Soud může k návrhu spoluvlastníka upravit užívání společné věci jen tehdy, když určitý způsob užívání není podporován většinou spoluvlastníků danou velikostí podílů.Jakmile je však určitý způsob užívání podporován většinou, nemůže soud nikdy o úpravě užívání rozhodovat, a to ani když je zřejmé, že není dohoda mezi většinou a menšinou spoluvlastníků. Platnost rozhodnutí většiny (ani účelnost) soud nezkoumá.

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně JUDr. M. B. a soudkyň JUDr. V. Z. a JUDr. J. H. v právní věci žalobkyně J. H., bytem P., zastoupené JUDr. M. K., advokátem v P., proti žalovaným 1) J. G., nar..., 2) K. H ., nar…, oběma bytem B., oběma zastoupeným JUDr. Z. L., advokátem ve S., o úpravu užívání nemovitosti, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 17.12.2004, č.j. 4 C 39/2004-57, t a k t o : I. Rozsudek soudu prvního stupně se p o t v r z u j e . II. Žalobkyně je povinna zaplatit oprávněným společně a nerozdílně náklady odvolacího řízení v částce 7.535,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalovaných JUDr. Z. L. O d ů v o d n ě n í Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu o úpravu užívání nemovitosti a rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalovaným náklady řízení ve výši 6.726,- Kč. Své rozhodnutí soud odůvodnil tím, že většinovými spoluvlastnicemi (žalovanými) bylo rozhodnuto o tom, jakým způsobem bude hospodařeno se všemi budovami tvořícími areál zámku Blatná (které byly předmětem žaloby) a tomuto rozhodnutí se musí menšinová spoluvlastnice (žalobkyně) podřídit. Odkázal na ustanovení § 139 odst. 2 obč.zák. o hospodaření se společnou věcí spoluvlastníky a na § 39 odst. 3 obč.zák., podle kterého jde-li o důležitou změnu společné věci, mohou přehlasovaní spoluvlastníci žádat, aby o změně rozhodl soud. Ten je oprávněn tedy rozhodovat (nejde-li o důležitou změnu společné věci) pouze tehdy, pokud se nedosáhne rovnosti hlasů, nebo nedosáhne-li se většiny, nebo dohody. V daném případě existuje rozhodnutí většinového spoluvlastníka, nejde o důležitou změnu společné věci, a rozhodnutí ze dne 17.12.2004 je platné. Pokud jde o změnu žaloby tak, jak ji žalobkyně formulovala, jedná se podle okresního soudu o podmíněný úkon ve smyslu § 41a odst. 2 o.s.ř., proto k němu soud vůbec nepřihlížel. O nákladech řízení rozhodl v souvislosti s úspěchem ve věci a úspěšným žalovaným přiznal náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Proti tomuto rozsudku se odvolala žalobkyně a uvedla, že soud prvního stupně na základě provedených důkazů dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním a nesprávně právně věci posoudil. Dle odvolatelky neúplnost skutkových zjištění spočívá v tom, že nebyly provedeny všechny navrhované důkazy, zejména znalecký posudek z oboru stavebnictví, kterým by byla najisto postavena zejména vnitřní dispozice sporné nemovitosti s ohledem na jednotlivé místnosti. Nelze se ztotožnit ani s tím, pokud majoritní spoluvlastník rozhodne o věci ve spoluvlastnictví způsobem, kdy zamezil možnosti užívání věci menšinovým spoluvlastníkem bez toho, aniž by mu toto řádně zdůvodnil a doložil. Proto nelze souhlasit s tím, že není třeba uvést dobu oprav, způsob oprav apod. Rovněž se neztotožňuje s názorem soudu prvého stupně, že není ve věci oprávněn rozhodnout, když dle jeho názoru nejde o důležitou změnu společné věci. Žalobkyně rozhodnutí většinového spoluvlastníka za důležitou změnu společné věci považuje. Rovněž ze strany žalobkyně se nejednalo o podmíněný úkon, pokud navrhovala změnu žaloby, neboť uvážení soudu se za úkon považovat nemůže. Žalované k odvolání žalobkyně ve svém vyjádření uvedly, že žalobkyně není vyloučena z užívání nemovitostí a participuje na nemovitostech způsobem odpovídajícím jejímu spoluvlastnickému podílu. Pokud žalobkyně poukazuje na skutečnost, že rozhodnutí většinových spoluvlastnic postrádá specifikaci doby oprav, způsobu oprav apod., je třeba poukázat na skutečnost, že sama žalobkyně ve svém návrhu na užívání nemovitostí žádnou podobnou specifikaci nenabídla. Odvolání žalobkyně je přípustné (§ 201 a § 202 o.s.ř.), podané oprávněnou osobou (§ 201 o.s.ř.) a včasné (§ 204 o.s.ř.), obsahuje také všechny náležitosti požadované § 205 odst. 1 a 2 o.s.ř. včetně odvolacích důvodů. Ohledně nich odvolatelka namítá, že okresní soud dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním (§ 205 odst. 2 písm. e) o.s.ř.) a nesprávně věc posoudil po právní stránce (§ 205 odst. 2 písm. g) o.s.ř.). Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek nejen z odvolacích důvodů uplatněných v odvolání, ale ze všech odvolacích důvodů, jak jsou uvedeny v ustanovení § 205 odst. 2 písm. a) až g) o.s.ř. Takovýto způsob přezkumu plyne z § 212a odst. 1 o.s.ř. Bylo přezkoumáno i řízení, které napadenému rozsudku předcházelo, to plyne z § 212a odst. 5 o.s.ř. Vady řízení tam uvedené však zjištěny nebyly. Odvolací soud rozhodoval již za účinnosti novely o.s.ř. č. 59/2005 Sb. Avšak postupoval podle dosavadních procesních předpisů. To vyplývá z přechodných ustanovení k citované novele (článku II. bod 2). Podle uvedeného ustanovení se odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Odvolací soud dospěl k závěru, že v případě žalobkyně není naplněn ani jeden z odvolacích důvodů zákonem stanovených a odvolání je proto nedůvodné. Odvolací soud považuje skutkové zjištění soudu prvního stupně za správné a úplné, protože okresní soud provedl všechny důkazy, které se jevily potřebnými k prokázání rozhodných skutečností, aby věc bylo možno po právní stránce posoudit. Skutková zjištění soudu prvního stupně, že většinové spoluvlastnice (žalované) rozhodly, jakým způsobem bude hospodařeno s předmětnými nemovitostmi (rozhodnutí ze dne 17.12.2004), jsou správná. Rovněž právní posouzení věci okresním soudem považuje odvolací soud za správné. Podle § 139 odst. 2 obč. zák. o hospodaření se společnou věcí rozhodují spoluvlastníci většinou, počítanou podle velikosti podílu. Při rovnosti hlasů nebo nedosáhne-li se většiny nebo dohody, rozhodne na návrh kteréhokoliv spoluvlastníka soud. Podle odst. 3 tohoto ustanovení jde-li o důležitou změnu společné věci, mohou přehlasovaní spoluvlastníci žádat, aby o změně rozhodl soud. Z uvedených ustanovení je zřejmé, že všichni spoluvlastníci mají právo držet a užívat předmět svého spoluvlastnictví, požívat jeho plody a užitky a nakládat s ním, a to v rozsahu odpovídajícím velikosti jejich podílu. Při rozhodování o hospodaření se společnou věcí je určujícím činitelem velikost spoluvlastnických podílů (tzv. majoritní princip). Má-li být přijato určité rozhodnutí ohledně společné věci, musí se prvně vyslovit nadpoloviční většina určená podle podílů (tj. nad 50%). Jen když nastane rovnost hlasů nebo nedosáhne-li se většiny nebo dohody, může kterýkoliv spoluvlastník podat návrh k soudu. Přehlasovaní spoluvlastníci se musí rozhodnutí většině podrobit. Pojem hospodaření se společnou věcí zahrnuje též způsob užívání věci. Tedy i o tom, zda a za jakých podmínek bude věc pronajata, spoluvlastníci rozhodují většinou, počítanou podle velikosti podílů s tím, že při dosažení takto kvalifikované většiny se tomuto rozhodnutí musí ostatní (menšinoví) spoluvlastníci podřídit (§ 139 odst. 2 obč. zák.). V posuzovaném případě vychází i odvolací soud ze zjištění, že žalované jako spoluvlastnice rozhodly většinou hlasů (2/3 podílu) o uzavření nájemních smluv k nebytovým prostorům nacházejícím se ve společné nemovitosti (nájemní smlouvy se společností G.T.S. CZ s.r.o. a městem B.), jakož i o tom, jakým způsobem bude hospodařeno se zbývajícími budovami, které tvoří areál zámku Blatná (zápis ze schůze spoluvlastníků ze dne 17.12.2004). Výsledné řešení v podobě dvou nájemních smluv a zápisu ze dne 17.12.2004 se opírá o rozhodnutí žalovaných disponujících v součtu dvoutřetinovou většinou počítanou podle velikostí podílů a představuje jejich rozhodnutí podle § 139 odst. 2 obč. zák. Žalované spoluvlastnice byly oprávněny rozhodnout o užívání věci způsobem, který považovaly za vhodný a menšinová spoluvlastnice se tomuto rozhodnutí musí podřídit. Žalobkyně před okresním soudem ani v odvolacím řízení nenamítala, že jde o důležitou změnu společné věci a ani odvolací soud užívání nemovitosti za důležitou změnu společné věci nepovažuje. O důležitou změnu společné věci jde zejména tehdy, mění-li se její podstata či funkce. Soud rozhoduje pouze tam, kde není možnost rozhodnout většinou spoluvlastníků, tzn. při rovnosti hlasů nebo není dosaženo většiny či dohody. Soud není oprávněn ani přezkoumávat správnost rozhodnutí většiny a v tom případě ani platnost, protože ani při neplatném rozhodnutí soud o úpravě užívání nerozhoduje. Rozhodnout může o způsobu užívání dle § 139 obč. zák. jen tehdy, když nastane situace, že určité řešení nedosáhne většiny (nepostaví se za něj většina vlastníků počítaná dle velikosti podílů) nebo se nedosáhne dohody u těchto „nevětšinových“ spoluvlastníků, anebo když jde o důležitou změnu věci. Jakmile však je určitý způsob hospodaření podporován většinou, nemůže soud nikdy o způsobu hospodaření rozhodovat (vyjma důležité změny), a to ani když je zřejmé, že není dohoda mezi většinou a menšinou. V těchto případech, což je i souzený, má přednost majoritní princip. Pochybnost žalobkyně o tom, zda ujednání ze dne 17.12.2004 je platné, není rozhodná, ale rozhodné je shodné stanovisko většinových spoluvlastnic na způsob užívání. Jestliže způsob užívání považují za vhodný, je toto jejich rozhodnutí o užívání společné věci určujícím činitelem s ohledem na velikost jejich spoluvlastnických podílů. Okresní soud se nedopustil ani procesního pochybení, pokud změnu žaloby, tak jak ji učinila žalobkyně při posledním ústním jednání okresního soudu, považoval za podmíněný úkon ve smyslu § 41a odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně dala v postatě okresnímu soudu na výběr, aby sám uvážil, zda v případě, že bude považovat za platné rozhodnutí ze dne 17.12.2004, připustil změnu žaloby a rozhodl o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví či naopak, když toto rozhodnutí za platné považovat nebude, aby rozhodl o původním návrhu, tedy o úpravě užívání nemovitosti. Žalobkyně tudíž nenavrhla změnu žaloby bezpodmínečně, ale jen s podmínkou. Nejedná se ani o eventuelní petit. O ten by se jednalo tehdy, jestliže by žalobce žádal, aby žalovanému byla uložena určitá povinnost (primární petit), a teprve v případě, že primární petit bude zamítnut, aby bylo rozhodnuto o dalším požadavku žalobce (eventuálním petitu). Z podání žalobkyně vyplývá, že změna žaloby měla být provedena až v důsledku „uvážení“ soudu, s tím, že pak původní žalobu již vůbec rozhodnout nechce. Z uvedeného vyplývá, že se skutečně jedná o podmíněný procesní úkon ve smyslu § 41a odst. 2 o.s.ř. Okresní soud správně podání, tak jak jej formulovala žalobkyně, pominul a nevzal jej v úvahu. Protože okresní soud nepochybil ani ve výroku o nákladech řízení, byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen dle § 219 o.s.ř. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. a úspěšným žalovaným přiznány náklady řízení v plné výši. Tyto představují odměnu advokáta dle vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve výši 4.500,- Kč, zvýšenou o 20%, celkem 5.400,- Kč, 2x režijní paušál po 75,- Kč (vyjádření k odvolání a odvolací řízení) včetně cestovného ze Strakonic do Českých Budějovic a zpět při ujetí 120 km osobním automobilem Škoda Octavia 2 C 28613 (průměrná spotřeba 6,3 l na 100 km, cena jednoho litru pohonných hmot 26,60 Kč, základní náhrada 80,- Kč, náhrada za jeden kilometr 5,48 Kč) ve výši 782,- Kč. Vzhledem k tomu, že právní zástupce žalovaných byl ke dni rozhodnutí okresního soudu plátcem DPH, náleží mu dle § 23a zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, odměna a náhrady zvýšené o částku odpovídající DPH, které je povinen z odměny a náhrad advokát odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o DPH , ve znění pozdějších předpisů. Podle § 137 odst. 3 o.s.ř. ve znění novely provedené zákonem č. 237/2004 Sb. patří k nákladům řízení v případech uvedených v odstavci 2 (tj. mimo jiné v případech zastupování advokátem) rovněž částka odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zvláštního předpisu. Z uvedeného vyplývá, že odměna a náhrady právní zástupce žalobce zvýšené o 19% DPH představují částku 7.535,- Kč. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku není dovolání přípustné, ledaže dovolací soud na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozsudku odvolacího soudu k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Okresního soudu ve Strakonicích dospěje k závěru, že jde ve věci samé o rozhodnutí zásadního právního významu. Tento rozsudek by mohl být k návrhu soudně vykonán, pokud by nebyl včas a řádně splněn. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 6. dubna 2005