Nárok na sociální příplatek jako dávku státní sociální podpory (§ 20 zákona č. 117/1995 Sb.) nelze postihnout výkonem rozhodnutí přikázáním jiné peněžité pohledávky ( § 312 a násl. o.s.ř.), ale výkonem rozhodnutí srážkami ze mzdy podle § 299, § 276 a násl. o.s.ř. Tuto otázku posuzuje soud již při nařízení výkonu rozhodnutí.

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně JUDr. M. B. a soudců JUDr. J. H. a JUDr. F. K. ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného Č. r. – O. s. ve S., zastoupeného vymáhající úřednicí, proti povinné R. Ž., nar..., bytem S., o nařízení výkonu rozhodnutí přikázáním jiné peněžité pohledávky ve výši 13.812,-Kč, o odvolání povinné proti usnesení Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 9.5.2005, č.j. 9E 256/2005-2, t a k t o: I. Usnesení soudu prvního stupně se mění tak, že návrh na nařízení výkonu rozhodnutí přikázáním peněžité pohledávky za dlužníkem povinné – Ú. p. S., odborem státní sociální podpory, z důvodu výplaty dávek státní sociální podpory – sociálního příplatku, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odůvodnění: Napadeným usnesením soud prvého stupně nařídil podle usnesení Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 22.5.1998, č.j. 8C 307/97-33 k uspokojení pohledávky oprávněného ve výši 13.812,-Kč výkon rozhodnutí přikázáním peněžité pohledávky, kterou má povinná za dlužníkem – Úřadem práce Strakonice, odborem státní sociální podpory, z důvodu výplaty dávek státní sociální podpory – sociálního příplatku. O nákladech řízení okresní soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu. Proti tomuto usnesení se včas odvolala povinná. Namítala, že její manžel je již dva roky bez zaměstnání a ona je bez zaměstnání od října 2004. V říjnu složila 200,-Kč, slíbila, že bude splácet pravidelně, ale v současné době je pro ně i 200,-Kč nepostradatelnou částkou pro chod rodiny. Je si vědoma toho, že slib nebyla schopna dodržet, ale to proto, že jsou rodina se třemi nezaopatřenými dětmi a žijí v pronajatém bytě. Poukazovala na to, že již jednou byla tato její situace řešena a krajským soudem bylo rozhodnuto, že „sociální příplatek jim náleží“. Odvolatelka je si vědoma toho, že zaplacení se nevyhne, ale také toho, že splácet bude schopna až bude mít opět zaměstnání. Sociální příplatek je jediným příjmem pro jejich rodinu. Oprávněný k odvolání uvedl, že povinné bylo od roku 1999 vycházeno vstříc, dala se jí možnost několikrát se zavázat splácet pohledávky v pravidelných měsíčních splátkách. V průběhu šesti let zaplatila pouze 2x, a to v červnu 2001 300,-Kč a v říjnu 2004 200,-Kč. V říjnu 2004 začala pracovat, ale přesto nezaplatila žádnou splátku. V současné době už opět nepracuje. Do 8.3.2005 jí byla vyplácena úřadem práce podpora v nezaměstnanosti a dále pobírá dávky státní sociální podpory – přídavky na děti a sociální příplatek. Rodina má finanční problémy, protože ani manžel povinné nepracuje a mají tři děti, ale přesto chodí všichni slušně a moderně oblečeni i ve značkovém oblečení. Jedině výkonem rozhodnutí podle § 312 o.s.ř. bude zajištěno, že pohledávky povinné budou uhrazeny, neboť výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí byl neúspěšný pro nenalezení žádných movitých věcí, srážky ze mzdy nebylo možno provádět z důvodu minimální mzdy a u povinné byly tak vyčerpány všechny možnosti k zaplacení pohledávky. Oprávněný navrhl potvrzení napadeného usnesení. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení bez nařízení odvolacího jednání, jak to umožňuje ustanovení § 214 odst. 2 písm. c/ o.s.ř.. Přezkoumal je nejen z důvodů uplatněných odvolatelkou (§ 212a odst. 1 o.s.ř.). Odvolání povinné je důvodné. Podle § 251 o.s.ř., nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí. Podle § 258 odst. 1 o.s.ř. lze výkon rozhodnutí ukládajícího zaplacení peněžité částky provést srážkami ze mzdy, přikázáním pohledávky, prodejem movitých věcí a nemovitostí, prodejem podniku, zřízením zástavního soudcovského práva k nemovitostem. Při nařízení výkonu rozhodnutí soud především zkoumá, zda je vykonáváno rozhodnutí, které je pravomocné a vykonatelné, zda svědčí ve prospěch oprávněného a proti povinnému a zda je vykonávána právě ta povinnost, která je rozhodnutím uložena. Zkoumá však také, kromě dalšího, zda je navržen způsob výkonu uvedený v tomto zákoně. To plyne z ustanovení § 257 o.s.ř., podle kterého lze nařídit a provést výkon rozhodnutí jen způsoby uvedenými v tomto zákoně. Je sice pravda, že přikázání peněžité pohledávky je jedním ze způsobu výkonu rozhodnutí ukládajícího zaplacení peněžité částky (§ 258 odst. 1 o.s.ř.), avšak je nutno zkoumat, zda pohledávka, která je navržena k přikázání, je právě tou pohledávkou, kterou lze podle ustanovení § 312 a násl. o přikázání jiných peněžitých pohledávek přikázat v rámci výkonu rozhodnutí. Podle § 312 odst. 1 o.s.ř. lze sice přikázat jiné peněžité pohledávky povinného v rámci výkonu rozhodnutí, dokonce i v případě, že pohledávka se stane splatnou teprve v budoucnosti nebo v případě, že povinnému budou dílčí pohledávky z téhož právního důvodu v budoucnu postupně vznikat, avšak z tohoto režimu jsou vyjmuty jednak pohledávky z účtu u peněžního ústavu a jednak nároky uvedené v § 299 o.s.ř.. Znamená to, že pohledávka představující nárok uvedený v § 299 nemůže být přikázána jako jiná peněžitá pohledávka, a to nejen v případě, že se stane splatnou teprve v budoucnosti nebo v dalším shora uvedeném případě, ale nelze ji přikázat vůbec (v žádném případě). Tomu odpovídá i komentář k uvedenému ustanovení, podle kterého zákon sice pozitivně nevymezuje, které pohledávky jsou postižitelné exekucí jejich přikázáním, ale ze srovnání s ostatními způsoby výkonu rozhodnutí na zaplacení peněžité částky a z odstavce 1 lze dovodit, že jde o všechny pohledávky dlužníka vůči třetím osobám, jejichž druh plnění je určen v penězích, vyjma (mimo jiné) mzdy a jiných příjmů (§ 276 a násl. a § 299). Jestliže tedy je takto zákonem vymezeno, které peněžité pohledávky lze přikázat ve smyslu § 312 o.s.ř., přičemž je jednoznačné, že mezi ně nepatří nároky uvedené v § 299 o.s.ř., je výkon rozhodnutí tímto způsobem zakázán. Protože v souzeném případě jde právě o tento příjem (viz. dále), nelze potvrdit rozhodnutí okresního soudu, kterým byl nařízen výkon rozhodnutí přikázáním pohledávky. V této věci podal oprávněný návrh na nařízení výkonu rozhodnutí přikázáním jiné peněžité pohledávky, která je označena jako pohledávka, která má být vyplacena Úřadem práce ve Strakonicích – odborem státní sociální podpory jako dávka státní sociální podpory – sociální příspěvek (správně příplatek). Ze zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů, plyne, že příplatek, který je povinné poskytován, je poskytován účelově. Podle § 1 odst. 1 citovaného zákona se státní sociální podporou stát podílí „na krytí nákladů na výživu a ostatní základní osobní potřeby dětí a rodin a poskytuje ji i při některých dalších sociálních situacích.“ Státní sociální podpora se ve stanovených případech poskytuje v závislosti na výši příjmu. Podle § 2 citovaného zákona je dávkou státní sociální podpory, jež je závislá na výši příjmu, i sociální příplatek. Podmínky nároku na tento příplatek jsou uvedeny v § 20 zákona č. 117/1995 Sb.. Nárok na sociální příplatek má rodič pečující alespoň o jedno nezaopatřené dítě, s výjimkami dále uvedenými, jestliže rozhodný příjem v rodině je nižší než částka dále uvedeným ustanovením specifikovaná. Z charakteru této dávky je možno dovodit, že jde o příjem, který povinnému nahrazuje odměnu za práci, jinými slovy jde o příjem, který stát poskytuje určitým zákonem vymezeným osobám, aby mohly krýt své náklady a potřeby uvedené v § 1 zákona č. 117/1995 Sb., když je nemohou pokrýt svou odměnou za práci. Je tedy třeba dovodit, že tento příjem v podstatě odměnu za práci nahrazuje. Proto je nutno jej zahrnout pod ustanovení § 299 odst. 1 o.s.ř.. Podle § 299 odst. 1 o.s.ř. se ustanovení o výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy použijí i na výkon rozhodnutí srážkami z platu, z pracovní odměny členů družstev a z příjmů, které povinnému nahrazují odměnu za práci, zejména z důchodu, nemocenského, peněžité pomoci v mateřství, stipendia, náhrady ucházejícího výdělku, náhrady poskytované za výkon společenských funkcí a z hmotného zabezpečení uchazeče o zaměstnání. I když toto ustanovení výslovně dávku státní sociální podpory ve formě sociálního příplatku v příkladném výčtu přímo neuvádí (na rozdíl třeba od důchodu, nemocenského nebo hmotného zabezpečení uchazeče o zaměstnání), lze pod pojem příjmů, které povinnému nahrazují odměnu za práci, podřadit i sociální příplatek. Je tomu tak právě proto, jak již shora řečeno, že jde o dávku, která svým způsobem nahrazuje odměnu za práci. Protože posouzení charakteru příjmu představujícího vyplácený sociální příplatek od úřadu práce je zcela otázkou právní, nikoliv skutkovou, která by vyžadovala dokazování soudu, přičemž jde zároveň o posouzení otázky přípustnosti určitého způsobu výkonu rozhodnutí, je nutno tuto otázku řešit již při nařízení výkonu rozhodnutí a nikoliv až při jeho zastavení. Teprve tehdy, když by byl výkon rozhodnutí nesprávně pravomocně nařízen, musel by být posléze zastaven podle § 268 písm. h/ o.s.ř.. I když by z gramatického výkladu § 317 odst. 2 o.s.ř. plynulo, že opětující se dávky státní sociální podpory (na rozdíl od jednorázových) lze postihnout výkonem rozhodnutí přikázáním pohledávky, nelze taktový výklad přijmout, protože systematický výklad (viz. shora) vede k závěru jinému. Výkonem rozhodnutí přikázáním pohledávky (jiné než z účtu u peněžního ústavu) lze postihnout jen takové opětující se dávky státní sociální podpory, které nelze zařadit pod příjmy uvedené v § 299 odst. 1 o.s.ř., tj. takové, které nemají charakter příjmu nahrazujícího odměnu za práci (nejsou poskytovány státem na hrazení potřeb rodiny, k čemuž je jinak určena mzda). Jestliže však pohledávku pod § 299 o.s.ř. podřadit lze, pak je možno dávku (sociální příplatek) postihnout v rámci výkonu rozhodnutí jen srážkami ze mzdy a nikoli přikázáním jiné pohledávky. S ohledem na shora uvedené odvolací soud usnesení soudu prvého stupně podle § 220 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. změnil. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 270 odst. 1 a § 224 odst. 1 o.s.ř. za situace, kdy úspěšné povinné žádné náklady ani před soudem prvého stupně, ani před soudem odvolacím, nevznikly. P o u č e n í: Proti tomuto usnesení je dovolání přípustné. Podává se do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu, a to k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Okresního soudu ve Strakonicích. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 1. září 2005