Ustanovení čl. 5 bod 2 nařízení (ES) č. 44/2001, o mezinárodní příslušnosti soudů ve věcech výživného nerozlišuje výživné pro zletilé a nezletilé, a je ustanovením o příslušnosti dané na výběr (podle bydliště osoby oprávněné k výživnému), nikoli výlučnou příslušností.

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně JUDr. M. B. a soudců JUDr. J. H. a JUDr. F. K. ve věci péče o nezletilého M. L., nar…1988, a nezletilého K. L., nar…1992, oba bytem Sch. C., Spolková republika Německo, děti matky S. P., nar…, bytem Sch. C., Spolková republika Německo, zastoupené Mgr. V. J., advokátem se sídlem v P., a otce M. L., nar…, bytem J., Česká republika, o určení výživného pro nezletilé děti, o odvolání matky proti usnesení Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 30.8.2005, č.j. 9 Nc 122/2005-26, t a k t o : Usnesení soudu prvního stupně se m ě n í tak, že řízení o určení výživného pro nezletilého M. L. a pro nezletilého K. L., se n e z a s t a v u j e . O d ů v o d n ě n í : Napadeným usnesením soud prvního stupně zastavil řízení o určení výživného pro nezl. M. L. a pro nezl. K. L. „pro nedostatek pravomoci a příslušnosti“ a rozhodl o nákladech řízení. Odůvodnil své rozhodnutí tím, že český soud nemá pravomoc v této věci rozhodovat, protože je nutno pravomoc českého soudu posuzovat podle nařízení rady ( ES ) č. 44/2001, oddílu 2 článku 5 bodu 2, kterým je určena zvláštní příslušnost soudu ve věcech týkajících se výživného. Nelze použít ustanovení § 84 o.s.ř. a článků 2 a 3 bodu 1 nařízení rady ( ES ) č. 44/2001, na které odkazuje matka, protože pro řízení o výživném se příslušnost soudu členského státu řídí právě zvláštní příslušností stanovenou v oddílu 2 článku 5 bodem 2 nařízení č. 44/2001. Podle tohoto článku je příslušný k projednání věci soud v místě, kde má osoba oprávněná k výživě bydliště nebo místo obvyklého pobytu. Okresní soud dovodil, že oprávněnou osobou k výživě jsou nezl. děti, které bydlí v Německu. S odkazem na ustanovení § 104 odst. 1 o.s.ř. okresní soud řízení zastavil. Proti tomuto usnesení se včas odvolala matka nezl. dětí. Namítala, že okresní soud pravomoc českého soudu posoudil nesprávně, neboť se měl řídit obecným ustanovením nařízení rady ( ES ) č. 44/2001 uvedeném v oddílu 1 článek 2 bod 1. Podle tohoto ustanovení může být osoba, která má bydliště na území některého členského státu žalována před soudem tohoto státu, a to bez ohledu na státní příslušnost. Podle názoru žalobce je třeba vzhledem k ustanovení oddílu 1 článku 2 bod 2 uvedeného nařízení použít ustanovení § 9 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 84 o.s.ř. o obecném soudu žalovaného podle jeho bydliště. Naopak nelze použít ustanovení § 88 písm.c) o.s.ř .o výlučné místní příslušnosti. Bylo by podle matky možno použít i ustanovení § 86 odst. 2 o.s.ř. o příslušnosti soudu, v jehož obvodu má ten, proti němuž žaloba směřuje, majetek. Příslušnost, podle které rozhodoval soud prvního stupně, je podle odvolatelky pouze příslušností danou na výběr a nevylučuje možnost použití ustanovení oddílu 1 článku 2 bod 1 nařízení č. 44/2001, z něhož matka vychází. Odvolatelka pak poukazovala na „druhy“ příslušnosti upravené v jednotlivých oddílech nařízení č. 44/2001 s tím, že jen v oddíle 6 jde o příslušnost výlučnou. Matka navrhovala, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení nejen z hlediska odvolacích důvodů uvedených odvolatelkou ( § 212a odst. 1 o.s.ř. ) a rozhodl bez nařízení odvolacího jednání, jak to umožňuje ustanovení § 214 odst. 2 písm. c) o.s.ř. ( nejde o rozhodnutí ve věci samé ). Odvolání matky je důvodné, i když se odvolací soud neztotožňuje se všemi argumenty v něm uvedenými. Je třeba vyjít z toho, že návrh na zahájení řízení ( žaloba ) byl podán k Okresnímu soudu v Jindřichově Hradci dne 25.2.2005. Zároveň je třeba vzít v úvahu, že nezl. děti s matkou žijí ve Spolkové republice Německo, zatímco otec žije v České republice. Není podstatné státní občanství kteréhokoliv z účastníků řízení. Podstatné je, že všichni účastníci žijí na území členských států Evropské unie. Vzhledem k tomu je nutno použít výlučně předpisy Evropské unie, což je v tomto případě nařízení č. 44/2001 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech. Nelze proto pro posouzení mezinárodní příslušnosti ( potažmo pravomoci českých soudů ) použít ani ustanovení občanského soudního řádu, ani ustanovení zákona o mezinárodním právu soukromém a procesním č. 97/1963 Sb., která lze aplikovat jen v případě, že nejde o členské státy Evropské unie. Podle článku 1 nařízení č. 44/2001 se toto nařízení vztahuje na věci občanské a obchodní bez ohledu na druh soudu. Nevztahuje se zejména na věci daňové, celní a správní ( bod 1 ). V bodu 2 uvedeného článku se uvádí, na které věci se toto nařízení nevztahuje, přičemž věc výživného pro nezl. děti nelze podřadit ani pod jeden druh věcí tam uvedených. Naopak v tomto nařízení se věc výživného konkrétně zmiňuje, a to v článku 5 bod 2 ( oddíl 2 nazvaný zvláštní příslušnost ). Nařízení rady č. 44/2001 ve svém článku 2 ( oddíl 1 nazvaný obecná ustanovení ) uvádí, že nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště na území některého členského státu, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. Podle bodu 2 téhož článku se použijí na osoby, které nejsou státními příslušníky členského státu, v němž mají bydliště, pravidla pro určení příslušnosti, která se použijí pro jeho vlastní státní příslušníky. Vzhledem k tomu, že otec, proti kterému žaloba ( návrh na zahájení řízení) směřuje, je dle obsahu spisu též českým občanem, nemá tento bod 2 pro danou věc žádný význam. Bod 1 ( viz. shora ) je obecným pravidlem pro posouzení mezinárodní příslušnosti ( z hlediska občanského soudního řádu jde o pravidlo pro posouzení pravomoci českého soudu ). V článcích 5 až 23 jsou uvedeny odchylky od obecného pravidla mezinárodní příslušnosti. V článcích 5 až 7 je uvedena pravomoc ( mezinárodní příslušnost ) na výběr daná. V těchto případech je na žalobci, zda podá žalobu podle obecného pravidla u soudu členského státu, v jehož obvodu má žalovaný bydliště, nebo využije možnosti podat žalobu u soudu příslušného podle jiných kritérií. Vedle obecného soudu žalovaného je tak k řízení příslušný také soud určený dle dalších hledisek. Jedním z těchto hledisek je, a to ve věcech týkajících se výživného, bydliště nebo místo obvyklého pobytu osoby oprávněné k výživě nebo je-li věc týkající se výživného věcí vedlejší v řízení týkajícím se osobního stavu, u soudu, který je k tomuto řízení příslušný podle práva státu místa řízení, pokud tato příslušnost není založena pouze státní příslušností některé ze stran. Přitom je uvedené ustanovení nutno vykládat tak, že jde o jakoukoliv osobu, která podala žalobu na určení výživného a jeho výše. Odvolací soud tedy sdílí stanovisko odvolatelky, že příslušnost ve věcech výživného uvedená v článku 5 bod 2, daná bydlištěm nebo místem obvyklého pobytu osoby oprávněného k výživě, je příslušností danou na výběr a vybrat si takovou příslušnost může jakákoliv osoba, která podá návrh na určení výživného. Jestliže v tomto případě si matka, která návrh na zahájení řízení o určení výživného podala, tuto zvláštní příslušnost nevybrala, ale podala svůj návrh k soudu, na jehož území má otec, proti kterému žaloba směřuje, své bydliště, využila tak ustanovení článku 2 bod 1 nařízení č. 44/2001 a žalovala k soudu mezinárodně příslušnému podle uvedeného ustanovení. Nelze jí vnucovat příslušnost danou na výběr, když si ji nevybrala. K závěru, že příslušnost uvedená v článku 5 bod 2 cit. nařízení je skutečně příslušností danou na výběr a nikoliv výlučnou příslušností, která by nastávala ve všech věcech výživného, přičemž by vylučovala obecnou příslušnost, dospěl odvolací soud z formulace článků 2, 3 a 5 a při srovnání s formulacemi článků 22 a 23 cit. nařízení. V článku 3 bod 1 se uvádí, že osoby, které mají bydliště na území některého členského státu, mohou být u soudu jiného členského státu žalovány pouze na základě pravidel stanovených v oddílech 2 až 7 této kapitoly. V oddílech 2 až 7 této kapitoly ( kapitola 1 ) se jako o výlučné příslušnosti hovoří jenom v článcích 22 a 23. Jde o případy výlučné příslušnosti např. pro řízení, jehož předmětem jsou věcná práva k nemovitostem. Tam se také výslovně stanoví, že je dána bez ohledu na bydliště ( článek 22 ). V článku 23 pak je jako výlučná příslušnost označena příslušnost podle dohody stran. V této věci, kde je předmětem řízení výlučně určení výživného pro nezl. děti, a to na základě návrhu ( žaloby ), který podala matka nezl. dětí žijící i s dětmi ve Spolkové republice Německo, a kde otec má bydliště v České republice, je dána podle předpisů Evropské unie ( nařízení č. 44/2001 ) mezinárodní příslušnost soudů České republiky ( soudy České republiky jsou z hlediska občanského soudního řádu nadány pravomocí tuto věc rozhodnout ). Odvolací soud v tomto smyslu napadené usnesení podle § 220 odst. 3 o.s.ř. změnil. Uvedené ustanovení uvádí, že odvolací soud změní usnesení, kterým nebylo rozhodnuto ve věci samé, jestliže nejsou podmínky pro potvrzení usnesení nebo pro jeho zrušení podle § 219a odst. 1 o.s.ř. V tomto případě nelze napadené usnesení potvrdit pro jeho věcnou nesprávnost a zrušit je nelze podle § 219a odst. 1 o.s.ř., protože jemu předcházející řízení procesními vadami netrpělo, samotné rozhodnutí není nepřezkoumatelné a rozsah účastenství je správný. Jestliže je vyloučeno potvrzení i zrušení napadeného usnesení, nezbývá než jej změnit tak, že řízení o určení výživného pro nezl. děti se nezastavuje. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 31. října 2005