Při výkonu rozhodnutí prodejem nemovitosti, která je zástavou, nařízeném soudem ( § 338a o.s.ř., § 165 odst. 2 obč. zák.) se neuplatní omezení výkonu uvedené v § 322 o.s.ř.

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně JUDr. H. H. a soudců JUDr. M. Š. a JUDr. V. P. ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné V., a.s., se sídlem v B., zastoupené Mgr. A. V., advokátem se sídlem v B., proti povinné E. Š., r.č…, bytem Č., zastoupené R. Š. jako obecným zmocněncem, bytem Č., o prodeji zástavy, o odvolání povinné (zástavní dlužnice) proti usnesení Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 22.11.2004 č.j. E 2674/2000 – 204, t a k t o : Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e . Oprávněná nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Napadeným usnesením soud prvního stupně zamítl návrh povinné na zastavení výkonu rozhodnutí a zároveň rozhodl, že oprávněná nemá právo na náhradu nákladů řízení o zastavení výkonu rozhodnutí. Soud prvního stupně nejdříve připomenul, že usnesením ze dne 15.5.2000 č.j. 6 C Nc 1301/2000 – 25 byl nařízen výkon rozhodnutí prodejem nemovitých zástav povinné, nemovitostí zapsaných na LV č… pro k.ú. a obec Č. u Katastrálního úřadu v Č., k uspokojení pohledávky oprávněné z úvěrové smlouvy uzavřené mezi oprávněnou a společností D. E., s.r.o., se sídlem v Č. ve výši 251.432,08 ATS s 18 % úrokem z prodlení od 7.2.2000 do zaplacení a nákladů řízení ve výši 8.075,- Kč. Takto soud rozhodl mimo jiné z důvodu, že tehdy podíloví spoluvlastníci E. Š. a F. K. uzavřeli zástavní smlouvu dne 19.8.1997 k předmětné shora citované úvěrové smlouvě. Zástavní smlouva pak byla vložena do katastru nemovitostí dne 3.9.1997 s účinky od 24.8.1997. Dále soud prvního stupně uvedl, že v průběhu řízení dne 13.6.2001 povinný F. K. zemřel a jeho procesním nástupcem se stala povinná E. Š. Konečně soud prvního stupně uvedl, že na den 29.11.2004 bylo nařízeno dražební jednání a po doručení dražební vyhlášky podala povinná návrh na zastavení výkonu rozhodnutí s odkazem na ust. § 322 odst. 1 o.s.ř. a ust. § 268 odst. 1 písm. d) o.s.ř. Po zvážení důvodů uváděných povinnou dospěl okresní soud k závěru, že návrh na zastavení výkonu rozhodnutí není důvodný, když vycházel nejen z obsahu spisu o výkonu rozhodnutí, ale i ze spisu nalézacího, vedeného u Okresního soudu v Českém Krumlově pod sp.zn. 7 C 11/2003, když v tomto řízení se povinná spolu s F. K. domáhali určení, že zástavní smlouva uzavřená mezi oprávněnou a jimi, týkající se předmětných nemovitostí, je neplatná. V tomto řízení povinná poukazovala na své zdravotní postižení, přičemž s ohledem na okolnosti případu ani nalézací soud jejím námitkám nepřisvědčil a dospěl k závěru, že si povinná musela být vědoma při uzavírání zástavní smlouvy případných následků nesplnění povinnosti ze strany úvěrového dlužníka. Soud prvního stupně posoudil návrh povinné na zastavení výkonu rozhodnutí za účelový s ohledem na předchozí průběh vykonávacího řízení, z něhož vyplývá, že nařídil-li soud dražební jednání, povinná vždy podala návrh na odklad provedení výkonu rozhodnutí s tím, že došlo ke zmaření dražebního jednání. Závěrem soud prvního stupně zdůraznil, že pokud by přistoupil na důvody uváděné povinnou pro zastavení řízení, bylo by oprávněné znemožněno uspokojit svůj nárok. Zdůraznil, že hlavním smyslem vykonávacího řízení je uspokojení pohledávky oprávněné. Za nepřípadný považoval soud prvního stupně poukaz povinné na zneužívání společenské nadřazenosti oprávněné trvající přes přísliby povinné na výkonu rozhodnutí. Z vyjádření oprávněné totiž vyplynulo, že obecný zmocněnec povinné naposledy jednal s oprávněnou dne 14.5.2004 a nic z toho, k čemu se zavázal, ani částečně nesplnil. Proti tomuto usnesení se povinná odvolala a namítala, že soud prvního stupně pochybil, pokud neprovedl žádný z důkazů navržených na podporu jejího tvrzení, že výkon rozhodnutí a hrozící prodej domu u ní vyvolávají vzhledem ke zdravotnímu postižení takové psychické stavy, které mohou odůvodnit závěr, že výkon rozhodnutí je v rozporu s morálními pravidly. Soud se spokojil s vyjádřením oprávněné, že se jedná o účelové jednání ze strany povinné. Měl si uvědomit, že výkon rozhodnutí prodejem nemovitostí je veden na základě rozhodnutí o prodeji zástavy, která zajišťovala závazek jiného subjektu. Povinností povinné tudíž nebylo pohledávku hradit, a proto všechny její kroky směřující k odvrácení prodeje jejího majetku včetně převzetí závazku měl soud hodnotit pozitivně. Namísto toho převzal negativní postoj oprávněné, který se projevil již samotným návrhem na prodej zástavy, když tato měla možnost výběru mezi dvěmi zajišťovacími instituty. To svědčí o tvrzeném zneužití ekonomické nadřazenosti oprávněné. Na základě nedostatečně provedeného důkazního řízení pak soud prvního stupně dospěl k nesprávným skutkovým závěrům. Povinná jako hluchoněmá je těžce zdravotně postiženou osobou, s velmi nízkou slovní zásobou, v důsledku z čehož není schopna vést plnohodnotné právní jednání. Tyto skutečnosti nebyly vzaty v úvahu ani v nalézacím řízení ve sporu vedeném u Okresního soudu v Českém Krumlově pod sp.zn. 7 C 11/2003. Sociální situace povinné pak nedovolovala, aby se do tohoto meritorního rozhodnutí odvolala. Povinná dále uváděla, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávných právních závěrech. Závěr soudu prvního stupně o tom, že hlavním smyslem vykonávacího řízení je uspokojení pohledávky oprávněné by neměl platit v případech, kdy vlastník zástav je osobou odlišnou od dlužníka. Zde pak je na místě aplikace ust. § 322 odst. 1 o.s.ř, kteréžto ustanovení má odstranit tvrdost zákona. Povinná se domnívá, že soud prvního stupně se měl vážně zabývat jejími tvrzeními ohledně nežádoucích sociálních a psychických dopadů v důsledku prováděného výkonu rozhodnutí, když z tohoto pohledu se nejeví přístup soudu k účastníku jako rovnoprávný, neboť upřednostňuje postavení oprávněné. Tak došlo k porušení zásad spravedlivého procesu. S ohledem na uvedené povinná navrhovala, aby odvolací soud napadené usnesení změnil a výkon rozhodnutí podle ust. § 268 odst. 1 písm. d) o.s.ř. zastavil, případně napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání. Po zjištění, že odvolání je podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a je přípustné,odvolací soud přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně podle ust. § 212 o.s.ř., a to bez nařízení odvolacího jednání, jak to umožňuje ust. § 214 odst. 2 písm. c) o.s.ř. a dospěl k závěru, že odvolání povinné není důvodné. Odvolací soud má za to, že soud prvního stupně postupoval správně, pokud návrh povinné na zastavení výkonu rozhodnutí zamítl. Lze odkázat na podrobné zdůvodnění napadeného usnesení, s nímž se odvolací soud ztotožňuje, přičemž nad jeho rámec odvolací soud dodává následující. Podle § 322 odst. 1 a 2 o.s.ř. z věcí, které jsou ve vlastnictví povinného, se nemůže týkat výkon rozhodnutí těch, které povinný nezbytně potřebuje k uspokojování hmotných potřeb svých a své rodiny nebo k plnění svých pracovních úkolů, jakož i jiných věcí, jejichž prodej by byl v rozporu s morálními pravidly. Takto jsou z výkonu rozhodnutí vyloučeny zejména běžné oděvní součásti, obvyklé vybavení domácnosti, snubní prsten a jiné předměty podobné povahy, zdravotnické potřeby a jiné věci, které povinný potřebuje vzhledem ke své nemoci nebo tělesné vadě a hotové peníze do částky 1.000 Kč. Podle ust. § 165 odst. 1, 2 obč. zák. není-li pohledávka zajištěná zástavním právem splněna včas, má zástavní věřitel právo na uspokojení své pohledávky z výtěžku zpeněžení zástavy. Totéž právo má zástavní věřitel, pokud pohledávka byla po své splatnosti splněna jen částečně nebo nebylo-li splněno příslušenství pohledávky. Zástavu lze zpeněžit na návrh zástavního věřitele ve veřejné dražbě nebo soudním prodejem zástavy. Pro právní posouzení důvodnosti návrhu povinné na zastavení výkonu rozhodnutí prodejem nemovitostí je třeba si uvědomit, že v tomto konkrétním případě nejde o výkon rozhodnutí v pravém slova smyslu. Jedná se podle shora citovaných zákonných ustanovení o prodej zástavy soudem na návrh zástavního věřitele. Ustanovení § 165 obč. zák. umožňuje zástavnímu věřiteli dosáhnout uspokojení ze zástavy dvěma způsoby, a to jednak veřejnou dražbou, ale také soudním prodejem zástavy. Pro výkon rozhodnutí o prodeji zástavy stanoví postup ustanovení § 338a o.s.ř. s tím, že podle odst. 1 uvedeného ustanovení se užijí ustanovení o výkonu rozhodnutí prodejem movitých věcí a nemovitostí, nestanoví-li zákon jinak. Je třeba mít na zřeteli, že zástava je zajišťovacím institutem, jež má věřiteli poskytnout jistotu, že nebude-li dluh odpovídající jeho pohledávce splněn, bude mít možnost uspokojit jej z prodeje zástavy. Jedná se o řízení svého druhu, z čehož také vyplývá, že omezení uvedené v ust. § 322 o.s.ř. (vyloučení věcí z výkonu rozhodnutí) se v tomto případě neuplatní. Tedy neuplatní se k věcem, na nichž vázne zástavní právo, ať již smluvní nebo zřízené rozhodnutím soudu či správního orgánu. Jde-li o vymožení pohledávky zástavního věřitele, lze prodat zástavu bez omezení. S ohledem na toto stanovisko pak odvolací soud již nehodnotil věc z pohledu ust. § 322 o.s.ř. a nezkoumal kritéria tzv. „nezbytnosti“ věcí pro povinného a jeho rodinu ani hledisko morálních důvodů pro vyloučení věcí z výkonu rozhodnutí. Proto nebylo třeba zabývat se blíže odvolacími námitkami povinné. Ze všech shora uváděných důvodů bylo napadené usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné odvolacím soudem potvrzeno podle ust. § 219 o.s.ř. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 o.s.ř. a § 142 odst. 1 o.s.ř. Oprávněná byla v odvolacím řízení úspěšná, avšak žádné náklady jí nevznikly. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení lze podat dovolání k Nejvyššímu soudu ČR v Brně do dvou měsíců od doručení jeho písemného vyhotovení u soudu, který rozhodoval v prvním stupni (ust. § 238a odst. 1 písm. d/ o.s.ř.). Krajský soud v Českých Budějovicích dne 6. dubna 2005