepochybně vystoupit již před okresním soudem. Bylo by naprosto přirozenou reakcí v situaci, že je na něm požadována smluvní pokuta za porušení smluvní povinnosti, k němuž právě s ohledem na „časovou nevymezenost lhůty k vyklizení“ dojít nemohlo. Přesto žalovaný před soudem prvního stupně toto netvrdí a jeho obrana se soustřeďuje na tvrzení, že nemovitosti předal již dne 2.6.2OO3 /č.l. 2O spisu/, a že k jejich vyklizení došlo již koncem května 2OO3 /č.l. 98 spisu/. Sám žalovaný tedy před uvedeným soudem potvrdil existenci bezprostřední časové souvislosti mezi ukončením nájmu a vyklizením nemovitostí, tak jak ji účastníci chápali a jak ji lze i obecně dávat výkladový význam ve smyslu § 266 obch. zák. – k vyklizení po skončení nájmu, pokud není dohodnut určitý konkrétní termín, má dojít v bezprostřední časové souvislosti ; vyklizování „kdykoliv“ po skončení nájmu by muselo být ve smlouvě výslovně uvedeno. Soudní praxe vyřešila, že pokud přenechá podnikatel podle nájemní smlouvy nebytové prostory jinému podnikateli za účelem jeho podnikání, jedná se o obchodní vztah – viz. např. usnesení Vrchního soudu v Praze spis. zn. lO Cmo l9/95, lO Cmo 33O/94. V tom případě se ovšem nelze nezmínit o eventualitě snížení smluvní pokuty ve smyslu § 3Ol obch. zák. I když snížení smluvní pokuty není závislé na tom, aby jej účastník navrhl, je zřejmé, že dotčený účastník musí alespoň tvrdit /či ze spisu musí vyplynout/ skutečnosti právně významné, aby se jimi soud mohl zabývat. Z pozice soudu není možné, aby si sám „zjišťoval“ zmíněné právně významné skutečnosti v situaci, že dotčený účastník takovéto skutečnosti neuvádí a soustřeďuje se výhradně na skutečnosti vylučující /podle jeho názoru/ existenci povinnosti smluvní pokutu vůbec platit. Tak tomu bylo v daném případě – žalovaný tvrdil, že nic neporušil, protože a/ řádně nemovitosti předal dne 2.6.2OO3, b/ řádně předal nemovitosti později, neboť mu to smluvní ujednání umožňovalo. Navíc v tomto případě nelze k závěru o nepřiměřeně vysoké smluvní pokutě dospět. Jestliže je tato určena pevnou částkou ve vztahu k neurčité době trvání případného protiprávního stavu, potom její výše není nepřiměřená. Věcně správný rozsudek soudu prvního stupně byl v odvoláním dotčeném rozsahu potvrzen podle § 2l9 o.s.ř. Žalovaný je českou obchodní společností /§ lO5 a násl. obch. zák./. To, že její jednatel /§ l3 odst. l obch. zák./ R. Z., který je rakouským státním příslušníkem, neovládá český jazyk, je především jejím problémem /nejde pouze o jednání před soudem, ale o jednání za společnost v rámci podnikatelských vztahů, a tedy v rámci vztahů, v nichž dohodnuté právní pozice mají pro úspěch podnikání podstatný význam/. V zájmu rovného postavení subjektů občanskoprávních, pracovních, rodinných, obchodních a dalších vztahů /§ 7 o.s.ř./ okresní soud žalovanému zajišťoval /protože si jej nezajistil sám/ tlumočníka. To ovšem neznamená, že takto vzniklé náklady by žalovaný neměl České republice platit, neboť v daném případě nejde o situaci předpokládanou § l8 o.s.ř. Odvolacímu soudu v tom, aby žalovanému uložil takto České republice vzniklé náklady řízení zaplatit /§ l48 odst. l o.s.ř./ bránila zásada reformatio in peius – pouze na základě odvolání žalovaného nelze právní postavení tohoto účastníka rozhodnutím odvolacího soudu zhoršit. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodováno podle § 224 odst. l, § l42 odst. l o.s.ř. Žalobce byl v odvolacím řízení zcela úspěšným, proto má právo na náhradu nákladů tohoto řízení v plném rozsahu. V souvislosti s právním zastoupením vznikly žalobci náklady řízení ve výši l9.5OO,- Kč /paušální odměna podle § 3 odst. l, § l6 odst. 2 vyhl. č. 484/2OOO Sb./ a 2 x 75,- Kč /§ l3 odst. 3 vyhl. č. l77/l996 Sb./. Dalších nákladů řízení se žalobce výslovně vzdal. Jedná se o účelně vynaložené náklady řízení, proto bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobci na účet jeho právního zástupce částku l9.65O,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku /§ l49 odst. l, § l6O odst. l, § l5l odst. 4 o.s.ř./. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku je dovolání přípustné pouze za předpokladu, že dovolací soud dospěje k závěru, že tento rozsudek má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení rozsudku odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 3O. srpna 2OO5