K projednání a rozhodování o návrhu na uložení povinnosti zaplatit dlužné pojistné (včetně penále) podle zákona č. 592/1992 Sb., která je vymáhána s odkazem na ustanovení § 106 odst. 2 obch. zák. na společníku společnosti s ručením omezeným, není dána pravomoc soudu.

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně JUDr. H. H. a soudců JUDr. M. Š. a JUDr. V. P. v právní věci žalobkyně V. z. pojišťovny České republiky, se sídlem v P., IČ…, zastoupené JUDr. M. V., advokátkou v Č., proti žalovanému F. J., nar. ., bytem Č., zastoupenému JUDr. V. F., advokátem v Č., pro zaplacení částky 28.112,- Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 25.11.2004, č.j. 9 C 305/2004-32, t a k t o : Rozsudek soudu prvého stupně se z r u š u j e a řízení se z a s t a v u j e . Po právní moci tohoto usnesení bude věc postoupena V. z. pojišťovně České republiky, O. pojišťovně Č. sídlem v Č. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na nákladech řízení před soudy obou stupňů částku 10.000,- Kč k rukám jeho právního zástupce JUDr. V. F., advokáta v Č., do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. O d ů v o d n ě n í : Napadeným rozsudkem uložil soud prvního stupně žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 28.112,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku a na nákladech řízení částku 8.870,- Kč, rovněž do tří dnů od právní moci rozhodnutí. Dále byla žalovanému uložena povinnost zaplatit na účet Okresního soudu v Českém Krumlově soudní poplatek 1.130,- Kč, rovněž do tří dnů od právní moci rozsudku. V odůvodnění rozhodnutí soud prvního stupně konstatoval, že v řízení zjistil, že žalobkyně vyměřila platebním výměrem č. 2140200547 z 10.4.2004 ( v právní moci 18.12.2002 ) společnosti K+S+J, spol. s r.o. v likvidaci, se sídlem Č., IČ…, penále z prodlení podle zák. č. 592/1992 Sb. v částce 28.112,- Kč a uvedená společnost platební výměr nezaplatila. Dále soud zjistil, že žalovaný je společníkem uvedené společnosti a z příslušného výpisu z obchodního rejstříku je zřejmé, že žalovaný nezaplatil na zapsaný vklad do základního kapitálu 10.000,- Kč, druhý společník F. S. nesplatil na vklad do základního jmění společnosti 40.000,- Kč. Poté, kdy soud připomněl odmítavé stanovisko žalovaného a také zjištění, že likvidátorem uvedené společnosti byl usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích z 30.9.2004, č.j. 13 Cm 479/2004-1 jmenován JUDr. J. Š., uzavřel s odkazem na ust. § 106 odst. 2 obch. zák., že žalobu pokládá za oprávněnou, neboť společnost K+S+J spol. s r.o. i nadále existuje a žalovaný stále zůstává jejím společníkem, a ručí tedy za závazky společnosti do výše souhrnu nesplacených vkladů všech společníků podle stavu zápisu v obchodním rejstříku, tedy do částky celkem 50.000,- Kč. Výrok o nákladech řízení pak byl odůvodněn tak, že dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. žalobkyni, která měla ve věci plný úspěch, přiznal náklady řízení spočívající v nákladech právního zastoupení, jež podrobně specifikoval. Konečně o povinnosti žalovaného zaplatit soudní poplatek rozhodl dle § 2 odst. 3 zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Proti tomuto rozsudku se včas odvolal žalovaný a namítal, že soud prvního stupně nepřihlédl k přechodnému ustanovení zákona č. 370/2000 Sb., a to v části sedmé článek VIII. bod 14, podle kterého se ustanovení o ručení společníků společnosti s ručením omezeným nepoužije na závazky, které vznikly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Žalovaný v této souvislosti tvrdí, že samotný závazek v daném případě nemohl vzniknout až rozhodnutím, tedy platebním výměrem č. 2140200547 ze dne 10.4.2004, avšak závazek vznikl z neplacení zdravotního pojištění v letech 1995, resp. 1996. Proto žalovanému mělo být uloženo zaplatit pouze částku rovnající se výši jeho nesplaceného vkladu zapsaného v obchodním rejstříku, nebylo možné vycházet z toho, že ručí za závazky společnosti částkou rovnající se souhrnu nesplacených částí vkladů všech společníků podle zápisu v obchodním rejstříku. Dále namítal, že žaloba je předčasná, neboť ve smyslu ust. § 306 obch. zák. se mohl na žalovaném domáhat zaplacení dlužné částky jako na ručiteli teprve poté, kdy k tomu byl písemně vyzván dlužník a ten svůj splatný závazek v přiměřené době poté nesplnil. V daném případě je nutno přihlédnout k absenci uvedené výzvy, neboť samo zaslání platebního výměru společnosti nelze pokládat za výzvu k placení. Své odvolání pak žalovaný ještě doplnil písemným podáním z 15.3.2005, v němž namítal, že pro projednání této žaloby není dána vůbec pravomoc soudů, a to s odkazem na judikaturu ( rozhodnutí R 26/99 ). Žalobkyně navrhovala potvrzení napadeného rozsudku, když měla za to, že jednak předmětný závazek vznikl až po účinnosti novely obchodního zákoníku zákona č. 370/2000 Sb. Rovněž je přesvědčena, že byla splněna i další podmínka dle ust. § 306 obch. zák., neboť žalovaný byl k zaplacení dlužné částky vyzván nejdříve dopisem z 26.4.2004 a žaloba pak podána až dne 23.6.2004. Podrobně pak rozvedla své stanovisko ohledně námitky žalovaného o nedostatku pravomoci soudu k řízení v této věci. Je toho názoru, že uplatněný nárok plyne z obchodněprávního vztahu založeného ručením podle ust. § 106 obch. zák., a tudíž je k projednání sporu dána pravomoc soudu dle ust. § 7 odst. 1 o.s.ř. Po zjištění, že odvolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a odvolání je přípustné, přezkoumal odvolací soud napadené rozhodnutí soudu prvního stupně podle ust. § 212 o.s.ř. a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné. Podle § 7 odst. 1 o.s.ř. v občanském soudním řízení projednávají a rozhodují soudy věci, které vyplývají z občanskoprávních, pracovních, rodinných, družstevních, jakož i obchodních vztahů (včetně vztahů podnikatelských a hospodářských ), pokud je podle zákona neprojednávají a nerozhodují o nich jiné orgány. Podle § 7 odst. 2 o.s.ř. jiné věci projednávají a rozhodují soudy v občanském soudním řízení, jen stanoví-li to zákon. Z uvedeného je zřejmé, že projednávání a rozhodování jiných sporů, než vyplývajících z vyjmenovaných soukromoprávních vztahů je soudům svěřeno jen na základě ustanovení zákona. V daném případě ale takové ustanovení zákona, jež by rozhodování o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění (včetně penále) svěřovalo soudům, neexistuje. Zákon č. 550/1991 Sb., o všeobecném zdravotním pojištění, ve znění pozdějších předpisů, v ustanovení § 18 odst. 1 výslovně stanoví, že na rozhodování zdravotních pojišťoven týkajících se mj. sporných případů placení pojistného včetně penále se vztahují předpisy o správním řízení. Zdravotní pojišťovny rozhodují platebními výměry, které jsou vykonatelné podle předpisů o řízení ve věcech občanskoprávních. O odvolání rozhoduje rozhodčí orgán zdravotní pojišťovny, který podle § 18 odst. 3 uvedeného zákona může odstraňovat tvrdosti, jež by vznikly při vyměření penále. Konečně pravomocná rozhodnutí zdravotních pojišťoven podle odst. 1 jsou přezkoumatelná soudem podle zvláštních předpisů ( § 18 odst. 3 ). Výši a způsob placení pojistného a penále upravuje § 8 odst. 1 uvedeného zákona tak, že odkazuje na zvláštní zákon – zákon č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů, kde v § 15 je stanovena povinnost k úhradě dlužného pojistného. Stejný zákon v § 19 stanoví, že pokud jde o splatnost penále, způsob jeho placení, vymáhání, promlčení a vrácení přeplatku na penále, postupuje se stejně jako u pojistného. Uvedené znamená, že pro řízení ve věcech pojistného na všeobecné zdravotní pojištění, včetně penále, platí předpisy o správním řízení, tedy zák. č. 71/1967 Sb., o správním řízení ( správní řád ), s tím, že k rozhodování v těchto věcech jsou v prvním stupni příslušné zdravotní pojišťovny. Odvolací soud dospěl k závěru, že v dané věci existuje podle § 104 odst. 1 o.s.ř. nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, neboť dle shora citovaného § 7 odst. 1 o.s.ř. k projednání a rozhodnutí v této věci není dána pravomoc soudů. Ačkoliv se žalobkyně domáhá uložení povinnosti k zaplacení dlužné částky s tvrzením, že povinnost žalovaného k zaplacení je dána podle § 106 odst. 2 obch. zák. z titulu ručení společníka za závazky společnosti s ručením omezeným, základ předmětného tvrzeného nároku však nevyplývá z občanskoprávního či obchodněprávního vztahu, ten v daném případě vznikl na základě zákona č. 550/1991 Sb., o všeobecném zdravotním pojištění, resp. zákona č. 552/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění. Jak je z výše uvedeného zřejmé, neměl odvolací soud důvod odchýlit se od závěrů ustálené judikatury, když v uvedeném směru lze odkázat na žalovaným zmíněné rozhodnutí R 26/1999 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, když ve stejném smyslu rozhodoval Nejvyšší soud ČR např. v rozhodnutí sp. zn. 32 Odo 406/2003, analogicky lze rovněž odkázat na rozhodnutí téhož soudu sp. zn. 33 Odo 907/2002. S poukazem na výše uvedené odvolací soud podle § 221 odst. 1 písm. b), odst. 2 písm. c) o.s.ř. napadený rozsudek soudu prvního stupně zrušil a rozhodl o postoupení věci VZP Okresní pojišťovně v Č. jako orgánu, do jehož pravomoci věc náleží. Výrok o nákladech řízení vychází za užití § 224 odst. 1, 2 o.s.ř. z ustanovení § 146 odst. 2 věta prvá o.s.ř., neboť z procesního hlediska zavinila žalobkyně zastavení řízení, když se domáhala rozhodnutí u orgánu, který pro danou věc není nadán pravomocí. Žalovanému tudíž svědčí právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. V řízení před soudem prvního stupně žalovanému náklady nevznikly, za řízení před soudem odvolacím náleží žalobci na nákladech řízení na zaplaceném soudním poplatku z odvolání 1.130,- Kč, dále na nákladech právního zastoupení odměna dle § 3 odst. 1 vyhl. č. 484/2000 Sb. ve výši 8.720,- Kč, dva tzv. režijní paušály po 75,- Kč podle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. ( při dvou úkonech právní služby, tj. příprava a převzetí zastoupení, sepis odvolání ). Celkem činí uvedené náklady řízení částku 10.000,- Kč. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení je možné podat dovolání do dvou měsíců od doručení tohoto usnesení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Českém Krumlově ( § 239 odst. 1 písm. a) o.s.ř. ). Krajský soud v Českých Budějovicích dne 22. července 2005