K řízení, jehož účastníky jsou podnikatelé a jehož předmětem je určení neplatnosti kupní smlouvy, uzavřené mezi nimi ohledně movitých věcí, je v prvním stupni krajský soud.

Krajský soud v Českých Budějovicích zhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedy JUDr. M. Š. a soudkyň JUDr. H. H. a JUDr. V. P. v právní věci žalobce B. – B., s.r.o., se sídlem v Z., IČ…, zastoupeného JUDr. P. P., advokátkou v Č., proti žalovaným 1) B. – F., s.r.o., se sídlem v T., IČ…, a 2) D. V. de P., nar…, bytem v T., zastoupeným Mgr. T. H., advokátem v P., o určení neplatnosti kupních smluv, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 18.1.2005 č.j. 5 C 43/2004 – 283, t a k t o : Rozsudek soudu prvního stupně ve výroku v odstavci prvém, v části o zamítnutí žaloby o neplatnosti kupní smlouvy z 13.8.2003 týkající se žalovaného D. V. de P., a v odstavci třetím, o nákladech řízení České republiky ve vztahu k tomuto žalovanému, se p o t v r z u j e , zatímco v témže odstavci v částech o neplatnosti kupních smluv z 21.8.2003 a 9.9.2003 týkajících se žalovaného B. – F., s.r.o., v odstavci druhém, o nákladech řízení mezi účastníky, a v odstavci třetím, o nákladech řízení ve vztahu k České republice, týkajících se tohoto žalovaného, se rozsudek soudu prvního stupně z r u š u j e a věc se postupuje Krajskému soudu v Českých Budějovicích (činnému ve věcech obchodních v prvním stupni). Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku v odstavci druhém, o nákladech řízení ve vztahu k žalovanému D. V. de P., m ě n í tak, že žalobce je povinen zaplatit tomuto žalovanému na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně 4.815,- Kč na účet právního zástupce žalovaného do tří dnů od právní moci rozhodnutí. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému D. V. de P. na náhradě nákladů odvolacího řízení na účet právního zástupce žalovaného částku 2.960,50 Kč do tří dnů od právní moci rozhodnutí. O d ů v o d n ě n í : Žalobce B. – B., s.r.o., podal u okresního soudu proti žalovaným B. – F., s.r.o. (dále jen žalovaný I) a D. V. de P. (dále jen žalovaný II) žalobu na určení neplatnosti kupních smluv ze dne 21.8.2003 a ze dne 9.9.2003, uzavřených mezi žalobcem a žalovaným I (prodávány byly v těchto smlouvách konkrétně uvedené movité věci – dále jen movité věci), a ze dne 13. 8. 2003 uzavřené mezi žalobcem a žalovaným II (prodáváno bylo 18 bizonů amerických v této smlouvě konkretizovaných registračními čísly - dále jen bizoni). Žalovaný II je společníkem žalobce s 20 % obchodním podílem, jednatelkou žalobce v rozhodné době byla manželka tohoto žalovaného P. V. de P., dříve M. (dále jen jednatelka). Dvě zmíněné smlouvy jednatelka za žalobce uzavřela v době, kdy vznikl žalovaný I (21.8.2003), jako konkurenční obchodní společnost žalobce založená žalovaným II jako jediným společníkem – žalovaný II je jednatelem této obchodní společnosti. S žalovaným II jako fyzickou osobou jednatelka kupní smlouvu uzavřela dne 13.8.2003. Stalo se tak v době, kdy se zbývající společníci na jednatelku žalobce obrátili se žádostí o svolání mimořádné valné hromady, jejímž programem mělo být i odvolání jednatelky. Navíc jednatelka v této době učinila i „kroky směřující k přechodu uzavřených nájemních smluv na pozemky z původního nájemce obchodní společnosti B. – B., s.r.o., na první žalovanou – nově založenou obchodní společnost B.– F., s.r.o.“ Podle žalobce se jednalo „o cílevědomou, řízenou a promyšlenou likvidaci společnosti, jejíž majetek měla bývalá jednatelka řádným způsobem spravovat“. Napadeným rozsudkem okresní soud žalobu v plném rozsahu zamítl. Rozhodl o povinnosti žalobce zaplatit žalovaným oprávněným společně a nerozdílně na náhradě nákladů řízení částku 9.629,80 Kč. Rozhodl, že ČR – Okresní soud v Jindřichově Hradci nemá právo na náhradu nákladů řízení. Soud prvního stupně dovodil, že v situaci, že se žalobce mohl žalobou na plnění domáhat vydání jak movitých věcí, tak bizonů (otázka platnosti kupních smluv ze dne 21.8., 9.9. a 13.8.2003 by v souvislosti s touto žalobou byla řešena jako otázka předběžná), nemůže mít naléhavý právní zájem na předmětné určovací žalobě ve smyslu ustanovení § 80 písm. c) o.s.ř. (v podrobnostech viz odůvodnění napadeného rozsudku). Proti tomuto rozsudku se žalobce odvolal. V odvolání namítal toto: „V daném případě se jedná o spor mezi dvěma obchodními společnostmi, kdy žalující společnost žalovala svého vlastního společníka a zároveň společnost, jejímž jediným společníkem a jednatelem je právě tento společník žalující společnosti. Svou povahou se tedy jednoznačně jedná o obchodněprávní spor, který zákonodárce svěřuje do pravomoci krajských soudů. Nejedná se zde ani o žádnou z výjimek taxativně vyjmenovaných pod písm. r) ustanovení § 9 odst. 3 o.s.ř. Obě společnosti při uzavírání předmětných sporných kupních smluv jednaly právě v rámci své podnikatelské činnosti, neboť předmětem obchodní činnosti žalobce je koupě zboží za účelem jeho dalšího prodeje a rovněž zemědělství včetně prodeje nezpracovaných zemědělských výrobků za účelem jejich zpracování nebo dalšího prodeje. Také žalovaná společnost podniká za účelem zprostředkování obchodu, specializovaného maloobchodu a zemědělství. Nelze mít tedy pochyby o tom, že uzavírání kupních smluv se dělo v rámci podnikatelské činnosti obou podnikatelů. Situace je v daném případě ještě zkomplikována vzájemným personálním propojením obou obchodních společností, kdy nejen že druhý žalovaný je společníkem s obchodním podílem na obou společnostech, ale i manželem bývalé jednatelky žalující společnosti, která měla rozhodující podíl na uzavření kupních smluv, jejichž platnost je žalobcem napadána. Do pravomoci okresních soudů přitom podobné vnitrospolečenské spory nespadají, neboť smyslem zákonné úpravy § 9 odst. 3 písm. g), h) o.s.ř. bylo právě takové spory svěřit do výlučné pravomoci krajských soudů“. Žalovaní nepokládali odvolání za důvodné. Žalovaný II namítal, že není podnikatelem a tudíž věcná příslušnost krajského soudu k řízení v prvním stupni je již z tohoto důvodu vyloučena. Žalovaný I vylučoval věcnou příslušnost krajského soudu k řízení v prvním stupni z hlediska ustanovení § 9 odst. 3 písm. g) a h) o.s.ř. Obecně vzato nelze sice vyloučit možnost věcné příslušnosti zmíněného soudu podle § 9 odst. 3 písm. r) o.s.ř., ovšem okresní soud ve věci jednal a rozhodl a tudíž lze za analogického použití § 112 o.s.ř. dovodit, že rozhodnutí soudu prvního stupně je z hlediska věcné příslušnosti správné ve vztahu k oběma žalovaným. Odvolací soud po zjištění, že odvolání, které zákon nevylučuje, bylo podáno v zákonné patnáctidenní lhůtě účastníkem řízení (§ 201, § 202, § 204 odst. 1 o.s.ř.), a že se opírá o způsobilý odvolací důvod podle § 205 odst. 2 písm. a) o.s.ř., věc projednal podle § 212 o.s.ř. a dospěl k závěru, že ve vztahu k žalovanému II je odvolání nedůvodné, ve vztahu k žalovanému I je odvolání důvodné. Podle § 9 odst. 3 písm. g) o.s.ř. krajské soudy rozhodují v obchodních věcech jako soudy prvního stupně ve sporech z právních vztahů mezi obchodními společnostmi (družstvy) a jejich zakladateli (společníky nebo členy), jakož i mezi společníky (členy nebo zakladateli) navzájem, jde-li o vztahy týkající se účasti na společnosti (členského vztahu k družstvu), o vztahy ze smluv, jimiž se převádí podíl společníka (členská práva a povinnosti), a o vztahy související se zvýšením základního jmění (přistoupením společníka nebo člena), není-li dána příslušnost podle § 9 odst. 3 písm. b) o.s.ř. Podle § 9 odst. 3 písm. h) o.s.ř. krajské soudy rozhodují v obchodních věcech jako soudy prvního stupně ve sporech mezi obchodními společnostmi (družstvy) a jejich statutárními orgány, likvidátory nebo jinými orgány a ve sporech mezi společníky (členy) a statutárními orgány, likvidátory či jinými orgány, jde-li o vztahy týkající se výkonu funkce těchto orgánů. Podle § 9 odst. 3 písm. r) o.s.ř. krajské soudy rozhodují v obchodních věcech jako soudy prvního stupně ve sporech z dalších obchodních závazkových vztahů, včetně sporů o náhradu škody a vydání bezdůvodného obohacení mezi podnikateli při jejich podnikatelské činnosti s výjimkou sporů 1. ze smluv o úvěru, o běžném účtu a o vkladovém účtu a z jejich zajištění; ustanovení písm. p) tím není dotčeno, 2. o náhradu škody a o vydání bezdůvodného obohacení vzniklého v souvislosti se smlouvami uvedenými pod bodem 1. a jejich zajištění, 3. o určení vlastnictví k nemovitostem a o neplatnost smlouvy o převodu vlastnictví k nemovitostem, 4. o práva k cizím věcem, 5. týkajících se nájmu nemovitostí, bytů a nebytových prostor, 6. o peněžité plnění, jestliže částka požadovaná žalobcem nepřevyšuje 100.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží. Žalobce a žalovaný I. v době uzavření kupních smluv z 21.8.2003 a 9.9.2003 byli podnikateli a jsou jimi i nadále (§ 2 odst. 2 písm. a/, § 56 odst. 1 obch. zák.). Předmětem podnikání těchto účastníků bylo mimo jiné i „zemědělství“. Prodávané movité věci (nakladač HON 53.1, elektrický ohradník Galager, oplocení výběhu pro bizony, mačkadlo zrnin Gruber, motorová pila Stihl, křovinořez Stihl, rotační žací stroj typ SB – 3 – 081) se týkaly podnikatelské činnosti obou uvedených účastníků. Jestliže se žalobce ve vztahu k žalovanému I domáhal určení neplatnosti zmíněných kupních smluv (tedy smluv o převodu vlastnictví k movitým věcem) je dána věcná příslušnost krajského soudu k řízení v prvním stupni podle § 9 odst. 3 písm. r) o.s.ř. Taxativní výčet výjimek uvedený pod body 1 až 6 ustanovení § 9 odst. 3 písm. r) o.s.ř. se na daný spor těchto účastníků nevztahuje. Je sice pravda, že by do věcné příslušnosti okresních soudů k řízení v prvním stupni spadaly mimo jiné i spory mezi podnikateli o neplatnost smluv o převodu vlastnictví k nemovitostem (§ 9 odst. 3 písm. r/ sub. 3 o.s.ř.), ovšem v daném případě jde o spor o neplatnost převodu vlastnictví k movitým věcem a takovýto spor mezi výše zmíněnými taxativně vyjmenovanými výjimkami uveden není (důvody které zákonodárce vedly k tomu, aby „rozdělil“ věcnou příslušnost mezi soudy jiných stupňů podle toho, zda je převáděno vlastnictví k movitým či nemovitým věcem odvolacímu soudu hodnotit nepřísluší). K řízení v dané věci mezi žalobcem a žalovaným I. byl v prvním stupni příslušný krajský soud podle § 9 odst. 3 písm. r) o.s.ř. To, že svým charakterem samostatné „nároky“ žalobce spojil do jedné žaloby spolu s „nárokem“ proti žalovanému II. a okresní soud tuto žalobu projednal a rozhodl o ni v jejím celku, nemělo z hlediska hodnocení věcné příslušnosti žádný význam. Ustanovení § 112 odst. 1 o.s.ř. se týká spojení věcí (pokud jsou naplněny zákonné podmínky v tomto ustanovení uvedené), které spadají do věcné příslušnosti soudu téhož stupně a tak tomu v daném případě není. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalovaný II. nebyl v době uzavření kupní smlouvy z 13.8.2003 a ani později podnikatelem. Proto k řízení o určení neplatnosti zmíněné kupní smlouvy, jejímž předmětem byl převod vlastnictví k bizonům, nemůže být v prvém stupni věcně příslušným krajský soud podle § 9 odst. 3 písm. r) o.s.ř. Věcná příslušnost krajského soudu nemůže být dána ani podle § 9 odst. 3 písm. g) či h) o.s.ř. I když žalovaný II. byl a je společníkem žalobce a jednatelem žalovaného I, nejde o spor týkající se účasti žalovaného II na společnosti (z hlediska rozsahu práv a povinností z toho účastenství vyplývající) ani o spor týkající se výkonu funkce statutárního orgánu (aby tomu tak bylo, potom by tímto směrem musel být vymezen předmět řízení). V daném řízení jde o vztah mezi prodávajícím (žalobce) a kupujícím (žalovaný II) vymezený kupní smlouvou z 1.8.2003 a nikoliv tím, že žalovaný II je společníkem žalobce a jednatelem žalovaného I. K řízení v dané věci mezi žalobcem a žalovaným II byl v prvním stupni příslušný okresní soud (§ 9 odst. 1 o.s.ř.). Ve vztahu k žalovanému II okresní soud rozhodl správně. V tomto rozsahu odvolací soud proto odkazuje na přesvědčivé odůvodnění napadeného rozsudku, s nímž se v plném rozsahu ztotožňuje. Je totiž zjevné, že žalobce nemůže mít naléhavý právní zájem na určení neplatnosti kupní smlouvy z 13.8.2003 (§ 80 písm. c/ o.s.ř.), jestliže mohl žalovat přímo na vydání bizonů. Vždyť v případě, že by mu žalovaný II. bizony dobrovolně nevydal (i přesto, že by bylo případně rozhodnuto o neplatnosti zmíněné smlouvy), musel by následně „znovu“ žalovat na jejich vydání. Neopodstatněnost určovací žaloby je z tohoto pohledu o to zřejmější. Vzhledem k výše uvedenému byl rozsudek soudu prvního stupně ve výroku v odstavci prvém, v části o zamítnutí žaloby o neplatnost kupní smlouvy z 13.8.2003, týkající se žalovaného II a v odstavci třetím, o nákladech řízení České republiky ve vztahu k tomuto žalovanému, potvrzen jako věcně správný podle § 219 o.s.ř., zatímco v témže odstavci v částech o zamítnutí žaloby o neplatnost kupních smluv z 21.8.2003 a 9.9.2003, týkajících se žalovaného I, v odstavci druhém, o nákladech řízení mezi účastníky, a v odstavci třetím, o nákladech řízení ve vztahu k České republice, týkající se tohoto žalovaného, byl rozsudek soudu prvního stupně zrušen a věc postoupena Krajskému soudu v Českých Budějovicích (činnému ve věcech obchodních v prvním stupni), u něhož je předpoklad nejenom věcné, ale i místní příslušnosti (§ 85 odst. 4 o.s.ř.). Rozsudek soudu prvního stupně ve výroku v odstavci druhém, o nákladech řízení ve vztahu žalovanému II. byl podle § 220 odst. 1 o.s.ř. změněn tak, že žalobce je povinen zaplatit tomuto žalovanému na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 4.815,- Kč na účet právního zástupce žalovaného do tří dnů od právní moci rozhodnutí (s ohledem na rozhodnutí odvolacího soudu ve vztahu k věci samé jde o polovinu nákladů řízení přiznaných oběma žalovaným rozhodnutím soudu prvního stupně – v podrobnostech viz odůvodnění napadeného rozsudku). V souvislosti s právním zastoupením v odvolacím řízení vznikly žalovaným náklady řízení ve výši 3.720,- Kč (paušální odměna podle § 5 písm. c/ vyhl.č. 484/2000 Sb. ve výši 6.200,- Kč, zvýšená o 20 % ve smyslu § 17 odst. 2 téže vyhlášky byla krácena o 50 % ve smyslu § 18 odst. 1 zmíněné vyhlášky), 75,- Kč (režijní paušál podle § 13 odst. 3 vyhl.č. 187/1996 Sb.), 400,- Kč (náhrada za promeškaný čas za 8 započatých půlhodin po 50,- Kč podle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 vyhl.č. 177/1996 Sb.). Právní zástupce žalovaných se dostavil k odvolacímu soudu vlastním osobním automobilem Honda Civic Coupé 1,5 LSi, SPZ 0VX 11-21. Z Prahy do Českých Budějovic a zpět najel celkem 300 km. Uvedený typ vozidla má podle technického průkazu průměrnou spotřebu 7,13 l benzinu na 100 km. Cena 1 litru benzinu Natural 95 činila 27,40 Kč. Na hotových výdajích spočívajících v jízdném vznikly žalovaným náklady řízení ve výši 1.726,- Kč (§ 7 odst. 1, odst. 2 písm. b/, odst. 4 zákona č. 119/1992 Sb.). Žalobce byl podle § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o.s.ř. zavázán povinností zaplatit žalovanému II na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 2.960,50 Kč (polovina z celkových nákladů řízení vzniklých oběma žalovaným) na účet právního zástupce žalovaného II do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1, § 151 odst. 4 o.s.ř.). P o u č e n í : Proti potvrzující části tohoto rozsudku je dovolání přípustné pouze za předpokladu, že dovolací soud dospěje k závěru, že tento rozsudek má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení rozsudku odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Proti zbývající části tohoto rozsudku dovolání přípustné není. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 12. července 2005