Důvody ke zproštění pověření soudního exekutora (§ 44 odst. 9 zákona č.120/2001 Sb.) Exekutor nemá při uspokojování své pohledávky nákladů exekuce přednost před oprávněným z výtěžku exekučního postižení majetku povinného a nemá ani právo sražené částky zadržova (navíc bez jakéhokoliv požadovaného vysvětlení či souhlasu oprávněného k takovému postupu). Takový postup exekutora může být důvodem ke zproštění jeho pověření podle § 44 odst.9 zákona č. 12O/2001 Sb.

Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře – rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. I. K. a soudců JUDr. R. O. a JUDr. L. V. ve věci exekuce oprávněného V. V., nar…, bytem Č., zast. JUDr. V. F., advokátem v Č., proti povinnému J. L., nar..., bytem P., o návrhu oprávněného na změnu soudního exekutora, o odvolání oprávněného proti usnesení Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 10.4.2006 č.j. 3 Nc 1277/2004-22, t a k t o : Usnesení soudu I. stupně se m ě n í takto: Mgr. K. K. se zprošťuje pověření k provedení exekuce vedené pod sp.zn. EX 1492/04 a jejím provedením se pověřuje soudní exekutorka JUDr. Marie Sárová, Exekutorský úřad, Fricova 2, Jihlava. O d ů v o d n ě n í : Napadeným usnesením zamítl soud I. stupně návrh oprávněného na změnu exekutora Mgr. K. K., pověřeného vedením exekuce. Dospěl k závěru, že ze zapůjčeného exekučního spisu je sice zřejmé, že vzájemná komunikace mezi oprávněným (jeho právním zástupcem) a soudem pověřeným exekutorem je problematická, nicméně při úvaze o důvodech zvláštního zřetele hodných pro zproštění funkce vzal v úvahu především hledisko hospodárnosti řízení, tedy výši dlužné částky, pro kterou byla exekuce nařízena a výši dosud vymožené části dluhu v rámci exekuce. Měl za prokázané, že celková pohledávka oprávněného včetně nákladů jeho právního zastoupení v exekučním řízení byla vyčíslena částkou 24.504,- Kč a podle vyjádření exekutora bylo v rámci tohoto exekučního řízení vymoženo 20.000,- Kč. Současně však konstatoval oprávněnost požadavku oprávněného V. V. na informace o průběhu exekuce a probíhajících splátkách dluhu, s nimiž se exekutor ve svém vyjádření k návrhu na změnu beze zbytku nevypořádal. V zákonné lhůtě se odvolal oprávněný. Namítl, že ve své žádosti o změnu exekutora rovněž uvedl, že soudní exekutor zadržuje vymožené finanční prostředky a průběžně- tak jak je vymáhá - mu je nepostupuje. To je podle něho daleko závažnější pochybení, kterým se však soud v odůvodnění svého usnesení vůbec nezabýval. Zadržování vymožených finančních prostředků exekutorem a to i poté, co k jejich odeslání oprávněnému byl právním zástupcem vyzván, je nutno považovat za vážné narušení důvěry oprávněného k osobě pověřeného exekutora. Poukázal na doložitelnou korespondenci vedenou mezi ním a exekutorem, která jasně svědčí o oprávněnosti jeho odvolacích námitek. Navrhl proto, aby Mgr. Košina byl funkce exekutora zproštěn a byla nově ustanovena soudní exekutorka JUDr. Sárová. Soudní exekutor odkázal na své dřívější vyjádření k návrhu oprávněného na změnu soudního exekutora. V něm uvedl, že v exekučním řízení bylo vymoženo ve splátkách 20.000,- Kč, k námitce o špatné informovanosti oprávněného pak, že takováto povinnost není žádnou právní normou stanovena, přičemž právní zástupce oprávněného byl pracovníky exekučního úřadu opakovaně vyzván k postupu dle § 44 odst. 2 o.s.ř. a této možnosti nevyužil. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení dle § 212 o.s.ř. ve spojení s § 52 odst. 1 e.ř., přičemž dle ust. § 214 odst. 1 písm. c) o.s.ř. nemuselo být nařizováno jednání. Odvolání oprávněného lze považovat za důvodné. Okresní soud se zabýval zjištěním, zda postup soudního exekutora, jehož výběr byl dle § 44 odst. 9 zákona č.120/2001 Sb. (dále ex. ř.) výhradně v dispozici oprávněného, naplňuje podmínky pro závěr o důvodech zvláštního zřetele hodných pro zproštění exekutora této funkce. Skutková zjištění učiněná z vyžádaného exekučního spisu sice v odůvodnění napadeného usnesení podrobně rozvedl, hodnotil je, ovšem činil tak pouze z pohledu nedostatečné komunikace mezi oprávněným (jeho právním zástupcem) a soudním exekutorem s již zmíněným závěrem, aniž by hodnotil další fakta v řízení zjištěná, tj. skutečnost, že soudní exekutor sice určité částky vymohl, ale oprávněnému je nepoukázal, stejně tak, že oprávněného o důležitých skutečnostech neinformoval. Nejvyšší soud ČR vydal Stanovisko k výkladu zák.č. 120/2001 Sb., sp.zn. Cpjn 200/2005, v němž mj. uvedl, že důvody zvláštního zřetele hodné, způsobilé k tomu, aby soud zprostil exekutora dřívějšího pověření (§ 44 odst. 9 ex.ř.) nemohou spočívat jen v subjektivním hodnocení oprávněného, nýbrž je zapotřebí, aby šlo o okolnosti závažné z objektivního hlediska, které překáží, aby exekuce mohla být efektivně ( podle práva) provedena. Ty je nepochybně nutné posuzovat případ od případu v celém kontextu znalosti spisu a zvažovat, zda zjištěné důvody lze podřadit pod důvody zvláštního zřetele hodné. Obecně se jimi nepochybně míní mimořádné situace, které v průběhu řízení nastanou a jejich typové vymezení je velmi obtížné. Oprávněný podle názoru odvolacího soudu předložil dostatek důkazů, kterými prokázal nepochybně špatnou komunikaci exekutora s ním, respektive s jeho právním zástupcem, která by však sama o sobě nemohla být, právě s ohledem na uvedené stanovisko, bez dalšího zprošťujícím důvodem, ale prokázal i daleko podstatnější věc a sice to, že ač exekutor na zaplacení pohledávky určité částky vymohl (úhrada byla povinným provedena ve dnech 16.8.2005, 31.8.2005, 4.10.2005, 8.11.2005 a 13.12.2005), oprávněného o tom neinformoval, vymožené finanční prostředky mu nepoukázal a nezaslal mu na vědomí ani příkaz k úhradě exekučních nákladů ze dne 9.9.2004, v němž vyčísluje prozatímní náklady exekuce částkou 30.568,10 Kč. Exekutor nereagoval ani na výzvu právního zástupce oprávněného ze dne 29.3.2006 ke sdělení, kdy budou vymožené finanční prostředky zaslány oprávněnému. Až z příkazu k úhradě nákladů exekuce ze dne 7.4.2006 se oprávněný dozvěděl, že zbývá uhradit včetně nákladů exekuce ještě 18.385,- Kč, nikoliv opět důvody, pro které mu nejsou poukázány exekutorem vymožené finanční prostředky. Podle ust. § 52 odst. l ex.ř. nestanoví-li zákon jinak, použijí se pro exekuční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu. Proto by měl být zachován stejný postup jako při soudním výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy upravený v § 291 odst. l věty druhé o.s.ř. Této úvaze nasvědčuje i zmíněné stanovisko a to v otázce uspokojení pohledávky exekutora na náhradu nákladů exekuce prodejem nemovitosti, které konstatuje, že se tato pohledávka uspokojí v rozvrhu rozdělované podstaty ve třetí skupině ( § 337c odst. l písm.c/ o.s.ř.). Exekutor tedy nemá přednost před oprávněným a nemá právo sražené částky zadržovat, navíc bez jakéhokoliv vysvětlení či souhlasu oprávněného k tomuto postupu. Právě v této zmíněné skutečnosti spatřuje odvolací soud důvody zvláštního zřetele hodné, zakládající důvod pro změnu exekutora. Z uvedeného důvodu proto odvolací soud napadené usnesení dle ust. § 220 odst. 3 o.s.ř. změnil způsobem ve výroku tohoto usnesení uvedeným. Pro úplnost lze pak ještě doplnit, že jistě lze souhlasit s exekutorem, že je při výkonu exekuční činnosti nezávislý. Tato nezávislost však není bezbřehá, neznamená možnost odmítnutí požadavku oprávněného na informaci s výzvou k možnosti nahlédnutí do spisu (souhlasit by se pak dalo s odmítnutím informace telefonické z důvodu anonymity tazatele) a neznamená ani nadřazenost exekutora vůči oprávněnému. Ten si jej zvolil v představě dobré spolupráce vedoucí k uspokojení jeho pohledávky, v představě slušnosti a korektnosti, se zachováním zákonných práv, kterým je nepochybně jak právo na informaci v kterékoliv fázi exekučního řízení, je-li o ní požádán, tak i průběžné poukazování vymožených finančních prostředků. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné. V Táboře dne 28.7.2006