Je-li se předmětem úschovy plnění, které bylo sepsáno správcem konkursní podstaty do konkursní podstaty úpadce, je vyloučen postup podle § 185e o.s.ř. Předmět úschovy se v takovém případě vydá správci konkursní podstaty (§ 18 ZKV) ten kdo uplatňuje na jeho vydání právo, může podat ve lhůtě určené soudem vylučovací žalobu (§ 19 ZKV).

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně JUDr. I. J. a soudkyní JUDr. Z. S. a JUDr. J. Š. v právní věci složitele d. – d. m., s.r.o. , se sídlem Č., IČ…, zastoupeného JUDr. V. H., advokátkou v Č., pro příjemce 1) I. R., a.s. , se sídlem J., IČ…, zastoupeného Mgr. J. V., advokátem v J., 2) JUDr. M. M., správce konkurzní podstaty úpadce společnosti Č. S., a.s. se sídlem J., IČ…, zastoupeného JUDr. A. R., advokátem v P., o odvolání I. R., a.s. proti usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 29.3.2006, č.j. 53 Sd 2/2005 – 125, t a k t o : Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e . Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. O d ů v o d n ě n í : Napadeným usnesením rozhodl soud prvního stupně o tom, že příjemci JUDr. M. M., správci konkurzní podstaty úpadce Č. S., a.s. vydává část předmětu úschovy, částku 915.482,- Kč. O vydání předmětu úschovy požádali oba příjemci a oba také prohlásili, že nesouhlasí s vydáním předmětu úschovy druhému příjemci. Soud prvního stupně shledal, že předmět úschovy, resp. jeho část, byl sepsán do soupisu konkurzní podstaty úpadce Č. S., a.s. a poté učinil závěr o tom, že z tohoto důvodu je postup dle § 185e o.s.ř. vyloučen. Soud musí předmět úschovy vydat s odkazem na § 18 zák. o konkurzu a vyrovnání, správci konkurzní podstaty a osoba, která uplatňuje nárok k předmětu úschovy se jej může domáhat jen prostřednictvím vylučovací žaloby podle § 19 zákona o konkurzu a vyrovnání. Námitky příjemce č. 1 o tom, že doposud nebyl správcem vyzván k podání žaloby a zkoumání, zda postup správce v předmětném konkurzním řízení je správný, nelze dle soudu v řízení o úschovách řešit. Právě proto, že ustanovení zákona o konkurzu a vyrovnávání dávají správci konkurzní podstaty právo disponovat s majetkem úpadce, resp. s majetkem, který správce sepsal do konkurzní podstaty, pak v okamžiku, kdy je předmět úschovy sepsán do konkurzní podstaty, musí být dle soudu prvního stupně správci konkurzní podstaty vydán, neboť jenom on je s majetkem sepsaným do konkurzní podstaty oprávněn disponovat. Pokud by správce konkurzní podstaty vznesl nárok vůči složiteli na vydání předmětné částky z titulu nájemného ještě předtím, než by ji složitel do soudní úschovy složil, byl by tento povinen dle soudu plnit přímo správci, a to bez ohledu na to, že na předmětné peněžní prostředky uplatňuje nárok také příjemce č. 1. Příjemce č. 1 musí jakékoliv další nároky uplatňovat v rámci řízení o konkurzu a vyrovnání. Proti tomuto usnesení se odvolal příjemce I. R., a.s. s tím, že důvodem složení předmětného plnění do úschovy byla skutečnost, že složiteli nebylo jasné, kdo z obou příjemců je jeho věřitelem, tj. který z příjemců je osobou oprávněnou inkasovat nájemné z nebytových prostor v domě č.p. 1314 na pozemku parcelní č. 2763 v k.ú. J. Tato otázka již byla pravomocně rozhodnuta a soud v řízení o úschově nesprávně postupoval, když předmět úschovy vydal osobě zjevně neoprávněné. Nesprávnost postupu spatřuje ve skutečnosti, že v řízení nebylo aplikováno ustanovení § 185e o.s.ř., neboť poukaz na zahrnutí předmětu úschovy nemá pro aktuálně probíhající řízení o úschově význam. I kdyby byl předmět úschovy zahrnut do konkurzní podstaty, což však příjemce č. 1 popírá, není tato skutečnost sama o sobě důvodem, aby nalézací soud svým rozhodnutím popřel smysl řízení o úschovách, neboť příjemce č. 2 by takto mohl svým jednostranným právním úkonem měnit bez soudního rozhodnutí procesní práva a povinnosti ostatních účastníků řízení. Postup soudu zpochybňuje i princip rovnosti účastníků řízení o úschovách. Pokud příjemce č. 2 dospěl k závěru, že je osobou oprávněnou žádat vydání předmětu úschovy, nestačí, že svoji vůli deklaruje tvrzeným zápisem, ale musí se stejně jako ostatní účastníci tohoto řízení domáhat nahrazení projevu vůle. Je rozdíl mezi uplatněním tvrzeného nároku, např. právě zahrnutím do soupisu a faktickou realizací vydání předmětu úschovy. To, že příjemce č. 2 něco právně tvrdí, ještě neopravňuje nalézací soud v řízení o úschově plnění příjemci č. 2 vydat. Navíc plněním do úřední úschovy došlo podle § 568 obč. zák. k účinkům splnění závazku složitele a od tohoto okamžiku žádný závazek úhrady nájemného či vydání bezdůvodného obohacení složitel neměl. Pokud tedy nastaly účinky splnění, nemůže příjemce č. 2 platně zahrnovat takový zaniklý závazek rok po těchto právních účincích splnění do soupisu jakékoliv konkurzní podstaty. Příjemce č. 2 k odvolání příjemce č. 1 uvedl, že jakékoliv užitky věci zapsané do soupisu konkurzní podstaty jsou bez dalšího součástí konkurzní podstaty, a to okamžikem, kdy je daná věc zapsána do konkurzní podstaty. Ten, kdo dotčený užitek v dotčeném období realizoval, je povinen jej v souladu s § 18 zák. o konkurzu a vyrovnání správci konkurzní podstaty vydat. Vzhledem k tomu, že nemovitosti jakožto plodonosné věci byly do konkurzní podstaty nesporně zapsány a oprávněnost tohoto zápisu byla potvrzena i rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR (rozhodnutí ze dne 26.7.2005, č.j. 29 Odo 1130/2004 – 180), je zřejmé, že současně s nemovitostí byly zapsány i její užitky. Pokud je věc zapsána v konkurzní podstatě, má složitel plnit do konkurzní podstaty a jakákoliv jeho pochybnost je vyloučena. Aplikace § 185e o.s.ř. tak nemůže v situaci zápisu do konkurzní podstaty přijít vůbec v úvahu. Úvahy příjemce č. 1 o porušení zásady rovnosti stran jsou nemístné. Zákon o konkurzu a vyrovnání je speciální veřejnoprávní normou, která má přednost před ostatními obecnými právními normami. Prostřednictvím konkurzu, resp. prostřednictvím správce konkurzní podstaty stát autoritativně zasahuje do soukromoprávních poměrů, které dospěly do takového stádia rozpadu, že již není možno doufat v samoléčící schopnosti otevřené ekonomiky. Pokud má mít tento zásah státu smysl, musí být relativně efektivní a rychlý a předpokladem efektivity je do značné míry vrchnostenské postavení správce konkurzní podstaty, se kterým je neslučitelné, aby se správce konkurzní podstaty „přetahoval“ o každou věc zapsanou v konkurzní podstatě. Zákon proto přijal koncepci zahrnutí věci do konkurzní podstaty a s tím spojených účinků vyloučení nakládání s věcí kýmkoliv jiným. Pokud s tím dotčená osoba nesouhlasí, nechť si podá v prekluzivní lhůtě vylučovací žalobu. Soud prvního stupně postupoval správně, když § 185e o.s.ř. neaplikoval. Pokud příjemce č. 1 tvrdí, že v případě, že by soud postupoval dle § 185e o.s.ř., musel by příslušnou část předmětu úschovy vydat příjemci č. 1, neboť tomu svědčí pravomocné rozhodnutí o tom, že je oprávněn k inkasu užitků, pak soud prvního stupně správně uvedl, že jednak ve zmíněném soudním rozhodnutí se nejednalo o tytéž užitky a jednak i to, že pro soud rozhodující ve věcech úschov je relevantní jedině rozhodnutí o nahrazení projevu vůle odporujícího účastníka dle § 185e o.s.ř. a takové rozhodnutí nebylo nikdy vydáno, což ani příjemce č. 1 netvrdil. Navrhuje proto, aby usnesení soudu prvního stupně bylo potvrzeno a příjemci č. 2 přiznány náklady řízení. Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a je přípustné dle ust. § 201 o.s.ř. v návaznosti na ust. § 202 o.s.ř., přezkoumal napadené usnesení dle ust. § 212 o.s.ř. a dospěl k závěru, že odvolání je nedůvodné. Dle § 185d odst. 1 o.s.ř. předmět úschovy vydá soud příjemci na jeho žádost. Jestliže ke složení došlo proto, že někdo jiný než příjemce uplatňuje právo na vydání předmětu úschovy, nebo že někdo jiný, jehož souhlasu je třeba, nesouhlasí s vydáním předmětu úschovy příjemci, je k vydání předmětu úschovy zapotřebí souhlasu všech účastníků řízení a osoby, pro jejíž nesouhlas s plněním došlo ke složení do úschovy. Souhlasu složitele je však třeba jen tehdy, bylo-li plnění složeno pro neznámého věřitele. Dle § 185e o.s.ř. byl-li souhlas s vydáním předmětu úschovy odepřen, lze jej nahradit pravomocným rozsudkem soudu, kterým bylo rozhodnuto, že ten, kdo vydání odporoval, je povinen souhlasit s vydáním předmětu úschovy žadateli. O vydání předmětu úschovy požádali oba příjemci, kteří prohlásili, že nesouhlasí s vydáním předmětu úschovy druhému příjemci. Soud prvního stupně učinil správný závěr o tom, že souhlasu složitele ve smyslu shora uvedeného ustanovení není v daném případě třeba, neboť plnění nebylo složeno pro neznámého věřitele, ale z toho důvodu, že mezi příjemcem č. 1 a příjemcem č. 2 byl spor o tom, který z nich má nárok na nájemné za nebytové prostory nemovitosti, v budově č.p. 1314 na pozemku parc. č. 2763 v k.ú. J. za období duben 2004 až leden 2005. V průběhu řízení vyšlo najevo, že předmět úschovy byl sepsán do konkurzní podstaty úpadce společnosti Č. S., a.s. se sídlem J., což bylo doloženo výpisem ze soupisu konkurzní podstaty a jak bylo shora uvedeno, správce konkurzní podstaty odepřel udělit souhlas s vydáním předmětu úschovy příjemci č. 1. Soud prvního stupně učinil správný závěr o tom, že za této situace je postup dle § 185e o.s.ř. vyloučen a předmět úschovy je třeba ve smyslu ust. § 18 zák. o konkurzu a vyrovnání vydat správci konkurzní podstaty a ten, kdo uplatňuje, že věc, právo nebo jiná majetková hodnota, neměla být do soupisu zařazena, může ve lhůtě soudem určené pak podat ve smyslu § 19 zák. o konkurzu a vyrovnání vylučovací žalobu. Odvolací soud nesdílí závěr příjemce č. 1 o tom, že shora uvedené závěry jsou v rozporu se zásadou rovnosti účastníků řízení, ale jsou výrazem skutečnosti, že právo disponovat s majetkem, který byl sepsán do konkurzní podstaty, má správce konkurzní podstaty. Odvolací soud považuje usnesení soudu prvního stupně za věcně správné, a proto bylo dle ust. § 219 o.s.ř. potvrzeno. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 224 odst. 1 o.s.ř. a § 146 odst. 1 písm. a) o.s.ř., dle kterých se v soudní praxi v řízení o úschovách rozhoduje, neboť v nich nelze dobře hovořit o úspěchu či neúspěchu ve věci. K projednání odvolání nebylo třeba ve smyslu ust. § 214 odst. 2 písm. c) o.s.ř. nařizovat odvolací jednání. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 1. září 2006