Při nařízení výkonu rozhodnutí vyklizením povinného do přiměřeného náhradního bytu bude určující výsledek porovnání bytů vyklizovaného a náhradního i z hlediska toho, zda náklady bydlení povinného po jeho přestěhování nepřesáhnou obvyklý (sociálně akceptovatelný) poměr ve vztahu k majetkové situaci povinného přiměřenost nákladů spojených s bydlením mezi bytem původním a bytem zajištěným nelze podmiňovat zachováním tzv. regulovaného nájemného.

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Z. V. a soudců JUDr. A. Z. a Mgr. M. P. ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné A. S., nar…, bytem Č., zastoupené JUDr. J. K., advokátkou v Č., proti povinným 1) O. V., nar…, bytem Č., a 2) I. V., nar…, bytem Č., zastoupené JUDr. F. S., advokátem v Č., vyklizením bytu do zajištěné bytové náhrady, o odvolání prvního povinného ze dne 21.3.2005 ve znění doplnění opravného prostředku ze dne 5.5.2005 a o odvolání druhé povinné ze dne 21.3.2005, v obou případech proti usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 10.2.2005, č.j. 34 E 157/2004 – 27, t a k t o : I. Usnesení soudu prvního stupně se m ě n í takto: Z a m í t á se návrh na nařízení výkonu rozhodnutí vyklizením bytu povinných o velikosti 2 + 1 druhé kategorie ve druhém nadzemním podlaží domu čp. .. v Ž. ulici v Č. a přestěhováním povinných, jakož i všech, kdo s nimi bydlí na základě jejich práva, do přiměřeného náhradního bytu č… v domě čp… v ulici J. v Č., a to na základě rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 31.10.2003, č.j. 18 C 201/2003 – 38. II. Oprávněná je povinna zaplatit druhé povinné na nákladech řízení před soudy obou stupňů částku 6.307,- Kč ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí na účet JUDr. F. S., advokáta v Českých Budějovicích. III. První povinný nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. O d ů v o d n ě n í : Napadeným usnesením Okresní soud v Českých Budějovicích nařídil na návrh oprávněné osoby podle vykonatelného rozsudku téhož soudu ze dne 31.10.2003, č.j. 18 C 201/2003 – 38, výkon rozhodnutí vyklizením bytu povinných o velikosti 2 + 1 druhé kategorie ve druhém nadzemním podlaží v domě čp…v Ž. ulici v Č., a přestěhováním povinných, jakož i všech, kdo s nimi bydlí na základě jejich práva, do přiměřeného náhradního bytu č… v domě čp. … v ulici J.Š.B. v Č. (odst. I. výroku). Zároveň uložil povinným, aby společně a nerozdílně oprávněné nahradili náklady řízení v částce 3.725,- Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám právní zástupkyně oprávněné (odst. II. výroku). V poslední třetí výrokové části okresní soud určil, kdy a jakým způsobem bude vyklizení shora specifikovaného bytu provedeno. Důvody citovaného rozhodnutí okresní soud založil na dokazování, které provedl ústní formou, se závěrem, že předložený vykonávací titul je formálně i materiálně vykonatelný, nabyl právní moci a uběhla i tříměsíční výpovědní lhůta nájmu včetně patnáctidenní lhůty po zajištění bytové náhrady. Okresní soud se zaměřil na to, zda nabízený byt splňuje kritéria přiměřeného náhradního bytu. Z dokazování vyplynulo, že ve všech hlediscích krom výše nájemného má nabízený byt zcela srovnatelné parametry s bytem vyklizovaným. Náhradní byt zahrnuje jednu obytnou místnost navíc a oproti vyklizovanému bytu je zhruba o 10 m2 podlahové plochy větší. Krom toho se jedná o byt nově rekonstruovaný s lepším vybavením než u bytu původního. Ohledně výše nájemného prvostupňový soud poznamenal, že při posuzování přiměřenosti nabízeného bytu nelze v současné době trvat na tom, aby nájemné za náhradní byt odpovídalo regulované sazbě. Podotkl, že dle dlouhodobých podmínek trhu s byty nejsou v Českých Budějovicích nabízeny k nájmu byty s tzv. regulovaným nájemným. Za této situace bude rozhodující, zda výše nájmu v nabízeném bytě je únosná poměrům strany povinné. Protože bylo prokázáno, že výše čistého příjmu obou povinných činí okolo 25.000,- Kč čistého měsíčně, přičemž za vyklizovaný byt povinní vydávají zhruba 5.500,- Kč měsíčně, náklady za nabízený byt v rozsahu maximálně do 10.000,- Kč měsíčně lze považovat poměrům povinných za přiměřené. Okresní soud v této souvislosti přihlédl i k tvrzení povinných, že na výdajích za bydlení se během několika let budou podílet také děti povinných, prozatím studující. O nákladech řízení prvostupňový soud rozhodl podle § 270 o.s.ř. ve znění solidárního závazku povinných uhradit oprávněné částku 3.725,- Kč, zahrnující soudní poplatek z podaného návrhu (1.000,- Kč), paušální odměnu advokáta (2.500,- Kč) a tři režijní náhrady po 75,- Kč. Rozhodnutí prvostupňového soudu napadli písemnými odvoláními oba povinní. Zatímco první povinný se dne 21.3.2005 odvolal samostatně (odvolání následně k výzvě soudu doplňoval o potřebné náležitosti), druhá povinná využila k uplatnění opravného prostředku, datovaného dnem 21.3.2005, advokátní pomoci. Odvolatelé se shodně domáhali toho, aby druhostupňový soud napadené usnesení změnil a návrh na nařízení výkonu rozhodnutí zamítl, případně aby usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k novému rozhodnutí. Odvolací důvody obou povinných spočívaly na zásadně stejném argumentačním základu. Odvolatelé totiž namítali, že zajištěný náhradní byt není bytem přiměřeným, jedná-li se ve všech kritériích o lépe vybavený byt o větším počtu místností, vyšší kategorie a o větší výměře. Podstatný rozdíl je u nájemného, pokud by povinní měli namísto současné platby 1.937,- Kč hradit nově nájemné ve výši 6.900,- Kč, tj. částku vyšší o 256 %. Výši nájemného je nutno považovat za jedno z rozhodných hledisek pro závěr o zásadní rovnocennosti náhradního bytu a bytu vyklizovaného. Předpokládané náklady za bydlení by dle propočtu odvolatelů měly činit zhruba 12.000,- Kč, tedy oproti nákladům dosavadním o 5.500,-Kč více, což nelze považovat za přiměřené. Odvolací soud projednal předmětnou věc ústně, jak to předpokládá zásada uvedená v § 214 odst. 1 o.s.ř., vyšel i předběžně ze zjištění, že oba opravné prostředky zákon proti citovanému rozhodnutí okresního soudu připouští (§ 202 o.s.ř.) a že odvolání uplatnili k tomu legitimovaní účastníci vykonávacího řízení (§ 255 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 201 o.s.ř.) v zákonné 15 denní lhůtě (§ 204 odst. 1 o.s.ř.). Předmět obou odvolání zahrnoval celou výrokovou část napadeného usnesení, k čemuž odvolací soud toliko doplňuje, že výroky odstavce druhého a části třetí (o nákladech řízení a o provedení výkonu rozhodnutí) jsou na jednoznačně dotčeném výroku odstavce prvního usnesení, o nařízení výkonu rozhodnutí, závislé, takže by musely být podrobeny odvolacímu přezkumu bez ohledu na takto výslovně neformulovaný předmět odvolání (§ 212 písm. b/ o.s.ř.). Zbývá dodat, že druhostupňový soud věc projednával a rozhodl podle procesních předpisů platných před datem 1. 4.2005, kdy bylo napadené usnesení vydáno (článek II. bod 2 přechodných ustanovení zákona č. 59/2005 Sb.). Odvolání povinných osob jsou důvodná. Odvolací soud doplnil důkazní řízení provedené před soudem prvního stupně, aniž byl při svém postupu limitován zákazem uplatnění nových skutečností a důkazů, neboť tento zákaz pro vykonávací řízení neplatí (viz § 254 odst. 4 o.s.ř.). Doplnění dokazování formou několika listinných důkazů přineslo potvrzení osobních, majetkových a výdělkových poměrů obou povinných z doby řízení před soudem prvního stupně, vyjma skutečnosti, že syn účastníků O. V., nar…1984, byl od 1.9.2005 přijat ke studiu na Soukromém středním odborném učilišti služeb a obchodní akademie s.r.o. v Č. a že školné tohoto denního studia činí částku 1.200,- Kč měsíčně. Jestliže nedošlo k žádné podstatné modifikaci rozhodného skutkového stavu, který byl prokazován před okresním soudem, je pro meritorní posouzení předmětné věci určující právní názor v otázce přiměřenosti oprávněnou zajištěného náhradního bytu oproti bytu vyklizovanému. Nelze pochybovat o tom, že povinným byl zajištěn byt kvalitativně lepší (rozšířený o jednu místnost, lépe vybavený a výměrou zhruba o 10 m2 větší k bytu vyklizovanému), současně byt z hlediska nákladů za jeho užívání dražší, lze-li zcela důvodně usuzovat, že za bydlení v zajištěné náhradní jednotce by povinní platili zhruba stejné úhrady za plnění poskytovaná s užíváním bytu, tj. částku okolo 3.500,- Kč, avšak k tomu několikanásobně vyšší nájemné (6.900,- Kč měsíčně). S přihlédnutím k příjmovým poměrům povinných, které jsou demonstrovány částkou na úrovni 25.000,- Kč měsíčně, by tak povinní za zajištěný náhradní byt vynakládali částku přesahující 40 % jejich měsíčních příjmů (10.400,- Kč měsíčně v poměru k částce 25.000,- Kč měsíčně). Dle názoru odvolacího soudu je hledisko nákladovosti bydlení v daném případě podstatné, jestliže doposud náklady za vyklizovaný byt představovaly rozsah okolo 22 % celkových příjmů povinných, zatímco náklady za byt náhradní tento poměr zvyšují téměř na dvojnásobek. Povinní by se v důsledku přestěhování do náhradního bytu dostali do situace, kdy náklady za bydlení nadstandardně zatíží jejich rodinný rozpočet, aniž by tomu odpovídaly jejich mzdové podmínky, které za nadstandardní nelze považovat. Není proto spravedlivé žádat na povinných osobách, aby se přestěhovaly do oprávněnou specifikovaného náhradního bytu, byť se jedná o byt kvalitativně výhodnější. Zákonná definice přiměřeného náhradního bytu (§ 712 odst. 2 obč. zák., podle něhož má jít o byt podle místních podmínek zásadně rovnocenný bytu vyklizovanému) nepředpokládá ani nevyžaduje, aby nájemcům byl zajištěn byt v jednotlivých parametrech kvalitnější, není-li současně splněna podmínka přiměřenosti nákladů bydlení. Názor soudu prvního stupně lze sdílet pouze potud, že posuzování přiměřenosti nákladů za bydlení mezi bytem původním a bytem zajištěným není podmíněno garancí tzv. regulovaného nájemného. Tento požadavek v otázce zajištění přiměřeného náhradního bytu by již v některých lokalitách nebylo možné splnit, neboť trh s byty při zužujícím počtu jednotek s regulovaným nájemným tuto alternativu dlouhodobě do budoucna nenabízí. Na straně druhé bude vždy určující poměřovat byty (náhradní a vyklizovaný) z hlediska toho, zda náklady bydlení v případě přestěhování povinných osob nepřesáhnou obvyklý (sociálně akceptovatelný) poměr ve vztahu k majetkové situaci povinných. S těmito úvahami odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně změnil a návrh oprávněné v celém specifikovaném rozsahu zamítl, neboť pro vykonatelnost oprávněnou označeného rozsudku (vykonávacího titulu) nebyla splněna podmínka, na kterou je vynucovaná povinnost vázána. Změna rozhodnutí se procesně opírá o použití § 220 odst. 1 a odst. 2 o.s.ř. Povinným osobám, které se důvodně bránily uplatněnému právu protistrany, náleží podle výsledku řízení účelně vynaložené náklady řízení, a to před soudy obou stupňů (§ 224 odst. 2 o.s.ř.). Zatímco prvnímu povinnému náklady řízení před soudem prvního stupně nemohly účelně vzniknout a jmenovaný se rovněž předmětného práva před soudem druhoinstančním vzdal, čemuž odpovídá výroková věta, že první povinný právo nemá (§ 142 odst. 1 o.s.ř.), druhá povinná byla právně zastoupena a náleží jí za řízení před okresním soudem paušální odměna advokáta ve výši 2.500,- Kč (§ 12 odst. 1 písm. a/ bod 2 vyhl.č. 484/2000 Sb.) při dvou úkonech právní služby advokáta (za převzetí zastoupení a účast u ústního jednání okresního soudu dne 10.2.2005) a tudíž s připočtením dvou režijních náhrad po 75,- Kč (§ 13 odst. 3 vyhl.č. 177/1996 Sb.), vše navýšeno o daň z přidané hodnoty v částce 503,50 Kč (právní zástupce druhé povinné osvědčil, že je jako plátce DPH registrován). Stejné položky nákladů řízení však náleží druhé povinné za řízení před odvolacím soudem (2.500,- Kč + 150,- Kč + 503,50 Kč), takže celkově je oprávněná povinna druhé povinné nahradit na nákladech řízení částku 6.307,- Kč na účet JUDr. F. S., advokáta v Č., s třídenní lhůtou splatnosti (§ 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 224 odst. 2 o.s.ř. a § 160 odst. 1 o.s.ř.). P o u č e n í : Proti tomuto usnesení je dovolání přípustné (§ 238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř. ve vazbě na § 237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.). Účastník může dovolání podat do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu činného v prvním stupni (§ 240 odst. 1 o.s.ř.). O dovolání by rozhodoval Nejvyšší soud České republiky se sídlem v Brně. Pravomocné rozhodnutí soudu lze na návrh oprávněné osoby vykonat pro případ, že by dobrovolně nebyla splněna povinnost výrokem rozhodnutí uložená. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 26. července 2005