I u zaniklého, ale nevypořádaného společného jmění manželů míra účasti obou manželů na něm není vyjádřena žádným podílem. S ohledem na to se jeden z bývalých manželů nemůže bezdůvodně obohatit na úkor druhého. Je pojmově vyloučeno, aby na straně jednoho z bývalých manželů vzniklo užíváním věci ze zaniklého, ale nevypořádaného společného jmění manželů bezdůvodné obohacení.

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně JUDr. A. V. a soudkyň JUDr. J. P. a JUDr. V. Z. v právní věci žalobkyně M. H., nar…, bytem v M., zast. JUDr. A. J., advokátem v T., proti žalovanému J. H., nar…, bytem v M., zast. JUDr. J. D., advokátem v P., o zaplacení 29.230,- Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Písku ze dne 10.1.2005, č.j. 4 C 177/2004 – 24, t a k t o : Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku v odstavci I., o zamítnutí žaloby ohledně částky 25.537,50 Kč s úrokem z prodlení, a ve výroku v odstavci II., o nákladech řízení, p o t v r z u j e . Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 8.481,- Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám JUDr. J. D., advokáta v P. O d ů v o d n ě n í : Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu se žádostí, aby žalovaný byl uznán povinným zaplatit žalobkyni částku 29.230,- Kč s úrokem z prodlení 2 % p.a. z této částky od 1.12.2003 do zaplacení. Žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalovanému na nákladech řízení částku 9.185,- Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného. Okresní soud své rozhodnutí odůvodnil tím, že z provedeného dokazování bylo zjištěno, že žalobkyně měla možnost předmětný byt užívat a žalovaný jí v tom nijak nebránil. Tohoto práva se vzdala, a proto užitek získaný žalovaným jeho výlučným užíváním předmětného bytu od června 2002 nelze považovat za bezdůvodné obohacení ve smyslu § 451 obč.zák. Dle názoru okresního soudu přiznání žalované částky by bylo také v rozporu s § 3 obč.zák., kdy žalobkyně byt opustila dobrovolně a v době, kdy v tomto bytě bydlela, konkrétně od června 2001 do června 2002 se nepodílela na úhradě nákladů spojených s užíváním tohoto bytu. Proti tomuto rozsudku se včas odvolala žalobkyně, a to do části, ve které byla zamítnuta žaloba ohledně částky 25.537,50 Kč s úrokem z prodlení 2 % p.a. z této částky od 1.12.2003 do zaplacení. V odvolání namítala, že okresní soud na základě provedených důkazů dospěl k nesprávnému závěru, že předmětný byt opustila dobrovolně. Naopak z výpovědi svědka J. H. ml. vyplývá, že se žalovaný vůči ní choval nepřijatelným způsobem, vyzýval jí k opuštění bytu a stanovil jí termín, do kdy je povinna ho vyklidit, jinak že jí znemožní další užívání bytu. Tato skutečnost by mohla být prokázána také svědeckou výpovědí svědka K., když návrh na provedení tohoto důkazu byl okresním soudem zamítnut. Okresní soud měl také provést důkaz znaleckým posudkem či zprávami realitních kanceláří o výši obvyklého nájemného. Za situace, že bylo prokázáno, že žalobkyně neopustila byt dobrovolně, ale v důsledku jednání žalovaného, vzniklo žalovanému bezdůvodné obohacení z titulu užívání bytu nad rámec svého spoluvlastnického podílu, neboť na společné jmění manželů v době od jeho zániku rozvodem manželství do doby vypořádání je třeba analogicky nahlížet jako na podílové spoluvlastnictví se stejnými podíly bývalých manželů. Žalobkyně navrhla, aby krajský soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení. Žalovaný ve svém vyjádření k odvolání navrhl potvrzení napadeného rozsudku. Dle jeho názoru okresní soud správně zjistil skutkový stav věci a správně dovodil, že požadavek žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení je v rozporu s § 3 obč. zák. za situace, že za určité období se nepodílela na úhradách spojených s užíváním bytu. Dle jeho názoru pak úvaha žalobkyně o tom, že na vypořádání SJM lze analogicky nahlížet jako na podílové spoluvlastnictví, kdy podíly rozvedených manželů jsou stejné, není správná, neboť režim nevypořádaného SJM se řídí ustanoveními upravujícími samotné SJM. S ohledem na článek II., bod 2 zák. č. 59/2005 Sb., kterým byl s účinností od 1.4.2005 novelizován občanský soudní řád, postupoval odvolací soud podle o.s.ř. ve znění účinném do 31.3.2005. Odvolací soud po zjištění, že odvolání je přípustné podle § 201 o.s.ř. v návaznosti na § 202 o.s.ř., bylo podáno včas a osobou k tomu oprávněnou, přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v napadené části, a to ve výroku o zamítnutí žaloby ohledně částky 25.537,50 Kč s úrokem z prodlení a ve výroku o nákladech řízení podle § 212 o.s.ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné. Rozsudek soudu prvního stupně ohledně zamítnutí žaloby co do částky 3.692,50 Kč s úrokem z prodlení nebyl odvoláním žalobkyně dotčen a nabyl proto samostatně právní moci (§ 206 odst. 2 o.s.ř.). V odvolání žalobkyně jsou uplatněny odvolací důvody dle § 205 odst. 2 písm. d) o.s.ř., tedy že soud prvního stupně neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností, dle § 205 odst. 2 písm. e) o.s.ř., tedy že soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním, a dle § 205 odst. 2 písm. g) o.s.ř., tedy že rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení. Odvolací soud neshledal existenci těchto odvolacích důvodů a neshledal ani, že by byl dán její odvolací důvod dle § 205 odst. 2 o.s.ř. Odvolací soud považuje rozsudek okresního soudu za správný, avšak z jiných důvodů než je uvedeno v odůvodnění napadeného rozsudku. K věci je třeba především uvést, že odvolací soud pro své právní posouzení nepovažuje za rozhodné zjištění, zda žalobkyně předmětný byt opustila dobrovolně či zda se tak stalo pod nátlakem žalovaného. Z tohoto důvodu je také nadbytečný důkaz výslechem svědka Ing. K., který by se měl vyjadřovat k této skutečnosti. V daném případě se žalobkyně domáhá na žalovaném vydání bezdůvodného obohacení. Pro vznik bezdůvodného obohacení podle § 451 odst. 1 obč. zák. je rozhodující, že došlo k obohacení určité osoby na úkor jiného a že pro toto obohacení nebyl právem uznaný důvod. Podle § 451 odst. 2 obč. zák. bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu, nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů. O žádný takový případ získání majetkového prospěchu se v daném případě nejedná. K odvolací námitce žalované, že na zaniklé společné jmění manželů je třeba analogicky nahlížet jako na podílové spoluvlastnictví se stejnými podíly bývalých manželů, je třeba uvést, že podle konstantní judikatury se na nevypořádané SJM bývalých manželů podle § 853 obč. zák. použijí ustanovení upravující občanskoprávní vztahy obsahem a účelem mu nejbližší, to znamená ustanovení o společném jmění manželů, a to i pokud jde o užívání. Podle § 145 odst. 1 obč. zák. majetek, který tvoří společné jmění manželů, užívají a udržují oba manželé společně. Každý z bývalých manželů má tedy právo užívat celou věc, bývalí manželé mají právo ji užívat společně, aniž by byl vyjádřen jejich podíl na společném majetku. I bývalým manželům tedy náleží právo k věcem ze zaniklého společného jmění manželů společně a nedílně. Každý z bývalých manželů je vlastníkem každé společné věci, přičemž je omezen stejným vlastnictvím druhého manžela. I u zaniklého, ale nevypořádaného SJM míra účasti obou manželů na něm není vyjádřena žádným podílem. S ohledem na to se jeden z bývalých manželů nemůže bezdůvodně obohatit na úkor druhého. Z výše uvedeného vyplývá, že je pojmově vyloučeno, aby na straně jednoho z bývalých manželů vzniklo užíváním věci ze zaniklého, ale nevypořádaného SJM bezdůvodné obohacení. Z výše uvedených důvodů proto odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadené části potvrdil podle § 219 o.s.ř. jako věcně správný. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 a § 224 odst. 1 o.s.ř. Žalovanému, který měl v odvolacím řízení úspěch, byla přiznána náhrada nákladů řízení spočívající v paušální odměně advokáta ve výši 8.331,- Kč a 2x režijní paušál po 75,- Kč, celkem tedy 8.481,- Kč. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku není přípustné dovolání, ledaže na základě dovolání podaného do 2 měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Písku dospěje dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 8. listopadu 2005