Pouhý zápis do soupisu podstaty nemovitosti, která je ve vlastnictví zástavního dlužníka, odlišného od osobního dlužníka, jímž je úpadce (§ 18 odst. 3, § 27 odst. 5 zák. č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání), nezakládá právo správce konkursní podstaty na vydání bezdůvodného obohacení (z důvodu užívání věci) vůči tomu, kdo tuto nemovitost po dni zápisu do soupisu podstaty užívá.

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedy JUDr. M. Š. a soudkyň JUDr. H. H. a JUDr. V. P. v právní věci žalobce JUDr. M. M., správce konkurzní podstaty úpadce Č. S., a.s., se sídlem v J., IČ…, zastoupeného JUDr. A. R., advokátem v P., proti žalovanému d.–d. m., s. r. o., se sídlem v Č., IČ …, zastoupenému JUDr. V. H., advokátkou v Č., za účasti vedlejšího účastníka na straně žalovaného I., a. s., se sídlem v J., IČ.., o 2.465.000,-Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaného a vedlejšího účastníka proti rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 28.7.2004, č.j. 15 C 354/2003-166 ve znění opravného rozhodnutí téhož soudu ze dne 2.11.2004, č.j. 15 C 354/2003-201, t a k t o: Rozsudek soudu prvního stupně ve znění opravného rozhodnutí s e vyjma výroku v odstavci I., o zamítnutí návrhu na přerušení řízení, v němž zůstává odvoláním nedotčen, m ě n í takto: Žaloba, aby bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobci 2.465.000,-Kč s 0,1% úroky z prodlení běžícími z částky 85.000,- Kč od 16.11.2001 a poté vždy ze stejné částky 85.000,- Kč od každého šestnáctého dne následujícího měsíce a naposledy od 16.3.2004, vždy do zaplacení, s e z a m í t á . Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů na účet právní zástupkyně žalovaného částku 150.524, 50 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Žalobce je povinen zaplatit vedlejšímu účastníku na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 98.600,-Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Odůvodnění: Rozsudkem ze dne 28.7.2004, č.j. 15 C 354/2003-166 ve znění opravného rozhodnutí ze dne 2.11.2004, č.j. 15C 354/2003-201 (dále jen rozsudek) okresní soud zamítl návrh na přerušení řízení podle § 109 odst. 1 písm. b/ o.s.ř.. Žalovanému uložil zaplatit žalobci 2.465.000,-Kč s (v rozsudku konkretizovanými) úroky z prodlení. Žalovanému a vedlejšímu účastníku uložil zaplatit žalobci společně a nerozdílně náklady řízení ve výši 83.444,-Kč. Žalovanému uložil zaplatit soudní poplatek 98.600,-Kč. Vyšel ze zjištění o vlastnictví vedlejšího účastníka nemovitostí zapsaných u Katastrálního úřadu v J. na LV č. 5197 – pozemek p. č. 2762/3 – zastavěná plocha a nádvoří, pozemek p. č. 2763 – zastavěná plocha a nádvoří, pozemek p. č. 5437/13 – zastavěná plocha a nádvoří, pozemek p. č. 2762/1 – ostatní plochy, pozemek p. č. 5468/260 – ostatní plochy, pozemek p. č. 5468/261 – ostatní plochy, pozemek p. č. 5927/2 – ostatní plochy, jiná stavba (ostatní stavební objekt) na pozemku p. č. 2762/3, objekt občanské vybavenosti (objekt bydlení) č. p. 1314 na pozemku p. č. 2763, objekt občanské vybavenosti č. p. 4184 na pozemku p. č. 5437/13 (dále jen nemovitosti). Dne 3.10.2000 uzavřel žalovaný s vedlejším účastníkem smlouvu o nájmu nebytových prostor, na základě níž vedlejší účastník žalovanému pronajal „objekty č.p. 1314, ul. B. v J. (U Jihlavského ježka), včetně pozemků k tomuto číslu náležejícím“ na dobu od 15.1.2001 do 15.1.2011 za měsíční nájem 85.000,-Kč. Pro případ prodlení s platbou nájemného si účastníci smlouvy dohodli smluvní úrok z prodlení ve výši 0,1% z dlužné částky. Správce konkurzní podstaty úpadce Č. S., a.s., J., IČ… JUDr. M. M. (ustanoven do funkce správce konkurzní podstaty na místo JUDr. M. Z. byl usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 26.9.2001, č.j. 45 K 79/99-370; konkurz na majetek uvedené obchodní společnosti byl prohlášen usnesením téhož soudu z 28.3.2000, č.j. 45 K 79/99-88) zapsal dne 2.11.2001 do soupisu podstaty (dále jen soupis) i nemovitosti vedlejšího účastníka (vedlejší účastník totiž těmito nemovitostmi zajistil na základě smlouvy o zřízení zástavního práva ze dne 30.5.1997 pohledávku věřitele Č. o. b., a. s., která mu vznikla na základě smlouvy o úvěru z 30.5.1997 vůči obchodní společnosti – a pozdějšímu úpadci – Č. S., a. s.). Rozsudkem Krajského soudu v Brně z 3.9.2002, č.j. 55 Cm 539/2001-65 ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29.3.2004, č.j. 6 Cmo 2/2003-139 byla zamítnuta žaloba vedlejšího účastníka na vyloučení nemovitostí ze soupisu. Soud prvního stupně žalobě vyhověl (žalobce požaduje vydání bezdůvodného obohacení za dobu od 2.11.2001 do 2.4.2004, tedy za 29 měsíců x 85.000,-Kč) s ohledem na znění ustanovení § 18 odst. 3 zákona č. 328/1991 Sb., o konkurzu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o konkurzu a vyrovnání). Dnem zapsání do soupisu totiž správce konkurzní podstaty nabyl právo k pobírání užitků z nemovitosti, včetně inkasa nájemného. Výše úplaty je dána „výší obvyklého plnění za užívání nemovitosti v místě nemovitosti a čase plnění“. Proti tomuto rozsudku se odvolal žalovaný a vedlejší účastník. (Odvolací soud již nyní uvádí, že námitku žalobce, že odvolání, které za vedlejšího účastníka měli podle stanov podepisovat dva členové představenstva, podepsala členka představenstva M. F. a R. L. jako předseda představenstva, přestože tento byl v té době již odsouzen za úmyslný trestný čin k nepodmíněnému trestu odnětí svobody na 5 let, a tudíž v té době již nebyl členem představenstva podle § 194 odst. 7 obch. zák., nepokládá odvolací soud za důvodnou z hlediska průběhu odvolacího řízení a možnosti věcného rozhodnutí v tomto řízení – eventualita chybějícího podpisu jedné z více osob oprávněných jednat za vedlejšího účastníka je odstranitelnou překážkou řízení ve smyslu § 104 odst. 2 o.s.ř. a podání ze dne 14.3.2005, jež je součástí odvolacích námitek vedlejšího účastníka, již vedle M. F. podepsal I. L., další člen představenstva; totéž odvolací řízení bylo zahájeno podáním odvolání žalovaným, ve vztahu k němuž žalobce námitky formální rázu nevznáší a odvolací soud je také nezjistil.) Žalovaný v odvolání namítá, že nájemní smlouva je i po zápisu nemovitostí do soupisu platnou. Pokud žalobce tvrdí, že vstoupil do práv pronajímatele, vstoupil také do tomu korespondujících povinností pronajímatele k vystavení faktury na zaplacení nájemného jako podmínky jeho splatnosti. Žalobce však žádné faktury, na základě kterých by bylo nájemné splatné, žalovanému nevystavil a nedoručil. Žalobce uplatnil i nárok na zaplacení nájemného za období před 7.6.2002, kdy byl žalovanému doručen dopis, ve kterém mu žalobce oznamoval zapsání nemovitostí do soupisu a vyzval žalovaného k hrazení nájemného. Žalovaný se domnívá, že pouze na základě části textu výzvy, kde se uvádí: „pokud na nájemném zatím případně dlužíte, pak žádám i o zaplacení dlužného nájemného“, nelze dovodit bez dalšího právo žalobce na zaplacení nájemného i za období výzvě předcházející. Žalovaný taktéž namítá, že se žalobce domáhá více práv než měl zástavní věřitel. Vždyť ze zástavní smlouvy vzniká právo uspokojit pohledávku ze zástavy a přitom žalobce toto právo rozšiřuje o nárok týkající se užívání nemovitostí. Vedlejší účastník zejména v odvolání namítá, že žalobce předmětné nemovitosti nikdy nepřevzal a ani o jejich převzetí neprojevil snahu, neboť by byl nucen nést i náklady s jejich provozem spojené. Žalobce neučinil žádné další kroky nutné k fyzickému převzetí předmětných nemovitostí a faktické materializaci tohoto oprávnění. Proto není oprávněn požadovat nájemné a tudíž není aktivně legitimován k jeho vymáhání soudní cestou. Žalobce ve svém vyjádření uvedl zejména toto: Je třeba si uvědomit, že správce konkurzní podstaty je „agentem“ státu při jeho intervenci do soukromoprávních vztahů úpadce, jejichž porucha překročila určitou zákonem stanovenou mez. Správce konkurzní podstaty je tedy „zvláštním veřejnoprávním orgánem“, který vstupuje toliko do právního postavení úpadce ve vztahu k třetím osobám. Z povahy jeho role nevstupuje, respektive nemůže vstupovat do právního postavení dalších osob odlišných od úpadce. Pokud správci konkurzní podstaty vznikají vůči třetí osobě, která byla účastníkem právního vztahu s jinou osobou než s úpadcem, nějaká práva, pak jen a pouze na základě jeho veřejnoprávního statusu, a nikoliv na základě toho, že by se správce konkurzní podstaty na základě sukcese do právního postavení osoby odlišné od úpadce stal subjektem právního vztahu vůči dotyčné třetí osobě. Práva správce konkurzní podstaty vůči třetí osobě tak vznikají originárně, jejich existence tedy není podmíněna jejich přechodem z osoby odlišné od úpadce. V daném případě došlo k zahrnutí věci (nemovitosti) ve vlastnictví osoby odlišné od úpadce (společnost I., a.s.) do konkurzní podstaty, přičemž tato věc byla ještě před zahrnutím do konkurzní podstaty pronajata třetí osobě (žalovaný), a to na základě písemné nájemní smlouvy, a tato třetí osoba užívala věc i v době, kdy věc byla zahrnuta do konkurzní podstaty. Dnem zahrnutí nemovitosti do konkurzní podstaty (2.11.2001) zaniklo společnosti I., a.s. právo s nemovitostí zahrnutou do konkurzní podstaty jakkoliv nakládat, včetně práva pobírání užitku ve formě nájemného. Vlastnické právo I., a.s., však nezaniklo, pouze se redukovalo na tzv. holé vlastnictví. Hmotněprávní status společnosti I., a.s., nebyl nijak dotčen a zahrnutím do konkurzní podstaty nedošlo k přechodu vlastnictví. Pokud jde o vztah mezi nájemcem a správcem konkurzní podstaty v době, po kterou je nemovitost zapsána v konkurzní podstatě, jde o vztah založený na principu bezdůvodného obohacení. Mezi nájemcem a správcem konkurzní podstaty není uzavřena žádná smlouva, pokud nájemce i po zahrnutí nemovitosti tuto dále užívá, pak musí hradit správci konkurzní podstaty za toto užívání úplatu, v opačném případě by se nájemce na úkor správce konkurzní podstaty bezdůvodně obohacoval. Odvolací soud po zjištění, že odvolání, která zákon nevylučuje, byla podána v zákonné patnáctidenní lhůtě účastníky řízení (§ 201, § 202, § 204 odst. 1 o.s.ř.), a že se opírá o způsobilé odvolací důvody podle § 205 odst. 2 písm. e/, g/ o.s.ř., věc projednal podle § 212 o.s.ř. v rozsahu, v němž se žalovaný a vedlejší účastník na jeho straně přezkoumání rozsudku domáhali (právní moc výroku v odstavci prvém, o zamítnutí návrhu na přerušení řízení, zůstala odvoláním nedotčena - § 206 odst. 2 o.s.ř.) a dospěl k závěru o důvodnosti odvolání. Odvolací soud vychází z těch skutkových zjištění, která učinil soud prvního stupně, a která odvolací soud (v zájmu uvědomění si skutkových zjištění významných pro rozhodnutí ve věci samé) shrnul v reprodukční části svého rozhodnutí. Podle § 151a odst. 1 obč. zák., ve znění účinném do 31.12.2000, slouží zástavní právo k zajištění pohledávky a jejího příslušenství tím, že v případě jejich řádného a včasného nesplnění je zástavní věřitel oprávněn domáhat se uspokojení z věci zastavené; zástavní právo se vztahuje na zástavu, její příslušenství a přírůstky, avšak z plodů jen na ty, které nejsou oddělené. Podle § 151e odst. 1 obč. zák. ve stejném znění je zástavní věřitel povinen svěřenou mu zástavu pečlivě opatrovat, chránit ji před poškozením, ztrátou a zničením. Vzniknou-li mu v důsledku plnění této povinnosti náklady, má proti zástavci právo na jejich úhradu. Zástavní věřitel může zástavu užívat jen dá-li k tomu zástavce výslovný souhlas. Podle § 27 odst. 5 zákona o konkurzu a vyrovnání, osoby, jejichž věci, práva nebo pohledávky zajišťují pohledávky (§ 28 zákona o konkurzu a vyrovnání) vůči úpadci, správce vyzve, aby do třiceti dnů vyplatily ve prospěch konkurzní podstaty zajištěné pohledávky nebo aby ve stejné lhůtě složily cenu věci, práva nebo pohledávky, jimiž je pohledávka zajištěna. Nevyplatí -li uvedené osoby zajištěnou pohledávku nebo nesloží-li cenu věci, práva nebo pohledávky, zapíše správce věc, právo nebo pohledávku do soupisu podstaty (§ 18 zákona o konkurzu a vyrovnání). Věci, které zajišťují pohledávky oddělených věřitelů, lze ve veřejné dražbě zpeněžit. Ustanovení tohoto odstavce neplatí, jde-li o ručitele včetně bankovní záruky a zvláštních případů ručení (např. směnečné rukojemství, záruky poskytnuté věřitelem na zajištění celního dluhu). Podle § 18 odst. 3 zákona o konkurzu a vyrovnání, jakmile je věc, právo nebo jiná majetková hodnota zapsaná do soupisu, může s ní nakládat pouze správce nebo osoba, jíž k tomu dal správce souhlas. Podle § 123 obč. zák. je vlastník v mezích zákona oprávněn předmět svého vlastnictví držet, užívat, požívat jeho plody a užitky a nakládat s ním. Zástavní dlužník, který je subjektem odlišným od osobního dlužníka, má tedy za povinnost strpět prodej své zastavené věci za účelem částečného či úplného uspokojení pohledávky věřitele a v případě, že zástavnímu věřiteli vzniknou náklady v souvislosti s povinností zástavu pečlivě opatrovat, chránit před poškozením, ztrátou a zničením, má povinnost tyto náklady zástavnímu věřiteli uhradit. Rozsah těchto povinností ustanovení § 27 odst. 5 zákona č. 328/1991 Sb. nerozšiřuje. Žalobce však bez dalšího na žalovaném požaduje vydání bezdůvodného obohacení od 2.11.2001 do 2.4.2004, tedy od doby, co nemovitosti vedlejšího účastníka zapsal do soupisu, a to z toho důvodu, že se vlastnictví vedlejšího účastníka, s ohledem na znění § 18 odst. 3 zákona o konkurzu a vyrovnání, údajně zúžilo na tzv. holé vlastnictví. Atributy vlastnického práva vyjmenované v ustanovení § 123 obč. zák. (právo předmět vlastnictví držet, užívat, požívat jeho plody a užitky, nakládat s ním) přešly na správce konkurzní podstaty. Důsledně vzato by proto bezdůvodné obohacení spočívající v užívání zastavené věci měl okamžikem jejího zápisu do soupisu platit správci konkurzní podstaty i zástavní dlužník odlišný od osoby úpadce, neboť okamžikem zápisu do soupisu „ztratil“ i právo užívání věci. Z tohoto pohledu by proto nebyl rozdíl mezi uživatelem věci na základě vlastnického práva či uživatelem na základě například nájemní smlouvy uzavřené mezi nájemcem a zástavním dlužníkem. Vlastník zastavené věci jako osoba odlišná od osobního dlužníka (úpadce) by tedy byl nositelem nejenom povinnosti strpět prodej věci, ale i povinnosti „přispívat do doby zpeněžení zástavy“ do konkurzní podstaty úpadce ve formě bezdůvodného obohacení týkajícího se užívání věci (a to ať již přímo, či ztrátou práva na nájemné) a tedy povinnosti „takto se podílet na poměrném uspokojování věřitelů úpadce“ (§ 2 odst. 3 zákona o konkurzu a vyrovnání), k nimž nebyl v žádném právním vztahu. Odvolací soud je přesvědčen, že není možné, aby se tímto způsobem změnilo právní postavení zástavního dlužníka odlišného od osobního dlužníka, a aby tedy takovémuto zástavnímu dlužníku vznikly takovéto další právní povinnosti jenom proto, že na majetek osobního dlužníka byl prohlášen konkurz, v souvislosti s nímž se správce konkurzní podstaty stal „zvláštním veřejnoprávním orgánem“. Je pravda, že Nejvyšší soud ČR v Brně ve svém rozhodnutí ze dne 30.5.2002, sp. zn. 29 Cdo 2086/2000 vyslovil právní závěr, že správce konkurzní podstaty úpadce je i v průběhu sporu o vyloučení věci ze soupisu majetku konkurzní podstaty oprávněn věc držet, užívat a požívat její plody a užitky ( např. ji pronajímat a inkasovat nájemné), a to bez zřetele k tomu, zda je úpadce vlastníkem věci. Toto řízení se týkalo sporu mezi dvěma správci konkurzních podstat úpadců (jedním z úpadců byl osobní dlužník, druhým z úpadců byl zástavní dlužník) o vyloučení zastavené věci ze soupisu ( § 19 odst. 2 zákona o konkurzu a vyrovnání). V rámci tohoto sporu se řešilo „do soupisu kterého z úpadců mají být zastavené věci zapsány“, neřešil se stav užívání zastavených věcí z hlediska „nároku na finanční úplatu“. Protože však výše zmíněný právní závěr publikovaný pod R 27/2003 Sbírky soudních rozhodnutí může vyznívat jednoznačně, odvolací soud zdůrazňuje: V daném případě správce konkurzní podstaty žádný z atributů vlastnického práva, které na něj přešly (§ 123 obč. zák.) nevyužil, zastavené nemovitosti neužíval, nedisponoval s nimi (ve smyslu vstupu do pozice pronajímatele a inkasování nájemného). V situaci, že mezi žalovaným a vedlejším účastníkem byla uzavřena smlouva o nájmu nebytových prostor (a správce konkurzní podstaty tedy neměl možnost svým jménem nájemní smlouvu uzavírat), správce konkurzní podstaty ani nezapsal právo na nájemné ( aby s tímto právem mohl nakládat) do soupisu ve smyslu § 18 odst. 3 zákona o konkurzu a vyrovnání. Právo na vydání bezdůvodného obohacení vůči uživateli zastavené věci vyvozoval pouze z toho, že nemovitosti zapsal do soupisu. Na základě pouze této skutečnosti mu však takovéto právo vzniknout nemohlo. Rozsudek soudu prvního stupně byl vzhledem k výše uvedenému v odvoláním dotčeném rozsahu změněn podle § 220 odst. 1 o.s.ř. tak, že se zamítá žaloba, aby bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobci 2.465.000,-Kč s 0,1% úroky z prodlení běžícími z částky 85.000,-Kč od 16.11.2001 a poté vždy ze stejné částky 85.000,-Kč od každého šestnáctého dne následujícího měsíce a naposledy od 16.3.2004, vždy do zaplacení. Žalovaný byl v řízení zcela úspěšným, podle § 224 odst. 2, odst. 1, § 142 odst. 1 o.s.ř. má proto právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů v plném rozsahu. Před soudem prvního stupně vznikly žalovanému (zastoupen byl Mgr. P. M.) náklady řízení ve výši 68.855,-Kč ( paušální odměna ve výši 68.480,-Kč - § 3 odst. 1, § 16 odst. 2 vyhl. č. 484/2000 Sb.; 5 x režijní paušál po 75,-Kč - § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.). Před soudem druhého stupně vznikly žalovanému (zastoupen byl JUDr. V. H.) náklady řízení ve výši 81.669,50Kč (paušální odměna 68.480,-Kč, 2 x režijní paušál po 75,-Kč; částku 68.630,-Kč je třeba zvýšit o 19 %, tedy o 13.039,50Kč, vzhledem k tomu, že právní zástupkyně žalovaného je plátcem DPH - § 137 odst. 3 o.s.ř.). Celkovou částku 150.524,50Kč je žalobce povinen zaplatit žalovanému na účet jeho právní zástupkyně ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1, § 151 odst. 4 o.s.ř.). Vedlejší účastník dne 10.12.2004 zaplatil soudní poplatek z odvolání ve výši 98.600,-Kč. Proto bylo žalobci uloženo, aby takovéto náklady řízení vedlejšímu účastníku ve lhůtě tří dnů zaplatil (§ 224 odst. 1, odst. 2, § 142 odst. 1, § 160 odst. 1 o.s.ř.). Je pravda, že žalovaný soudní poplatek z odvolání ve výši 98.600,-Kč zaplatil také, a to dne 21.1.2005. Odvolací soud však vychází z toho, že tak učinil v době, kdy již poplatkovou povinnost splnil vedlejší účastník, a tedy v době, kdy již žalovaný poplatkovou povinnost neměl. Lze tedy předpokládat, že žalovanému bude soudní poplatek z odvolání vrácen - § 10 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Proto odvolací soud s částkou 98.600,-Kč neuvažoval ani při rozhodování o výši nákladů řízení žalovaného. P o u č e n í: Proti tomuto rozsudku je dovolání přípustné. Dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení rozsudku odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 29. července 2005