Při nařízení prodeje zástavy soud námitku neplatnosti úvěrové a zástavní smlouvy nezkoumá.

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně JUDr. M. B. a soudkyň JUDr. J. H. a JUDr. V. Z. v právní věci žalobce – zástavního věřitele O. AG, se sídlem L., organizační složka O. AG, pobočka Č., se sídlem Č., IČ…, zastoupeného JUDr. P. K., advokátem se sídlem v Č., proti žalovanému – zástavnímu dlužníku T., spol. s r.o., IČ…, Č., zastoupenému opatrovníkem Mgr. P. S., advokátní koncipientkou se sídlem , o prodej zástavy, o odvolání žalovaného proti usnesení Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 17.1.2005 č.j. 19 Nc 1826/2004 – 64, t a k t o : Usnesení soudu prvého stupně se p o t v r z u j e . Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na nákladech odvolacího řízení 2.325,- Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám zástupce žalobce. O d ů v o d n ě n í : Napadeným usnesením soud prvého stupně povolil prodej zástavy (nemovitostí přesně uvedených ve výroku) k uspokojení pohledávky žalobce, jejíž výši také ve výroku uvedl (výrok v odstavci I.). Žalované (zástavnímu dlužníkovi) uložil povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 7.900,- Kč k rukám zástupce žalobce do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok v odst. II.). Okresní soud odůvodnil své rozhodnutí především poukazem na ustanovení § 200y odst. 1, § 200z odst. 1 a 2 a § 200za odst. 3 o.s.ř., tj. na ustanovení týkající se řízení o nařízení prodeje zástavy, a dále na ustanovení § 165 odst. 1 obč. zák. a § 152 obč. zák. o zástavním právu a jeho realizaci. Okresní soud uvedl, že zkoumal, zda zástavní věřitel doložil zajištěnou pohledávku, zástavní právo k zástavě, a kdo je zástavním dlužníkem. Podle okresního soudu všechny tyto podmínky pro nařízení soudního prodeje zástavy žalobce prokázal (úvěrovými smlouvami, zástavními smlouvami a výpisem z katastru nemovitostí). Další skutečnosti podle okresního soudu nejsou pro tuto fázi řízení významné, tedy ani otázka namítané absolutní neplatnosti úvěrových a v souvislosti s tím i zástavních smluv. Ohledně této problematiky okresní soud odkázal žalovaného na druhou fázi řízení konaného ve smyslu ustanovení § 251 a násl. o.s.ř. Argumentoval též judikaturou Nejvyššího soudu. Proti tomuto usnesení se odvolal žalovaný. Namítal, že pohledávka vůči němu nevznikla platně, neboť smlouvy o úvěru jsou absolutně neplatné s ohledem na právo Evropské unie, konkrétně na tři směrnice přesně uvedené v odvolání. Nesouhlasil se závěrem soudu prvého stupně, že v této fázi řízení se není možno otázku platnosti úvěrových smluv a tím i platností zástavních smluv zabývat. Podle odvolatele si měl okresní soud jako předběžnou otázku existenci zajištěné pohledávky vzhledem k námitce absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy posoudit. Odvolatel navrhoval, aby napadené usnesení bylo zrušeno a věc vrácena soudu prvého stupně k dalšímu řízení, případně změněno a žaloba zamítnuta. Stejné stanovisko žalovaný zaujal i při odvolacím jednání. Žalobce navrhl potvrzení napadeného rozhodnutí s odkazem na správné skutkové i právní závěry soudu prvého stupně a také s odkazem na to, že úvěrové smlouvy byly výsledkem zcela běžného bankovního obchodu a takové obchody nedoznaly žádných změn ani v souvislosti se vstupem České republiky do Evropské unie. Smlouvy jsou podle žalobce zcela v souladu s unijními předpisy. Odvolání žalovaného je včasné (§ 204 o.s.ř.), podané oprávněnou osobou (§ 201 o.s.ř.) a přípustné (§ 201 a § 202 o.s.ř.). Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení s ohledem na ustanovení § 212a odst. 1 o.s.ř., tedy nejen z důvodů uvedených v odvolání. Přezkoumal i řízení, které napadenému usnesení předcházelo (§ 212a odst. 5 o.s.ř.). V tomto směru dospěl k závěru, že okresní soud sice nevyvodil žádné důsledky z toho, že žalovaný nemá od 11.11.2003, kdy byl jeho jediný jednatel vymazán z obchodního rejstříku, žádného jednatele, a neměl ho ani ke dni, kdy byla udělena plná moc advokátovi, který v řízení žalovaného zastupoval, avšak tato vada nemá vliv na věcnou správnost napadeného usnesení, neboť ji v odvolacím řízení odvolací soud napravil. Ustanovil opatrovníkem žalovaného podle § 29 odst. 2 o.s.ř. tutéž osobu, která před soudem fakticky žalovaného v celém řízení zastupovala. Je tedy zřejmé, že žalovaný žádnou procesní újmu tím, že nebyl správně zastoupen před soudem prvého stupně, neutrpěl. Přitom zástupce žalovaného (opatrovník) zaujal zcela stejné stanovisko před odvolacím soudem jako před soudem prvého stupně, takže pozice žalovaného se žádným způsobem nezměnila a žalovaný na svých procesních právech zkrácen nebyl. Odvolací soud považuje skutkové i právní závěry soudu prvého stupně za zcela správné a lze na ně proto odkázat. Okresní soud měl správně za prokázány všechny skutečnosti, které plynou z ustanovení § 200z odst. 1 o.s.ř. Měl doloženu zajištěnou pohledávku (úvěrovými a zástavními smlouvami) i zástavní právo a kdo je zástavním dlužníkem (výpisem z katastru nemovitostí a zástavní smlouvou). Zástavní právo vzniká zapsáním do katastru nemovitostí, k čemuž došlo. I odvolací soud vychází z judikatury Nejvyššího soudu citované soudem prvého stupně, přičemž tuto judikaturu lze doplnit i o rozhodnutí uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 11 v sešitě 2, ročník 2005. Je sice uveřejněno usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, avšak jeho uveřejněním v časopise vydávaném Nejvyšším soudem se mu dostává charakteristiky ustálené soudní judikatury. I podle právní věty uvedeného rozhodnutí může soud rozhodnout o nařízení prodeje zástavy, jestliže zástavní věřitel doloží zajištěnou pohledávku, zástavní právo k zástavě a kdo je zástavním dlužníkem. V případě, že to doloží listinami vydanými nebo ověřenými státními orgány nebo veřejnými listinami notáře, může soud rozhodnout o nařízení prodeje zástavy i bez jednání a slyšení zástavního dlužníka. Žalobu v takovém případě doručí zástavnímu dlužníku až s rozhodnutím ve věci samé. Je možno odkázat i na odůvodnění citovaného rozhodnutí, které zdůrazňuje, že ustanovení § 200z o.s.ř. o podmínkách prodeje zástavy, si klade za cíl poskytnout rychlou ochranu práva tam, kde příslušné právo zcela nepochybně vyplývá z okolností tvrzených v žalobě. Proto se také v této fázi realizace zástavního práva nezkoumají otázky platnosti úvěrové ani zástavní smlouvy. Z uvedeného plyne, že v této věci žalobce prokázal jak právní důvod nabytí zástavního práva (zástavní smlouvu), tak i právní způsob nabytí (vklad zástavního práva do katastru nemovitostí), proto okresní soud správně rozhodl o nařízení prodeje zástavy. Odvolací soud napadené usnesení podle § 219 o.s.ř. potvrdil. Na závěr je nutno poznamenat, že odvolací soud projednal odvolání ještě podle dosavadních právních předpisů, tj. podle o.s.ř. účinného do 31.3.2005. Činil tak za účinnosti novely o.s.ř. (účinné od 1.4.2005), a to podle článku II. bod 2 jejích přechodných ustanovení). Podle uvedeného ustanovení se odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně vydaného přede dnem nabytí účinnosti uvedené novely projedná a rozhodne podle dosavadních právních předpisů. Rozhodnutí soudu prvého stupně bylo vydáno ještě před účinností uvedené novely. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 a § 224 odst. 1 o.s.ř. a úspěšnému žalobci byla přiznána náhrada nákladů odvolacího řízení spočívající v odměně advokáta podle vyhl.č. 484/2000 Sb. (§ 8 písm. a/ ve spojení s § 18 odst. 1). Odměna činí 2.250,- Kč a s připočtením 75,- Kč režijního paušálu činí náhrada částku 2.325,- Kč. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné, ledaže dovolací soud na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Českém Krumlově dospěje k závěru, že jde ve věci samé o rozhodnutí zásadního právního významu. Rozhodnutí lze vykonat, pokud by nebyla povinnost v něm stanovená včas a řádně splněna, a to k návrhu oprávněného. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 27. dubna 2005