Jednoroční prekluzivní lhůta daná ustanovením § 151 odst. 2, věta druhá tr. řádu pro uplatnění nároku na odměnu a náhradu hotových výdajů podle zvláštního předpisu – vyhlášky MS ČR č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátního tarifu) počíná obhájci, jehož ustanovení bylo opatřením soudu zrušeno v důsledku zániku nutné obhajoby u obviněného z důvodu uvedeného v § 36 odst. 1 písm. a) tr. řádu, běžet ode dne, kdy mu toto opatření bylo soudem doručeno.

Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře v neveřejném zasedání konaném dne 31. října 2006 projednal stížnost, kterou v trestní věci odsouzeného R. K. , nar. , trvale bytem , naposledy bytem , podala proti usnesení Okresního soudu v Táboře ze dne 4.10.2006 č. j. 2T 7/2003-878 JUDr. L. D., advokátka AK , a rozhodl o ní t a k t o : Podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. se stížnost JUDr. L. D., advokátky AK , jako nedůvodná z a m í t á . O d ů v o d n ě n í : Shora označeným usnesením Okresního soudu v Táboře byl podle § 151 odst. 2, 3 tr. ř. zamítnut návrh JUDr. L. D., advokátky AK , na přiznání odměny a náhrady hotových výdajů za obhajobu odsouzeného R. K. ve výši 134.504,- Kč v trestní věci vedené u Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. 2T 7/2003, neboť tento nárok zanikl. Usnesení soudu I. stupně právní moci nenabylo, neboť v zákonem stanovené lhůtě proti němu podala JUDr. L. D. stížnost. Opravným prostředkem napadenému rozhodnutí vytýkáno, že je v rozporu s ustanovením § 151 odst. 2 tr. ř. a současně nerespektuje právo obhájkyně garantované čl. 1 odst. 1 Dodatkového protokolu č. 1 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, jako i právo garantované čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Stěžovatelkou připomenuto, že rozhodnutím Okresního soudu v Táboře ze dne 1.9.2003 sp. zn. 1Nt 106/2003 byla ustanovena obhájkyní obviněnému R. K. Rozhodnutím ze dne 4.9.2003 pověřila v předmětné trestní věci substitucí JUDr. I. D., advokáta se sídlem v. Pověřený advokát činil v dané věci veškeré úkony, včetně korespondence mezi nyní již odsouzeným a obhájcem, a mezi obhájcem a orgány činnými v trestním řízení. Stěžovatelka žádné úkony osobně neprováděla a o průběhu obhajoby byla pověřeným advokátem informována pouze co do rozhodnutí soudů I. a II. stupně o vině a trestu. Poté, co jí bylo JUDr. D. sděleno, že věc je pravomocně ukončena rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočkou v Táboře ze dne 27.2.2006, vypracoval JUDr. D. vyúčtování nákladů nutné obhajoby, které potvrdila svým podpisem. Předmětné vyúčtování datované 29.3.2006 bylo doručeno Okresnímu soudu v Táboře dne 30.3.2006. Dále byla JUDr. D. informována, že s odsouzeným jedná o možnosti a podmínkách uplatnit mimořádné opravné prostředky, tj. dovolání a stížnost pro porušení zákona. Z výše uvedeného tedy vyplývá, že do rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře sp. zn. 14 To 251/848 nebyla informována o opatření Okresního soudu v Táboře ze dne 20.12.2004, kterým došlo ke zrušení ustanovení její osoby obhájkyní odsouzeného. Důvodem zrušení ustanovení obhájkyní bylo propuštění obžalovaného z vazby, čímž zanikl důvod nutné obhajoby podle § 36 odst. 1 písm. a) tr. ř. Opatření o zrušení ustanovení obhájkyní bylo spolu s vyrozuměním o termínu konání hlavního líčení doručeno na adresu sídla advokátní kanceláře dne 3.1.2005. Zásilku převzala H. M., sekretářka JUDr. I. D. Dle přiloženého vyjádření jmenované byly doručené listiny vloženy do knihy došlé pošty JUDr. D. S ustanovení § 151 odst. 2 tr. ř. věta druhá evidentně dle stěžovatelky vyplývá, že se v daném případě jedná o jednoroční subjektivní lhůtu, kdy obhájce může uplatnit svůj nárok na odměnu a náhradu hotových výdajů. Běh subjektivní propadné lhůty v délce 1 roku tak počíná nikoli od skutečnosti směřující k zániku nutné obhajoby, ale teprve ode dne, kdy se obhájce fakticky dověděl, že jeho povinnost obhajovat skončila (usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci z 25.8.2002, sp. zn. 2 To 742/2004-190 publikované v časopise BULLETIN ADVOKACIE, ročník 2005, č. 1 strana 56). Součástí opravného prostředku JUDr. L. D. je i její prohlášení, že se fakticky dozvěděla, že její povinnost obhajovat R. K. skončila při podpisu vyúčtování odměny a náhrady hotových výdajů obhájce ze dne 29.3.2006. Vzhledem k průběhu soudního řízení s obžalovaným, kdy byla o rozhodnutích soudu postupně informována JUDr. D., důvodně očekávala úhradu vyúčtované odměny a náhrady hotových výdajů, neboť předpokládala, že jednoroční prekluzivní lhůta začne běžet až dnem skončení trestního stíhání. Z rozhodnutí Okresního soudu v Táboře , kterým byla ustanovena obhájkyní obviněnému K. vyplývá, že se jednalo o případ nutné obhajoby podle § 36 odst. 1 písm. a) tr. ř., neboť obviněný K. byl vzat do vazby. V rozhodnutí se dále konstatuje, že ustanovení obhájce je omezeno trváním důvodů nutné obhajoby, tedy trváním vazby obviněného. Obviněný byl z vazby propuštěn na základě soudního příkazu ze dne 23.4.2004, ovšem opatření okresního soudu, kterým došlo ke zrušení ustanovení obhájce bylo vyhotoveno až dne 20.12.2004, přičemž zásilka obsahovala i vyrozumění o termínu konání hlavního líčení. Soudní příkaz k propuštění obviněného z vazby jí tedy nebyl nikdy doručen. Tato situace založila stav určité nejistoty, kdy není zřejmé od kterého okamžiku běží roční propadná lhůta. Pokud se bude vycházet z rozhodnutí soudu o ustanovení obhájce, povinnost obhajovat skončila dnem propuštění obž. K. z vazby. Prekluzivní lhůta pro uplatnění nároku tak mohla začít běžet dnem, kdy se dozvěděla, že obž. K. byl z vazby propuštěn. O této skutečnosti se dosud oficiálně nedozvěděla. Opatření soudu ze dne 20.12.2004, kterým došlo ke zrušení jejího ustanovení obhájcem, ji z výše popsaných důvodů nebylo též fakticky doručeno. Stěžovatelkou upozorněno na nález Ústavního soudu ČR ze dne 26.4.2005, č. j. IV. ÚS 167/05, kterým konstatováno, že princip ochrany legitimního očekávání je pevně svázán s principy právního státu a plyne tedy z čl. 1 odst. 1 Ústavy ČR. Ústavním soudem zde připomenuto, že sociální filozofie došla k závěru, že jsou-li nejisté hranice legitimních očekávání založených na zákonu, je nejistá i svoboda. Ochrana legitimního očekávání je proto integrální součástí vlády práva. Advokáti jsou proto důležitými aktéry systému vlády práva a obhájci jako kvalifikovaní oponenti obžaloby mají v liberálním právním státě nezastupitelné místo. I z tohoto hlediska je pak třeba interpretovat a aplikovat příslušná ustanovení trestního řádu, upravující nárok obhájce na odměnu a náhradu hotových výdajů. Přílohou opravného prostředku JUDr. L. D. se stalo čestné prohlášení H. M. r. č. , bytem , ze dne 18.10.2006, kterým se podává, že tato osoba od 1.10.2004 do 30.9.2006 byla v pracovním poměru u JUDr. I. D., advokáta se sídlem v , kde byla pracovně zařazena na funkci sekretářky. K jejím pracovním povinnostem patřilo mj. převzetí došlé pošty adresované jejímu zaměstnavateli. V uvedeném období byla JUDr. L. D., advokátkou téže advokátní kanceláře zmocněna k převzetí došlé pošty v případě její nepřítomnosti. Doručené dokumenty pak ukládala do knihy došlé pošty JUDr. I. D., event. do knihy došlé pošty JUDr. L.D. Dle pokynu JUDr. D. a za souhlasu JUDr. L. D. veškerou korespondenci, která se týkala trestních věcí a trestního řízení, bez ohledu na adresáta zásilky, zařazovala do knihy došlé pošty JUDr. D. Trestní věc p. K. vyřizoval korespondenčně pouze JUDr. D., který s ním též v sídle advokátní kanceláře několikrát jednal. Pokud je jí, známo JUDr. D. se s p. K. za její přítomnosti v advokátní kanceláři nikdy nesetkala a nikdy jmenované nepředávala žádné dokumenty jeho se týkající. Dodejku Okresního soudu v Táboře 2T 7/2003-606, kterým byly doručeny dne 3.1.2005 dokumenty ve věci p. K. opatřila svým podpisem s uvedením svého jména a na dodejku otiskla razítko JUDr. D. Vlastní dokumenty uložila do knihy došlé pošty JUDr. I. D. S přihlédnutím k obsahu opravného prostředku a prohlášením H. M., taktéž i s odkazem na důvody popsané v Nálezu Ústavního soudu ČR č. j. IV. ÚS 167/05 navrženo, aby krajský soud napadené rozhodnutí zrušil a sám rozhodl tak, že stěžovatelce přizná odměnu a náhradu hotových výdajů za obhajobu odsouzeného R. K. ve výši 82.664,- Kč, tj. v rozsahu a ve výši dle usnesení Okresního soudu v Táboře ze dne 24.5.2006, sp. zn. 2T 7/2003-829. Krajský soud postupem podle § 147 odst. 1 tr. ř. přezkoumal napadené usnesení a přezkoumal také zákonnost řízení, které usnesení předcházelo, přičemž dospěl k závěru, že stížnosti vyhovět nelze. V ustanovení § 151 odst. 2 tr. ř. uvedeno, že obhájce, který byl obviněnému ustanoven, má vůči státu nárok na odměnu a náhradu hotových výdajů podle zvláštního předpisu. Platí, že nárok je třeba uplatnit do 1 roku ode dne, kdy se obhájce dověděl, že povinnost obhajovat skončila. Z příslušného trestního spisu Okresního soudu v Táboře sp. zn. 2T 7/2003 bylo zjištěno, že JUDr. L. D. byla ustanovena obhájkyní R. K. na základě opatření Okresního soudu v Táboře sp. zn. 1 Nt 106/2003 ze dne 1.9.2003, neboť se jednalo o případ nutné obhajoby ve smyslu § 36 odst. 1 písm. a) tr. ř. a obviněný nevyužIl práva, aby si obhájce zvolil sám. Rozhodnutím ze dne 4.9.2003 obhájkyně JUDr. L. D. pověřila v předmětné trestní věci substitucí JUDr. I.D., advokáta se sídlem , . Tento advokát jak vyplývá z trestního spisu konal v trestní věci dnes již odsouzeného R. K. veškeré úkony za JUDr. D. až do okamžiku než jeho obhajobu převzal on sám na základě plné moci ze dne 11.1.2005. Usnesením Okresního soudu v Táboře ze dne 7.4.2004 č. j. 2T 7/2003-512, byl R. K. propuštěn z vazby na svobodu, kdy toto rozhodnutí bylo adresováno JUDr. I. D., ačkoli mělo být správně doručeno JUDr. L. D. Zde stížnostní soud musí připustit, že ze strany soudu I. stupně došlo k pochybení. K faktickému propuštění R. K. z vazby však došlo až dne 23.4.2004 v 15.20 hod., kdy o této skutečnosti existuje nezvratný doklad založený na č. l. 530 tr. spisu. S časovým odstupem bezmála 8 měsíců opatřením ze dne 20.12.2004 ruší Okresní soud v Táboře opatřením podle § 39 odst. 2 tr. ř. ustanovení JUDr. L. D. obhájkyní obžalovaného R. K. Tato písemnost soudu je advokátní kanceláři JUDr. L. D. doručena dne 3.1.2005. Dodejka je opatřena razítkem JUDr. L. D., s podpisem osoby zásilku přejímající, a to H. M. Tohoto dne, tedy 3.1.2005 se podle názoru stížnostního soudu JUDr. L. D. dozvěděla, že její povinnost obhajovat R. K. již skončila. Následující den tedy 4.1.2005 začala obhájkyni běžet jednoroční lhůta daná ustanovením § 151 odst. 2 tr. ř. k uplatnění nároku na odměnu a náhradu hotových výdajů podle zvláštního předpisu. Pakliže obhájkyně JUDr. L. D. podala návrh na přiznání odměny a náhrady hotových výdajů za obhajobu R. K. až dne 30.3.2006, její nárok zanikl (lhůta prekluzivní). Stížnostní soud se v daném, velmi specifickém případě zabýval velmi pečlivě všemi námitkami, které odezněly v opravném prostředku stěžovatelky, hodnotil její argumentaci a snahu o vysvětlení celé problematiky, v úvahu vzal i obsah čestného prohlášení H. M. Vše pečlivě zhodnoceno a dovozeno, že rozhodnutí soudu I. stupně je nutno považovat za opodstatněné, důvodné. Nelze nevnímat, že stěžovatelka JUDr. L. D. má společnou advokátní kancelář se svým manželem JUDr. I. D. na adrese . V rozhodném období v případě nepřítomnosti obou advokátů přebírala poštovní zásilky od orgánů činných v trestním řízení jejich zaměstnankyně pověřená funkcí sekretářky a to H. M. Pakliže tato osoba stvrzuje na dodejce dne 3.1.2005 převzetí opatření, kterým zrušeno ustanovení JUDr. L. D. obhájkyní obžalovaného R. K. a tuto dodejku opatřuje i razítkem dané advokátky, pro příslušný soud tento doklad znamená, že zásilka je doručena adresátovi – konkrétně JUDr. L. D. Takovýto způsob doručování zásilek od orgánů činných v trestním řízení na adresu advokátních kanceláří je zcela běžný, zavedený. V dané trestní věci povinnost JUDr. L. D. obhajovat dnes již odsouzeného R. K. zanikla zcela prokazatelně 3.1.2005 a z trestního spisu se v žádném případě nepodává, že by tato obhájkyně po tomto datu v trestní věci R. K. činila další úkony, neboť na základě plné moci udělené odsouzeným jeho obhajobu převzal JUDr. D. Nebylo přistoupeno stížnostním soudem na tvrzení obhájkyně, že se fakticky dozvěděla, že její povinnost obhajovat odsouzeného R. K. skončila až při podpisu vyúčtování odměny a náhrady hotových výdajů obhájce dne 29.3.2006. Její předpoklad, že jednoroční prekluzivní lhůta začne běžet až dnem skončení trestního stíhání byl chybný a ve svém důsledku vedl k rozhodnutí, které učinil soud I. stupně. Ani obsah čestného prohlášení H. M. nevedl stížnostní soud k závěru, že by bylo nutno na rozhodnutí soudu I. stupně cokoli změnit. Stížnostnímu soudu je známo, že problematikou prekluzivní lhůty se zabýval i Ústavní soud ČR a ve svém rozhodnutí pod č. 6/2005 zaujal stanovisko k odměně advokátů a náhrady hotových výdajů za obhajobu, odpovídajícího principu ochrany legitimního očekávání. K tomu vysvětleno, že jsou-li nejisté hranice legitimních očekávání založených na zákonu, je nejistá i svoboda. Ochrana legitimního očekávání je charakterizována jako integrální součást vlády práva a také integrální součást majetkových práv. Se zřetelem k tomu je třeba interpretovat a aplikovat příslušná ustanovení trestního řádu takovým způsobem, aby to odpovídalo stanovisku Ústavního soudu ČR a spravedlivému výkladu příslušného ustanovení trestního řádu. Pokud na obsah tohoto rozhodnutí ÚS České republiky poukazováno i v opravném prostředku stěžovatelky, nutno připomenout, že tento se zabývá poněkud odlišným problémem, který není zdaleka totožný s předmětem rozhodování v dané trestní věci. Ze všech shora uvedených důvodů byla proto stížnost obhájkyně JUDr. L. D. jako nedůvodná zamítnuta.