Ustanovení § 53 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, upravuje prevenční povinnost, jejíž nesplnění je důvodem k závěru o spoluzavinění poškozeného za vznik škody. Pokud není porušena, nelze spoluzavinění poškozeného shledat.

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně JUDr. M. B. a soudců JUDr. J. H. a JUDr. F. K. v právní věci žalobce M. S., bytem S., zast. JUDr. J. D., advokátem v P., proti žalovanému L. T., a. s., IČ…, se sídlem v P., zast. JUDr. V. P., advokátem v T., o zaplacení 41.662,-Kč, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Písku ze dne 27.6.2005, č.j. 5C 127/2003-97, t a k t o: I. Rozsudek soudu prvého stupně se potvrzuje. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na nákladech odvolacího řízení částku 10.975,-Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám JUDr. J., advokáta v Písku. Odůvodnění: Napadeným rozsudkem soud prvého stupně ve výroku v odstavci I. rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci 41.662,-Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Ve výroku v odstavci II. pak rozhodl tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci na nákladech řízení 57.740,-Kč na účet jeho právního zástupce do tří dnů od právní moci rozsudku. Podle soudu prvého stupně není pochyb o tom, že porosty, na kterých žalobce hospodaří, byly poškozeny jednak černou zvěří, pokud jde o kukuřici, jednak bažanty, pokud jde o řepku olejnou. Za prokázanou, zejména znaleckým posudkem znalce Ing. H., má soud i výši vzniklé školy. Pokud jde o řepku olejnou, žalovaný nárok žalobce nezpochybňoval. Ohledně škody na kukuřici dospěl soud k závěru, že žalobce uplatnil svůj nárok dle § 55 odst. 1 písm. a/ zák. č. 449/2001 Sb. včas. Žalobce sám ve svém dopisu, který žalovaný obdržel 25.11.2002, sděloval žalovanému, že škodu zjistil 12.11.2002. Svědek H. vypovídal o tom, že 14.11.2002 mu žalobce poškozené porosty ukazoval. Tento svědek přijížděl k žalobci každý týden, se žalobcem pozemky obcházel, a nikdy v minulosti mu žalobce poškozené porosty neukazoval, nemluvil o nich. Svědek také věrohodně prokázal, proč si právě toto datum pamatuje a uvádí je s takovou mírou přesnosti. Soud má za prokázané, že škoda na kukuřici vznikla v období dvaceti dnů před 25.11.2002, a nárok proto není promlčen. Jestliže žalobce v návrhu uváděl, že ke vzniku škody došlo na podzim 2002, je podle soudu nutné uvést, že kalendářní podzim začíná 23.9. a končí 21.12. běžného roku. Znalec H. učinil pouze hrubý odhad ohledně možného vzniku škody, když jej současně vázal k mléčné zralosti kukuřičného zrna, kdy je plodina pro zvěř nejvíce atraktivní. Rok 2002 nebyl normálním rokem s obvyklými klimatickými podmínkami, byl to rok mimořádně deštivý a rok povodní. Námitka žalovaného, že žalobce nesklidil kukuřici včas, není důvodná. Pro soud byla v tomto směru podstatná zpráva Ministerstva zemědělství, Zemědělské agentury a Pozemkového úřadu v P. Okresní soud dále uvedl, že zemědělství a především rostlinná výroba je specifický druh výroby, který je závislý výrazně na klimatických podmínkách, z kterých je nutno vycházet. Také Zemědělské družstvo R., sousedící s pozemky žalobce, sklízelo kukuřici na zrno od 8.10. do 2.12.2002. Mléčná zralost zrna se tedy oproti jiným rokům posunula řádově o několik týdnů. Z tohoto hlediska je nutno posuzovat výpověď Ing. H. o možné době vzniku škody. Z důkazů lze dovodit závěr, že pokud žalobce prováděl sklizeň kolem 15.11.2002, sklízel včas a není důvod pro postup podle § 54 odst. 1 zák. č. 449/2001 Sb. Žalobce žádné své povinnosti, pokud jde o opatření bránit vzniku škody zvěří, neporušil, učinil přiměřená opatření dle § 53 zák. č. 449/2001 Sb. za situace, kdy jeho pole byla napadána mnohačetným stádem černé zvěře, vysoce překračující normovaný stav. Žalobce, jako soukromý zemědělec, byl plně pracovně vytížen a lze si podle soudu těžko představit, že by chránil pole jiným způsobem, než tím, který zvolil. Nárok žalobce shledal soud jako důvodný, proto žalovanému uložil zaplatit žalobci škodu ve výši 41.662,-Kč, kterou tvoří škoda na řepce, 6.522,-Kč a škoda na kukuřici 35.140,-Kč. Proti tomuto rozhodnutí podal odvolání žalovaný. Namítá, že soud opětovně nesprávně posoudil jeho námitku, že nárok žalobce je prekludován. Z toho, že dne 25.11.2002 žalobce oznámil žalovanému, že dne 12.11.2002 škodu zjistil, soud nesprávně dovodil, že byla dodržena dvacetidenní lhůta pro uplatnění nároku. Neuvádí však, kdy škoda vznikla. Výslech svědka H. nic nového nepřinesl, když tento sice tvrdil, že poškozené porosty viděl, přesný datum vzniku škody však nepotvrdil a na to, jaké bylo 14.11.2002 při obchůzce pozemků počasí, si nevzpomněl. Sám žalobce při výslechu odhadem uvedl, že by vznik škody odhadl na konec října, počátek listopadu, v žalobě určil datum vzniku škody ještě méně přesně, a to na podzim roku 2002. I znalec Ing. H. při výslechu uvedl, že škoda byla zvěří postupně způsobována od počátku října, od počátku mléčné zralosti zrna. Tomuto vyjádření znalce koresponduje i stanovisko Výzkumného ústavu rostlinné výroby Praha – Ruzyně, ve kterém je určena agrotechnická doba sklizně kukuřice na zrno od 20.9. do 15.10. běžného roku. Z těchto důkazů a odporujících si tvrzení žalobce vyplývá, že došlo k prekluzi nároku dle § 55 odst. 4 zák. č. 449/2001 Sb.. Nesprávně soud posoudil námitku, že žalobce nedodržel agrotechnickou lhůtu pro dobu sklizně, protože podle Výzkumného ústavu rostlinné výroby Praha – Ruzyně, je tato lhůta určena pro jihozápadní část okresu Písek od 20.9. do 15.10. běžného roku. Znalec H. rovněž uvedl, že by termín sklizně položil alespoň o 10 dnů později, tedy maximálně do 25.10.2002. Pokud žalobce začal sklízet až 15.11.2002, lhůtu nedodržel a nemá podle § 54 odst. 1 zák. č. 449/2001 Sb. na náhradu škody nárok. Jestliže žalobce pouze obcházel pozemky se psem, neučinil vůbec žádná přiměřená opatření k zabránění škod zvěří dle § 53 zák. č. 449/2001 Sb.. Odborná literatura uvádí, že takovými opatřeními jsou pouze opatření mechanická, nanejvýš chemická. Žalovaný proto navrhuje, aby byl napadený rozsudek změněn tak, že žaloba bude zamítnuta. Ve svém vyjádření k odvolání žalovaného žalobce uvádí, že není možné, aby jakýmkoliv způsobem zabránil, aby černá zvěř v počtu přesahujícím plánovaný stav o 2000% devastovala kukuřičný porost. Je také notoricky známo, že v roce 2002 bylo nejen území jižních Čech postiženo povodněmi. V těchto podmínkách bylo vyloučeno, aby sklizeň ukončil do 15.10.2002, neboť v tomto období nemohl žádný zemědělec vůbec do pole vjet. To vyplývá i ze zprávy Ministerstva zemědělství, Zemědělské agentury a Pozemkového fondu v P. Z výslechu svědka H. bylo podle žalobce zjištěno, že škoda nemohla vzniknout před 7.11.2002, když svědek k žalobci jezdil každý týden a poprvé jej žalobce informoval o škodě až 14.11.2002. Navrhuje proto potvrzení napadeného rozsudku. Odvolací soud po zjištění, že odvolání je přípustné podle § 201 o.s.ř. v návaznosti na ustanovení § 202 o.s.ř., bylo podáno včas a osobou k tomu oprávněnou, přezkoumal napadený rozsudek podle § 212a odst. 1 o.s.ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné. V odvolání žalovaného je uplatněn odvolací důvod ust. § 205 odst. 2 písm. e/ o.s.ř., tedy, že soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním, a odvolací důvod ust. § 205 odst. 2 písm. g/ o.s.ř., tedy, že rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Odvolací soud však neshledal existenci těchto odvolacích důvodů. Podle § 53 zák. č. 449/2001 Sb. vlastník, popřípadě nájemce honebního pozemku činí přiměřená opatření k zabránění škod způsobených zvěří, přičemž však nesmí být zvěř zraňována. Stejná opatření může učinit se souhlasem vlastníka honebního pozemku uživatel honitby. Ustanovení zvláštních právních předpisů ukládající vlastníkům, popřípadě nájemcům honebních pozemků provádět opatření k ochraně před škodami působenými zvěří, nejsou dotčena. Podle § 54 odst. 1 věta druhá zák. č. 449/2001 Sb. nehradí se rovněž škody způsobené zvěří na zemědělských plodinách nesklizených v agrotechnických lhůtách a dále škody na zemědělských plodinách uskladněných na honebních pozemcích, pokud osoba, která plodiny uskladnila, neprovedla zároveň opatření za účelem účinné ochrany proti škodám působeným zvěří. Podle § 55 odst. 1 písm. a/ zák. č. 449/2001 Sb. nárok na náhradu škody způsobené zvěří musí poškozený u uživatele honitby uplatnit u škody na zemědělských pozemcích, polních plodinách a zemědělských porostech do dvaceti dnů ode dne, kdy škoda vznikla. Podle odst. 3 poškozený a uživatel honitby se mají o náhradě škody způsobené zvěří dohodnout. Pokud uživatel honitby nenahradí škodu do šedesáti dnů ode dne, kdy poškozený uplatnil svůj nárok a vyčíslil výši škody nebo ve stejné lhůtě neuzavřel s poškozeným písemnou dohodu o náhradě této škody, může poškozený ve lhůtě tří měsíců uplatnit svůj nárok na náhradu škody u soudu. Podle odstavce 4 nárok na náhradu škody způsobené zvěří zaniká, nebyl-li poškozeným uplatněn ve lhůtách uvedených v odstavcích 1 až 3. Spory z dohody uzavřené podle odstavce 3 rozhoduje soud. V daném případě byly, podle názoru odvolacího soudu, okresním soudem prokázány všechny skutečnosti, které jsou pro právní posouzení věci rozhodné. Správný je především závěr soudu prvého stupně, že nárok žalobce není prekludován. Lhůta pro uplatnění nároku, stanovená v ust. § 55 odst. 1 písm. a/ zák. č. 449/2001 Sb. přitom není lhůtou promlčecí, jak v průběhu řízení uváděli účastníci i soud prvého stupně, ale lhůtou prekluzivní. Ustanovení § 55 odst. 4 zák. č. 449/2001 Sb. totiž stanoví, že pokud nárok nebyl uplatněn v této lhůtě, zaniká. Je pravdou, že v průběhu řízení před soudem prvého stupně bylo zpočátku prokazováno zjištění škody žalobcem, nikoliv vznik škody. Teprve po zrušení rozhodnutí odvolacím soudem, začal být vznik škody na pozemcích žalobce prokazován. I podle názoru odvolacího soudu okresní soud správně vycházel z výpovědi svědka V. H. Uvěřil mu, uvedl, z jakého důvodu mu věří a hodnotil jeho výpověď i v souvislosti s dalšími v řízení provedenými důkazy. Odvolací soud neshledává v úvahách okresního soudu, týkajících se hodnocení důkazů vztahujících se k vzniku škody, žádné rozpory a úvahy se jeví jako logické. Správné je proto zjištění okresního soudu, že škoda způsobená zvěří vznikla na pozemcích žalobce mezi 7.11. až 14.11.2002. Když škoda vznikla v tomto období, potom byla dvacetidenní lhůta pro uplatnění nároku dopisem, doručeným žalovanému dne 25.11.2002, dodržena. Není nutno zjišťovat přesnější okamžik. Nárok žalobce byl uplatněn u žalovaného včas, nebyl prekludován. Za správné považuje odvolací soud také hodnocení okresního soudu ohledně dodržení podmínky o sklizni zemědělských plodin v agrotechnických lhůtách dle § 54 odst. 1, věta druhá zák. č. 449/2001 Sb.. Agrotechnická lhůta pro sklizeň kukuřice na zrno byla dodržena, když je zde odborné vyjádření Ministerstva zemědělství, Zemědělské agentury a Pozemkového úřadu v P., podle kterého v roce 2002, kdy postihly celé území České republiky povodně, se agrotechnické lhůty posunuly o několik týdnů a sklizeň probíhající kolem 15.11.2002 odpovídala agrotechnické lhůtě. Znalec Ing. H. sice uvedl, že by termín sklizně položil alespoň o 10 dnů později, než je agrotechnická lhůta v běžném roce, zároveň ale uvedl, že měsíc listopad byl podle jeho názoru obvyklou agrotechnickou lhůtou pro sklizeň kukuřice. I tento důkaz tedy svědčí pro tvrzení žalobce, že pokud sklízel kolem 15.11.2002, sklidil v agrotechnické lhůtě, která byla v tomto roce nepochybně od ostatních let odlišná. V ust. § 53 zák. č. 449/2001 Sb. není, na rozdíl od předchozí úpravy, stanoven jako důsledek nedodržení opatření k zábraně škod způsobených zvěří žádný postih. Na toto ustanovení je tedy třeba hledět jako na ustanovení o prevenční povinnosti. V případě jeho nedodržení pak přichází možnost posouzení takového chování jako spoluzavinění za škodu podle občanského zákoníku. Odvolací soud má v projednávané věci za to, že žalobce učinil přiměřená opatření k zabránění škod způsobených zvěří na jeho pozemcích. Zákon nestanoví, jakou konkrétní formou mají být taková opatření prováděna. Je zde pouze formulace „přiměřená opatření“. Sám žalovaný, až do dne projednání tohoto odvolání, ani žádná konkrétní opatření, které by měl žalobce k zábraně škod učinit, neuváděl. Podle odvolacího soudu stejným přiměřeným opatřením, jako například strašáci a oplocení je i skutečnost, že žalobce, jak bylo prokázáno, chodil kolem polí se psy a dělal hluk za pomocí klacků. Není tedy možno uvažovat o spoluzavinění škody ve smyslu občanského zákoníku v souvislosti s nesplněním povinnosti podle zák. č. 449/2001 Sb.. Ze shora uvedených důvodů odvolací soud ve výroku věcně správný rozsudek soudu prvého stupně potvrdil podle § 219 o.s.ř.. Výrok o nákladech odvolacího řízení vyplývá z ust. § 224 dost. 1 o.s.ř. ve spojení s ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalobce měl ve věci plný úspěch a jeho náklady řízení v celkové výši 10.975,-Kč jsou tvořeny paušální odměnou advokáta ve výši 10.750,-Kč (§ 3 odst. 1, bod 5.) vyhl. č. 484/2000 Sb. a náhradou hotových výdajů advokáta ve výši 225,-Kč za 3 úkony po 75,-Kč ( 2 x vyjádření k odvolání žalobce, účast při jednání u odvolacího soudu) dle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku není přípustné dovolání, ledaže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Písku dospěje dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozsudek je vykonatelný, nebude-li řádně a včas splněn. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 14. prosince 2005