Je-li žalobci žalováno na určení, že třetí osoba (obchodní společnost) je vlastníkem nemovitostí, ačkoliv tato třetí osoba není účastníkem řízení a výrok rozsudku tudíž není pro ni závazný (§ 159a odst. 1 a 4 o.s.ř.), nelze učinit závěr, že žalobci mají na tomto určení naléhavý právní zájem ve smyslu § 8O písm. c) o.s.ř.

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně JUDr. J. Š. a soudkyní JUDr. Z. S. a JUDr. I. J. v právní věci žalobců a/ Z. s., .a.s, se sídlem B., IČ…, b/ P. T., a.s., se sídlem P., IČ…, zastoupených JUDr. P. N., advokátem v P., proti žalovanému R. Č., nar…, bytem N., zastoupenému Mgr. D. Š., advokátkou v P., za účasti vedlejšího účastníka na straně žalovaného V. P., bytem P., zastoupeného MUDr. et Mgr. Z. K., advokátem v P., o určení vlastnictví k nemovitostem, o odvolání žalovaného a vedlejšího účastníka proti rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 14.11.2005, č.j. 14 C 74/2005-250, t a k t o : Rozsudek soudu prvního stupně se m ě n í takto : Žaloby žalobců, aby bylo určeno, že obchodní společnost Q. S., s.r.o., se sídlem P., IČ…, je vlastníkem nemovitostí zapsaných na LV č. 35 vedeného u Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště Č. pro obec T., k.ú. N., se z a m í t a j í . Žalobce Z. s., a.s. B. je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů 25.567,75 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právní zástupkyně žalovaného Mgr. D. Š., advokátky v P. Žalobce P. T., a.s. P. je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů 25.567,75 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právní zástupkyně žalovaného Mgr. D. Š., advokátky v P. Žalobce Z. s., a.s. B. je povinen zaplatit vedlejšímu účastníku na straně žalovaného na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů 18.073,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce vedlejšího účastníka MUDr. et Mgr. Z. K., advokáta v P. Žalobce P. T., a.s. P. je povinen zaplatit vedlejšímu účastníku na straně žalovaného na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů 18.073,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce vedlejšího účastníka MUDr. et Mgr. Z. K., advokáta v P. O d ů v o d n ě n í : Napadeným rozsudkem rozhodl soud prvního stupně o tom, že obchodní společnost Q. S., s.r.o., se sídlem P., IČ…, je vlastníkem nemovitostí zapsaných na LV č. 35 vedeného u Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště Č. pro obec T. a k.ú. N., když tyto nemovitosti, ať již jde o pozemky či stavby byly ve výroku rozsudku specifikovány. Soud prvního stupně provedeným dokazováním zjistil, že v katastru nemovitostí je jako vlastník nemovitostí zapsán žalovaný, který se jím stal na základě kupní smlouvy uzavřené s vedlejším účastníkem na straně žalovaného V. P., který byl správcem konkurzní podstaty úpadce společnosti Q. S. s.r.o. Zjistil, že za úpadce vedlejší účastník podepsal kupní smlouvu dne 30.5.2001, kupující dne 1.6.2001 a účinky vkladu do katastru nemovitostí nastaly dne 4. 6. 2001. Na společnost Q. S. s.r.o. byl usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 3.2.2000, sp. zn. 95 K 20/99 prohlášen konkurz, a jak bylo shora uvedeno, správcem konkurzní podstaty byl ustanoven V. P. Konkurz na majetek úpadce Q. S. s.r.o. byl zrušen po splnění rozvrhového usnesení usnesením Městského soudu v Praze ze dne 25.4.2001, č.j. 95 K 20/99-137, které nabylo právní moci dne 29.5.2001, když správci konkurzní podstaty bylo doručeno dne 4.5.2001. Soud prvního stupně dále zjistil, že v rámci konkurzního řízení přihlásili svoji pohledávku za úpadcem mj. společnost A. s.r.o., a to ve výši 31.134,- Kč, když tento nárok byl zjištěn a dále společnost P. U. a.s. ve výši 34.278,- Kč, jejíž nárok byl rovněž zjištěn. Nárok společnosti A. s.r.o. byl uspokojen co do částky 1.249,14 Kč a nárok P. U. co do částky 1.375,28 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 15.3.2005 se namísto společnosti A. stal věřitelem Q. S. s.r.o. žalobce Z. s. a.s., namísto P. U. a.s. na základě smluv o postoupení pohledávky ze dne 4.4.2005 a 3.5.2005 se stal věřitelem P.T., a to co do rozdílu zjištěné a uspokojené pohledávky. Soud prvního stupně zjistil, že po zrušení konkurzu společnost Q. S. s.r.o. nedisponuje žádným majetkem, z obchodního rejstříku však ke dni rozhodnutí soudu prvního stupně vyškrtnuta nebyla. Zjistil, že prodej nemovitostí byl realizován se souhlasem soudu vysloveným v usnesení ze dne 2.6.2000 a se souhlasem zástupce věřitelů. Realizace prodeje byla provedena prostřednictvím veřejně obchodní soutěže, kterou organizovala společnost B.-O. s.r.o., byla složena jistina ve výši 500.000 Kč a konečná cena dosahovala částky 2.100.500,- Kč. Na základě výsledku obchodní veřejné soutěže uzavřel vedlejší účastník dne 1.9.2000 jako prodávající a J. Ch. jako kupující smlouvu o převodu vlastnického práva k nemovitostem, ke vkladu vlastnického práva však nedošlo, došlo k zastavení správního řízení. Následně byla sepsána smlouva mezi týmiž účastníky dne 27.11.2000, k jejímuž vkladu opět nedošlo a do katastru nemovitostí pak byla vložena smlouva uzavřená mezi vedlejším účastníkem na straně žalovaného a žalovaným s účinky ke dni 4.6.2001. Soud prvního stupně učinil závěr o tom, že k podpisu smlouvy, na základě které byl proveden zápis v katastru nemovitostí a kterou bylo převedeno vlastnické právo z úpadce na žalovaného, došlo správcem konkurzní podstaty v době, kdy již správce nebyl oprávněn za úpadce jednat a vedlejší účastník jako správce konkurzní podstaty převáděl více práv, než s kterými byl oprávněn nakládat ve smyslu ustanovení § 14 odst. 1 písm. a) zák. č. 328/1991 Sb. a § 123 obč. zák. Takovýto právní úkon je třeba dle soudu prvního stupně považovat za absolutně neplatný ve smyslu ustanovení § 39 obč. zák. Dovolával-li se vedlejší účastník na straně žalovaného důvěry v zápis do obchodního rejstříku ve smyslu ustanovení § 27 odst. 2 obch. zák. ve znění platném v době učinění právního úkonu, pak dle soudu prvního stupně vzhledem k tomu, že zápis do obchodního rejstříku se týkal jeho osoby, nelze ve vztahu k vedlejšímu účastníkovi tuto obranu považovat za důvodnou. Důvěra žalovaného v zápis v obchodním rejstříku nemůže zhojit neplatný úkon, který učinil vedlejší účastník. Za situace, kdy soud prvního stupně učinil závěr o tom, že právní úkon, kterým došlo k převodu vlastnického práva k předmětným nemovitostem na žalovaného je absolutně neplatný a žalobci mají za úpadcem, který dosud nezanikl vykonatelnou pohledávku, pro kterou lze vést ve smyslu ustanovení § 45 odst. 2 zák. č. 328/1991 Sb. výkon rozhodnutí a za situace, kdy společnost Q. S. s.r.o. jiný majetek, který by mohl být v rámci výkonu rozhodnutí exekučně postižen, nemá, je třeba na straně žalobců shledat naléhavý právní zájem ve smyslu ustanovení § 80 písm. c) o.s.ř. na požadovaném určení. Soud prvního stupně neshledal důvodnou ani námitku žalovaného a vedlejšího účastníka o rozporu jednání žalobce s dobrými mravy příp. s ustanovením § 265 obch. zák. Pokud žalovaný a vedlejší účastník namítali, že žalobci se stali věřiteli úpadce až několik let po skončení konkurzu, pak soud měl za prokázané, že žalobci získali pohledávky za úpadcem platně a není důvod jejich práva domáhat se uspokojení nároků omezit. O nákladech řízení bylo rozhodnuto ve smyslu ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že žalovanému a vedlejšímu účastníkovi byla uložena povinnost zaplatit společně a nerozdílně na nákladech řízení žalobcům částku 37.927,50 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobců. Proti tomuto rozsudku se odvolal žalovaný s tím, že soud prvního stupně po právní stránce nesprávně posoudil otázku aktivní legitimace obou žalobců a nesprávný je i závěr soudu prvního stupně o tom, že na straně žalobců je dán naléhavý právní zájem ve smyslu ustanovení § 80 písm. c) o.s.ř. na požadovaném určení. Žalobci se domáhají určení vlastnického práva společnosti Q. S. s.r.o. k předmětným nemovitostem, přičemž tato společnost, která dosud nebyla vymazána z obchodního rejstříku, nebyla jakožto subjekt, v jehož prospěch se žalobci domáhali určení vlastnického práva k předmětným nemovitostem a od níž žalovaný předmětné nemovitosti nabyl, účastníkem daného řízení. Již sama tato skutečnost je právním důvodem pro zamítnutí určovací žaloby a tento nedostatek již nelze v odvolacím řízení odstranit. Žalovaný je dále toho názoru, že samotné postavení žalobců jako věřitelů Q. S. s.r.o. neznamená, že je u nich dán naléhavý právní zájem. V době, kdy došlo k uzavření kupní smlouvy a převodu nemovitostí nebyly žalobci v žádném vztahu ke společnosti Q. S. s.r.o. a tyto nebonitní pohledávky nabyly až v roce 2005. Oba právní předchůdci žalobců byli v rámci zpeněžení předmětných nemovitostí poměrně uspokojeni z kupní ceny uhrazené žalovaným na základě kupní smlouvy, jejíž platnost žalobci napadají. Obě podané žaloby podali žalobci bezprostředně poté, co předmětné pohledávky nabyli za účelem, aby zahájili spor o určení vlastnického práva a nikoliv proto, aby se uspokojovali po společnosti Q. S. s.r.o. Pravým motivem je vytvořit tlak a dělat těžkosti vedlejšímu účastníkovi jako bývalému konkurznímu správci Q. S. s.r.o. odpovědnému za prodej nemovitostí. Oba žalobci patří do stejného holdingu ovládaného panem K. K., který má s vedlejším účastníkem spory. Žaloba na určení vlastnického práva podaná dle ustanovení § 80 písm. c) o.s.ř. je žalobou s preventivním charakterem, jejímž účelem má být předcházení sporům. Nelze tedy pouze vycházet z obecného konstatování, že má-li žalobce vykonatelnou pohledávku, je automaticky aktivně legitimován k podání žaloby na určení vlastnického práva ve prospěch dlužníka vůči třetí osobě, a to ani kdyby to bylo potenciálně jediné možné řešení vedoucí k následnému uspokojení pohledávky. Žaloby ale byly podány s cílem spory vyvolat či vytvořit, to vše za účelem odporujícím dobrým mravům, šikany vedlejšího účastníka, bez ohledu na hmotné poškození a újmu třetích osob. Soud prvního stupně nepřihlédl k odvolatelem tvrzeným skutečnostem a všem předloženým důkazům týkajícím se šikanózní povahy obou žalob a rozporu s dobrými mravy, neboť podle § 2 o.s.ř. je soud povinen odepřít ochranu šikanóznímu výkonu práv a dbát, aby nedocházelo k porušování práv a právem chráněných zájmů osob a aby nebylo zneužíváno práv na úkor těchto osob. Soud prvního stupně dále nesprávně posoudil důsledky prokázané dobré víry žalovaného v zápis do obchodního rejstříku a nesprávně rozhodl i o nákladech řízení. Proti rozsudku soudu prvního stupně se odvolal i vedlejší účastník s tím, že soud prvního stupně věc po právní stránce nesprávně posoudil, když dospěl k názoru, že žalobci jsou aktivně legitimováni v daném sporu. Žalobci totiž nemají v daném případě naléhavý právní zájem na požadovaném určení a za této situace nebude uvedený rozsudek pro společnost Q. S. s.r.o. závazný a vykonatelný. Ve smyslu ustanovení § 159a odst. 1 o.s.ř. nestanoví-li zákon jinak, je výrok pravomocného rozsudku závazný jen pro účastníky řízení. Na podkladě rozsudku vydaného v tomto řízení se však žalobci nemohou vůči společnosti Q. S. s.r.o. ničeho domáhat, neboť tento rozsudek pro ni závazný není, přitom právě svojí pohledávkou vůči společnosti Q. S. s.r.o. žalobci odůvodňují naléhavý právní zájem na podání žaloby. Na podkladě napadeného rozsudku se žalobci nemohou domáhat ani zápisu vlastnického práva společnosti Q. S. s.r.o. do katastru nemovitostí, neboť pro státní orgány je rozsudek závazný v rozsahu, ve kterém je rozsudek závazný pro účastníky řízení nebo jiné osoby ( § 159a odst. 4 o.s.ř. ). Není-li rozsudek závazný pro společnost Q. S. s.r.o., která nebyla účastníkem řízení, není závazný ani pro příslušný katastrální úřad, pokud by měl provést záznam vlastnického práva ve prospěch společnosti Q. S. s.r.o. Tento názor je podporován i publikovanou judikaturou soudů. Vedlejší účastník dále poukazoval na preventivní charakter určovací žaloby, který v daném případě není dán, ale záměrem žalobců bylo šikanózní napadení vedlejšího účastníka jako konkurzního správce odpovědného za prodej majetku. Soud prvního stupně dále nesprávně právně posoudil i důsledky dobré víry na straně žalovaného při uzavírání smlouvy o převodu nemovitostí, zejména důsledku pro platnost této smlouvy. Žalobci považovali rozsudek soudu prvního stupně za správný, když soud se námitkami žalovaného a vedlejšího účastníka podrobně zabýval. Dle žalobců je dána jejich aktivní legitimace k podání určovacích žalob, neboť takto žalují z důvodu zajištění postavení v exekučním řízení. Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací shledal, že odvolání žalovaného i vedlejšího účastníka mají náležitosti uvedené v ustanovení § 205 odst. 1 o.s.ř. Jako odvolací důvod je v odvoláních uveden odvolací důvod dle ustanovení § 205 odst. 2 písm. b) o.s.ř., tedy, že soud prvního stupně nepřihlédl k odvolatelem tvrzeným skutečnostem nebo k jím označeným důkazům, ačkoliv k tomu nebyly splněny předpoklady, a odvolací důvod uvedený v ustanovení § 205 odst. 2 písm. g) o.s.ř., tedy, že rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Po zjištění, že odvolání byla podána včas, osobami k tomu oprávněnými a že odvolání je přípustné, přezkoumal odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně dle § 212 o.s.ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného i vedlejšího účastníka je důvodné. Dle ustanovení § 80 písm. c) o.s.ř. lze návrhem na zahájení řízení uplatnit, aby bylo rozhodnuto o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, je-li na tom naléhavý právní zájem. Určovací žaloba podle § 80 písm. c) o.s.ř. je preventivního charakteru a má místo tam, kde je možné její pomocí eliminovat stav ohrožení práva či nejistoty v právním vztahu, a k příslušné nápravě nelze dospět jinak, nebo když účinněji než jiné procesní prostředky vystihuje obsah a povahu daného právního vztahu a právě jejím prostřednictvím lze dosáhnout úpravy, představující určitý právní rámec, který je zárukou odvrácení budoucích sporů. Tyto funkce určovací žaloby korespondují s podmínkou, aby na určení práva nebo právního vztahu byl naléhavý právní zájem. Nelze-li v konkrétním případě očekávat, že je určovací žaloba bude plnit, nebude ani splněna podmínka naléhavého právního zájmu. Takový závěr se neváže pouze k určovací žalobě jako takové, ale je podmíněn i tím, z jakých právních poměrů žalobce vychází, jakého konkrétního určení se domáhá a vůči komu žaloba o určení směřuje. Naléhavý právní zájem pak možno shledat pouze v případě, bude-li předjímaný soudní výrok způsobilý vystihnout úplný obsah hmotným právem vymezeného vztahu, což logicky předpokládá, že bude závazný pro všechny jeho subjekty. Tak tomu bude pouze tehdy, budou-li všechny tyto subjekty účastníky daného soudního řízení, neboť nestanoví-li zákon jinak, je ve smyslu ustanovení § 159a odst. 1 o.s.ř. výrok pravomocného rozsudku závazný jen pro účastníky řízení a v rozsahu, v jakém je výrok pravomocného rozsudku závazný pro účastníky řízení a popř. jiné osoby, je závazný též pro všechny orgány ( § 159a odst. 4 o.s.ř.). Domáhají-li se žalobci určení, že obchodní společnost Q. S. s.r.o. se sídlem v P., IČ…, je vlastníkem nemovitostí zapsaných na LV č. 35 vedeného u Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště Č. pro obec T. a k.ú. N. a tento subjekt, jemuž je vlastnické právo „vnucováno“ není účastníkem daného řízení a výrok rozsudku není tudíž pro něho závazný, nelze učinit závěr o tom, že žalobci mají na tomto určení naléhavý právní zájem ve smyslu ustanovení § 80 písm. c) o.s.ř., neboť k eliminaci stavu ohrožení práva nebo právní nejistoty v právním vztahu by nedošlo. Nedostatek naléhavého právního zájmu je sám o sobě důvodem pro zamítnutí žaloby a je vyloučeno zabývat se věcí samou. Odvolací soud proto postupoval dle ustanovení § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř. a rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žaloby obou žalobců zamítl. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 224 odst. 1, 2 o.s.ř. a ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř., na základě kterých byla žalobcům, v řízení neúspěšným, uložena povinnost zaplatit žalovanému a vedlejšímu účastníkovi náklady řízení vzniklé v souvislosti s jejich právním zastoupením a žalovanému i v souvislosti se zaplacením soudního poplatku z odvolání. Náklady žalovaného i vedlejšího účastníka na straně žalovaného před soudem prvního stupně činí u každého 24.157,- Kč, když odměna byla stanovena dle vyhl. č. 484/2000 Sb. částkou 20.000,- Kč ( § 5 písm. b) a § 17 odst. 1 písm. a) vyhl. ), k nákladům dále náleží i 4 režijní paušály po 75,- Kč a 19 % DPH ve výši 3.857,- Kč. V odvolacím řízení vznikly žalovanému náklady právního zastoupení ve výši 23.978,50 Kč, když odměna opět byla stanovena ve výši 20.000,- Kč, ale advokát v odvolacím řízení vykonal pouze 2 úkony právní služby po 75,- Kč a s připočtením 19 % DPH náklady za právní zastoupení žalovaného v odvolacím řízení dosahují částky 23.978,50 Kč. S připočtením soudního poplatku z odvolání tak celkové náklady žalovaného za řízení před soudem prvního stupně i před soudem odvolacím dosahují částky 51.135,50 Kč a vzhledem k tomu, že žalobci nemají v řízení postavení nerozlučných společníků, uložil odvolací soud každému z žalobců povinnost zaplatit žalovanému polovinu těchto nákladů, tedy každému z nich částku 25.567,75 Kč. Vzhledem k tomu, že právní zástupce vedlejšího účastníka učinil v odvolacím řízení pouze jediný úkon právní služby, bylo třeba jeho odměnu ve výši 20.000,- Kč snížit ve smyslu ustanovení § 18 vyhl. č. 484/2000 Sb. o 50 % a tato odměna tedy v odvolacím řízení činí 10.000,- Kč. Advokátovi dále náleží i 1 režijní paušál ve výši 75,- Kč a 19 % DPH ve výši 1.914,25 Kč a náklady vedlejšího účastníka v odvolacím řízení tak činí 11.989,25 Kč. Celkové náklady vedlejšího účastníka v řízení jak před soudem prvního stupně (24.157,- Kč), tak před odvolacím soudem dosahují celkem částky 36.146,25 Kč a každému ze žalobců byla proto uložena povinnost zaplatit vedlejšímu účastníkovi na nákladech řízení částku 18.073,- Kč, a to v zákonné třídenní lhůtě od právní moci rozsudku k rukám právních zástupců žalovaného a vedlejšího účastníka na straně žalovaného. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku je přípustné dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Českých Budějovicích. Nebude-li povinný plnit dobrovolně tímto rozsudkem mu uloženou povinnost, může oprávněný požádat o výkon rozhodnutí. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 18. května 2006