Jestliže žalobcovo právo na zaplacení určité peněžní částky představující jistinu z úvěrové smlouvy stále existuje a pouze jej nelze soudem přiznat vzhledem k uplatněné námitce promlčení, potom i nadále po dni splatnosti uvedené pohledávky mohou běžet smluvené úroky, představující příslušenství uvedené pohledávky. Ohledně tohoto příslušenství je třeba učinit skutková zjištění o jeho základu a výši, aby soud mohl posoudit vznesenou námitku promlčení vztahující se i k tomuto příslušenství.

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedy JUDr. M. Š. a soudců JUDr. H. H. a JUDr. F. K. v právní věci žalobce I., s.r.o., se sídlem v P., IČ…, proti žalovanému Vl. V., nar…, bytem ve L., zastoupenému JUDr. M. H., advokátem v B., o 3.528,66 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 20.10.2004, č.j. 4 C 90/2004-37, t a k t o : Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku v odstavci I., v části o zamítnutí žaloby ohledně částky 15.500,- Kč, p o t v r z u j e , zatímco ve zbývající části o zamítnutí žaloby co do částky 38.028,66 Kč s přísl., ve výroku v odstavci II., o nákladech řízení, a v odstavci III., o poplatkové povinnosti žalobce, se z r u š u j e a věc se v r a c í tomuto soudu v tomto rozsahu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobce JUDr. F. M., správce konkurzní podstaty úpadce R. z., spořitelní a úvěrní družstvo se sídlem v M. B., IČ… ( dále jen “úpadce“) podal dne 29.5.2003 vůči žalovanému žalobu ( § 14 odst. 1 písm. d) zák. č. 328/1991 Sb., o konkurzu a vyrovnání ), jíž se domáhal zaplacení částky 53.528,66 Kč a příslušenství týkajících se mezi žalovaným a úpadcem uzavřené smlouvy o vedení kontokorentního účtu z 11.5.1998. V uvedené částce jsou zahrnuty částky 15.500,- Kč – nesplacená část dlužné jistiny, 19.453,89 Kč – smluvní úrok ve výši 19,7 % p.a. z částky 20.000,- Kč od 11.5.1998 do 26.5.2003, 17.892,27 Kč – sankční úrok ve výši 36 % p.a. z částky převyšující 20.000,- Kč od 1.6.1998 do 26.5.2003, 682,50 Kč – smluvené poplatky. Usnesením ze dne 24.2.2004, č.j. 4 C 42/2004-17, které právní moci nabylo dne 6.4.2004, soud prvního stupně připustil, aby na místo žalobce do řízení vstoupila obchodní společnost A., s.r.o., se sídlem ve S. O. Usnesením ze dne 31.8.2004, č.j. 4 C 90/2004-31, které právní moci nabylo dne 21.9.2004, okresní soud připustil, aby do řízení na místo žalobce (A., s.r.o.) vstoupila obchodní společnost I., s.r.o., se sídlem v P., IČ… (dále jen „ žalobce“ ). Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu, aby bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobci částku 53.528,66 Kč s 19,7 % úrokem z částky 20.000,- Kč od 27.5.2003 do zaplacení a 36 % úrokem z částky 33.528,66 Kč od 27.5.2003 do zaplacení. Žalobci uložil zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 12.967,50 Kč. Žalobci uložil zaplatit soudní poplatek ze žaloby ve výši 2.140,- Kč. Vyšel ze zjištění, že úpadce a žalovaný uzavřeli dne 11.5.1998 smlouvu o vedení kontokorentního účtu. Úpadce se zavázal poskytnout na u něho vedeného účtu č. 1030001682 kontokorentní účet do celoroční maximální výše 20.000,- Kč, a to na dobu maximálně 24 měsíců. V článku III. smlouvy bylo dohodnuto, že žalovaný „je povinen se pohybovat se svým zůstatkem v kreditním pásmu alespoň 1 x za 365 dnů“. Žalovaný se zavázal splatit kontokorentní účet v termínu do 11.5.1999 v částce 20.000,- Kč. V článku V. odst. 4 písm. a) smlouvy bylo dohodnuto, že úpadce „je oprávněn v případě porušení povinností z této smlouvy vyplývajících klientu v případě, že se zůstatek pohybuje nepřetržitě déle než 365 dní v debetním pásmu, považovat zůstatek od data, které následuje po 365. dnu, jako poskytnutá půjčka po splatnosti a vztahuje se tudíž na ní sankční úrok, včetně uplatnění všech zákonných nástrojů ze strany věřitele při jeho vymáhání“. Okresní soud dále zjistil, že žalovaný dne 14.5.1998 čerpal částku 19.500,- Kč, současně byla k této částce připočtena částka 350,- Kč, což byl poplatek za založení účtu ze dne 12.5.1998. Následně byly žalovanému účtovány poplatky za vedení účtu a žalovaný se po celou dobu od 12.5.1998 do 30.4.2003 pohyboval v debetu. Dále zjistil, že žalovaný uhradil dne 6.11.1998 částku 2.000,- Kč a dne 11.11.1998 taktéž částku 2.000,- Kč. Právně věc soud prvního stupně hodnotil za použití § 497, § 504, § 388 odst. 1, § 397 obch. zák. Jestliže měl žalovaný dlužnou částku zaplatit do 11.5.1999, uplynula čtyřletá promlčecí doba k uplatnění nároku dne 11.5.2003. Protože žalobce podal žalobu až 29.5.2003, učinil tak opožděně. Vzhledem k vznesené námitce promlčení, nemohlo být žalobci právo formou soudního rozhodnutí přiznáno. Proti tomuto rozsudku se žalobce odvolal. Namítá, že v řízení bylo prokázáno, že žalovaný uzavřel smlouvu o vedení kontokorentního účtu dne 11.5.1998 na dobu maximálně 24 měsíců. Věřitel tedy poskytl žalovanému možnost využívat kontokorentní účet po uvedenou dobu za určitých sjednaných podmínek. Jednou z těchto podmínek je zaplacení částky 20.000,- Kč dne 11.5.1999. V případě nesplnění této podmínky je věřitel oprávněn uplatňovat sankce dle článku V. bod 4 a 5. Za použití výkladových pravidel ve smyslu ustanovení § 266 odst. 3, odst. 4 obch. zák. mělo být zjištěno, že lhůta k vrácení finančních prostředků byla dohodou stran sjednána na 24 měsíců od data prvního čerpání. Ustanovení článku V. bod 4 smlouvy dává věřiteli možnost, jak se chovat v případě, kdy dlužník nedodrží tzv. test solventnosti dle článku III. smlouvy. Pokud by se dlužník choval v souladu se smlouvou, tj. splatil by poskytnutý kontokorent alespoň jednou za rok, nebyl by věřitel oprávněn k použití výše zmíněného ustanovení. Ale ani v případě, kdy by dlužník nejednal v souladu se smlouvou, tj. test solventnosti nedodržel, by věřitel nebyl povinen po něm plnění vymáhat ( bylo by to jen jeho právo, nikoliv povinnost ) a lhůta pro vrácení poskytnutých finančních prostředků by stejně začala běžet až po uplynutí doby, na níž byly poskytnuty, tj. po lhůtě 24 měsíců od data prvního čerpání. Žalovaný žádal potvrzení napadeného rozsudku. Smlouva sice obsahovala ustanovení o tom, že se žalobce zavazuje poskytnout žalovanému úvěr maximálně na dobu 24 měsíců, ovšem v dalším ustanovení smlouvy si strany sjednaly, že žalovaný zaplatí svůj dluh nejpozději do 11.5.1999. Z článku V. odst. 4 smlouvy pak jednoznačně vyplývá, že pokud nebude dluh ve stanovené lhůtě splacen, považuje se po uplynutí této doby zůstatek účtu „jako půjčka po splatnosti“. I toto ustanovení potvrzuje povinnost žalovaného splatit dluh ke dni 11.5.1999. Odvolací soud po zjištění, že odvolání, které zákon nevylučuje, bylo podáno účastníkem řízení v zákonné 15 denní lhůtě ( § 201, § 202, § 204 odst. 1 o.s.ř. ), a že se opírá o způsobilý odvolací důvod podle § 205 odst. 2 písm. g) o.s.ř., věc projednal podle § 212 o.s.ř. a dospěl k závěru o částečné důvodnosti odvolání. Skutková zjištění soudu prvního stupně jsou správná. Odvolací soud na ně odkazuje a z nich vychází. Podle § 710 obch. zák. je-li ve smlouvě stanoveno, že banka provede do určité částky příkazy k platbám, i když nemá k tomu potřebné peněžní prostředky na účtu, řídí se práva a povinnosti stran při uskutečnění těchto plateb smlouvou o úvěru ( § 497 a násl. obch. zák. ). Kontokorentní úvěry obecně upravené v ustanovení § 710 obch. zák. jsou zvláštním druhem úvěru, který je typický právě tím, že je spojen s běžným účtem. Od běžného úvěru se odlišuje zejména způsobem čerpání. Při obvyklém úvěru poskytuje banka smluvené peněžní prostředky dlužníku k jeho užití. Při kontokorentním úvěru má dlužník právo, aby z jeho běžného účtu byly prováděny platby i tehdy, nejsou-li kryty jeho vlastními prostředky. Jde tedy v podstatě o to, že je majiteli účtu povolen na účet dohodnutý debet. Čerpání pak probíhá podle toho, jaký je stav účtu. To znamená, že pokud je účet v kreditu, úvěr čerpán není a teprve pokud se účet dostává do debetu je úvěr čerpán. Jakmile na účet přicházejí platby nebo vklady, je pak tímto způsobem úvěr splácen. Protože je obvyklé, že kontokorentní úvěr se povoluje na určité období, může dojít i k tomu, že připsanými platbami je úvěr splacen a následně čerpáním účtu do debetu je opětovně čerpán tentýž kontokorentní úvěr. To se může opakovat mnohokrát. K závěru období musí být účet vyrovnán. Čerpání úvěru tedy neprobíhá tím, že by banka na běžný účet připisovala peněžité prostředky ze svých zdrojů, ale ze svých zdrojů pak hradí až debetní platby ( viz. rozhodnutí Vrchního soudu v Praze z 8.2.2000, sp. zn. 5 Cmo 512/99 ). Je zřejmé, že žalovaný se v kreditním pásmu v době od 11.5.1998 do 11.5.1999 nepohyboval. Jeho úvěrový dluh ke dni 11.5.1999 činil 15.500,- Kč. K tomuto dni nastala splatnost uvedené částky ( žalobce ohledně této částky mohl uplatnit nárok u soudu - § 340 odst. 1 obch. zák. ) a vůbec není podstatné, zda a po jak dlouhou dobu smlouva o vedení kontokorentního účtu trvala a jaké „sankční důsledky“ byly s nesplněním „testu solventnosti“ smluvně dojednány. Jestliže splatnost úvěru nastala 11.5.1999, potom čtyřletá promlčecí doba ( § 397 obch. zák. ) ve vztahu k částce 15.500,- Kč začala plynout od 12.5.1999, tedy ode dne, kdy mohlo být právo uplatněno u soudu ( § 391 odst. 1 obch. zák. ). Posledním dnem této lhůty byl den 12.5.2003. Pokud žalobce nárok na zaplacení částky 15.500,- Kč uplatnil až 29.5.2003, učinil tak opožděně. Podle § 388 odst. 1 obch. zák. promlčením právo na plnění povinnosti druhé strany nezaniká, nemůže však být přiznáno nebo uznáno soudem, jestliže povinná osoba namítne promlčení po uplynutí promlčecí doby. Podle § 121 odst. 3 obč. zák. příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení, poplatek z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním. Jestliže žalobcovo právo na zaplacení částky 15.500,- Kč stále existuje a pouze jej nelze přiznat ve formě soudního rozhodnutí, potom je zřejmé, že i nadále ( teoreticky vzato ) po dni splatnosti zmíněné pohledávky mohou běžet žalobcem požadované „sankční úroky“ či „smluvní úroky“ představující příslušenství zmíněné pohledávky. V tomto směru tedy závěr okresního soudu o promlčení i příslušenství předmětné pohledávky v plném rozsahu obstát nemůže. Je třeba učinit skutkové zjištění o tom, zda a v jakém rozsahu je nárok na příslušenství pohledávky promlčen. Ve vztahu k nepromlčenému příslušenství ( běžícímu od 29.5.1999 ) je třeba činit skutková zjištění o základu a výši takto uplatněných nároků. Skutkové zjištění je třeba činit i ve vztahu k „smluveným poplatkům“ ve výši 682,50 Kč ( kdy a na základě čeho takovýto tvrzený nárok vznikl, což má opět souvislost i se vznesenou námitkou promlčení ). V dalším průběhu řízení je třeba učinit skutková zjištění i ve vztahu k právnímu nástupnictví na základě smluv o postoupení pohledávek z 30.7.2003 a 7.8.2003. To, že bylo opakovaně rozhodnuto o procesním nástupnictví ve smyslu § 107a o.s.ř., má význam pouze z hlediska vyřešení otázky účastenství v řízení. Otázkou, zda tvrzené právo v daných konkrétních případech přešlo na další subjekty v souladu s hmotným právem, se totiž rozhodnutí vydaná podle § 107a o.s.ř. nezabývají. Vzhledem k výše uvedenému byl napadený rozsudek jako věcně správný potvrzen podle § 219 o.s.ř. ve výroku v odstavci I., v části o zamítnutí žaloby ohledně částky 15.500,- Kč (nedostatek skutkových zjištění ve vztahu k otázce aktivní legitimace žalobce při zamítavém rozhodnutí okresního soudu odvolacímu soudu nebránil v potvrzujícím rozhodnutí, neboť i kdyby žalobce nositelem aktivní legitimace byl, jeho právo na zaplacení částky 15.500,- Kč je promlčeno ), zatímco ve zbývající části o zamítnutí žaloby co do částky 38.028,66 Kč a dalšího příslušenství pohledávky, ve výroku v odstavci II., o nákladech řízení, a ve výroku v odstavci III., o poplatkové povinnosti žalobce, byl napadený rozsudek zrušen podle § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. a věc v tomto rozsahu vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení ( § 221 odst. 2 písm. a) o.s.ř. ). Je vhodné uvést, že ke zrušení žalobcovy poplatkové povinnosti uložené mu okresním soudem došlo proto, že pokud poplatková povinnost vznikla podáním žaloby ( § 4 písm. a/ zák. č. 549/1991 Sb. ) a pokud byl původní žalobce dr. F. M. jako správce konkurzní podstaty od placení soudních poplatků osvobozen ( § 11 odst. 2 písm. r) zmíněného zákona ), není možné, aby poplatková povinnost vznikla až v průběhu řízení účastníkovi, který řízení nezahájil, a který pouze „vstoupil do práv“ původního žalobce a stal se místo něho účastníkem řízení. V novém rozhodnutí o věci okresní soud znovu rozhodne o nákladech řízení, včetně nákladů řízení odvolacího ( § 224 odst. 3 o.s.ř. ). P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku není dovolání přípustné. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 3. března 2005