Na ručitele, který splnil za dlužníka platební povinnost podle rozhodnutí soudu zavazujícího k úhradě jak dlužníka, tak ručitele, nepřechází oprávnění ručitele (jako oprávněného) domáhat se nařízení exekuce proti dlužníkovi (jako povinnému) na základě uvedeného soudního rozhodnutí.

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně JUDr. M. R. a soudkyní Mgr. V. C. a JUDr. J. F. v exekuční věci oprávněného: S. N. H., s.p., se sídlem v N., IČ…, zastoupeného JUDr. J. S., advokátem v J., proti povinnému J. D., nar…, bytem v J., pro 5.O96.OOO,- Kč, o nařízení exekuce, k odvolání povinného proti usnesení Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne l8.3.2OO5, č.j. lO Nc 25l8/2OO5 – l7, t a k t o : Usnesení soudu prvního stupně se m ě n í takto : Návrh oprávněného na nařízení exekuce se z a m í t á . Povinný nemá právo na náhradu nákladů exekučního řízení. Oprávněný je povinen zaplatit náklady exekuce a odměnu exekutora ve výši 4.6O6,-Kč do tří dnů od právní moci rozhodnutí k rukám JUDr. P. V., soudního exekutora Exekutorského úřadu v Č. O d ů v o d n ě n í Napadeným usnesením soud prvního stupně nařídil na návrh oprávněného exekuci na majetek povinného k uspokojení pohledávky oprávněného ve výši 5.O96.OOO,- Kč a náklady právního zastoupení ve vykonávacím řízení v částce 54.l2O,- Kč, jakož i pro náklady exekučního řízení. Exekuce byla nařízena podle vykonatelného rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25.6.2OO2, č.j. 9 Cm lO3/96 – l44 ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 5.l.2OO5, č.j. 6 Cmo 283/2OO4 – 2O3 a jejím provedením byl pověřen JUDr. P. V., soudní exekutor Exekutorského úřadu Č. Proti nařízení exekuce se povinný odvolává. Zpochybňuje správnost postupu soudů v nalézacím i exekučním řízení, jakož i postup žalobce v nalézacím řízení, tedy K. b., a.s. a posléze G. C. B., a.s. Povinný především namítá, že byl dvakrát odsouzen za stejnou věc k exekuci, neboť již dříve bylo exekuční řízení proti němu vedeno oprávněným G. C. B. Nyní je v postavení oprávněného S. N. H., aniž by exekuce, v níž vystupovala G. C. B., a.s., byla jakkoli vyřízena. Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací za použití ustanovení § 52 odst. l zák. č. l2O/2OOl Sb./exekuční řád/, po zjištění, že přípustné odvolání bylo podáno včas /§ 2O4 odst. 1 o.s.ř./ a osobou k tomu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně podle § 2l2 o.s.ř., bez nařízení odvolacího jednání /§ 254 odst. 6 o.s.ř./ a dospěl k závěru, že odvolání povinného je důvodné. Podle § 44 odst. 2 zák. č. l2O/2OOl Sb. soud usnesením nařídí exekuci a jejím provedením pověří exekutora do l5 dnů, jestliže jsou splněny všechny zákonem stanovené předpoklady pro nařízení exekuce, jinak návrh zamítne. Soud nařídí exekuci, aniž by stanovil, jakým způsobem má být exekuce provedena. Podle § 44 odst. lO zák. č. l2O/2OOl Sb. platí, že proti usnesení o nařízení exekuce je přípustné odvolání, v němž nelze namítat jiné skutečnosti než ty, jež jsou rozhodné pro nařízení exekuce ; k ostatním soud nepřihlédne a nařízení exekuce potvrdí. Neobsahuje-li odvolání skutečnosti rozhodné pro nařízení exekuce nebo neobsahuje-li žádné skutečnosti, soud usnesením odvolání odmítne. Předpokladem nařízení exekuce ve smyslu ustanovení § 44 odst. 2 věta první zák. č. l2O/2OOl Sb. je existence vykonatelného podkladového rozhodnutí / tj. exekučního titulu/ přiznávajícího právo, jež není prekludováno a věcná legitimace účastníků. V posuzovaném případě povinný zpochybňuje věcnou legitimaci oprávněného, když namítá, že mu není nic známo o tom, že by oprávnění G. C. B., a.s. na zaplacení vymáhané pohledávky vyplývající z exekučního titulu přešlo na oprávněného. Z § 36 odst. 3 zák. č. l2O/2OOl Sb. vyplývá, že proti jinému, než kdo je v rozhodnutí označen jako povinný, nebo ve prospěch jiného, než kdo je v rozhodnutí označen jako oprávněný, lze provést exekuci, jen jestliže je prokázáno, že na něj přešla povinnost nebo přešlo či bylo převedeno právo z exekučního titulu. Podle § 36 odst. 4 zák. č. l2O/2OOl Sb. platí, že přechod povinnosti nebo přechod či převod práva lze prokázat jen listinou vydanou nebo ověřenou státním orgánem nebo notářem, pokud nevyplývá přímo z právního předpisu. V posuzovaném případě je exekučním titulem rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 25.6.2OO2, č.j. 9 Cm lO3/96 – l44 ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 5.l.2OO5, č.j. 6 Cmo 283/2OO4 – 2O3, kterými byla povinnému /jako prvnímu žalovanému/ a oprávněnému /jako druhému žalovanému v postavení ručitele/ uložena platební povinnost ve prospěch žalobce G. C. B., a.s. Na základě těchto exekučních titulů se nyní subjekt, jemuž byla platební povinnost uložena jako ručiteli, domáhá jako oprávněný nařízení exekuce proti povinnému s tím, že poté, co jako ručitel platební povinnost podle uvedených rozhodnutí soudu ve vztahu k věřiteli splnil, přešlo na něj přímo ze zákona podle § 3O8 obch. zák. oprávnění domáhat se nařízení exekuce vůči dlužníku na základě exekučního titulu svědčícího původnímu věřiteli. Je tedy zřejmé, že zde není žádná listina vydaná nebo ověřená státním orgánem nebo notářem, která by svědčila o přechodu či převodu práv z uvedených exekučních titulů na oprávněného, neboť tento dovozuje, že k tomuto přechodu došlo přímo z právního předpisu /§ 3O8 obch. zák./. Podle § 3O8 obch. zák. platí, že ručitel, jenž splní závazek, za který ručí, nabývá vůči dlužníku práva věřitele a je oprávněn požadovat všechny doklady a pomůcky, které má věřitel, a jež jsou potřebné k uplatnění nároku vůči dlužníku. Odvolací soud nesdílí závěr soudu prvního stupně, že by na základě tohoto zákonného ustanovení bylo možno dovodit přechod oprávnění domáhat se platební povinnosti proti povinnému na základě uvedených exekučních titulů návrhem na nařízení exekuce. Uvedené ustanovení se přechodu práv a povinností již vydaného exekučního titulu vůbec netýká. Upravuje oprávnění ručitele, který splnil závazek za dlužníka domáhat se vydání dokladů a pomůcek v dispozici věřitele, aby mohl nárok uplatnit vůči dlužníku. Uplatněním se pak rozumí podání žaloby u soudu. Podle ustanovení § 332 odst. 2 obch. zák. platí, že nevyplývá-li z právního vztahu mezi dlužníkem a třetí osobou něco jiného, vstupuje třetí osoba splněním dlužníkova závazku do práv věřitele, který je povinen jí vydat a na ni převést všechny své důkazní prostředky. Ani toto ustanovení neupravuje přechod oprávnění věřitele domáhat se na základě již vydaného rozhodnutí nařízení exekuce na třetí osobu, která tvrdí, že splnila platební povinnost za dlužníka. Je zřejmé, že ručitel, který splní závazek, za který ručí, si musí v nalézacím řízení opatřit vlastní exekuční titul vůči dlužníku, a teprve na jeho základě se může domáhat nařízení exekuce. Na tomto základě odvolací soud dovodil, že přechod oprávnění domáhat se proti povinnému nařízení exekuce na základě uvedených exekučních titulů z ničeho nevyplývá. Nejsou tak splněny podmínky pro nařízení exekuce, proto odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně podle § 22O odst. l písm. a/ o.s.ř. změnil a návrh oprávněného na nařízení exekuce zamítl /§ 44 odst. 2 věta první zákona č. l2O/2OOl Sb./. Odvolací soud současně rozhodl o nákladech řízení mezi účastníky za použití ustanovení § 224 odst. l a 2 o.s.ř., § 254 odst. l a § l42 odst. l o.s.ř. tak, že povinný, který měl v řízení před soudy obou stupňů úspěch, nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení, neboť žádné náklady řízení soudem nebyly zjištěny. Odvolací soud současně rozhodl o odměně a nákladech soudního exekutora. Povinnost k náhradě těchto nákladů byla uložena oprávněnému, neboť v důsledku jeho nesprávného postupu, tyto náklady vznikly. Odměna exekutora byla stanovena v částce 3.OOO,- Kč analogicky podle ustanovení § ll odst. 2 vyhl. č. 33O/2OOl Sb., v platném znění. Náklady exekuce vyčíslil exekutor jako hotové výdaje ve výši 87O,- Kč. Tyto výdaje zahrnují poštovné 62O,- Kč /doručování při zjišťování majetkových poměrů povinného, dotazy na banky, stavební spořitelny, finanční úřad, evidenci vozidel, katastru nemovitostí/, za dálkový výpis CEO 5O,- Kč, za telekomunikační služby lOO,- Kč a za pořizování kopií lOO,- Kč. S částkou odpovídající l9 % DPH ve výši 736,- Kč /z 3.87O,- Kč/ celková částka náležející soudnímu exekutorovi činí 4.6O6,- Kč. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí je přípustné dovolání k Nejvyššímu soudu ČR v Brně ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí prostřednictvím Okresního soudu v Jindřichově Hradci. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 3l. října 2OO5