Rozvrhovým usnesením ani seznamem přihlášek v konkursním řízení není ve vztahu k přihlášené pohledávce vydáváno rozhodnutí ve věci samé. Proto přihlášením pohledávky nepřestává po dobu trvání konkursního řízení běžet promlčecí doba (§ 405 odst. 1 obch. zák.) může se pouze prodloužit za podmínek vyplývajících z § 405 odst. 2 obch. zák.

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedy JUDr. M. Š. a soudkyň JUDr. H. H. a JUDr. V. P. v právní věci žalobce K., s.r.o., se sídlem v P., IČ…, proti žalovaným l/ B. S., nar…, bytem v R., zastoupenému Mgr. F. K., advokátem v Č., a 2/ A. W., nar…, bytem v Č., o 36.95l.699,7l Kč, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne l6.2.2OO5, č.j. 6 C 3l8/2OO4 – 63, t a k t o : Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku v odstavci prvém, v části týkající se žalovaného B. S. a v odstavci druhém, o nákladech řízení, p o t v r z u j e , zatímco ve výroku v odstavci prvém, v části týkající se žalovaného A. W., a v odstavci třetím, o nákladech řízení, se z r u š u j e a věc se v r a c í v tomto rozsahu tomuto soudu k dalšímu řízení. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému B. S. na náhradě nákladů odvolacího řízení na účet právního zástupce žalovaného 22O.983,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. O d ů v o d n ě n í Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu, aby bylo žalovaným uloženo zaplatit žalobci částku 36.95l.699,7l Kč. Žalobci uložil, aby žalovanému B. S. /dále jen žalovaný I./ na náhradě nákladů řízení zaplatil částku l85.843,- Kč. Rozhodl, že žalovaný A. W. /dále jen žalovaný II./ nemá právo na náhradu nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že obchodní společnost T. O., s.r.o., se sídlem v Č., IČ… /z obchodního rejstříku byla tato obchodní společnost vymazána dne ll.4.2OO3 a ve smyslu ustanovení § 68 odst. l obch. zákoníku tímto dnem zanikla/ byly poskytnuty právní předchůdkyní žalobce K. b., a.s. se sídlem v P., IČ.., úvěry na základě úvěrových smluv č. … z l2.3.l996 a č…. z l5.3.l996. Žalovaní k těmto úvěrovým smlouvám „přistoupili jako ručitelé s tím, že se zavázali do celé výše závazku dlužníka, tj. 25.OOO.OOO,- Kč a příslušenství v prvém případě a 5.OOO.OOO,- Kč a příslušenství v druhém případě, uspokojit věřitele, jestliže tak dlužník neučiní sám“. Společnost T. O., s.r.o., podmínky splácení dluhu neplnila, dne 25.3.l998 uznala dluh z obou úvěrových smluv co do důvodu i výše. K. b., a.s., podala dne 2.3.l999 přihlášku předmětných pohledávek v rámci konkurzního řízení – na majetek T. O., s.r.o. byl usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 4.2.l999, č.j. l2 K l77/98 – 9, prohlášen konkurz. Tento konkurz byl zrušen po splnění rozvrhového usnesení usnesením téhož soudu z 6.9.2OO2, č.j. l2 K l77/98 – l97, které právní moci nabylo dne l2.ll.2OO2. Vzhledem k žalovaným I. vznesené námitce promlčení uplatněných nároků hodnotil okresní soud výše uvedený skutkový stav právně tak, že v důsledku uznání závazku začala žalobci /právním nástupcem K. b., a.s., se měl stát na základě smluv o postoupení předmětných pohledávek č… a č… z 25.3.2OOO/ nová čtyřletá promlčecí lhůta /§ 4O7 odst. l obch. zák./ od 25.3.l998. Vzhledem k přihlášení pohledávek v rámci konkurzního řízení se tato lhůta ve smyslu § 4O5 odst. l, odst. 2 obch. zák. prodloužila o jeden rok od skončení konkurzního řízení, tedy do l2.ll.2OO3. Podle okresního soudu „jestliže skončila promlčecí lhůta ve vztahu k dlužníkovi ll.4.2OO3 /tehdy byl vymazán z obchodního rejstříku/ a v případě ručitelského závazku promlčecí lhůta byla prodlužována v souladu s ustanovením § 4O5 odst. 2 obch. zák., skončila také ll.4.2OO3“. Vzhledem k době zahájení řízení a tedy uplatnění předmětných nároků /4.lO.2OO4/ je zřejmé, že tyto nároky jsou promlčeny. Protože ve smyslu § 3O7 odst. l obch. zák. je povinnost žalovaných společná a nerozdílná, soud prvního stupně dovodil, že stačilo k zamítnutí žaloby ve vztahu k oběma žalovaným to, že námitku promlčení vznesl pouze jeden z nich. Proti tomuto rozsudku se žalobce odvolal. Namítá, že v konkurzním řízení je rozhodováno ve věci samé /z usnesení Nejvyššího soudu ČR spis. zn. 29 Odo 425/2OO2 vyplývá, že k usnesením ve věci samé patří například usnesení o prohlášení konkurzu, rozvrhové usnesení, usnesení o schválení konečné zprávy, usnesení o zrušení konkurzu/. Proto od přihlášení pohledávek do doby skončení konkurzního řízení promlčecí doba neběžela. Tato začala běžet až po skončení konkurzu dne l2.l2.2OO2 /v tomto případě jde o zřejmou písařskou nesprávnost, když nelze pochybovat, že datum skončení konkurzu je l2.ll.2OO2/. Dále žalobce namítá, že z ustanovení § 3ll odst. 2 obch. zák. nevyplývá, že by došlo k zániku ručení pro zánik právnické osoby, jež je dlužníkem. Přitom z ustanovení § 3lO obch. zák. taktéž nevyplývá, že se právo věřitele vůči ručiteli nemůže promlčet později, než vůči dlužníku. Oba žalovaní měli v řízení samostatné procesní postavení /§ 9l odst. l o.s.ř./, a proto nebyl dán důvod pro zamítnutí žaloby ve vztahu k žalovanému II., který námitku promlčení nevznesl. Žalovaný I. žádal potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného. Souhlasil s názorem žalobce, že po zániku právnické osoby – dlužníka, ručitelský závazek a tedy i právo věřitele na plnění z tohoto ručitelského závazku trvá nadále a není tedy důvod, aby i nadále neběžela promlčecí lhůta /pokud již nedoběhla/ vztahující se k tomuto ručitelskému závazku. Jelikož však došlo k uplynutí obecné promlčecí lhůty ještě před zánikem závazku hlavního, došlo k promlčení ručitelského závazku. Je věcí žalobce, že ani po skončení konkurzního řízení neuplatnil včas svůj nárok vůči ručitelům. Žalobu podával až po promlčení ručitelského závazku a tuto situaci si způsobil sám. Žalovaný II. se k odvolání nevyjádřil. Odvolací soud po zjištění, že odvolání, které zákon nevylučuje, bylo podáno v zákonné l5 denní lhůtě účastníkem řízení /§ 2Ol, § 2O2, § 2O4 odst. l o.s.ř./, a že se opírá o způsobilý odvolací důvod podle § 2O5 odst. 2 písm. g/ o.s.ř., věc projednal podle § 2l2 o.s.ř. a dospěl k závěru, že ve vztahu k žalovanému I. je odvolání nedůvodné, ve vztahu k žalovanému II. je odvolání důvodné. Skutková zjištění soudu prvního stupně ve vztahu k žalovanému I. jsou správná. Taktéž právní hodnocení věci ve vztahu k tomuto žalovanému je správné /s výjimkami níže zmíněnými/. Proto odvolací soud v tomto rozsahu odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku a i s ohledem na odvolací námitky dodává : Obchodní společnost T. O., s.r.o., uznala svůj dluh z předmětných pohledávek dne 25.3.l998. Od tohoto data začala věřiteli plynout nová čtyřletá promlčecí doba, a to jak ve vztahu k dlužníku, tak ve vztahu k ručitelům /§ 4O7 odst. l, § 397 obch. zák./. Pro splatnost pohledávek vůči ručitelům a tedy pro počátek běhu promlčecích lhůt vůči ručitelům nemá význam to, že výzvy k zaplacení byly ve vztahu k ručitelům činěny až případně v souvislosti s přípisy z 25.5.l998, a to z těchto důvodů : „Písemnou výzvu ručiteli ve smyslu § 3O6 odst. l obch. zákoníku je třeba chápat jako zákonnou podmínku, která musí být splněna, aby věřitel mohl požadovat splnění akcesorického závazku /vedle dlužníka/ i na ručiteli, tedy na tom, kdo splatný hlavní závazek dlužníka zajišťuje. Tato „písemná výzva“ /jež je z hlediska jejího uskutečnění – i v časových souvislostech – výrazem subjektivního přístupu věřitele/ však nemůže být tou skutečností, která ve smyslu § 39l obch. zák. určuje počátek běhu promlčecí doby v objektivním smyslu – možnost uplatnění práva u soudu. Opačný výklad by znamenal, že by věřitel mohl na ručiteli – v důsledku opožděné „písemné výzvy“ – požadovat zaplacení dluhu za dlužníka, aniž by se vystavoval nebezpečí promlčení akcesorického závazku, přestože by dluh vůči dlužníku promlčen byl. Lze proto dovodit, že splatnost pohledávky zajištěné ručením nastává i ve vztahu k ručiteli okamžikem, kdy se stala splatnou vůči dlužníkovi, a že „písemná výzva“ pouze věřiteli umožňuje rozšířit okruh subjektů povinných uspokojit jeho splatnou pohledávku. Existence „písemné výzvy“ sice znamená jednu ze skutkových podmínek potřebných k úspěšnému uplatnění práva, není však tou podmínkou, s níž § 39l odst. l obch. zák. spojuje počátek běhu promlčecí doby, tedy podmínkou, spočívající ve splatnosti uplatněného nároku. Zmíněný závěr má opodstatnění tím spíše, že ustanovení § 3O6 obch. zák. řeší i situaci, kdy „písemné výzvy“ není třeba, a kdy tedy nelze pochybovat o splatnosti ručitelského závazku současně se splatností závazku hlavního /bylo by protismyslným, aby okamžik splatnosti ručitelského závazku byl závislý na tom, zda se podaří – písemnou výzvu – doručit či nikoliv ; pokud by se toto nepodařilo a tedy pokud by nastal stav nemožnosti uskutečnění „písemné výzvy“ – což by se ovšem zjistilo až dodatečně, byla by splatnost „určována zpětně“ ve vztahu k hlavnímu závazku, pokud by se to podařilo, nastala by splatnost jiného dne/“. Přihláška pohledávky ve smyslu § 2O zákona č. 328/l99l Sb., o konkurzu a vyrovnání, má z hlediska uplatnění nároku stejný charakter jako „jakýkoliv právní úkon, který se považuje podle předpisu upravujícího soudní řízení za jeho zahájení nebo za uplatnění práva v již zahájeném řízení“ /§ 4O2 obch. zák./. Pro posouzení běhu promlčecí doby /právní předchůdce žalobce přihlášku pohledávek podal dne 2.3.l999, konkurzní řízení skončilo dne l2.ll.2OO2/ bylo důležité vyhodnotit, zda v předmětném konkurzním řízení bylo ve vztahu k předmětným nárokům rozhodnuto ve věci samé, tedy zda bylo ohledně uplatněného práva /formou přihlášky pohledávek/ vydáno soudní rozhodnutí či zda takovéto rozhodnutí vydáno nebylo a tedy nastal režim předpokládaný ustanovením § 4O5 obch. zák. /podle § 4O5 odst. l obch. zákoníku, jestliže právo bylo uplatněno před promlčením podle § 4O2 až 4O4, avšak v tomto řízení nebylo rozhodnuto ve věci samé, platí, že promlčecí doba nepřestala běžet ; podle § 4O5 odst. 2 obch. zák., jestliže v době skončení soudního nebo rozhodčího řízení uvedeného v odstavci l promlčecí doba již uplynula nebo jestliže do jejího skončení zbývá méně než rok, prodlužuje se promlčecí doba tak, že neskončí dříve než jeden rok ode dne, kdy skončilo soudní nebo rozhodčí řízení/. Podle § 45 odst. 2 zákona o konkurzu a vyrovnání, na základě seznamu přihlášek lze pro zjištěnou pohledávku po právní moci rozvrhového usnesení vést výkon rozhodnutí na úpadcovo jmění. Do právní moci rozvrhového usnesení není v konkurzním řízení závazně stanoveno, které ze zjištěných pohledávek budou uspokojeny a v jakém rozsahu. Protože není s konečnou platností rozhodnuto, zda a v jakém rozsahu zjištěné pohledávky následkem uspokojení /splnění/ konkurzu zaniknou, není ani možné vést do této doby na úpadcovo jmění výkon rozhodnutí. Jakmile se rozvrhové usnesení stane pravomocným, je zřejmé, která ze zjištěných pohledávek a v jakém rozsahu nebyla /nemohla být/ v konkurzu uspokojena ; až v této době je tedy opodstatněné umožnit věřitelům, aby pro vymožení svých pohledávek, které nebyly uspokojeny v konkurzu, vedli výkon rozhodnutí na majetek /nároky/ dlužníka, který nebyl v konkurzu zpeněžen, nebo který dlužník získal po zrušení konkurzu. Vydání rozvrhového usnesení, které není exekučním titulem, tedy nemá vliv na skutečnost, zda mají věřitelé za úpadcem pohledávky a jaké, neboť potřebná jistota byla zjednána už zjištěním pohledávek ; rozvrhové usnesení v tomto směru poskytuje věřitelům informaci o tom, které z jejich zjištěných pohledávek zůstanou v konkurzu neuspokojeny, případně v jakém rozsahu. Exekučním titulem dle § 45 odst. 2 zákona o konkurzu a vyrovnání je seznam přihlášek, který však není rozhodnutím a nemá ani účinky, které zákon s rozhodnutím spojuje. Má povahu veřejné listiny /§ 2l odst. 3 zákona o konkurzu a vyrovnání a § l34 o.s.ř./ a není vybaven účinky právní moci ani závaznosti pro účastníky a pro všechny orgány, jaké mají například rozhodnutí soudu vydaná v občanském soudním řízení - § l59 o.s.ř. /viz. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR v Brně spis. zn. 29 Cdo 278O/2OOO z 27.ll.2OOO, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. l, ročník 2OO2, strana 66/. Z uvedeného je zřejmé, že v předmětném konkurzním řízení vedeném proti dlužníku T. O., s.r.o., nebylo vydáno rozhodnutí o uplatněných nárocích a tedy v tomto konkurzním řízení nebylo rozhodnuto ve vztahu k těmto pohledávkám ve věci samé. Proto promlčecí doba ve smyslu § 4O5 odst. l obch. zák. nepřestala běžet. Vzhledem k tomu, že by proto měla skončit dne 25.3.2OO2, tedy v době konkurzního řízení, prodloužila se ve smyslu § 4O5 odst. 2 obch. zák. o jeden rok od skončení konkurzního řízení /l2.ll.2OO2/, tedy do l2.ll.2OO3. Ta skutečnost, že obchodní společnost T. O., s.r.o., zanikla dne ll.4.2OO3, neměla na běh promlčecí doby ve vztahu k ručitelům žádný vliv. Z ustanovení § 3ll odst. 2 obch. zák. totiž vyplývá, že ručení zůstane zachováno i v případě zániku dlužníka – právnické osoby /navíc si soud prvního stupně v tomto směru neuvědomil, že ve smyslu § 388 odst. l obch. zák. promlčením právo nezaniká, pouze jej nelze přiznat nebo uznat soudem – jestliže uvedený soud spojil zánik závazku hlavního dlužníka se zánikem ručitelského závazku, potom neměl důvod zamítat žalobu v důsledku námitky promlčení, ale z věcného hlediska v důsledku hmotněprávní neexistence práva/. Protože žalovaný I. námitku promlčení vznesl, a protože žalobce vůči němu uplatnil nároky až po uplynutí promlčecí doby /řízení zahájil 4.lO.2OO4/, soud prvního stupně ve vztahu k tomuto žalovanému správně žalobu zamítl /§ 388 odst. l obch. zák./. To, že žalovaný I. námitku promlčení vznesl, nemůže být hodnoceno jako výkon práva, který by byl v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku a tedy jednáním nemravným, jež by nemělo požívat právní ochrany /§ 265 obch. zák./. Žalovaný totiž žádným způsobem žalobce v možnosti včasného uplatnění předmětných nároků neovlivnil. To, že tyto nároky byly uplatněny opožděně, je vinou žalobce /odvolací soud, vědom si možné „právní novosti a tudíž nevyjasněnosti“ dané problematiky, zmínku o žalobcově vině uvádí pouze proto, aby zdůraznil nemožnost aplikace § 265 obch. zák. ve vztahu k žalovanému I./. Ve smyslu § 3O7 odst. l obch. zák. je více ručitelů v pozici solidárních dlužníků. Solidární dlužníci však v procesním slova smyslu netvoří nerozlučné společenství podle § 9l odst. 2 o.s.ř. Mají samostatné procesní postavení podle § 9l odst. l o.s.ř. Pokud v daném řízení námitku promlčení žalovaný II. nevznesl, nemohl soud prvního stupně vůči němu žalobu zamítnout z důvodu promlčení uplatněných nároků /promlčením práva se lze zabývat pouze na základě námitky povinné osoby - § 388 odst. l obch. zák./. Ve vztahu k tomuto žalovanému bylo proto třeba se zabývat věcnou opodstatněností uplatněných nároků – v tomto směru je tedy třeba provést všechny potřebné důkazy a vyhodnotit hmotněprávní stránku učiněných skutkových zjištění /je zřejmé, že s ohledem na charakter a rozsah takovýchto skutkových zjištění je nemůže činit odvolací soud – viz. R 3O/2OOO Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek/. Vzhledem k výše uvedenému byl rozsudek soudu prvního stupně ve výroku v odstavci prvém, v části týkající se žalovaného I., a v odstavci druhém, o nákladech řízení, potvrzen jako věcně správný podle § 2l9 o.s.ř. /žalovaný I. se proti rozsudku soudu prvního stupně neodvolával a v přiznání nákladů řízení před soudem prvního stupně vyšších o l9 % DPH pouze na základě odvolání žalobce odvolacímu soudu bránila zásada reformatio in peius/, zatímco ve výroku v odstavci prvém, v části týkající se žalovaného II., a v odstavci třetím, o nákladech řízení, byl zrušen a věc vrácena v tomto rozsahu soudu prvního stupně k dalšímu řízení /§ 22l odst. l písm. a/, odst. 2 písm. a/ o.s.ř./. Žalovaný I. byl v odvolacím řízení zcela úspěšným, podle § 224 odst. l, § l42 odst. l o.s.ř. proto má právo na náhradu nákladů tohoto řízení v plném rozsahu. V souvislosti s právním zastoupením byly žalovanému I. přiznány částky l85.55O,- Kč /paušální odměna podle § 3 odst. l, § l6 odst. 2 vyhl. č. 484/2OOO Sb./ a 2 x 75,- Kč /režijní paušál podle § l3 odst. 3 vyhl. č. l77/l996 Sb./. Částka l85.7OO,- Kč byla zvýšena o l9 % vzhledem k tomu, že právní zástupce žalovaného I. je plátcem DPH /§ l37 odst. 3 o.s.ř./. Celkovou částku 22O.983,- Kč je žalobce povinen zaplatit žalovanému I. na účet jeho právního zástupce ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku /§ l49 odst. l, § l6O odst. l, § l5l odst. 4 o.s.ř./. P o u č e n í : Proti potvrzující části tohoto rozsudku je dovolání přípustné pouze za předpokladu, že dovolací soud dospěje k závěru, že tento rozsudek má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení rozsudku odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Proti zrušující části tohoto rozsudku dovolání přípustné není. Krajský soud v Českých Budějovicích dne l4. června 2OO5