Pro posouzení návrhu zástavního věřitele na nařízení prodeje zástavy je rozhodující právní úprava zástavního práva účinná v době, kdy v důsledku nesplnění platební povinnosti zástavního dlužníka vzniklo právo zástavního věřitele domáhat se uspokojení ze zástavy. Stejná právní úprava zástavního práva se vztahuje i na příslušenství zástavním právem zajištěné pohledávky, bez ohledu na to, kdy nastala jeho splatnost.

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně JUDr. M. R. a soudkyní Mgr. V. C. a JUDr. J. F. v právní věci zástavního dlužníka S., a.s., se sídlem v P., IČ…, zastoupeného JUDr. P. V., advokátem v P., proti zástavním dlužníkům 1) F. T., nar…, a 2) V. T., nar…, oběma bytem P., zastoupeným JUDr. V. F., advokátem v Č., o návrhu na nařízení prodeje zástavy, o odvolání zástavního věřitele proti usnesení Okresního soudu v Prachaticích ze dne 7.2.2005, č.j. 3Nc 704/2004-65, t a k t o: Usnesení soudu prvního stupně s e p o t v r z u j e. Zástavní věřitel je povinen nahradit zástavním dlužníkům náklady odvolacího řízení 5.150,-Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám JUDr. V. F., advokáta v Č. Odůvodnění: Zástavní věřitel se domáhal nařízení prodeje zástavy – domu čp. 908 na st. p. č. 315 zapsaných na LV č. 2377 v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště P., a to k uspokojení pohledávky představující úroky z úvěru ve výši 16,2% z částky 965.000,-Kč od 1.9.1998 do 31.12.2000 a ve výši 19% z téže částky od 1.1.2001 do 31.8.2004 v celkové výši 1.037.218,63Kč a dále úroky z prodlení ve výši 33 % z částky 473.393,02Kč od 1.9.1998 do 31.8.2004 v částce 937.460,85Kč a od 1.9.2004 do zaplacení. Soud prvního stupně návrh na nařízení prodeje zástavy zamítl a uložil zástavnímu věřiteli povinnost k náhradě nákladů řízení zástavním dlužníkům ve výši 6.583,-Kč. V odůvodnění rozhodnutí se uvádí, že dne 17.7.1992 uzavřel právní předchůdce zástavního věřitele A., a.s. jako věřitel a dlužníci I. N. a Š. P. smlouvu o úvěru, na jejímž základě došlo k poskytnutí úvěru ve výši 1.335.000,-Kč, který měli dlužníci splácet v měsíčních splátkách po 35.000,-Kč od 25.3.1993 do 25.3.1996, přičemž poslední splátka 25.4.1996 měla činit 40.000,-Kč. Součástí smlouvy o poskytnutí úvěru byla dohoda o výši úroku z úvěru a pro případ prodlení se splácením úvěru též dohoda o výši úroku z prodlení. Uvedená pohledávka z úvěru byla zajištěna zástavním právem k nemovitostem podle zástavní smlouvy ze dne 17.7.1992, která se týkala budovy čp. 908 (dříve 126) na stavební parcele 315 a stavební parcely 315 v obci a k.ú. P. Zástavní právo k předmětným nemovitostem bylo vloženo rozhodnutím Katastrálního úřadu v P. č.j. V2-194/93 s právními účinky vkladu dnem 1.1.1993. Na základě smlouvy o postoupení pohledávky č. 56/3/2002 vstoupila do právního postavení původního zástavního věřitele společnost S., a.s.. Zástavní dlužníci nabyli nemovitosti zatížené zástavním právem na základě kupní smlouvy ze dne 4.2.1997 od manželů I. N. a J. N. a Š. P. Soud prvního stupně vychází z toho, že úvěr poskytnutý A., a.s. nebyl dohodnutým způsobem splácen a se splatností poslední splátky dne 25.4.1996 vzniklo zástavnímu věřiteli právo na uspokojení ze zástavy. Proto je třeba při rozhodování dané věci postupovat podle právní úpravy zástavního práva účinné v době od 1.1.1992 do 31.8.1998. Podle této úpravy se zástavní věřitel může domáhat uspokojení ze zástavy při výkonu rozhodnutí prodejem nemovité zástavy jen na základě vykonatelného soudního rozhodnutí, popřípadě jiného titulu pro výkon rozhodnutí, směřujícího proti zástavnímu dlužníkovi. Právo zástavního věřitele domáhat se uspokojení ze zástavy mohlo být v řízení před soudem vyjádřeno jen jako nárok na zaplacení zajištěné pohledávky (popřípadě též jejího příslušenství) s tím, že uspokojení této pohledávky se oprávněný zástavní věřitel může domáhat jen z výtěžku prodeje zástavy. Současně soud prvního stupně dovozuje, že stejný právní režim jako pohledávka hlavní má také její příslušenství, pro které má být v posuzovaném případě prodej zástavy nařízen. Jestliže by nebylo možno vyhovět návrhu na nařízení prodeje zástavy ohledně hlavní pohledávky, nelze takovému návrhu vyhovět ani pokud jde o příslušenství. Proti tomuto rozhodnutí se zástavní věřitel odvolává. Z důvodů podřaditelných odvolacímu důvodu podle § 205 odst. písm. g/ o.s.ř., jímž lze soudu prvního stupně vytýkat, že jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Odvolatel nesouhlasí s názorem soudu prvního stupně, že příslušenství pohledávky sleduje osud pohledávky hlavní, a že je v dané věci nutno postupovat podle právní úpravy účinné do 31.8.1998. Poukazuje na to, že nárok na příslušenství pohledávky může být samostatným hmotněprávním nárokem, může být samostatně postoupen, vymáhán a také se samostatně promlčuje. Nárok na uspokojení ze zástavy nevznikl pouze v okamžiku splatnosti hlavní pohledávky (dlužné jistiny), nýbrž vznikal postupně se splatností jednotlivých dlužných částek, tedy i úroků z prodlení (uvádí se v odvolání). Odvolatel trvá na nařízení prodeje zástavy pro příslušenství hlavní pohledávky, jehož splatnost nastala od 1.9.1998, a to podle ustanovení § 200y a násl. o.s.ř., neboť právo na uspokojení této pohledávky vzniklo zástavnímu věřiteli po 31.8.1998. Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací po zjištění, že přípustné odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o.s.ř.) a osobou k tomu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně podle § 212 o.s.ř. (ve znění účinném do 31.3.2005) a dospěl k závěru, že odvolání zástavního věřitele není důvodné. Zástavní věřitel se domáhá nařízení prodeje zástavy podle ustanovení § 200y a násl. o.s.ř., tedy podle právní úpravy účinné od 1.1.2001. Přechodné ustanovení k právní úpravě zástavního práva účinné od 1.1.2001, jakož i k právní úpravě řízení o soudním prodeji zástavy, rovněž účinné od 1.1.2001, je obsaženo v ustanovení článku V bodě 1 zákona č. 367/2000 Sb.. Podle tohoto ustanovení zástavní práva, jejichž rozsah byl vymezen přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachována se všemi účinky podle dosavadní právní úpravy i po dni nabytí účinnosti tohoto zákona; uspokojení ze zástavy se však řídí tímto zákonem. Při výkladu tohoto ustanovení je třeba vycházet z toho, že pravá zpětná účinnost právní úpravy je nepřípustná. Věta druhá článku V bodu 1 zákona č. 367/2000 Sb. pak spočívá na principu nepravé zpětné účinnosti právní úpravy zástavního práva účinné od 1.1.2001. Nepravá zpětná účinnost uvedeného ustanovení znamená, že od 1.1.2001 se řídí novou právní úpravou zástavního práva, účinnou od uvedeného data, rovněž práva (nároky) zástavních věřitelů na uspokojení ze zástavy, která vznikla podle právní úpravy zástavního práva účinné od 1.9.1998 do 31.12.2000, a že samotný vznik práva na uspokojení ze zástavy se řídí dosavadními předpisy, tj. právní úpravou zástavního práva účinnou od 1.9.1998 do 31.12.2000. Vzniklo-li právo na uspokojení ze zástavy v době do 31.8.1998, řídí se i nadále právní úpravou zástavního práva účinnou do 31.8.1998. V posuzovaném případě učinil soud prvního stupně závěr (který není odvoláním zpochybněn), že právo na uspokojení ze zástavy zajišťující úvěr poskytnutý právním předchůdcem zástavního věřitele, tj. A., a.s., dřívějším vlastníkům zatížených nemovitostí vzniklo v návaznosti na splatnost úvěru 26.4.1996, tj. v době do 31.8.1998. Není pochyb o tom, že nárok zástavního věřitele na uspokojení ze zástavy, pokud jde o pohledávku z úvěru, se řídí právní úpravou zástavního práva účinnou do 31.8.1998. Otázkou v řízení spornou je, zda se stejnou právní úpravou řídí také nárok zástavního věřitele na uspokojení ze zástavy ve vztahu k příslušenství hlavní pohledávky, tedy úroků z úvěru a úroků z prodlení, jejichž splatnost nastala v době od 1.9.1998. Soud prvního stupně vychází z toho, že právní režim příslušenství pohledávky sleduje právní režim pohledávky hlavní, a proto v posuzovaném případě, kdy zástavní věřitel navrhuje nařízení prodeje zástavy k uspokojení příslušenství hlavní pohledávky za dobu od 1.9.1998, je třeba postupovat dle právní úpravy zástavního práva účinné do 31.8.1998 a s ohledem na to nelze návrhu na nařízení prodeje zástavy vyhovět. Také odvolací soud je názoru, že v právním vztahu, jehož obsahem je zajištění pohledávky s příslušenstvím zástavním právem váznoucím na nemovitostech, vzniká právo zástavního věřitele na uspokojení ze zástavy v okamžiku, kdy se může zástavní věřitel domáhat uspokojení ze zástavy, tj. v okamžiku, kdy dlužník nesplní svou platební povinnost. Výklad, který by připouštěl, že právo zástavního věřitele na uspokojení ze zástavy vzniká v uvedeném právním vztahu (pohledávky zajištěné zástavním právem) opakovaně vždy znovu u příslušenství bez ohledu na právní režim pohledávky hlavní, a to v okamžiku, kdy další část příslušenství dospěla (stala se splatnou), je nesprávný. Pro závěr o tom, jakou právní úpravu je třeba v posuzovaném případě aplikovat, tak i podle přesvědčení odvolacího soudu je rozhodující, kdy vzniklo právo na uspokojení ze zástavy, tedy okamžik, kdy dlužník nesplnil svou platební povinnost. Jestliže k tomu došlo v době do 31.8.1998, je pro postup v dané věci rozhodující právní úprava zástavního práva účinná v době od 1.1.1992 do 31.8.1998. Podle ustanovení § 151a odst. 1 obč. z.ák (ve znění účinném od 1.1.1992 do 31.12.2000) totiž platí, že zástavní právo slouží k zajištění pohledávky a jejího příslušenství tím, že v případě jejich řádného a včasného nesplnění je zástavní věřitel oprávněn domáhat se uspokojení z věci zastavené. Podle ustanovení § 151f odst. 1 obč. zák. (ve znění účinném od 1.1.1992 do 31.8.1998) není-li zajištěná pohledávka řádně a včas splněna, může se zástavní věřitel domáhat uspokojení ze zástavy, a to i tehdy, když zajištěná pohledávka je promlčena. Při řešení otázky, jak se zástavní věřitel mohl v řízení před soudem podle právní úpravy účinné od 1.1.1992 do 31.8.1998 domáhat uspokojení ze zástavy, dovodil soud prvního stupně v souladu s ustálenou soudní praxí, že zástavní věřitel se může domáhat uspokojení ze zástavy při výkonu rozhodnutí prodejem nemovité zástavy jen na základě vykonatelného rozhodnutí, popřípadě jiného titulu pro výkon rozhodnutí, směřující proti zástavnímu dlužníkovi. Právo zástavního věřitele domáhat se uspokojení ze zástavy, nebyla-li zástavním právem zajištěná pohledávka řádně a včas splněna, může být v řízení před soudem vyjádřeno jen jako nárok na zaplacení zajištěné pohledávky ( popřípadě též jejího příslušenství) s tím, že uspokojení této pohledávky se oprávněný zástavní věřitel může domáhat jen z výtěžku prodeje zástavy (srov. R 13/1996, R 46/1998). Se zřetelem k uvedenému odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně potvrdil podle § 219 o.s.ř. jako věcně správné. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 o.s.ř. a § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že zástavní věřitel je povinen nahradit zástavním dlužníkům, kteří měli v odvolacím řízení úspěch, náklady tohoto řízení v celkové výši 5.150,-Kč. Tyto náklady sestávají z paušální odměny advokáta podle vyhl. č. 484/2000 Sb. a dvou režijních paušálů po 75,-Kč. P o u č e n í: Proti tomuto rozhodnutí není přípustné dovolání, ledaže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu prostřednictvím Okresního soudu v Prachaticích dospěje dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Toto rozhodnutí by bylo možno k návrhu soudně vykonat, pokud by povinnost v něm stanovená nebyla včas a dobrovolně splněna. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 8. června 2005