Žaloba na vydání odcizené věci zakládá příslušnost soudu podle článku 5 bod 3 nařízení Rady (ES) č. 44/2001.

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně JUDr. M. B. a soudců JUDr. J. H. a JUDr. F. K. v právní věci žalobkyně D. K., bytem T., zast. JUDr. J. T., advokátkou ve S., proti žalovanému R. P., bytem H., Spolková republika Německo, zast. JUDr. Ing. Z. S., advokátem v Č., o vydání věci, o odvolání žalobkyně proti usnesení Okresního soudu v Písku ze dne 13.5.2005, č.j. 11C 37/2005-26, t a k t o: Napadené usnesení se mění tak, že řízení se nezastavuje a žalobkyni se soudní poplatek ze žaloby nevrací. Odůvodnění: Napadeným usnesením soud prvého stupně zastavil řízení (výrok v odstavci I.), rozhodl o tom, že žalobkyni se vrací zaplacený soudní poplatek (výrok v odstavci II.), a že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok v odstavci III.). Své rozhodnutí okresní soud odůvodnil tím, že nejsou dány podmínky řízení, protože soudem příslušným z hlediska právních předpisů Evropské unie je soud ve Spolkové republice Německo. Okresní soud odkázal na ustanovení § 103, § 104 odst. 1 a zejména na články 2 – 4 a článek 5 odst. 1 písem. a/ a článek 5 odst. 3 nařízení Rady (ES) č. 44/2001. Uvedl, že příslušnost je dána v tomto případě podle článku 2-4 uvedeného předpisu Evropské unie a nikoliv podle článku 5 odst. 1 písm. a/, případně odst. 3 uvedeného předpisu. Vycházel z toho, že předmětem řízení není plnění ze závazkového vztahu a nejedná se ani o protiprávní jednání. Zároveň okresní soud odůvodnil výrok o vrácení soudního poplatku a o nákladech řízení. Proti tomuto usnesení se včas odvolala žalobkyně. Namítala, že lze v tomto případě aplikovat článek 5 bod 1 písm. a/, neboť získání průkazů původu koní jako listin, jejichž vydání se žalobkyně domáhá, a které jsou potřebné k nakládání s koňmi, má základ v kupní smlouvě a jde tak o nárok z této kupní smlouvy. Dále odvolatelka má za to, že když se žalovaný průkazů původu koní zmocnil v roce 2002 v nepřítomnosti žalobkyně, pak je jeho jednání postaveno na roveň jednání protiprávnímu a je dána příslušnost i podle článku 5 odst. 3 nařízení č. 44/2001. Z obou důvodů je proto podle odvolatelky dána příslušnost Okresního soudu v Písku. Odvolací soud rozhodoval bez nařízení odvolacího jednání (§ 214 odst. 2 písm. c/ o.s.ř.), protože projednával odvolání směřující proti rozhodnutí nikoliv ve věci samé. Odvolání je důvodné. Okresní soud správně použil nařízení Rady (ES) č. 44/2001, protože žaloba byla podána 25.3.2005, tedy po vstupu České republiky do Evropské unie (1.5.2004), přičemž jde o spor, kde jedním z účastníků (žalovaným) je osoba mající bydliště na území členského státu Evropské unie odlišného od České republiky. Jde o bydliště ve Spolkové republice Německo. Podle článku 2 bod 1 citovaného nařízení mohou být osoby, které mají bydliště na území některého členského státu, bez ohledu na svou státní příslušnost, žalovány u soudů tohoto členského státu. Podle článku 3 bod 1 mohou být osoby, které mají bydliště na území některého členského státu, žalovány u soudu jiného členského státu pouze na základě pravidel stanovených v oddílech 2 – 7 kapitoly II.. Z uvedených ustanovení plyne, že v případě, že je žalována osoba bydlící na území některého členského státu, může být u jiného členského státu žalována pouze v případě, že jde o tzv. příslušnost danou na výběr nebo výlučnou příslušnost, jejichž pravidla jsou v obou případech stanoveny v oddílech 2 – 7 kapitoly II.. V tomto případě je namítáno, že žalobkyně žalovala u soudu daného na výběr, protože jde podle ní buď o nárok ze smlouvy nebo jde o věc týkající se protiprávního jednání či jednání, které je postaveno na roveň protiprávnímu jednání. Odvolací soud zcela sdílí závěr soudu prvého stupně, že nejde o nárok plynoucí ze smlouvy. Průkaz o původu koně je listinou, která je úzce spjata s koněm, o jehož původu svědčí, a z tohoto důvodu je nutno takovou listinu považovat za příslušenství věci (§ 121 odst. 1 o.z.). Nárokem ze smlouvy (kupní) by vydání této listiny bylo v případě, že by nebyla tato listina předána prodávajícím kupujícímu spolu s koňmi při jejich prodeji (nákupu). O takovéto situaci však tvrzení žalobkyně v žalobě nehovoří. Žalobkyně v žalobě tvrdí, že příslušné listiny, jejichž vydání žaluje, po uzavření kupní smlouvy měla, avšak byly jí žalovaným odcizeny. V takovém případě nejde o nárok plynoucí ze smlouvy. Pro posouzení otázky, zda by v úvahu přicházela příslušnost podle článku 5 bod 3 citovaného nařízení, je podstatné znění příslušného ustanovení. Citované ustanovení uvádí, že osoba, která má bydliště na území některého členského státu, může být v jiném členském státě žalována ve věcech týkajících se protiprávního jednání či jednání, které je postaveno na roveň protiprávnímu jednání, u soudu místa, kde došlo nebo může dojít ke škodné události. Z citovaného ustanovení plyne, že tato příslušnost je dána jen ve věcech, ve kterých jde o protiprávní jednání či o jednání postavené mu na roveň, jehož následkem je škodná událost. Usuzovat na zmíněný charakter jednání lze jen z tvrzení žaloby. Podle judikatury Soudního dvora k nařízení č. 44/2001 o pravomoci soudů, uznání a výkonu rozhodnutí ve věcech občanských a obchodních, patří do této skupiny například žaloba poškozeného či pojistitele, který zaplatil škodu na dopravované zásilce poškozenému, a teď žalují skutečného dopravce (C-51/97 vydané v r. 1998), či žaloba, jejímž obsahem je náhrada škody způsobená pomluvou publikovanou v tisku rozšiřovaném v několika členských státech – lze ji žalovat u soudu každého členského státu, kde byla tiskovina rozšiřována (C-68/93 z r. 1995). Ve vztahu k projednávané věci to znamená, že je-li tvrzeno v žalobě odcizení žalobou vymáhaných listin, je tvrzeno nepochybně protiprávní jednání, které mělo za následek škodnou událost spočívající v tvrzené újmě žalobkyně, a je tedy dána příslušnost soudu, kde ke škodné události – odcizení předmětných listin - došlo. Jak správně odvolatelka v odvolání uvádí, je soud posuzující příslušnost povinen vycházet pouze z tvrzení uvedených v žalobě a nemůže brát v úvahu vyjádření žalovaného o tom, že skutkový stav je jiný než je v žalobě vylíčen. Je tedy nerozhodné, že v současné době je skutkový stav sporný, stejně jako vlastnictví (právní posouzení skutkového stavu). Právě proto, že okresní soud přihlédl k spornosti skutkového stavu, dospěl k závěru, že nejde o žalobu ve věci týkající se protiprávního jednání či jednání postaveného jemu na roveň nebo nároků z takového jednání. Pokud by přihlédl jen k tvrzení v žalobě, musel by dospět ke stejnému závěru jako soud odvolací. Podle § 220 odst. 3 o.s.ř. ve znění účinném od 1.4.2005, nejsou-li podmínky pro potvrzení usnesení, jímž bylo rozhodnuto o předběžném opatření, nebo jiného usnesení, kterým nebylo rozhodnutu ve věci samé, nebo pro jejich zrušení podle § 219a odst. 1, odvolací soud je změní. V tomto případě podmínky pro potvrzení napadeného usnesení nejsou, protože odvolací soud je jiného právního názoru na příslušnost soudu v této věci, nejsou podmínky ani pro zrušení napadeného usnesení, proto bylo změněno tak, že řízení se nezastavuje a soudní poplatek, vázaný jen na probíhající řízení, se nevrací. Soud prvého stupně je vázán právním názorem odvolacího soudu spočívajícím v tom, že Okresní soud v Písku je soudem příslušným podle nařízení Rady (ES) č. 44/2001, konkrétně podle článku 5 bod 3, neboť jde o soud místa, kde došlo k odcizení žalovaných věcí, tedy k újmě žalobkyně a tím ke škodné události. Jsou tedy dány podmínky řízení podle § 103 o.s.ř. a není důvod k zastavení řízení podle § 104 odst. 1 o.s.ř.. P o u č e n í: Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 14. července 2005