l. Je porušením předkupního práva vyplývajícího z § 22 zákona č. 72/1994 Sb., je-li vlastníkem bytu učiněna nabídka převodu bytu pouze jednomu z jeho společných nájemců. II. Nabídka převodu bytu podle § 22 odst. 1 zákona č. 72/1994 Sb. je neúčinná, byla-li učiněna správcem konkurzní podstaty úpadce- vlastníka bytu - před souhlasem soudu s prodejem mimo dražbu dle § 27 zákona č. 328/1991 Sb., o konkurzu a vyrovnání, v platném znění.

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Z. V. a soudců JUDr. A. Z. a Mgr. M. P. v právní věci žalobců a/ JUDr. L. Ř., bytem Č., b/ J. Ř., bytem tamtéž, proti žalovaným 1/ JUDr. F. V., správci konkurzní podstaty T., a.s. „v likvidaci“, O., provozovna S. Č. B., 2/ F. V., bytem T. a 3/ A. V., bytem tamtéž, o určení neplatnosti kupní smlouvy a uložení povinnosti žalovaným, o odvolání žalobců proti rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 18.11.2004, č.j. 12 C 233/2004-86, t a k t o : Rozsudek soudu prvního stupně se ve výrocích v odstavci II., III. a VI., o zamítnutí žaloby na uložení povinnosti žalovaným uzavřít dohodu o odstoupení od kupní smlouvy, na uložení povinnosti prvému žalovanému učinit nabídku prodeje bytu a o doplatku soudního poplatku, p o t v r z u j e , ve zbytku se rozsudek soudu prvního stupně m ě n í takto : U r č u j e se, že kupní smlouva ze dne 16.4.2003 uzavřená mezi JUDr. F. V., správcem konkurzní podstaty T., a.s. „v likvidaci“ M. O., IČ…, provozovna S. Č. B., jako prodávajícím a manžely F. a A. V. jako kupujícími, o převodu vlastnického práva k bytu č. 16 ve V. ulici č. 862/42 v Č. B., j e n e p l a t n á. Žalovaní nemají právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. O d ů v o d n ě n í : Napadeným rozsudkem Okresní soud v Českých Budějovicích zamítl návrh na určení, že kupní smlouva ze dne 16.4.2003, na jejímž základě byl povolen vklad vlastnického práva k bytu č. 16 ve V. ulici č. 862/42 v Č. B. pro manžele A. a F. V., bytem T., je neplatná pro porušení ustanovení § 22 odst. 1 zák. č. 72/1994 Sb. ( výrok I. ). Dále zamítl návrh, aby účastníci řízení JUDr. F. V. a manželé A. a F. V. byli povinni uzavřít společně a nerozdílně dohodu o odstoupení od kupní smlouvy ze dne 16.4.2003 a předložit tuto dohodu Katastrálnímu úřadu v Českých Budějovicích, katastrální pracoviště České Budějovice k zápisu obnoveného vlastnického práva prodávajícího do katastru nemovitostí ( výrok II. ). Posledně zamítl i návrh, aby 1. žalovaný JUDr. F. V. jako správce konkurzní podstaty firmy T., a.s. v likvidaci byl poté povinen nabídnout odkoupení předmětného bytu manželům J. a L. Ř., bytem v Č. / § 22 odst. 1 zák. č. 72/1994 Sb. / ( výrok III. ). O nákladech řízení rozhodl tak, že žalovaným nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení a žalobce dále zavázal zaplatit Českému státu na účet Okresního soudu v Českých Budějovicích soudní poplatek z návrhu ve výši 2.000,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Soud vyšel ze zjištění, že žalovaný č. 1 JUDr. F. V. je na základě usnesení Krajského obchodního soudu v Ostravě ze dne 9.8.1999 správcem konkurzní podstaty úpadce T., a.s. „v likvidaci“. Věřitelský výbor úpadce T., a.s. „v likvidaci“ dne 2.5.2000 v rámci zpeněžování konkurzní podstaty rozhodl o prodeji bytového fondu úpadce, mj. o prodeji domu č. 862/42 ve V. ulici v Č. B., a to prostřednictvím Realitní kanceláře dr. C., spol. s r.o. Žalovaný JUDr. F. V. jako správce konkurzní podstaty této realitní kanceláři udělil plnou moc dne 25.5.2000. Na základě prohlášení vlastníka ze dne 21.6.2000 byly do katastru nemovitostí na LV č. 2236 pro k.ú. České Budějovice 2 zapsány jednotlivé bytové jednotky, mj. bytová jednotka č. 862/16, jejímiž nájemci jsou žalobci. Na této bytové jednotce žádné zástavní právo v době jejího zápisu do katastru nemovitostí nevázlo. Realitní kancelář dr. C., spol. s r.o. dopisem z 11.7.2000 adresovaným oběma žalobcům a dopisem z 21.7.2000 adresovaným žalobci a/ nabídla k odprodeji bytovou jednotku č. 862/16 v domě ve V. ulici č. 42 v Č. B. jako společným nájemcům této bytové jednotky, když návrh kupní smlouvy byl žalobci a/ doručen do vlastních rukou dne 24.7.2000, žalobkyně b/ byla o existenci této nabídky manželem – žalobcem a/ informována. Z textu návrhu kupní smlouvy vyplývá, že koupě bytové jednotky č. 862/16 je nabízena žalobcům jako manželům do jejich společného jmění za dohodnutou kupní cenu 242.860,- Kč, a to včetně podílu na společných částech domu a příslušném pozemku. Protože žalobci na tuto nabídku v zákonem stanovené lhůtě 6 měsíců nijak nereagovali, oznámila jim Realitní kancelář dr. C., spol. s r.o. dopisem z 10.7.2001 adresovaným opět oběma žalobcům, že jejich přednostní předkupní právo zaniklo a byt je nabízen k prodeji třetí osobě, opět za cenu 242.860,- Kč s tím, že nyní mají předkupní právo podle § 22 odst. 2 zák. č. 72/1994 Sb. Na tuto, ani další výzvy Realitní kanceláře dr. C., spol. s r.o., když poslední jim byla zaslána dne 19.2.2003, žalobci nijak nereagovali. Bytová jednotka č. 862/16 byla nakonec prodána manželům F. a A. V. – žalovaným č. 2 a 3, a to kupní smlouvou ze dne 5.3.2003 za kupní cenu 242.860,- Kč, vklad vlastnického práva podle této kupní smlouvy byl zapsán 28.5.2003 s právními účinky vkladu dnem 16.4.2003. Po právní stránce soud uzavřel, že na prvním žalobním návrhu na určení neplatnosti kupní smlouvy z 16.4.2003 nemají žalobci naléhavý právní zájem ve smyslu § 80 písm. c ) o.s.ř. Není dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobce nebo kdyby se bez tohoto určení stalo jeho právní postavení nejistým. Takový naléhavý právní zájem však v případě žalobců dán není, neboť i bez určení neplatnosti citované kupní smlouvy nedojde k ohrožení jejich práv, ani se jejich právní postavení nestane nejistým. Žalobci nejsou účastníkem této smlouvy, jsou nájemci bytu a na jejich právním postavení se prodejem bytové jednotky nic nezměnilo. Navíc určovací žaloba má preventivní povahu a má za účel poskytnout ochranu právnímu postavení žalobce dříve, než dojde k porušení právního vztahu nebo práva. Není proto opodstatněna tam, kde právo již bylo porušeno a kde je třeba domáhat se ochrany žalobou na plnění, jak to ostatně žalobci dle svého tvrzení činí. Tento nárok proto zamítl z důvodu absence naléhavého právního zájmu žalobců na požadovaném určení. Pokud se žalobci domáhali uložení povinnosti žalovaným uzavřít dohodu o odstoupení od uzavřené kupní smlouvy, byl i tento jejich návrh zamítnut, neboť požadované povinnosti nevyplývají z žádného právního předpisu a nemají oporu v zákoně. Dohoda o odstoupení od kupní smlouvy je dvoustranným právním úkonem, jehož účastníky mají být žalovaní, její uzavření soud však nemůže uložit. Třetím žalobním návrhem se žalobci domáhali uložení povinnosti žalovanému č. 1 nabídnout jim prodej sporné bytové jednotky. Tato povinnost prodávajícího vyplývá z ustanovení § 22 odst. 1 zák. č. 72/1994 Sb., ovšem pouze za situace, kdy vlastník bytu převádí k danému bytu vlastnictví na třetí osobu. Jde tedy o žalobu na plnění, která může být úspěšná pouze v případě, kdy by stále vlastníkem bytové jednotky byla firma T., a.s. „v likvidaci“. Soud proto v rámci tohoto nároku jako předběžnou otázku zkoumal, zda došlo k platnému převodu bytové jednotky na žalované č. 2 a 3 kupní smlouvou z 16.4.2003 s úvahou, že pokud by kupní smlouva byla neplatná, vlastníkem bytové jednotky by stále byla firma T., a.s. „v likvidaci“. Žalobci namítali jednak absolutní neplatnost kupní smlouvy podle § 39 obč. zák., jednak neplatnost relativní podle § 40a obč. zák. pro rozpor ceny uvedené v nabídce se zákonem o cenách. Tuto argumentaci soud považuje za nedůvodnou, neboť správce konkurzní podstaty je dle zákona o konkurzu a vyrovnání oprávněn nakládat s majetkem úpadce, toto právo realizoval v souladu s možnostmi danými mu zákonem podle pokynů věřitelského výboru a v souladu se souhlasem konkurzního soudu. Zákon o vlastnictví bytů č. 72/1994 Sb. nestanoví žádné omezení ceny v případě prodeje bytových jednotek, a proto nebyl shledán rozpor realizované ceny s cenovými předpisy. Žalobci dále namítali, že kupní smlouva je absolutně neplatná z toho důvodu, že nabídka na převod bytové jednotky byla žalobcům učiněna dříve, než konkurzní soud udělil správci konkurzní podstaty souhlas s prodejem bytů mimo dražbu. Nabídka jim byla doručena 24.7.2000, zatímco souhlas byl udělen konkurzním soudem až 16.8.2000. Ani tuto námitku soud neshledal za důvodnou, neboť v řízení bylo prokázáno, že o prodeji bytů rozhodl věřitelský výbor již dne 2.5.2000, prohlášení o vymezení jednotek bylo učiněno 21.6.2000. Stejně tak nedůvodné bylo zpochybnění vlastnictví úpadce, kdy k takovému tvrzení žalobci nedoložili žádné důkazy, naopak z výpisu z katastru nemovitostí vyplynulo vlastnické právo úpadce k bytovému domu a následně k bytovým jednotkám. Tento majetek byl také zahrnut do konkurzní podstaty úpadce a v jejím rámci zpeněžován. Důvodnou nebyla shledána ani další námitka o tom, že kupní smlouva je neplatná pro rozpor s dobrými mravy s odůvodněním, že v návrhu kupní smlouvy byla zatajena skutečnost, že na nemovitosti vázne zástavní právo. Ani tato skutečnost nebyla v řízení prokázána, stejně tak jako tvrzení, že nabídka na převod bytové jednotky nebyla učiněna podle § 22 odst. 1 zák. č. 72/1994 Sb. oběma žalobcům jako společným nájemcům bytu. Převod vlastnictví k bytu podle citovaného zákona je dvoufázový, kdy dosavadní vlastník má podle § 22 odst. 1 zákona povinnost nabídnout převod bytu nájemci, nabídka musí být písemná a musí obsahovat všechny podstatné náležitosti smlouvy. Pokud by písemná nabídka tyto náležitosti neobsahovala, její doručení nemá za důsledek započetí běhu zákonné 6 měsíční lhůty a smlouva o převodu vlastnictví k bytu jiné osobě než dosavadnímu nájemci bytu, by byla absolutně neplatná pro rozpor se zákonem. V daném případě však bylo v řízení prokázáno, že nabídka převodu bytové jednotky žalobcům byla učiněna, když byla doručena žalobci a/ 24.7.2000, žalobkyně b/ sama potvrdila, že o této nabídce byla informována, když z průvodního dopisu k návrhu kupní smlouvy i kupní smlouvy samotné vyplývá, že byla určena oběma žalobcům jako společným nájemcům bytu a převod jim byl nabízen do jejich společného jmění. Návrh kupní smlouvy pak obsahuje všechny podstatné náležitosti ve smyslu § 6 odst. 1 zák. č. 72/1994 Sb., a proto soud dospěl k závěru, že nabídka učiněná 1. žalovaným prostřednictvím zmocněné Realitní kanceláře dr. C., spol. s r.o. je platnou nabídkou podle § 22 odst. 1 cit. zákona a byla řádně žalobcům doručena s účinky doručení dne 24.7.2000. Tímto dnem začala žalobcům běžet 6 měsíční lhůta podle § 22 odst. 1 cit. zákona. Protože ve stanovené lhůtě na nabídku nijak nereagovali, jejich přednostní právo na nabytí bytu zaniklo. Uplynutím této lhůty mohl dosavadní vlastník činit kroky k převodu bytu dle § 22 odst. 2 zákona, což také činil, protože však v průběhu běhu lhůty 1 roku nedošlo k převodu bytu na třetí osobu, bylo již nadbytečné zabývat se tím, zda druhá nabídka učiněná žalobcům byla řádná, neboť k uzavření kupní smlouvy došlo až dne 16.4.2003, tedy po uplynutí lhůty stanovené v § 22 odst. 1 a 2 cit. zákona. Proto soud žalobu zamítl v celém rozsahu. O nákladech řízení rozhodl s přihlédnutím k tomu, že žalovaní, ačkoliv byli z procesního hlediska ve sporu úspěšní, náhradu nákladů řízení nepožadovali ( 1. žalovaný ) nebo jim žádné nevznikly ( 2. a 3. žalovaný ). Zároveň soud uložil žalobcům povinnost zaplatit doplatek soudního poplatku z návrhu za situace, kdy uplatnili tři samotné žalobní návrhy a zaplatili pouze 1.000,- Kč. Proti tomuto rozsudku, a to do všech jeho výroků, se odvolali žalobci. Nesouhlasí s tím, že soud prvního stupně jejich žalobu posuzoval jako tři samostatné nároky, naopak jedná se o jedinou žalobu vyplývající z jejich předkupního práva jako společných nájemců sporného bytu dle zák. č. 72/1994 Sb. Jedná se o žalobu na plnění, jejímž cílem je dosáhnout řádné nabídky bytu původním vlastníkem a jeho regulérní odkoupení. Za této situace není namístě argumentace naléhavým právním zájmem jako podmínkou určovací žaloby dle § 80 písm. c) o.s.ř., ani argumentace soudu o tom, že neexistuje zákon, na jehož podkladě by bylo možno žalovaným uložit vymáhané povinnosti. Naopak předpokládají-li ustanovení vážící se k vykonávacímu řízení vykonání rozsudků ukládajících určitou povinnost, nelze činit závěr o tom, že takovou povinnost nelze v nalézacím řízení uložit. Žalobci setrvali na své argumentaci o neplatnosti jediné nabídky k odkoupení bytu, která byla žalobci a/ doručena dne 24.7.2000 za situace, kdy byla adresovaná pouze žalobci a/ a pominula skutečnost, že i žalobkyně b/ je společným nájemcem sporného bytu. Ve spise založený průvodní dopis z 11.7.2000 adresovaný oběma žalobcům nebyl jim nikdy doručen, jedná se o falzifikát. Navrhují proto změnu a plné vyhovění svému návrhu. První žalovaný navrhl potvrzení napadeného rozsudku pro jeho věcnou správnost. Potvrdil, že žalobcům byla zasílána jediná nabídka prodeje sporného bytu, přičemž je nerozhodné znění průvodního dopisu, ale za relevantní je nutno považovat zaslaný návrh kupní smlouvy. Potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného navrhoval i 2. žalovaný. Odvolací soud nejprve vyhodnotil odvolání žalobců z procesních hledisek jako odvolání přípustné, podané včas účastníky řízení k takovému úkonu legitimovanými ( § 90, § 201, § 202 a § 204 odst. 1 o.s.ř. ). Dle obsahu odvolacích námitek byly uplatněny odvolací důvody uvedené v § 205 odst. 2 písm. e) a g) o.s.ř. a jsou splněny i další náležitosti odvolání a podmínky odvolacího řízení ( § 205 odst. 1 a § 212a odst. 2 o.s.ř. ). Poté odvolací soud přezkoumal postupem dle § 212 o.s.ř. rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu bez toho, že by byl ve smyslu ustanovení § 212a odst. 1 o.s.ř. vázán uplatněnými odvolacími důvody, a odvolání žalobců shledal pouze částečně důvodným. Nezjistil přitom žádné vady uvedené v § 229 odst. 1, 2 písm. a), b) a odst. 3 o.s.ř., či jiné vady řízení před soudem prvního stupně, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a ke kterým je odvolací soud povinen ve smyslu ustanovení § 212a odst. 5 o.s.ř. přihlížet. Správně se soud prvního stupně vypořádal s obsahem žalobního návrhu tak, že se jedná o tři samostatné žalobní nároky, a u každého z nich zvlášť posuzoval jeho důvodnost. Nutno zdůraznit, že všechny žalobci uplatněné návrhy přitom byly odůvodněny tvrzeným porušením jejich předkupního práva jako společných nájemců bytu ( který byl předmětem napadeného převodu mezi žalovanými ) plynoucího z ustanovení § 22 zák. č. 72/1994 Sb. ( dále jen „zákon“ ). Jejich předkupní právo přitom mělo být porušeno absencí řádné nabídky převodu bytu dle § 22 odst. 1 zákona, s tím, že doručená nabídka z 21.7.2000 nebyla učiněna vlastníkem – viz. zpochybnění vlastnictví T., a.s. „v likvidaci“, předčasně – před rozhodnutím soudu o souhlasu k prodeji bytu mimo dražbu, v rozporu se zákonem o cenách a dobrými mravy a dále, že nebyla adresována a doručena oběma žalobcům jako spolunájemcům bytu. Soud prvního stupně se věcně zabýval těmito námitkami žalobců při právním názoru, že takové tvrzené porušení předkupního práva by mělo za následek neplatnost uzavřené kupní smlouvy s třetím subjektem ( absolutní dle § 39 obč. zák. a relativní dle § 40a obč. zák. ) a tím obnovení vlastnického práva převodce, a to v rámci požadavku žalobců na uložení povinnosti 1. žalovanému ( převodci ) nabídnout jim odkoupení předmětného bytu. Vedle výhrady odvolacího soudu k určitosti tohoto žalobního výroku musí odvolací soud konstatovat, že dle jeho názoru nelze na základě žádného právního předpisu ( tedy ani zákona č. 72/1994 Sb. ) 1. žalovanému jako vlastníku bytu uložit povinnost k nabídce jeho převodu ( v určité lhůtě, jejíž určení navrhovaný výrok rovněž postrádá ). Povinnost nabídky je totiž zákonem stanovena v rámci postupu při převodu vlastnictví jednotky, když soudu přísluší posuzovat případnou platnost či neplatnost nabídky již učiněné v rámci probíhajícího procesu ( zahájeném rozhodnutím vlastníka o prodeji bytu ) bez toho, že by bylo možno zahájení takového procesu ( rozhodnutí o prodeji a učinění nabídky ) vlastníku ukládat a tím vyvolat. Z uvedených ( jiných ) důvodů proto tento výrok ( ad III. ) soudu prvního stupně odvolací soud jako věcně správný postupem dle § 219 o.s.ř. potvrdil, bylo-li požadované uložení zamítnuto, stejně tak jako výrok ad II., kterým byl zamítnut návrh na uložení povinnosti žalovaným uzavřít dohodu o odstoupení od uzavřené kupní smlouvy. Ani pro uložení takové povinnosti není žádný zákonný podklad tak, jak správně v odůvodnění napadeného rozsudku uvedl soud prvního stupně a lze na jeho závěry odkázat. Argumentace žalobců ustanoveními občanského soudního řádu vážícími se k výkonu rozhodnutí není na místě, neboť, jak správně uvedl prvoinstanční soud ( ve shodě s argumentací 1. žalovaného ), hmotné právo uložení takové povinnosti neumožňuje. Věcně se však odvolací soud zabýval námitkami žalobců v rámci uplatněného návrhu na určení neplatnosti žalovanými uzavřené kupní smlouvy z 16.4.2003, neboť dospěl z důvodů níže uvedených k závěru, že na požadovaném určení mají naléhavý právní zájem ve smyslu § 80 písm. c) o.s.ř. Soud prvního stupně na základě provedeného dokazování dospěl k zjištění, že převod bytové jednotky, jíž jsou žalobci společnými nájemci ( tato skutečnost nebyla v řízení zpochybněna ), byl jim nabídnut návrhem kupní smlouvy ( bez data ), který jim byl zaslán spolu s dvěma nabídkami z 11.7. a 24.7.2000, přičemž nabídka z 11.7. byla adresována oběma žalobcům, doručena však pouze žalobci a/. Odvolací soud, jinak respektujíc veškeré skutkové závěry soudu prvního stupně, v souladu s § 213 odst. 2 o.s.ř. zopakoval dokazování k otázce zaslaného návrhu ( oferty ) kupní smlouvy a uzavřel, že na základě předložených důkazů lze učinit pouze takové zjištění, že žalobci a/ byl zaslán návrh kupní smlouvy, jejíž účastníci jsou označeni jako JUDr. F. V., správce konkurzní podstaty T., a.s. „v likvidaci“, M. O., IČ…, provozovna S. Č. B. jako prodávající na straně jedné a JUDr. L. Ř. jako kupující na straně druhé. Zároveň uvěřil žalobcům v tom směru, že tento jediný návrh ( sám 1. žalovaný potvrdil, že byl žalobcům zasílán pouze jeden ) kupní smlouvy byl žalobci a/ zaslán s průvodním dopisem datovaným dnem 21.7.2000 ( když dodejka, obálka o potvrzení převzetí datumově datu sepsání dopisu korespondují ), přičemž i tento průvodní dopis byl adresován dle svého záhlaví (a doručen) pouze žalobci a/. Doručení druhého dopisu z 11.7.2000 nebylo žalobcům ( ani žalobci a/ ) v řízení prokázáno. Lze tedy na základě provedeného dokazování uzavřít, že nabídka převodu sporného bytu byla 1. žalovaným jako správcem konkurzní podstaty vlastníka provedena prostřednictvím společnosti dr. C., spol. s r.o., K. Ú. dopisem ze dne 21.7.2000, jehož součástí byl i předložený návrh kupní smlouvy. Jakkoliv tento návrh kupní smlouvy splňuje náležitosti nabídky dle § 22 odst. 1 zákona, která musí být písemná a musí obsahovat všechny podstatné náležitosti smlouvy ( § 6 odst. 1 zákona ) nelze přehlédnout, že stejně jako průvodní dopis i ona byla nejen doručena, ale i adresována pouze žalobci a/ přesto, že v řízení bylo nesporné, že prodávaný byt byl (a je) ve společném nájmu obou žalobců. V návrhu kupní smlouvy vymezené její účastenství je nesporné a takový projev vůle 1. žalovaného nelze ve smyslu § 43a obč. zák. hodnotit za nabídku i žalobkyni b/ jako druhé spolunájemkyni bytu přesto, že v článku V. tohoto návrhu je uváděno, že bytová jednotka se prodává „kupujícím manželům“ ( bez uvedení jména žalobkyně b/ v celém návrhu ) do jejich společného jmění. Musí-li být, jak uvedeno shora, ve smyslu zákona nabídka prodeje písemná ( neboť teprve od jejího doručení počíná běžet 6 měsíční lhůta k jejímu přijetí dle § 22 odst. 1 zákona ), nelze než uzavřít, že předkupní právo žalobkyně b/ z titulu společné nájemkyně prodávaného bytu bylo porušeno. Odvolací soud je přitom toho názoru, že každému ze společných nájemců musí být učiněna nabídka převodu a tuto vadu nelze konvalidovat tím, že žalobkyně b/ o nabídce žalobci a/ „věděla“. Respektujíc závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 553/97 o tom, že před uplynutím lhůt uvedených v § 22 odst. 1 a 2 zák. č. 72/1994 Sb. nemůže vlastník budovy ( popř. bytu ) vlastnictví převést jiné osobě, jinak je smlouva o převodu bytu neplatná pro rozpor se zákonem ( § 39 obč. zák. ), dospěl odvolací soud k závěru o absolutní neplatnosti rozporované kupní smlouvy. Ta byla totiž uzavřena před uplynutím lhůty uvedené v § 22 odst. 1 zák. č. 72/1994 Sb., kdy v případě žalobkyně b/ její běh ( pro absenci nabídky ) vůbec nepočal. Navíc dle názoru odvolacího soudu nepočala uvedená lhůta běžet ani v případě žalobce a/, jemuž byla učiněna nabídka dne 24.7.2000 ( datum doručení návrhu kupní smlouvy /viz. doručenka pošty/), neboť byla učiněna předtím, než správce konkurzní podstaty obdržel souhlas soudu k prodeji mimo dražbu ( Krajský obchodní soud v Ostravě rozhodl až usnesením ze dne 16.8.2000 ). Nabídka byla sice učiněna poté, co věřitelský výbor dne 2.5.2000 udělil souhlas s prodejem bytového fondu úpadce přes vybrané realitní kanceláře, takové rozhodnutí však dle názoru odvolacího soudu slouží pouze jako podklad k udělení souhlasu soudu s prodejem mimo dražbu ve smyslu § 27 zák. č. 328/1991 Sb., o konkurzu a vyrovnání, v platném znění, který jediný je relevantní k tomu, aby správce mohl začít činit právní kroky směřující k převodu vlastnictví. Ve smyslu odstavce 2 citovaného ustanovení totiž udělí-li soud souhlas, může též stanovit podmínky pro prodej. Byla-li by tedy přisouzena relevance právním úkonům správce konkurzní podstaty činěným před souhlasem soudu, nebylo by lze vyloučit situaci, že nabídka bude nájemcem přijata před obdržením souhlasu soudu ( tedy návrh kupní smlouvy bude přijat - § 43c obč. zák. a tím kupní smlouva uzavřena - § 44 obč. zák. před tímto rozhodnutím soudu, který může stanovit rozdílné podmínky) , což je dle názoru odvolacího soudu nepřípustné. Odvolací soud proto veden těmito úvahami rozsudek soudu prvního stupně ve výroku v odstavci I., o určení neplatnosti uzavřené kupní smlouvy, pro porušení § 22 odst. 1 zákona postupem dle § 220 odst. 2 o.s.ř. změnil a návrhu vyhověl. Zároveň dospěl k závěru o věcné legitimaci a naléhavém právním zájmu žalobců na požadovaném určení vyplývajícím ze skutečnosti, že uzavřením napadené smlouvy byli jako společní nájemci předmětu převodu dotčeni ve svých právech a bylo porušeno jejich předkupní právo vyplývající z ustanovení § 22 odst. 1 zák. č. 72/1994 Sb. Odvolací soud je toho názoru, že i když zákon v § 22 odst. 8 založil právo a možnost žaloby na určení platnosti či neplatnosti nabídky, nelze vyloučit ani žalobu na určení neplatnosti smlouvy uzavřené při porušení předkupního práva nájemce zvláště v situaci, kdyby žalobkyně žádnou nabídku neobdržela a tudíž ani žádnou zpochybňovat nemohla. Rozsudek soudu prvního stupně byl potvrzen z důvodů shora uváděných i ve výroku o doplatku soudního poplatku z návrhu, neboť žalobci uplatnili tři samostatné nároky, z nichž každý podléhá poplatkové povinnosti 1.000,- Kč dle položky 2 písm. c) Sazebníku soudních poplatků jako přílohy zák. č. 549/1991 Sb., v platném znění. Výrok o nákladech řízení před soudy obou stupňů vyplývá z převažujícího úspěchu žalovaných v řízení (byli úspěšní ve dvou ze tří uplatněných nároků ), práva na náhradu nákladů se však vzdali ( § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o.s.ř. ). P o u č e n í : Proti měnícímu výroku lze podat dovolání k Nejvyššímu soudu ČR do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí prostřednictvím Okresního soudu v Českých Budějovicích. Proti potvrzujícím výrokům není dovolání přípustné, v případě potvrzení výroku o zamítnutí uložení povinnosti žalovaným uzavřít dohodu o odstoupení od kupní smlouvy a uložení prvému žalovanému povinnosti nabídky k převodu není dovolání přípustné, ledaže Nejvyšší soud ČR na základě dovolání podaného ve lhůtě dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí prostřednictvím Okresního soudu v Českých Budějovicích dospěje k závěru, že se jedná o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 3. února 2005