Manžel povinného, kterému byl exekučním příkazem (§ 47 exek. řádu) postižen nárok na důchod, se jako každá jiná třetí osoba může bránit vylučovací (excindační) žalobou podle § 267 odst. 1 o.s.ř., neboť nárok na důchod netvoří předmět společného jmění manželů a manželka povinného není účastnicí exekučního řízení. Nebrání tomu ani možnost manžela povinného obrátit se se žalobou na plátce důchodu, čímž by si však zajistil vrácení částek již sražených. Žaloba vylučovací směřuje do budoucna - má zabránit dalším srážkám.

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně JUDr. M. B. a soudkyň JUDr. J. H. a JUDr. V. Z. v právní věci žalobkyně B. H., bytem S., zastoupené JUDr. J. Š., advokátem ve S., proti žalovanému A. A. s.r.o. , se sídlem P., IČ…, zastoupenému JUDr. M. D., advokátem se sídlem v P., o vyloučení práva z exekuce, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 30.11.2004, č.j. 7 C 162/2004-34, t a k t o : Rozsudek soudu prvního stupně se m ě n í takto: I. Z exekuce vedené u Okresního soudu ve Strakonicích pod sp.zn. 8 Nc 2830/2003 prováděné soudním exekutorem Mgr. R. V., pod sp.zn. Ex 464/2003 se vylučuje právo žalobkyně na výplatu starobního důchodu od České správy sociálního zabezpečení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady řízení před soudy obou stupňů ve výši 8.390,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce JUDr. J. Š. III. Žalovaný je povinen zaplatit Okresnímu soud ve Strakonicích soudní poplatek z návrhu ve výši 1.000,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. O d ů v o d n ě n í Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu na vyloučení nároku žalobkyně na výplatu starobního důchodu, který pobírá od České správy sociálního zabezpečení v Praze (dále jen ČSSZ) z exekuce vedené u Okresního soudu ve Strakonicích pod sp.zn. 8 Nc 2830/2003. O nákladech rozhodl tak, že žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náklady řízení ve výši 6.316,80 Kč k rukám právního zástupce žalovaného. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že vylučovací žaloba, která je upravena v § 267 o.s.ř., je svou podstatou žalobou určovací ve smyslu § 80 písm. c) o.s.ř., u které se však naléhavý právní zájem netvrdí ani neprokazuje. Dle okresního soudu dosud nevyplacené peněžní prostředky z titulu starobního důchodu nejsou ve společném jmění manželů ve smyslu § 143 odst. 1 o.z. a jde o nárok, který je ryze osobním nárokem samotné žalobkyně. Za situace, kdy je vedena exekuce proti manželu žalobkyně (povinnému), nemůže být tento nárok žalobkyně postižen. Žalobkyně není ani účastnicí exekučního řízení. ČSSZ tedy neoprávněně snižuje výplatu starobního důchodu žalobkyně a je namístě podání žaloby přímo proti ČSSZ na zaplacení částky, která dosud nebyla ze starobního důchodu přímo vyplacena. Pak dle okresního soudu logicky již není důvod k podání určovací (vylučovací) žaloby. Žalobkyně může žalovat přímo na plnění. Okresní soud odkázal ve svém rozsudku na literaturu. Nárok na výplatu starobního důchodu je obdobným nárokem jako nárok na výplatu mzdy a je zde tudíž vyloučena žaloba excindační. ČSSZ měla zkoumat rozhodnutí, o nařízení výkonu rozhodnutí respektive exekuční příkaz, zda je v souladu se zákonem, a srážky ze starobního důchodu provádět neměla. Proti tomuto rozsudku podala odvolání žalobkyně. Uvedla, že žalobu na vyloučení práva z exekuce podala v době, kdy ještě k žádným srážkám z jejího starobního důchodu nedošlo. I jinak však není názor soudu prvního stupně správný, neboť v případě žaloby na plnění by musela de facto podávat další a další žaloby na plnění ohledně srážek provedených po zahájení řízení o prvé žalobě. Odvolání ještě doplnila žalobkyně vyjádřením zaslaným k odvolacímu jednání v tom směru, že smyslem žaloby na vyloučení práva z exekuce je zamezení podávání dalších (zbytečných) žalob na plnění, neboť touto žalobou se definitivně rozhodne o samém základu a tím se vyloučí budoucí žaloby na plnění. Žalovaný navrhl potvrzení napadeného rozsudku, neboť jej považuje za správný i s tou argumentací, že zmíněné peněžní prostředky do společného jmění manželů nepatří. Odvolání v této věci je přípustné (§ 201, § 202 o.s.ř.), bylo podáno osobou k tomu oprávněnou (§ 201 o.s.ř.) a v zákonem stanovené lhůtě (§ 204 o.s.ř.). Obsahuje i náležitosti uvedené v § 205 odst. 1 a 2 o.s.ř. Z podnětu podaného odvolání odvolací soud přezkoumal odvoláním napadené výroky rozsudku dle § 212 věta prvá o.s.ř. v celém rozsahu. Přezkoumal je z hlediska odvolacího důvodu uvedeného v odvolání, tj. odvolacího důvodu dle § 205 odst. 2 písm. g) o.s.ř., tedy z hlediska námitky, že okresní soud nesprávně věc posoudil po právní stránce. Přezkoumal však rozsudek i z hlediska ostatních odvolacích důvodů uvedených v § 205 odst. 2 o.s.ř., jak to ukládá § 212a odst. 1 o.s.ř. Neshledal vady řízení, vyjmenované v ustanovení § 212a odst. 5 o.s.ř., ke kterým přihlíží z úřední povinnosti. Odvolatelkou uplatněný odvolací důvod, že rozsudek spočívá na nesprávném právním posouzení věci je naplněn. Názor okresního soudu, že dosud nevyplacené peněžní prostředky z titulu starobního důchodu nejsou ve společném jmění manželů, je správný, avšak není již správný názor, že žalobkyně nemůže podat vylučovací žalobu dle § 267 odst. 1 o.s.ř., nýbrž toliko žalobu na plnění, a to proti plátci starobního důchodu. Vylučovací žaloba podle § 267 odst. 1 o.s.ř. je ochranou třetích osob při provádění výkonu rozhodnutí. Tuto žalobu může jako dotčená osoba podat i manželka povinného, protože dosud nevyplacený starobní důchod, ohledně kterého byla nařízena exekuce, patří jí a nikoliv do společného jmění manželů. Právo k majetku, které nepřipouští exekuci, lze uplatnit jen způsobem předvídaným ustanovením § 267 o.s.ř. (ve spojení s § 52 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb.). Podle ustanovení § 267 odst. 1 o.s.ř. právo k majetku, které nepřipouští výkon rozhodnutí, lze uplatnit vůči oprávněnému návrhem na vyloučení věci – práva z výkonu rozhodnutí v řízení podle třetí části tohoto zákona. V projednávané věci ze spisu vyplývá, že jsou prováděny srážky z důchodu manželky povinného, který pobírá od plátce České správy sociálního zabezpečení v Praze 5. Protože žalobkyně nebyla účastníkem exekučního řízení, přičemž byl postižen její majetek (který není ve společném jmění manželů), je oprávněna podat excindační žalobu. Ochrana jejího práva vyžaduje, aby mohla své nároky prosadit i pomocí excindační žaloby. Excindační žaloba současně není jejím jediným prostředkem právní ochrany, může se domáhat svých nároků i žalobou podanou proti poddlužníku, neboť poskytnutím plnění oprávněnému se poddlužník nemohl zprostit svých povinností vůči žalobci. Možnost podat žalobu na vyplacení důchodu proti ČSSZ však ještě neznamená, že žalobkyně není aktivně legitimována k podání excindační žaloby. V případě žaloby na plnění by žalobkyně musela podávat další a další žaloby na plnění ohledně srážek provedených po zahájení řízení o prvé žalobě (nebo žalobu rozšiřovat). Nikdy by však nepostihla skutečnost, že bude provedena další srážka z důchodu. Excindační žaloba má zabránit právě takovýmto případům (podávání žalob). Působí do budoucna, aby k takové situaci nedocházelo. Excindační žaloba, kterou bude rozhodnuto o procesním nároku žalobkyně, míří jinam než žaloba na plnění, o které uvažuje okresní soud. Nemůže ji proto žaloba na plnění vylučovat. Připuštěním excindační žaloby se vyloučí budoucí žaloby na plnění. Argument okresního soudu, že ČSSZ měla kriticky zkoumat rozhodnutí o nařízení výkonu rozhodnutí, respektive exekuční příkaz, (zda je v souladu se zákonem, a zda podle hmotného práva je povinný, respektive jeho manžel, nositelem výkonem rozhodnutí (exekucí) postižitelné pohledávky), není namístě. Česká správa sociálního zabezpečení nemůže neuposlechnout exekučního příkazu a není legitimována ani k přezkoumávání jeho správnosti. Podle ustanovení § 44 odst. 2 věty prvé zákona č. 120/2001 Sb. totiž soud nařídí exekuci, jestliže jsou splněny všechny zákonem stanovené předpoklady pro její nařízení, a způsob provedení exekuce stanoví (až po nařízení exekuce) exekuční příkaz, podle kterého se exekuce po právní moci usnesení o jejím nařízení provede. Neprovedením exekučního příkazu (neprováděním srážek) by se poddlužník (plátce důchodu) vystavoval nebezpečí poddlužnické žaloby (§ 292 o.s.ř.). Právě proto, že Česká správa sociálního zabezpečení nemohla postupovat jinak než začít s prováděním srážek z důchodu manželky povinného, musí mít žalobkyně v rámci exekučních předpisů možnost bránit se vylučovací žalobou. Vyloučení nároku na důchod z exekuce bude důvodem pro zastavení výkonu rozhodnutí podle § 268 odst. 1 písm. f) o.s.ř. Excindační žaloba je svojí povahou žalobou na určení, naléhavý právní zájem ve smyslu § 80 písm. c) o.s.ř. se však u ní netvrdí a tedy ani neprokazuje. S tímto názorem okresního soudu se ztotožňuje i soud odvolací. Odvolací soud rovněž odkazuje na publikaci Výkon rozhodnutí v soudním řízení (Kurka, Drápal, Linde Praha a.s.), strana 823, která se sice týká přikázání pohledávky, avšak s ohledem na to, že výkon rozhodnutí srážkami ze mzdy (a jiných příjmů) se historicky vyvinul z prvně uvedeného způsobu výkonu, lze názor tam uvedený vztáhnout i na souzenou věc, zejména i proto, že nejde o mzdu, ale o důchod. Priority plynoucí z pracovněprávního vztahu se v této věci neuplatní. Podle názoru v citované literatuře není vyloučeno, aby k přikázané pohledávce nebo postiženému jinému majetkovému právu nemohla věcně legitimovaná osoba uplatňovat excindační žalobou své právo, které nepřipouští výkon rozhodnutí. Právní postavení této osoby nemůže být závislé na tom, jak posoudí podlužník své povinnosti; ochrana jejích práv vyžaduje, aby mohla své nároky prosadit i pomocí excindační žaloby. O tom, že nárok žalobkyně na výplatu starobního důchodu je nárokem, který nespadá do společného jmění manželů, nebylo v řízení sporu. Jak již shora uvedeno, jestliže bylo postiženo právo k majetku (peněžní prostředky) ve výlučném vlastnictví manžela povinného, přísluší manželu povinného právo podat excindační žalobu podle § 267 odst. 1 o.s.ř. za stejných podmínek jako každé jiné třetí osobě. Odvolací soud neshledal ani v literatuře citované okresním soudem argumenty, které by odůvodňovaly názor opačný, který použil soud prvního stupně, a jehož důvody odvolací soud vyvrátil. Z uvedených důvodů odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně podle ustanovení § 220 odst. 1 o.s.ř. změnil s jiným právním názorem a žalobě vyhověl. O nákladech řízení před soudy obou stupňů rozhodl odvolací soud ve smyslu § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. a úspěšné žalobkyni přiznal náklady řízení, které představují odměnu advokáta dle § 8 písm. a) vyhlášky č. 484/2000 Sb., v platném znění, ve výši 4.500,- Kč + 3 režijní paušály po 75,- Kč, celkem 4.725,- Kč před soudem prvního stupně. Dle § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. učinil-li advokát v řízení jediný úkon právní služby (vyjádření k odvolání), soud sníží sazbu odměny o 50%. Náklady odvolacího řízení tedy činí 2.250,- Kč + 75,- Kč režijní paušál. K tomu je nutno připočítat 19% DPH, což je 1.340,- Kč. Celkem se žalobkyni přiznává 8.390,- Kč. Žalobkyně byla okresním soudem osvobozena od placení soudního poplatku z návrhu (usnesením ze dne 7.9.2004, č.j. 7 C 162/2004-12), proto dle § 2 odst. 3 zákona č. 549/91 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění, přechází dle výsledku řízení poplatková povinnost na žalovaného. Výše soudního poplatku z návrhu činí dle sazebníku soudních poplatků podle položky 2 písm. c) 1.000,- Kč. Ten je žalovaný povinen zaplatit na účet Okresního soudu ve Strakonicích do tří dnů od právní moci rozsudku. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání do dvou měsíců od doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Okresního soudu ve Strakonicích. Tento rozsudek by mohl být k návrhu soudně vykonán, pokud by nebyl včas a řádně splněn. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 25. února 2005