Obhájci, který byl obviněnému ustanoven v řízení proti uprchlému vedeném v této formě od samého počátku trestního stíhání, náleží mimosmluvní odměna za přípravu a převzetí obhajoby dle § 11 odst. 1 písm. b), odst. 3 advokátního tarifu i v případě, že obhájce neprovedl první poradu s klientem.

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22.3.2005 v trestní věci odsouzeného V. S., nar. v , trvale bytem , t.č. neznámého pobytu, pro trestný čin ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 201 písm. d) tr.zák., o stížnosti obhájce JUDr. M. Š., advokáta se sídlem v , okres , proti usnesení Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 31.1.2005, č.j. 18 T 112/2004-201, t a k t o : Podle § 149 odst. 1 písm. a), odst. 3 tr.ř. se ke stížnosti obhájce JUDr. M. Š. napadené usnesení částečně zrušuje, a to · v bodě 1) a v důsledku toho · v celkové částce odměny a náhrady hotových výdajů bez DPH, · dále v částce přiznané DPH, · v celkové přiznané částce odměny a náhrady hotových výdajů včetně DPH a · v části, v níž byl návrh obhájce na přiznání částky 535,50 Kč zamítnut, a znovu se rozhoduje tak, že obhájci JUDr. M. Š. se podle § 151 odst. 2, 3 tr.ř. na odměně a náhradě hotových výdajů za úkony v částkách uvedených pod body 2)-8) napadeného usnesení, stran nichž napadené usnesení zůstalo nedotčeno, dále určuje · podle § 11 odst. 1 písm. b) vyhlášky č. 177/96 Sb., v platném znění, za přípravu a převzetí obhajoby dne 14.4.2004 částka 900,- Kč (devět set korun českých), · celkem tedy na odměně a náhradě hotových výdajů bez DPH 3.707,- Kč (tři tisíce sedm set sedm korun českých), · 19% DPH, tj. částka 704,30 Kč (sedm set čtyři korun českých třicet haléřů), · celkem tedy 4.411,30 Kč (čtyři tisíce čtyři sta jedenáct korun českých třicet haléřů). Odůvodnění Napadeným usnesením rozhodl okresní soud o odměně a náhradě hotových výdajů ustanoveného obhájce tak, že tomuto přiznal celkovou částku 3.875,80 Kč a co do částky 535,50 Kč návrh obhájce zamítl. Návrhu obhájce nevyhověl v tom, že obhájci přiznal namísto jím požadované odměny 900,- Kč za přípravu a převzetí obhajoby pouze polovinu této částky s odůvodněním, že plná hodnota na tento úkon připadající sazby by mohla být akceptována pouze pokud obhájce by při přípravě a převzetí obhajoby současně realizoval první poradu s klientem. Protože však proti odsouzenému bylo vedeno řízení proti uprchlému, nemohlo k osobnímu jednání mezi obhájcem a obviněným dojít, a obhájci tak mohla být přiznána pouze odměna ve výši poloviny sazba připadající na takový úkon právní služby. Proti tomuto usnesení podal řádně a včas stížnost obhájce JUDr. Š. Vyslovil nesouhlas s výkladem prvostupňového soudu, jemuž vytkl, že spojuje převzetí obhajoby a osobní setkání advokáta s klientem, namítl, že k převzetí obhajoby může dojít tím, že obhájce se s věcí samou a přípravou obhajoby obeznámí studiem spisu či vyžádáním potřebných opisů od orgánů činných v trestním řízení. Uzavřel, že smyslem ustanovení advokátního tarifu, jímž převzetí obhajoby včetně první porady s klientem je pokládáno za jediný úkon, je, aby nedošlo k nadbytečnému účtování obhájcem, zvlášť za první poradu s klientem a zvlášť za převzetí obhajoby. Naznačil, že samotný fakt, že řízení je konáno ve formě řízení proti uprchlému, nemůže bez dalšího vést k závěru, že advokát se s klientem nesetkal a nemohl setkat. Navrhl, aby stížnostní soud napadené usnesení zrušil a vrátil věc okresnímu soudu a nebo aby sám ve věci rozhodl. Podle § 147 odst. 1 tr.ř. přezkoumal krajský soud z podnětu stížnosti obhájce správnost všech výroků napadeného usnesení, proti nimž může stěžovatel podat stížnost, i řízení předcházející napadenému usnesení, a dospěl k závěru, že stížnost obhájce je důvodná. Okresnímu soudu je třeba dát zapravdu, že znění ust. § 11 odst. 1 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění (dále jen advokátní tarif), vyžaduje, aby v případě, kdy obhájce je ustanoven soudem, byla první porada s klientem součástí převzetí a přípravy obhajoby. Dosavadní judikatura se klonila ke stanovisku, že pokud ustanovený obhájce obhajobu převezme bez první porady s klientem, náleží mu za tento úkon odměna ve výši 1/2. Na tomto závěru není důvodu ničeho měnit v případech, kdy je konáno běžné trestní řízení ve své standardní podobě. Dle přesvědčení krajského soudu však tento ustálený výklad nelze aplikovat na případy, kdy obhájce zastupuje klienta v řízení konaném podle § 302 a násl. tr.ř., tedy v řízení proti uprchlému. Tento druh řízení představuje jisté specifikum a odklon od standardní formy průběhu trestního řízení, a v tomto směru také nutno nazírat i na další aspekty, které tato odlišná forma procesu s sebou nese. Pokud by i pro případy řízení proti uprchlému bylo striktně trváno na tom, že ustanovenému obhájci náleží za převzetí a přípravu obhajoby plnohodnotná odměna jen tehdy, vykoná-li současně první poradu s klientem, vedlo by to ve svém důsledku k tomu, že obhajoba prováděná obhájcem v řízení proti uprchlému by byla pokládána za cosi méněcenného než obhajoba v případech standardního trestního řízení. Dle názoru krajského soudu není takový výklad akceptovatelný, neboť neexistuje žádný důvod, pro který by význam obhajoby realizované v řízení proti uprchlému měl být snižován, naopak lze uvažovat o tom, že obhajoba klienta, proti němuž je vedeno řízení ve formě řízení proti uprchlému, může být v řadě případů i náročnější, neboť obhájce není obeznámen se stanoviskem klienta a nemá tak od něho řadu informací o předvídatelných rizicích či naopak dostupných důkazních zdrojích k prokazování okolností sloužících k obhajobě klienta. Stranou pozornosti také nemůže zůstat úvaha, že zatímco obhájce hájící klienta ve standardním procesu má možnost volby, zda se s klientem zkontaktuje a vykoná onu první poradu tvořící součást přípravy a převzetí obhajoby, tak obhájce vystupující v řízení proti uprchlému takovou možnost nemá. I kdyby tedy obhájce v řízení proti uprchlému chtěl učinit vše pro to, aby mohl dosáhnout plné odměny za přípravu a převzetí obhajoby, brání mu v tom právě fakt, že jeho klient je nedostupný a obhájce poradu s ním vykonat nemůže. Krajský soud nemá za příliš reálné tvrzení stěžovatele, že v projednávané věci obhájce mohl s klientem realizovat první poradu, byť v obecné rovině zřejmě nelze vyloučit, že advokát může být v některých případech v kontaktu s klientem přesto, že klient je pro orgány činné v trestním řízení nedostupný. Konečně pak nutno zdůraznit, že postavení obhájce v řízení proti uprchlému je v podstatě dvojjediné, kdy obhájce vystupuje současně i jako obviněný sám. Jako obviněnému jsou mu tedy doručovány písemnosti a přísluší mu i práva, která jinak náleží výlučně obviněnému (§ 304 tr.ř.). Při velmi formálním přístupu k danému problému tak lze uvažovat o tom, že obhájce ustanovený uprchlému obviněnému realizoval advokátním tarifem požadovanou první poradu v podstatě „sám se sebou“, a i z tohoto pohledu je tak namístě mu za přípravu a převzetí obhajoby přiznat odměnu v plné výši. Krajský soud proto ke stížnosti obhájce napadené usnesení částečně zrušil, a to pouze v bodě 1), v němž obhájci byla přiznána pouze polovina odměny za 1 úkon. V důsledku toho musel krajský soud napadené usnesení zrušit i v celkové přiznané částce, jak bez DPH, tak i s DPH, a rovněž v části, v níž byl návrh obhájce zamítnut. Stížnostní soud pak mohl sám znovu rozhodnout tak, že obhájci přiznal za přípravu a převzetí obhajoby odměnu v plné výši, tedy částku 900,- Kč, čímž při nezměněných částkách, které obhájci přiznal již okresní soud pod body 2) - 8) napadeného usnesení, došlo k navýšení celkové přiznané částky, a v důsledku toho i k navýšení částky DPH.