Pravomoc českého soudu k řízení o vypořádání společného jmění manželů mezi rozvedenými státními občany Ukrajiny žijícími v České republice ( v době podání žaloby) je dána.

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně JUDr. M. B. a soudkyň JUDr. J. H. a JUDr. V. Z. v právní věci žalobkyně: O. G., nar…, státní občanka Ukrajiny, v České republice bytem Č., zastoupená JUDr. J. K., advokátkou v Č., proti žalovanému: Ing. O. G., nar…, státní občan Ukrajiny, v České republice bytem Č., zastoupený JUDr. E. N., advokátkou v Č., o vypořádání SJM, o odvolání žalobkyně proti usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 8.12.2004 č.j. 12 C 203/2004 – 54, t a k t o : Usnesení soudu prvého stupně se z r u š u j e a věc se v r a c í okresnímu soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Napadeným usnesením soud prvého stupně zastavil řízení a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Okresní soud odůvodnil své rozhodnutí tím, že v této věci nejsou české soudy pravomocné. Vycházel ze smlouvy uzavřené mezi bývalou ČSSR a bývalou SSSR o právní pomoci a právních vztazích ve věcech občanských, rodinných a trestních (vyhl.č. 95/1983 Sb.) s odkazem na to, že tato smlouva je nadále mezi Českou republikou a republikou Ukrajina platná. Poukázal na část II. článek 25 o kolizní úpravě osobních a majetkových vztahů manželů. Zjistil, že oba účastníci jsou státními občany Ukrajiny, jejich manželství však bylo rozvedeno rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích sp.zn. 9 C 222/2001 s právní mocí dne 18.5.2002, v České republice měli účastníci sice společné bydliště na adrese Č..., žalobkyně však se z tohoto společného bydliště odstěhovala v srpnu 2001 a v průběhu řízení opustila i své bydliště …Č. a odstěhovala se zpět na Ukrajinu. Žalovaný je sice stále hlášen k trvalému pobytu na adrese společného bydliště, které měli účastníci v průběhu manželství ještě na Ukrajině, avšak fakticky žije v ČR. Okresní soud dovodil, že v době rozhodování soudu účastníci nemají společné bydliště v České republice, je proto nutné použít čl. 25 odst. 2 a 5 shora uvedené smlouvy, podle kterého se majetkové vztahy manželů řídí právním řádem té smluvní strany, jejímiž občany jsou, má-li jeden z manželů bydliště na území jedné smluvní strany a druhý na území druhé smluvní strany, přičemž mají stejné státní občanství. V tom případě je podle okresního soudu dána také pravomoc orgánu smluvní strany, jejíž právní řád má být použit. Okresní soud tedy uzavřel, že český soud není nadán pravomocí v této věci a je nutno řízení podle § 104 odst. 1 o.s.ř. pro neodstranitelný nedostatek podmínky pravomoci soudu zastavit. O nákladech řízení okresní soud rozhodl za použití ustanovení § 150 o.s.ř. Proti tomuto usnesení se odvolala žalobkyně. Namítala, že otázku pravomoci okresní soud nesprávně vyřešil, neboť nesprávně vyložil příslušná ustanovení smlouvy mezi bývalou ČSSR a bývalým SSSR. Podle žalobkyně nejde o situaci, kterou by bylo možno podřadit pod ustanovení shora uvedené smlouvy, které použil soud prvého stupně. Namítla, že otázku pravomoci soudu je nutné posuzovat vždy podle okolností daných v době podání žaloby. Žaloba byla podána v době, kdy žalobkyně měla na území České republiky své bydliště, byla tedy podána za situace, že oba účastníci měli bydliště na území České republiky, i když to nebylo bydliště společné. Na takový model ustanovení čl. 25 citované smlouvy podle žalobkyně nepamatuje. Je proto nutno postupovat analogicky a dané situaci nejblíže odpovídá řešení podle odst. 1 citovaného článku, podle kterého se osobní a majetkové vztahy manželů řídí právním řádem smluvní strany, na jejímž území mají společné bydliště. Je tedy dána pravomoc Okresního soudu v Českých Budějovicích, neboť je nutno použít právního řádu České republiky. Navrhovala, aby napadené usnesení bylo zrušeno a věc vrácena okresnímu soudu k dalšímu řízení. Odvolání žalobkyně je včasné (§ 204 o.s.ř.), podané oprávněnou osobou (§ 201 o.s.ř.) a přípustné (§ 201 a § 202 o.s.ř.). Odvolací soud rozhodoval bez nařízení odvolacího jednání, jak to umožňuje ustanovení § 214 odst. 2 písm. c) o.s.ř. Odvolání žalobkyně je důvodné. Především je nutno poukázat na to, že mezi Českou republikou a Ukrajinou je uzavřena dvoustranná smlouva o právní pomoci v občanských věcech (Kyjev 28.5.2001), která je uveřejněna ve Sbírce mezinárodních smluv jako sdělení Ministerstva zahraničních věcí České republiky č. 123/2002 Sb.m.s. Smlouva vstoupila v platnost 8.11.2002 a podle čl. 61 tímto okamžikem pozbyla ve vztazích mezi smluvními stranami platnost Smlouva mezi ČSSR a SSSR. Zároveň je nutno vzít v úvahu, že Česká republika je od 1.5.2004 členem Evropské unie a musí se řídit v otázce příslušnosti soudů předpisy Evropské unie. To platí na případy, kdy soudní řízení je zahájeno po 1.5.2004, jako je tomu v tomto případě. I když Ukrajina není členem Evropské unie, je nutno přihlédnout k tomu, že její občané mají (respektive v době zahájení soudního řízení měli) bydliště na území členského státu Evropské unie, tj. na území České republiky. Na takovou situaci pamatuje nařízení Rady Evropské unie č. 44/2001, podle jehož článku 2 bodu 2 se na osoby, které nejsou státními příslušníky členského státu, v němž mají bydliště, použijí pravidla pro určení příslušnosti, která se použijí pro jeho vlastní státní příslušníky. Znamená to, že na místní příslušnost se v takovém případě vztahují příslušná ustanovení občanského soudního řádu. Podle § 88 o.s.ř. o výlučné příslušnosti je namísto obecného soudu v řízení příslušný soud (písm. b/), který rozhodoval o rozvodu, jde-li o vypořádání manželů po rozvodu stran jejich společného jmění nebo jiného majetku anebo o zrušení společného nájmu bytu. V této věci jsou účastníky řízení na obou stranách státní občané Ukrajiny, tedy osoby, které nejsou státními příslušníky České republiky jako členského státu Unie. Mají však bydliště v členském státě Unie – v České republice, proto se na ně musí použít pravidla pro určení příslušnosti, která se použijí pro vlastní státní příslušníky České republiky. To plyne z nařízení Evropské unie č. 44/2001 shora citovaného. Na věci nic nemění, že žalobkyně se v průběhu soudního řízení z České republiky odstěhovala. Rozhodné jsou okolnosti v době zahájení řízení. Na místní příslušnost tedy dopadá ustanovení § 88 o.s.ř. o výlučné příslušnosti, která je pro toto řízení dána pro soud, který rozhodoval o rozvodu manželů. Jde tedy o soud český, a to Okresní soud v Českých Budějovicích. Tento závěr není ani v rozporu s úpravou podle dvoustranné mezinárodní smlouvy uzavřené mezi Českou republikou a Ukrajinou. Nelze se však v ní řídit čl. 29, který upravuje osobní a majetkově právní vztahy manželů, protože účastníci manželé nejsou, jsou již pravomocně rozvedeni. Protože jde o žalobu na vypořádání SJM, je nutno se řídit čl. 50 uvedené smlouvy upravujícím vlastnické právo. Podle bodu 1 se právní vztahy k nemovitému a movitému majetku řídí právním řádem smluvní strany, na jejímž území se tento majetek nachází. Vlastnické právo k vozidlům podléhajícím státní registraci podle právních předpisů smluvních stran se řídí právním řádem té smluvní strany, jímž státní orgán provedl registraci vozidla. Podle bodu 2 forma právních úkonů, týkajících se majetku uvedeného v bodě 1 tohoto článku se řídí právním řádem té smluvní strany, na jejímž území se tento majetek nalézá. Podle bodu 3 je pro řízení o věcech týkajících se uznání vlastnického práva k majetku uvedenému v bodě 1 tohoto článku dána pravomoc soudu té smluvní strany, jejíž právní předpisy se použijí. Z obsahu žaloby plyne, že veškerý majetek, o který se má v řízení jednat, si účastníci pořídili za trvání manželství v době, kdy žili na území České republiky. Je tedy nepochybné, že pravomoc rozhodovat v řízení o vlastnictví těchto věcí je dána soudu té smluvní strany, na jejímž území se majetek nachází, případně jejíž státní orgán provedl registraci vozidla. To vše se týká České republiky, a tudíž i podle ustanovení shora uvedené dvoustranné smlouvy je dána pravomoc českého soudu, přičemž místní příslušnost je založena podle o.s.ř. (viz shora). Vzhledem k těmto úvahám odvolací soud napadené usnesení podle § 221 odst. 1 zrušil a podle § 221 odst. 2 písm. a) věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 19. ledna 2005