Skutečnost, že dědic, který byl soudem v řízení o dědictví odkázán na podání žaloby ve sporném řízení, tuto žalobu nepodal, případně žalobě nebylo vyhověno z procesních důvodů (např. pro nedostatek věcné legitimace, neboť nesměřovala proti všem účastníkům dědického řízení), nemá za následek vyloučení neopomenutelného dědice z jeho práv neopomenutelného dědice. Soud v řízení o dědictví nemůže přihlížet k jeho námitkám, týkajícím se neplatnosti závěti, musí s ním však i nadále jako s neopomenutelným dědicem jednat, pokud dědic nebyl platně vyděděn.

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně Mgr. V. C. a soudkyň JUDr. M. R. a JUDr. J. F. ve věci projednání dědictví po A. V., nar… l9l5, posledně bytem S., zemřelém …2OO3, a ve věci účastníků l/ A. V., nar…, bytem J., zastoupeného opatrovníkem Městem J., 2/ J. V., nar…, bytem S., zastoupeného JUDr. J. M., advokátem v J., 3/ P. V., nar..., bytem P., 4/ Mgr. D. V., nar. , bytem P. a 5/ T. V., nar…l, bytem S., zastoupené Mgr. D. V. jako obecným zmocněncem, o odvolání J. V. proti usnesení Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 29.6.2OO5, č.j. D 3O6/2OO3 – 8l, t a k t o : Usnesení soudu prvního stupně se m ě n í takto : V dědickém řízení bude nadále jednáno s P.V., J. V., A. V., Mgr. D. V. a T. V. O d ů v o d n ě n í Napadeným usnesením soud prvního stupně rozhodl, že v dědickém řízení bude nadále jednáno pouze s pozůstalým vnukem Mgr. D. V., pozůstalou vnučkou T. V. a pozůstalým synem A. V. s tím, že s pozůstalým P. V. a pozůstalým synem J. V. nebude v dědickém řízení dále jednáno. Soud prvního stupně vychází z toho, že zůstavitel vlastnoručně sepsanou závětí odkázal veškerý majetek svým vnukům Mgr. D. V. a T. V. Syn zůstavitele P. V. uznal závěť za platnou, opatrovník A. V., zbaveného způsobilosti k právním úkonům, namítl relativní neplatnost závěti. Syn J. V. byl usnesením Okresního soudu v Jindřichově Hradci č.j. D 3O6/2OO3 – 5l ze dne 4.8.2OO3 odkázán na podání žaloby na určení, že je dědicem po zůstaviteli. Soud prvního stupně vychází z toho, že žaloba na určení, že J. V. je dědicem po svém otci a na určení, že závěť A. V. ze l4.l2.2OOl je neplatná, byla zamítnuta, a proto podle soudu prvního stupně nelze J. V. považovat za dědice a tedy za účastníka řízení. Proti tomuto usnesení podal J. V. odvolání. Uvádí, že žaloba na určení, že je dědicem a „zneplatnění vynucené poslední vůle“ soud zamítl a jeho právní zástupce dospěl k závěru, že je malá naděje na úspěch v odvolacím řízení, neboť žaloba byla chybně podána. Proto se dohodli, že odvolání ve sporném řízení bude směřovat pouze do výroku o nákladech řízení. Nesouhlasí však s tím, že by měl být zcela vyřazen z dědického řízení. Předpokládá, že alespoň l/6 podílu z výnosů dědického řízení mu pomůže vyřešit tíživou finanční situaci. Poukazuje na to, že v dědickém řízení předložil blahopřání k svátku, které obdržel od svého otce s datem 23.4.2OO2, tedy více než 4 měsíce pozdějším, než je datum uvedené v závěti. Nezařazením tohoto důkazu dle odvolatele soudkyně hrubě ovlivnila další rozhodování o psychiatrickém a duševním stavu zůstavitele. Rovněž notářka při soudním řízení odmítla tento důkaz do spisu zařadit. Právní zástupce odvolatele v podaném odvolání namítá, že dědické právo J. V. podle něj není a nebylo méně pravděpodobné. V řízení dokázal, že je synem zůstavitele a dědictví neodmítl a rovněž nebyl vyděděn. Měl být proto podle něj odkázán na soud pouze k podání návrhu na absolutní neplatnost závěti, kterou dovozoval z nedostatku svobodné vůle zůstavitele při sepisu závěti. Rozsudek ve sporném řízení nemůže podle něj být podkladem pro vydání napadeného usnesení. Žaloba byla zamítnuta pro nedostatek procesní povahy, a proto nemůže navrhovatele dědického práva zbavit. J. V. proto učinil písemné prohlášení o tom, že se pokládá za dědice, namítá relativní neplatnost závěti zůstavitele a prohlásil, že dědictví neodmítá. Z opatrnosti pak podal i žalobu na určení svého dědického práva. Navrhuje, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně změnil a rozhodl, že v dědickém řízení bude dále jednáno i s pozůstalým synem J.V. Opatrovník dědice A. V. pouze uvedl, že za tohoto dědice uplatnil nárok neopomenutelného dědice a v řízení je s ním nadále pokračováno. Ostatní účastníci se k podanému odvolání nevyjádřili. Odvolání v této věci je přípustné /§ 2Ol a 2O2 o.s.ř./, bylo podáno osobou k tomu oprávněnou /§ 2Ol o.s.ř./ a v zákonem stanovené lhůtě /§ 2O4 o.s.ř./. Obsahuje i náležitosti, uvedené v § 2O5 odst. l a 2 o.s.ř. Odvolací soud projednal věc podle § 2l2 písm. a/ o.s.ř. v celém rozsahu, neboť jde o řízení, které lze zahájit i bez návrhu. Napadené usnesení přezkoumal podle § 2l2a odst. l a 2 o.s.ř., a to i z důvodů, které v odvolání nebyly uplatněny. Neshledal vady řízení, vyjmenované v ustanovení § 2l2a odst. 5 o.s.ř., ke kterým by přihlížel z úřední povinnosti. Odvolání je důvodné. Soud prvního stupně napadeným rozhodnutím vymezoval okruh účastníků řízení o dědictví poté, co jeden z účastníků byl odkázán usnesením Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 4.8.2OO3, č.j. D 3O6/2OO3 – 5l na řízení sporné s tím, že má podat žalobu na určení, že je dědicem po zůstaviteli. Odvolací soud vychází z toho, že i když žaloba podle tohoto odkazu byla podána ve věci spis. zn. 2 C 94l/2OO3, byla žaloba na určení, že žalobce J. V. je dědicem po zůstaviteli a na určení neplatnosti závěti zamítnuta v podstatě pro nedostatek věcné legitimace. Odvolací soud v této fázi řízení nepřezkoumává správnost uvedeného rozsudku, pouze může konstatovat, že je nepochybné, že pokud je účastník postupem podle § l75k odst. 2 o.s.ř. odkázán na odstranění sporu z dědického řízení ve sporném řízení, musí být účastníky takového řízení vždy všichni v úvahu přicházející účastníci řízení o dědictví. Pokud takto žalováno nebylo, nemohl být rozsudek ze sporného řízení podkladem pro rozhodování v této věci, neboť jím nebylo rozhodnuto ve vztahu ke všem účastníkům řízení. Soud v řízení o dědictví nemůže posuzovat /po neúspěšné žalobě a poté, co již uplynula lhůta k podání jiné – správné žaloby/, zda zůstavitel učinil závěť pod nátlakem, v duševní poruše, případně z jiných důvodů, které by způsobovaly absolutní neplatnost závěti. Musí vycházet z toho, že ve sporném řízení nic takového prokázáno nebylo, a proto se vychází z obsahu závěti. Rovněž nelze v současné době přezkoumávat, zda byl odkázán na podání žaloby ve sporném řízení ten účastník, jehož právo se jevilo jako méně pravděpodobné, případně, zda podání žaloby toho znění, k jakému byl účastník dědického řízení na soud ve sporném řízení odkázán, odpovídá hmotnému právu. Soud prvního stupně však nesprávně posoudil okolnost, že v řízení ve věci spis. zn. 9 C 94l/2OO3 bylo rozhodnuto o zamítnutí návrhu na určení, že žalobce J. V. je dědicem po A. V. pro nedostatek věcné legitimace účastníků v řízení. Podle odvolacího soudu z nikoli zcela přesného vyjádření, pokud se týká účastenství v dědickém řízení, soud prvního stupně nesprávně dovodil, že J. V. není dědicem po A. V. Tento závěr považuje odvolací soud za nesprávný. I za situace, kdy zde existuje platná závěť /a platnost této závěti nebyla z důvodů shora uvedených zpochybněna/, je J. V. i nadále dědicem po A. V. ve smyslu ustanovení § 479 obč. zák., přičemž jeho podíl je pouze způsobem uvedeným v tomto ustanovení zkrácen na jednu polovinu. Dědic J. V. nebyl uvedenou listinou vyděděn, ale jde pouze o závěť, dle níž je veškerý majetek odkázán jiným než neopomenutelným dědicům. Ti mají možnost namítnout relativní neplatnost závěti ve smyslu ustanovení § 40a odst. l obč. zák., a to až do doby, než bude řízení o dědictví pravomocně rozhodnuto rozhodnutím ve věci samé. Pokud J. V. dědictví neodmítl a namítl relativní neplatnost, pak rozsudek ze sporného řízení nemůže mít za následek, že k němu nebude jako k dědici přihlíženo. Obdobně je nutno posoudit tyto okolnosti i ve vztahu k dědici P. V. Předně je nutno poukázat na to, že v protokolech o jednání před pověřenou notářkou není uvedeno, že by P. V. výslovně závěť uznal a nenamítl její relativní neplatnost jako neopomenutelný dědic. I pokud by tak však učinil, je nutno vyjít z toho, že dědictví neodmítl, jak to vyplývá z protokolu před soudním komisařem ze dne 3O.6.2OO3 na č.l. 42 spisu, a má proto až do pravomocného rozhodnutí ve věci samé postavení účastníka řízení - neopomenutelného dědice. Má tedy právo i v dalším řízení podíl neopomenutelného dědice uplatnit a soud /pověřená notářka/ musí i s tímto dědicem nadále jednat. Odvolací soud z uvedených důvodů usnesení soudu prvního stupně dle § 22O odst. l o.s.ř. změnil a rozhodl, že v dědickém řízení bude nadále jednáno se všemi zákonnými neopomenutelnými dědici a s dědici ze závěti. V dalším řízení bude proto zapotřebí, aby notářka pověřená soudem v řízení pokračovala se všemi těmito dědici z důvodů shora vyložených. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení lze podat dovolání k Nejvyššímu soudu ČR v Brně do dvou měsíců od doručení usnesení odvolacího soudu u Okresního soudu v Jindřichově Hradci. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 2l. září 2OO5