Skutečnost, že obviněný je stíhán pro trestný čin trvající povahy (například trestný čin podle § 171 odst. 1, písm. b) tr. zákona), za předpokladu, že protiprávní stav trvá delší dobu, může z hlediska vazebního důvodu podle § 67 písm. c) tr. řádu vylučovat omezení uvedené v § 68 odst. 2 tr. řádu, neboť trvající trestný čin lze za splnění takového předpokladu považovat za případ uvedený v § 68 odst. 3 písm. e) tr. řádu.

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14.9.2005 v trestní věci obžalované J. P., nar. , t.č. ve vazbě ve Vazební věznici v Českých Budějovicích, o stížnosti obžalované proti usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 31.8.2005, č.j. 3 T 130/2005-42, t a k t o : Podle § 149 odst. 1 písm. a) tr.ř. se napadené usnesení z r u š u j e a znovu se rozhoduje tak, že podle § 68 odst. 1 tr.ř. , § 68 odst. 3 písm. e) tr.ř. a § 67 písm. a), c) tr.ř. se obžalovaná J. P., nar. , která byla omezena na osobní svobodě dne 29.8.2005 v 00.25 hod., b e r e do vazby. O d ů v o d n ě n í : Usnesením Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 31.8.2005, č.j. 3 T 130/2005-42, byla obžalovaná podle § 68 odst. 1 tr.ř., § 68 odst. 3 písm. e) tr.ř., z důvodů uvedených v § 67 písm. a), c) tr.ř. vzata do vazby s tím, že tato počíná dnem 29.8.2005 v 09.10 hodin. Citované usnesení obžalovaná napadla svou stížností podanou v zákonné lhůtě, kterou dále nijak nezdůvodnila. Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud příslušný k projednání stížnosti podle § 147 odst. 1, 2 tr.ř. přezkoumal správnost výroků napadeného usnesení a řízení tomuto řízení předcházející a dospěl k těmto závěrům. Především nutno konstatovat, že v řízení předcházejícímu napadenému usnesení nedošlo k žádným podstatným vadám. Proti obžalované bylo řádným způsobem zahájeno trestní stíhání dne 31.8.2005 (doručením návrhu na potrestání) pro trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. b) tr.zák. K jednání, jež je obžalované kladeno za vinu a k návrhu na uvalení vazby na její osobu, byla tato vyslechnuta. Ve lhůtě (48 hodin) předpokládané ustanovením § 179e tr.ř. byla obžalovaná společně s návrhem na vzetí do vazby (a s návrhem na potrestání) předána soudu, který rovněž ve lhůtě (24 hodin) vyjádřené v § 314b odst. 2 tr.ř. rozhodl o její vazbě. Dále není zjišťováno, že by v dosavadním řízení byla porušena práva obhajoby, kdy obžalované byl řádně a včas ustanoven obhájce, který byl přítomen všech zásadních procesních úkonů. Ve všech těchto směrech proto není napadené usnesení a řízení mu předcházející v rozporu s trestním řádem. Dále je nutno přisvědčit závěrům okresního soudu, že v současné době je dáno důvodné podezření, že se obžalovaná shora popsané trestné činnosti dopustila. Jakkoli je nutné i v této fázi trestního řízení respektovat zásadu presumpce neviny vyjádřenou v § 2 odst. 2 tr.ř., je ze spisového materiálu zjišťováno, že obžalovaná byla již za předmětné protiprávní jednání okresním soudem odsouzena. Takovýto závěr je pak také nepochybně podepřen doznáním obžalované. Krajský soud se dále zcela ztotožňuje s napadeným usnesením, pokud tento u obviněné shledal vazební důvody uvedené v § 67 písm. a) a c) tr.ř. Okresní soud se s existencí uvedených vazebních důvodů v napadeném usnesení pečlivě a velmi podrobně vypořádal a tak lze v tomto směru na jeho odůvodnění odkázat. Okresní soud se v napadeném usnesení rovněž správně věnoval otázce, že obžalovaná je stíhána pro trestný čin, za který může být postižena trestem odnětí svobody až na šest měsíců a s ohledem na tuto skutečnost správně vážil ustanovení § 68 odst. 2 tr.ř. a § 68 odst. 3 tr.ř. Uvedená ustanovení předpokládají podmínky, za kterých je možné na konkrétního obviněného uvalit vazbu za situace, kdy je stíhán pro trestné činy, které naplňují podmínky předpokládané v ustanovení § 68 odst. 2 tr.ř. (úmyslné trestné činy, na které zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice nepřevyšuje dvě léta, nedbalostní trestné činy, na které trestní zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice nepřevyšuje tři léta). Nyní posuzovaný (úmyslný) trestný čin je právě jedním z takových trestných činů, kdy ve věci rozhodující soud (soudce) musí zvažovat pro případ uvalení vazby na obviněného, zda jsou zde podmínky předpokládané v ustanovení § 68 odst. 3 tr.ř. V této trestní věci okresní soud správně dovodil, že citované omezení v § 68 odst. 2 tr.ř. se s ohledem na § 68 odst. 3 písm. e) tr.ř. neužije. Podle § 68 odst. 3 písm. e) tr.ř. se omezení uvedená v § 68 odst. 2 tr.ř. neužijí, jestliže obviněný pokračoval v trestné činnosti, pro niž je stíhán. Obsah pojmu „pokračování v trestné činnosti“ ve smyslu § 68 odst. 3 písm. e) tr.ř. se nepochybně nekryje s obsahem pojmu „pokračování v trestném činu“ ve smyslu § 89 odst. 3 tr.zák., ( arg. .. v trestném činu.. a contrario … v trestné činnosti…) ale je širší. V tomto širším smyslu nepochybně zahrnuje jak pokračování v trestném činu (§ 89 odst. 3 tr.zák.), tak opakování (s výjimkou recidivy, jak bude uvedeno dále) trestného činu. Obecně tak lze říci, že pojem „ pokračování v trestné činnosti“ zahrnuje případy, kdy pachatel opakovaně naplňuje stejnou skutkovou podstatu trestného činu. O takový případ pak jde nejen při pokračování v trestném činu a při jeho opakování, ale také při páchání trestného činu trvajícího, kdy udržováním na počátku vytvořeného protiprávního stavu je jednáním pachatele znovu a znovu naplňována stejná skutková podstata trestného činu. Zřetelným příkladem takového trvajícího trestného činu je trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. b) tr.zák., zejména v té skutkové podobě, kdy pachatel vzdor rozhodnutí o vyhoštění vstoupí neoprávněně na území ČR a delší dobu se tu zdržuje. O takovou skutkovou formu trestného činu podle § 171 odst. 1 písm. b) tr.zák. jde právě u obžalované v projednávané věci. Obžalovaná svým nikoli krátkým jednorázovým vstupem a území České republiky v době, kdy trvaly účinky správního rozhodnutí o vyhoštění, vyvolala protiprávní stav, který svým dalším pobytem v České republice nadále udržovala, a tak opakovaně znovu a znovu naplňovala skutkovou podstatu trestného činu podle § 171 odst. 1 písm. b) tr.zák. Lze proto důvodně uzavřít, že z hlediska vazby jsou o obžalované splněny podmínky ustanovení § 68 odst. 3 písm. e) tr.ř. Vedle těchto právních úvah přistupují v případě obžalované i další zvláštní okolnosti, které opodstatněnost vazby podporují. Není pochyb o tom, že obžalovaná s ohledem na své předchozí odsouzení pro trestný čin podle stejného zákonného ustanovení si jistě byla vědoma protiprávnosti svého jednání. Přesto se znovu takového trestného činu dopustila, tj. dopustila se stejnorodé recidivy. I když podle nálezu Ústavního soudu ČR sp.zn. II. US 317/04 stejnorodou recidivu pachatele nelze podřadit pod pojem „pokračování v trestné činnosti“ ve smyslu § 68 odst. 3 písm. e) tr.ř., nelze přehlédnout, že zmíněný nález tento problém řeší ve vztahu k trestnému činu krádeže podle § 247 odst. 1 písm. d) tr.zák., a to ještě v takové skutkové podobě, kdy pachatel po předchozím nepravomocném odsouzení pro trestný čin majetkové povahy se stíhaného činu dopustil jediným útokem. Lze tedy důvodně uzavřít, že shora uvedené úvahy nejsou v rozporu se zmíněným nálezem Ústavního soudu. Krajský soud proto s ohledem na všechny tyto skutečnosti dochází k závěru, že v této trestní věci obžalované J. P. se z důvodu uvedeného v § 68 odst. 3 písm. e) tr.ř. omezení předpokládané § 68 odst. 2 tr.ř. neužijí a okresní soud na obžalovanou vazbu uvalil důvodně a v souladu s trestním řádem, to při shledání vazebních důvodů uvedených v § 67 písm. a) a c) tr.ř., důvodném podezření, že se posuzované trestné činnosti dopustila a skutečnosti, že vazbu není možné nahradit zárukami předpokládanými trestním řádem § 73 a 73a tr.ř. Krajský soud se však neztotožnil se závěrem okresního soudu, pokud tento stanovil okamžik, kdy byla obžalovaná omezena na osobní svobodě, na den 29.8.2005 v 09.10 hodin. Ze spisového materiálu vyplývá, že obžalovaná byla omezena na osobní svobodě dne 29.8.2005 v 00.25 hod. v souvislosti s výtržností, které se v tento moment dopouštěla. Přivolaná hlídka policie obžalovanou v uvedený okamžik předvedla, mimo jiné však i proto, že obžalovaná neměla při sobě žádný doklad, kterým by mohla prokázat svou totožnost, ale také proto, že procházela v evidenci nežádoucích osob. Podle názoru krajského soudu takovéto zjištění a následné úkony policejních orgánů spojené se zajištěním obžalované (dne 29.8.2005 ve 02.00 hodin) podle § 14 odst. 1 písm. c) zákona ČNR č. 283/1991 Sb. ve znění pozdějších předpisů nutno již dávat do úzké souvislosti s nyní posuzovaným trestným činem, a proto okresní soud pochybil, pokud za rozhodný okamžik, kdy byla obžalovaná omezena na osobní svobodě, vzal teprve moment, kdy byla obžalovaná podle § 76 odst. 1 tr.ř. dne 29.8.2005 v 09.10 hod. zadržena. S ohledem na shora naznačené pochybení okresního soudu, jakkoli jinak krajský soud shledal důvodnost vazby, bylo napadené usnesení podle § 149 odst. 1 písm. a) tr.ř. zrušeno a o vazbě obžalované znova (ve shodě s napadeným usnesením) rozhodnuto tak, že obžalovaná byla omezena na osobní svobodě dne 29.8.2005 v 00.25 hodin.