Občanský ani obchodní zákoník sice neupravují doručování písemností na základě fikce, ale možnost smluvního ujednání o takovéto fikci účastníkům občanskoprávních či obchodněprávních vztahů nezakazují (§ 2 odst. 3 obč. zák., § 263 obch. zák.). Proto takováto ujednání nemohou být neplatná pro rozpor se zákonem ( § 39 obč. zák.).

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedy JUDr. M. Š. a soudkyň JUDr. H. H. a JUDr. V. P. v právní věci žalobce G. M. M., a.s., se sídlem v P., IČ…, zastoupeného JUDr. V. C., advokátem v P., proti žalovanému R. F., nar…, bytem J., t.č. neznámého pobytu, zastoupeného L. N., vyšším soudním úředníkem Okresního soudu v Jindřichově Hradci jako opatrovníkem, o 4.468,- Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 15.2.2005, č.j. 6 C 671/2004-50, t a k t o : Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku v odstavci I., o částečném zamítnutí žaloby, v části, jíž byla zamítnuta žaloba na přiznání denních 0,1% úroků z prodlení z částky 4.568,- Kč za dobu od 1.9.2003 do 14.9.2003, p o t v r z u j e , zatímco ve zbývající části se m ě n í tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 4.568,- Kč s denními 0,1% úroky z prodlení z částky 4.568,- Kč od 15.9.2003 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů na účet právního zástupce žalobce částku 17.444,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. O d ů v o d n ě n í Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci 22.840,- Kč spolu s denními 0,1% úroky z prodlení z částky 22.840,- Kč od 1.9.2003 do zaplacení, a částku 17.268,- Kč (tj. denní 0,1% úroky z prodlení z dvaceti částek po 1.142,- Kč do 31.8.2003), to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. Žalobu zamítl, pokud se žalobce domáhal zaplacení další částky 4.568,- Kč spolu s denními 0,1% úroky z prodlení z částky 4.568,- Kč od 1.9.2003 do zaplacení. Žalovanému uložil zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 7.789,- Kč. Ve vztahu k částce 22.840,- Kč s příslušenstvím vyšel ze zjištění, že účastníci uzavřeli dne 13.9.2000 smlouvu o úvěru č. …, jejíž součástí byly „Obchodní podmínky společnosti M., a.s.“ (dále jen obchodní podmínky) a Sazebník poplatků účinný od 15.10.1999. Přiznaný úrok z prodlení odpovídá mezi účastníky smluvené sazbě (článek 6.2. Obchodních podmínek, Sazebník poplatků). Podle článku 9.5. obchodních podmínek má být veškerá korespondence zákazníkovi (žalovaný) zasílána na jeho poslední známou adresu, sdělení zasílaná zákazníkovi (žalovaný) do vlastních rukou se považují za doručená okamžikem, kdy zákazník (žalovaný) příslušné sdělení obdrží nebo kdy se vrátí věřiteli jako nedoručené, a to i v případě, že se zákazník o zaslání příslušného sdělení nedozvěděl. Žalobce ke dni 17.8.2003 vystavil dvě výzvy k úhradě na částky 22.840,- Kč (dlužné splátky úvěru) a 4.568,- Kč (dlužná smluvní pokuta) při zohlednění úroků z prodlení k dlužným splátkám, s požadavkem k úhradě do 31.8.2003, a to na adresy žalovaného K. a J., N. 68. Obě výzvy (na obě adresy) byly předány k poštovní přepravě. Ani na jednu z uvedených adres nebyly výzvy doručeny. Žalovaný je hlášen k trvalému pobytu na adrese J., N. 510/2, kde se však nezdržuje, na adrese J., N. 68 se nezdržuje dlouhodobě, rovněž dlouhodobě se nezdržuje na adrese v K. Je pravděpodobné, že v době doručování výzev se žalovaný na „doručovacích adresách“ nezdržoval. Ve vztahu k částce 4.568,- Kč (dohodnutá smluvní pokuta odpovídající 20% dlužné částky) byla žaloba zamítnuta (byť okresní soud nepochyboval, že žalobci právo na smluvní pokutu vzniklo), neboť dosud nenastala splatnost této částky. Ve smyslu § 430 odst. 2 obch. zák. bylo totiž nezbytné, aby byl žalovaný k zaplacení smluvní pokuty vyzván. Žalobce měl sice snahu žalovaného k úhradě smluvní pokuty vyzvat, ale výzva z 17.8.2003 mu doručena nebyla. Nedostatek výzvy nemohl být odstraněn v průběhu řízení doručením žaloby opatrovníku žalovaného, neboť tento žalovaného zastupuje pouze v procesním slova smyslu. Vzniklou situaci nelze překlenout ani dikcí ustanovení článku 9.5. obchodních podmínek, neboť hmotněprávní úprava s takovýmto „náhradním“ doručováním („vyzýváním“) nepočítá. Proti výroku napadeného rozsudku v odstavci II., o částečném zamítnutí žaloby ohledně částky 4.568,- Kč s příslušenstvím, podal žalobce odvolání. Namítá, že strany si mohou svá práva a povinnosti upravit odchylně, a to i od hmotného práva. Smluvit si „náhradní“ doručení, tak jak to žalobce a žalovaný učinili v článku 9.5. obchodních podmínek, není nikde zakázáno. Pokud se vychází ze základní zásady soukromého práva, tedy že to, co není zakázáno, je povoleno, potom je nutné dospět k závěru, že smluvní strany si mohou smluvit i různé způsoby doručení, a to i když jeden z takto smluvených způsobů nebude v hmotném právu výslovně upraven. Žalovaný se k odvolání nevyjádřil. Odvolací soud po zjištění, že odvolání, které zákon nevylučuje, podal účastník řízení v zákonné 15 denní lhůtě (§ 201, § 202, § 204 odst. 1 o.s.ř.), a že se opírá o způsobilý odvolací důvod podle § 205 odst. 2 písm. g) o.s.ř., věc projednal podle § 212 o.s.ř. v rozsahu, v němž se žalovaný přezkoumání napadeného rozsudku domáhal (právní moc napadeného rozsudku ve výroku v odstavci I., o povinnosti žalovaného zaplatit 22.840,- Kč s příslušenstvím, zůstala odvoláním nedotčena - § 206 odst. 2 o.s.ř.) a dospěl k závěru o důvodnosti odvolání. Skutková zjištění soudu prvního stupně jsou ve vztahu k částce 4.568,- Kč s příslušenstvím správná. Odvolací soud proto v tomto rozsahu odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku a pouze připomíná, že v článku 9.5. obchodních podmínek je uvedeno toto: „Veškerá korespondence určená zákazníkovi bude zasílána na jeho poslední, věřiteli známou, adresu. Sdělení zasílaná zákazníkovi do vlastních rukou se považují za doručená okamžikem, kdy zákazník příslušné sdělení obdrží, jinak okamžikem, kdy zákazník příslušné sdělení odmítne převzít, nebo příslušné sdělení zaslané věřitelem na dohodnutou kontaktní adresu, se vrátí věřiteli jako nedoručené, a to i v případě, že se zákazník o zaslání příslušného sdělení nedozvěděl. Ostatní písemné zásilky se považují za doručené okamžikem, kdy zákazník příslušnou zásilku obdrží, jinak pátým dnem po odeslání, pokud byly věřitelem odeslány na dohodnutou kontaktní adresu, a to i v případě, že se zákazník o zaslání příslušné zásilky nedozvěděl“. Na adresy K. a J., N. 68 (jedná se o adresy uvedené i na předmětné smlouvě o úvěru) byly žalovanému výzvy ze 17.8.2003 zasílány doporučeně prostřednictvím pošty dne 18.8.2003. Žalobci se obě zásilky vrátily jako nedoručené (na zásilce adresované do J., N. 68 je vyznačena úložní doba do 3.9.2003 – odvolací soud nepochybuje, že nejpozději do 14.9.2003 se žalobci předmětné zásilky vrátily). Právní fikce v občanském právu – na rozdíl od právních domněnek, ohledně nichž se s velkou pravděpodobností předpokládá, že nastaly – uměle konstruuje (finguje) stav, o kterém je známo, že ve skutečnosti neexistuje. Jako jasné příklady fikce z oblasti občanského práva procesního a z oblasti pracovního práva lze uvést fikce doručení písemností podle § 50 o.s.ř. a podle § 266a odst. 3 zák. práce. Zásada smluvní volnosti platí pro soukromoprávní úpravu obecně. Strany si mohou své vzájemné vztahy upravit tak, jak to odpovídá jejich souhlasné vůli, podle svých potřeb. Tato zásada neznamená absolutní volnost, smluvní volnost je však omezena jen v nezbytné míře. Tato zásada je vyjádřena v § 2 odst. 3 obč. zák. tak, že účastníci občanskoprávních vztahů si mohou vzájemná práva a povinnosti upravit dohodou odchylně od zákona, jestliže to zákon výslovně nezakazuje a (nebo) jestliže z povahy ustanovení zákona nevyplývá, že se od ní nelze odchýlit. V úpravě obchodního zákoníku se z tohoto hlediska liší charakter jeho částí. Podle své povahy jsou ustanovení částí první, druhé a čtvrté zásadně kogentní, přičemž ve druhé části je v řadě ustanovení možnost odchylné dohody výslovně připuštěna. Třetí část obchodního zákoníku upravující závazkové vztahy, má jiný charakter a v § 263 obch. zák. je pro ní dáno speciálně pravidlo vyslovující její zásadně dispozitivní charakter. Jen v minimálním rozsahu jde o závaznou úpravu, od níž není odchylka dohodou možná (eventualita doručování fikcí tímto ustanovením vyloučena není). Ve všem ostatním strany mohou, pokud se na tom shodnou, upravit svůj vztah odchylně, včetně toho, že mohou určité ustanovení vyloučit. Ustanovení § 263 obch. zák. představuje speciální úpravu k úpravě provedené ustanovením § 2 odst. 3 obč. zák., který by jinak jako obecné ustanovení platil. Je pravda, že obchodní zákoník ani občanský zákoník ustanovení upravující fikci neobsahují (fikce ohledně postavení nascitura ve smyslu § 7 odst. 1 obč. zák. je sporná). Zároveň jí ovšem nezakazují. Účastníci se v daném případě na fikci doručení zásilky způsobem konkretizovaným v článku 9.5. obchodních podmínek dohodli, přičemž se nedá říci, že by tímto bylo právní postavení žalovaného znevýhodněno, a že by takovéto ujednání tedy bylo neplatné pro rozpor se zákonem či dobrými mravy (§ 39 obč. zák.). Právnímu stavu vyvolanému fikcí ostatně mohl (v tomto případě) žalovaný zabránit tím, že by žalobce řádně vyrozuměl o své nové adrese pro doručování písemností. Protože v daném případě fikce doručení výzvy k zaplacení smluvní pokuty nastala (bylo již uvedeno, že odvolací soud vyšel z toho, že zásilky se jako nedoručené žalobci nepochybně vrátily k 14.9.2003) a protože za této situace má žalobce nejenom právo, ale i nárok (ve smyslu splatnosti a tedy „žalovatelnosti práva“) na smluvní pokutu, byl napadený rozsudek ve výroku v odstavci II., o částečném zamítnutí žaloby, v části, v níž byla zamítnuta žaloba na přiznání denních 0,1% úroků z prodlení z částky 4.568,- Kč za dobu od 1.9.2003 do 14.9.2003, potvrzen jako věcně správný ve smyslu § 219 o.s.ř., zatímco ve zbývající části byl podle § 220 odst. 1 o.s.ř. změněn tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 4.568,- Kč s denními 0,1% úroky z prodlení z částky 4.568,- Kč od 15.9.2003 do zaplacení. O nákladech řízení před soudy obou stupňů bylo rozhodováno podle § 224 odst. 1, odst. 2, § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobce byl v řízení zcela úspěšným, proto má vůči žalovanému právo na náhradu nákladů řízení v plném rozsahu. V souvislosti s řízením před soudem prvního stupně byly žalobci přiznány částky 8.620,- Kč (paušální odměna podle § 3 odst. 1, § 16 odst. 2, § 17 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 484/2000 Sb.), 225,- Kč (3x režijní paušál po 75,- Kč podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.) a 1.100,- Kč (zaplacený soudní poplatek z žaloby). Částka 8.845,- Kč (8.620,- Kč + 225,- Kč) byla zvýšena o 19% DPH, tedy o 1.681,- Kč (§ 137 odst. 3 o.s.ř.). V souvislosti s odvolacím řízením byly žalobci přiznány částky 4.310,- Kč (paušální odměna ve výši 8.620,- Kč byla krácena ve smyslu § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. o 50% vzhledem k tomu, že právní zástupce žalobce učinil v odvolacím řízení pouze jediný úkon právní služby), 75,- Kč (režijní paušál) a 600,- Kč (zaplacený soudní poplatek z odvolání). Částka 4.385,- Kč (4.310,- Kč + 75,- Kč) byla zvýšena o 19% DPH, tedy o 833,- Kč. Celkovou částku 17.444,- Kč je žalovaný povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů na účet právního zástupce žalobce ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1, § 151 odst. 4 o.s.ř.). P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku není dovolání přípustné. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 12. května 2005